Pracovna a kancelář

[Syriana Spinnel]

+Nad tím, jak rychle se místnost vyprazdňuje se ani nepozastavuje, nicméně se zvládne dát aspoň tak dohromady, že stojí a zadkem se opírá o pracovní stůl. V hlavě jí řve asi milion myšlenek a žádná z nich nenechává Derreka na živu, takže se musí několikrát zhluboka nadechnout, vydechnout, dokud si není absolutně jistá, že na ně nebude jen vrčet, ale i mluvit.+

S: Proč tě vyloučili ze školy? +Zadívá se na svou dceru, která stojí vedle Derreka. Ten pitomec si stoupl před ni, jak kdyby ji snad měla sežrat, svou vlastní dceru. Už jen z toho pohledu jí cuká oko.+

N: +Sevře Derrekovi ruku, krátce, ale pevně.+ Ředitelka mě nachytala mimo pozemky, v noci. +Vypadá to, že přítomnost Derreka jí pomohla najít klid.+

S: Cos dělala sakra v noci mimo pozemky? +přimhouří oči a sklouzne pohledem z jednoho na druhého.+

N: já jsem, já... +střelí pohledem na Gabriela a v očích se trochu děsí toho že to prostě musí říct.+ Volala jsem Gabrielovi +řekne trochu tišeji a skloní pohled.

S: +trhnutím se podívá na svého manžela a je absolutně v šoku. Absolutně. Donutí se znovu nadechnou a otočit se k těm dvěma.+ Zdá se, že bych vám měla blahopřát. +ucedí skrz zuby.+ Dala jsem ti někdy důvod mi nevěřit? +Když Niccs jen zavrtí hlavou, tak pokračuje.+ Proč jsi mi něco neřekla? tohle... +mávne na ně rukou a prohrábne si zoufale vlasy...+ jak vás to sakra jenom napadlo, a jestli řekneš, že se milujete přísahám že vás přetrhnu oba.

[Gabriel]

+Dimitrijovi jen kývne, protože aktuálně není vhodný dělit pozornost. A když pak začne výslech a Nicci řekne, že ji vyloučili, za courání mimo pozemky školy, hned ví, co bude následovat. Jen nepatrně kývne, aby Niccina slova potvrdil, když se na něj Syr podívá. Zatím radši nijak nezasahuje, jen se upřeně přes Syr zadívá na Derreka, protože je mu jasný, že přesně k takové odpovědi se už už nadechuje+

Derrek: +musí sám sobě přiznat, že se tvářil mnohem odhodlaněji a statečněji, než se ve skutečnosti cítil, protože dostávat tuplovanou dávku alfa-pozornosti v téhle situaci není ani trochu příjemný. Jenže pak ho Nicci vezme za ruku a on jí jemně stiskne prsty, aby ji ujistil, že je tam s ní a spolu to zvládnou. Zachytí i Gabrielův varovný pohled, jenže co má říct, když je to pravda.+ V tom případě nemůžu říct asi nic. +přizná a lehce pokrčí rameny, ale před Syrianiným pohledem neuhne+ Nechtěli jsme čekat. V mým světě....v našem světě...+opraví se hned a myslí tím nepochybně jejich “vlčí” svět+ si nikdy nemůžeme být jistí, jestli budeme naživu příští týden. Natož za několik let. +poznamená po chvíli a navzdory svému věku vypadá, že je s tou možností smířený a nejednou o tom dost intenzivně přemýšlel+ Můžeme se jen omluvit. Ale nelituju toho...+podívá se krátce na Nicci a lehce jí palcem pohladí přes hřbet ruky, kterou jí svírá; dost možná si to ani neuvědmil+

[Syriana Spinnel]

+Jakmile Derrek začne mluvit, a tak krásně zapáleně, jenom se jí začne zvedat obočí. Protože tohle se jí snad zdá.+ Nicci ale není vlk, a umírat se rozhodně taky nechystá v následujících pár desítkách let. +dodá ten malý nepatrný detail.+ Takže mi určitě povíte, jak si to představujete dál. Kde budete žít, z čeho budete žít, jakým způsobem uděláš školu...

N: No Derrek pro nás sehnal ten byt nad garážemi, tak jsme chtěli tam být spolu, že? +podívá se koutkem oka na Derreka.

S: To zní přímo báječně. Takže budete spolu žít v tom nejhnusnějším a nejzanedbanějším bytě, co tu máme, a Derrek vás bude oba živit. Protože tím, že ses vdala, mě, Gabrielovi a tvému otci tato povinnost skončila. +Ano, myslí to přesně tak, jak to řekla. Od nich nedostanou už ani rohlík. Prozatím. Život není lehký pro nikoho, a když se ani neobtěžovali je s tím obeznámit, dostanou podmínky, jako každý další smrtelník.+

N: Najdu si práci, nemám s tím žádný problém, a ten byt si spravíme. +vystrčí bradu.+

S: Jasně, hned po škole můžeš dělat v centru pro děcka.

N: Přestaň mi sakra určovat, co mám a nemám dělat, už nejsem malé děcko! +Vybuchne už, protože už toho má prostě plný zuby.+

S: +jenom zamrká+. Fajn. Blahopřeji. +z těch slov přímo kape led. Kůže ji svrbí chutí roztrhat Derreka na kusy a ji zamknout do komory. Tak jen plně kontrolovaně vyjde z kanálu a bouchne za sebou dveřmi tak, až se rozduní celek barák. Pak brutální rychlostí vyběhne z domu, a v jediném dlouhém skoku se přemění a běží do kopců. Je na ně na všechny tak naštvaná, je zklamaná, smutná a nejradši by někoho zmasila.+

[Gabriel]

D: Ale já nemluvil o Nicci...+poznamená s takovým výrazem v očích, jaký by kluk v jeho věku mít rozhodně neměl+ Slíbil jsem, že se o ni postarám a to hodlám dodržet. +pokrčí rameny+ A školu samozřejmě dodělá. +dodá ještě a malinko varovně stiskne Nicci prsty, protože úplně cítí, jak se její temperament začíná drát na povrch; bohužel úplně se mu ji zastavit nepovede a z toho Syrianina tónu má chuť se přikrčit. Za osobní vítězství považuje fakt, že se ovládl. Když tam najednou zůstanou sami, koukne trochu ztraceně na Gabriela, ale když vidí jeho výraz, slabému škubnutí, které mu projede tělem už zabránit nedokáže+

G: Tak tohle ovšem byla naprostá katastrofa. Nicci....+poznamená a podívá se z Derreka na Nicci+ Jedna věc je, říct mámě o tom, že ses tajně vdala, neřekla jí o tom, připravila ji o možnost tuhle událost sdílet s tebou...+nechá to chvíli viset ve vzduchu, protože chce, aby si opravdu uvědomili, oba, že to posrali+ Ale úplně něco jinýho je nechat se ještě k tomu na rok vyloučit ze školy. +dodá a potřese hlavou+ Ani jeden z vás se nehne z domu. +opře se do nich pohledem a dá si fakt záležet; v tomhle směru tuší, že to větší efekt bude mít na Derreka+ Já se jdu pokusit zachránit, co půjde...+zvedne sse a s povzdechem vyjde z kanclu a už jako vlk proběhne domem a vydá se za Syr+

[Syriana Spinnel]

N: +jenom kouká a sotva otevře rty, že bude pokračovat, ale Derrekova ruka ji zastaví, takže když kolem ní matka projde, jen se přitiskne blíž k Derrekovi. A stejně jako on, se pak zadívá na Gabriela, protože no, vlastně jsou všichni naživu a není to tak hrozný, jak si myslela. Jenže jeho slova ji zamrazí někde hluboko, z tohoto úhlu pohledu ji nenapadlo se na to podívat.+ Já jsem se přece nechtěla nechat vyloučit! To bylo to poslední, co bych chtěla. Vyloučila mě, protože jsem si s tebou volala! +Prohrábne si vlasy a v žaludku jí při tom zrádně zaručí.+ Fajn, budeme tady +Odsekne a když osamotní, konečně se ztratí v Derrekově náruči a najde jeho rty.+ ahoj.. +pousměje se.+

S: +Běží měkoučkým mechem a spadaným listím, kolem potůčku až k úpatí skal a vyběhne stezkou nahoru na vyhlídku. Tam si sedne, hlavu položenou na tlapkách a kouká dolů. V myšlenkách se toulá.+

[Smečka]

Derrek: +musí sám sobě přiznat, že se mu docela uleví, když tam zůstanou sami.+ Ahoj, manželko...+broukne a políbí ji, dlouze a něžně+ Takže jsem se oženil s rebelkou, kterou vyloučili ze školy? +zvedne koutek v úsměvu+ A to jsem si myslel, že si beru nerdku...+zatváří se, jakoby to bylo kdovíjaký zklamání+ A neboj, zvládneme to a tahle bouře, nebo spíš hurikán, se zase přežene...+ujistí ji a vtiskne jí lehký polibek na čelo+

[Gabriel]

+Vydá se po Syrianiných stopách, ale ani by nemusel, ví přesně kam půjde. Na konci stezky se promění a v lidské podobě se usadí vedle velké, narezlé vlčice+ Omlouvám se, že jsem ti to neřekl, ale vzhledem k té věci se starověkým bohem nějak nebyla vhodná chvíle. A kromě toho nebylo na mě, abych ti to říkal. +krátce na ni pohlédne, než se zadívá do krajiny, na jejich území+ Což jsem jí taky přesně do toho telefonu řekl. To vyloučení...+povzdechne si a zavrtí hlavou+ Na to asi nemám, co říct. +dodá nakonec, protože fakt nemá. Nebo spíš něco jako “zní to jako něco, co by udělala její máma”, mu aktuálně přijde extrémně nevhodný. A nebezpečný:D+

[Smečka]

Derrek: +musí sám sobě přiznat, že se mu docela uleví, když tam zůstanou sami.+ Ahoj, manželko...+broukne a políbí ji, dlouze a něžně+ Takže jsem se oženil s rebelkou, kterou vyloučili ze školy? +zvedne koutek v úsměvu+ A to jsem si myslel, že si beru nerdku...+zatváří se, jakoby to bylo kdovíjaký zklamání+ A neboj, zvládneme to a tahle bouře, nebo spíš hurikán, se zase přežene...+ujistí ji a vtiskne jí lehký polibek na čelo+

+Chtě nechtě se musí zasmát, tohle na něm prostě miluje. Ať si jde celý svět do pekla, ale on ji prostě vždycky rozesměje.+ Teď budu ležet v knížkách asi dvakrát tolik co dřív. Tento rok je tak hrozně moc náročný a já to bez pomoci asi nezvládnu, minimálně lektvary... +přemýšlí už nad tím, co je čeká.+ A musím se naučit vařit! +vypadne z ní trochu vyděšeně, protože je to pro ně prostě všechno hrozně nový, a doteď to nikdy nemuseli řešit.+ Zvládnu to, zvládneme to. +usměje se na něj přesvědčeně.+

[Syriana Spinnel]

+Vydá se po Syrianiných stopách, ale ani by nemusel, ví přesně kam půjde. Na konci stezky se promění a v lidské podobě se usadí vedle velké, narezlé vlčice+ Omlouvám se, že jsem ti to neřekl, ale vzhledem k té věci se starověkým bohem nějak nebyla vhodná chvíle. A kromě toho nebylo na mě, abych ti to říkal. +krátce na ni pohlédne, než se zadívá do krajiny, na jejich území+ Což jsem jí taky přesně do toho telefonu řekl. To vyloučení...+povzdechne si a zavrtí hlavou+ Na to asi nemám, co říct. +dodá nakonec, protože fakt nemá. Nebo spíš něco jako “zní to jako něco, co by udělala její máma”, mu aktuálně přijde extrémně nevhodný. A nebezpečný:D+

+Samozřejmě, že o něm ví. Zrzavá by se za ním nejraději rozběhla, ale zrzavá uvnitř ji donutí zarputile zírat dolů a ani se nepohnout, když se vedle ní posadí. Jenom z ní vyjde zavrčení a narhne pysky, protože se jí to prostě dotklo, že on to věděl dřív než ona. Když se pak ni podívá znovu, sedí vedle něj už její lidské já.+ Kdyby se aspoň nechala vyloučit za nějaký historicky znemožňující kousek, kterým by vešla do dějin školy, ale kvůli toulání mimo pozemky +zavrtí hlavou, až jí kudrny poskakují a má takový poraženecký hlas.+ Nemůžu uvěřit tomu, že jsem o ni přišla tak brzy, zase.

[Smečka]

+Chtě nechtě se musí zasmát, tohle na něm prostě miluje. Ať si jde celý svět do pekla, ale on ji prostě vždycky rozesměje.+ Teď budu ležet v knížkách asi dvakrát tolik co dřív. Tento rok je tak hrozně moc náročný a já to bez pomoci asi nezvládnu, minimálně lektvary... +přemýšlí už nad tím, co je čeká.+ A musím se naučit vařit! +vypadne z ní trochu vyděšeně, protože je to pro ně prostě všechno hrozně nový, a doteď to nikdy nemuseli řešit.+ Zvládnu to, zvládneme to. +usměje se na něj přesvědčeně.+

Neboj, určitě ti máma pomůže. A i Becca by určitě mohla. +dojde mu, že vlastně Syr není jediná čarodějka v dosahu:D+ Jo tak v získání téhle dovednosti ti budu rozhodně fandit. +zazubí se na ni, když zmíní vaření+ A vlastně bych se mohl přidat, myslím, že je jedině fér, abychom se ve vaření střídali. +navrhne potom.+ Mohla by to být docela zábava. +pousměje se+ A myslím, že klidně můžeme jít k tobě. Gabriel řekl, ať se nehneme z domu, ne z týhle místnosti. +najde si hned vhodnou kličku, vezme ji za ruku a zamíří do jejího pokoje+