Ložnice

[Gabriel]

No jo, to asi nebyl. +uculí se+ Ale rád si myslím, že jo. +dodá jen maličko nabubřele:D Ale pak zvážní.+ Jo, to jsem taky moc rád. +řekne tiše a jemně jí odhrne stranou pramen vlasů+ A hrozně jsem se bál, odejdeš. +přizná pak a pousměje se+ Ne, že by to něco změnilo. Stalkoval bych tě tak dlouho, dokud by sis to nerozmyslela. +oznámí jí s pobaveným úšklebkem+ To já taky. Myslím, že Will bude mít spoustu práce s diplomatickým vyjednáváním. +povzdechne si poněkud rezignovaně+ To se můžeš vsadit, miláčku. +zavrní pak a ve zbytku noci jí to dokáže ještě několikrát, dokud oba doslova neusnou vyčerpáním+

[Syriana Spinnel]

nepovídej +zvedne překvapeně obočí a uculí se.+ Vůbec nepochybuji o tom, že bych to stalkování moc dlouho nevydržela +koutky jí cukají.+ Slib mi, že to tam zkusíš vyřídit co nejdřív a vrátíš se domů, ke mě. A budeme si volat.... +a další slova umlčí Gabriel polibkem a pak se celou nco věnují jeden druhému. Důkladně. Dalších pár dní probíhá zhruba stejně. Z pokoje vychází jen kvůli poradám ohledně cesty, jinak jsou pořád spolu a milují se jakoby šlo o život. A možná taky jo . Když pak přijde úplněk, a společný lov, nikdo se netěší na svítání...

Po návratu z lesa domů, když je Gabriel ve sprše, mu Syr zabalí kufr. Pečlivě a přesně mu poskládá všechno oblečení, a všechny možný věci, co by mohl potřebovat, jen aby se nějak zaměstnala. Když pak Gabriel vyjde, najde ji sedět na kraji gauče, tvář v dlaních a koukající na ty kufry. Je jí ouzko. Ví, že kdyby řekla to jedno jediné slovo - neodjížděj. Z fleku by celou cestu odvolal. A vážně moc by to chtěla... jenže... uvědomuje si, že to prostě nemůže.+ Mám strašný strach že se něco stane... +zadívá se mu do oček a dlouze ho obejme, konější se jeho blízkostí. A přemlouvá se, že nebude brečet přece.+

[Gabriel]

+čím více se blíží jeho odjezd do Států, tím mizernější má náladu. Je už protivný i sám sobě, ale snaží se ovládat; nakonec jeho vlci za to nemůžou. Jediný chvíle, kdy se ovládá dokonale a na chvíli na tu cestu zapomene, jsou ty, kdy je se Syrianou. Užívá si každou minutu a nikdy by nevěřil, že svatba opravdu tolik změní. Ale rozhodně jenom k lepšímu.+

+a pak je ten den tady a když vyjde ze sprchy a vidí Syr, jak tam sedí, jak hromádka neštěstí, nejradši by to celý odpískal a na tuhle podělanou politiku se vykašlal. Ale ví, že nemůže.+ Nestane. Nevěřím, že by si po tom průseru tady, dovolili nějakej další. +prohlásí, i když úplně jistý si není+ Vrátím se hned, jak budou smlovy podepsaný. Slibuju. A budu tak protivný a arogantní, že mě ještě rádi posaděj expres do letadla. +pousměje se a přitiskne ji pevně k sobě+ Spíš mám strach o tebe...určitě se rychle roznese, že jsem za Oceánem. +zamračí se ustaraně+

[Syriana Spinnel]

+Práhrábne mu mokré vlasy a trochu mu je upraví, aby nevypadal tak šukézně, jak teď prváě vypadá.+ Vážně v to doufám, +ale nezní to moc nadějně. Prostě se jí celej ten výlet nelíbí, ale možná je to vážně velkými nesympatiemi k Lorelei a Raven. Vážně doufá, že Devin má nějaký koule a dal si svou rodinku do latě.+ Dobře, budu na tebe čekat +usměje se a hrozně moc ho objímá. Když se pak oblíká, začne taky, přece jen se domluvili, že na letiště dojedou zvlášť, aby využili každé společné chvilky. A Syr pak třeba bude moct řídit Beast + O mě se neboj +pohladí ho po tváři a stáhne si vlasy do culíku.+ Budu v pořádku a hlídat teplo rodinného krbu. A navíc tu mám Davida +uculí se.+ Pohlídám ti smečku. +Slíbí mu naprosto smrtelně vážně. A pak už je nejvyšší čas jít.+

+Přijedou na letiště, kde už zbytek týmu, kterej letí do Ameriky s Gabrielem nakládá zavazadla do obrovského Airbasu. Vezmou i ta Gabrielova a oni tak mají ještě pár chvilek. Kolem se mihne Will a podle to-do kontroluje jestli mají všechno, co potřebují. +
Miluji tě, +řekne trochu chraptivě a hluboce, dlouze a naléhavě ho políbí. Cítí jak má divně mokrý oči, ale je jí to fuk. Klidně ať si to každej vidí. Její láska odjíždí ns nepřátelský území, je jasné, že z toho není moc happy.+ Zavolej mi hned jak budete přistávat ano? +protože těch pár hodin, co bude ve vzduchu bude peklo. Pak už se jen dívá, jak nasedá do letadla a v ruce svírá klíčky od auta. Jako poslední nastupuje Will.+

Wille, +zavolá na něj v náhlém popudu.+ Dej mi na něj pozor, prosím. +spíš jako rozkaz to byla zoufalá prosba.+

[Syriana Spinnel]

“Syr,” zaklepání se rozlíhá celým ztichlým pokojem. “Syr. Syr musíš se vzbudit!” Zaklepání je ještě hlasitější a něco v hlase příchozího ji opravdu donutí otevřít oči. “Syr, jdu dovnitř, tak mě prosím nezabij.” Opatrně stiskne kliku a pomalu otevře dveře do ztemnělého soukromého pokoje jeho alfa vůdce. Tohoto času obydleného jenom Lupou. Než se odhodlá vejít do jejich ložnice, kde jeho královna spí, trochu zaváhá, př61ece jen tam mají všichni přístup zakázaný, ale tohle je vážně krizová situace. Naštěstí mu lupa usnadní rozhodování a zabalená v Gabrielově velké košili, kterou má skoro až po kolena, s vyhrnutými rukávy a celá rozcuchaná. Vypadá děsně roztomile a rozkošně.

“Dave, prosím tě, řekni mi, že jsi mě nevzbudil kvůli tomu, že je ti smutno po Willovi,” dlouze zívne malá zrzka a pod očima má velké černé kruhy, a vypadá, že pár hodin spánku by jí opravdu přišlo vhod. Konečně po dvaceti šesti hodinách neustávajících výzev, kdy s každým dalším bojem začala být víc a víc frustrovaná, unavená a po pravdě naštvaná z toho, jak v okamžiku, kdy Gabriel vytáhl paty z domu se proti ní opět zvedly vlny nevole usnula. Všichni po ní pořád jen něco chtějí, rozhodnout to, a udělat tamto a do toho kurva další fight… Je unavená, bolavá, protože se nestíhá zotavovat a tak každá další malá rána se přidává jen na hromádku…

“Opravdu, se moc omlouvám,” a vypadá to, že to vážně myslí upřímně, a kdo ví vlastně za co se omlouvá. Zda za to, co se děje, nebo za to, že ji vzbudil. Nejradši by ji vlastně objal, ale to se nesmí, i když by to možná uvítala, vědět, že má opravdového spojence, v tomto malém peklíčku… “Syr, máme problém,” řekne děsně vážně. “Vím, že mě ještě nevnímáš, ale….” Položí jí dlaně na ramena a lehce stiskne. Pak ty ruce dá ale dolů a zatváří se provinile. “Omlouvám se, totiž,” prohrábne si trochu vlasy a vzpomene si, jak mu kdysi Gabriel řekl, že skoro šílí z toho, že ji nemůže ochraňovat, protože by ji udusil. “Můžu ti uvařit kafe?

“Davide,” zamručí trochu unaveně, protože očividně plácá a je trochu rozrušený, a ona opravdu na hranici toho, že usne ve stoje. ”Uvař mi kafe, a sobě taky a konečně mi řekni, co se zase dějě za katastrofu. “Přejde do kuchyně a rozsvítí tam světýlka pod linkou. Sedne si k ostrůvku a podívá se na místo, kde vždycky Gabriel snídá a zase pocítí, jak děsně moc jí chybí. Přivolá si cigarety a zapálí si. Protože jinak by musela asi pít, a to by nebylo dobrý. Protože by musela pít děsně moc.

“Tak jo,” Následuje ji do kuchyně a opravdu se snaží nemyslet na to, že pod tou košilí nejspíš nic nemá. Tady kromě nespočtu modřin, který nasbírala za jeden jedinej den. Pořádně temperem udusá namletou kávu. Kuchyní to zavoní a zdá se, že už jen díky té vůni Syr ožila. Postaví před ni hrníček a opře se o linku. “Už můžu?” kdyby situace nebyla tak vážná, možná by se usmál.

Zrzka se nadechne té vůně a vydechne. Jo, takhle vypadá fetka. “Tak povídej, Dave, jsem na příjmu.”

“Dobře,” prohrábne si trochu ztraceně vlasy a pak to vysype. “Máme informace a důkazy o tom, že na nás pravděpodobně nad ránem zaútočí vlkodlačí smečka.” Řekne to tak vážně, až Syr zůstane šokovaně koukat.

“Ehm, řekl jsi to, co jsem právě slyšela?” vážně, vážně doufá, že to je jen špatný sen. Jako vážně.

“Bohužel ne,” zavrtí hlavou a podívá se na hodinky. “Máme přibližně 7 hodin.”

“No kurvadrát,” vydechne, konsternovaně, protože tvl! Přece nemůže čelit frontálnímu útoku. Ne takhle, ne sama, ne s Davem, ne po dvou hodinách zasranýho spánku. Má vážně obavu, že tohle je něco, co nemůže zvládnout, ani kdyby co bylo.” Dave… “hlas má přiškrcený a vlastně poprvé má opravdu strach.

“Jo, kurvadrát to celkem vystihuje,” přikývne, z čistě teoretického hlediska, jsou totiž v hajzlu. Takhle rychle se sem všichni členové smečky nedostanou, a potřebovali by asi vážně nějaký kouzlo, aby….. Zarazí se a zadívá se na Syr. Ha, žárovička. Odlepí se od linky a přejde k ní. “Zvládneme to.” Řekne to naprosto vážně. “Dostal jsem nápad a vím, že my to sakra zvládneme. Opravdu nechci být ten, kdo bude Gabrielovi říkat, že přišel o smečku sotva 30 hodin po odjezdu… takže, jestli se chceš složit, udělej to teď, dokud jsme tu jen my dva. Ale až vyjdeš z tam těch dveří, musíš být ta alfa, která vyhrála svůj post před všemi těmi lidmi. Ta, která v prvním kole zabila svou soupeřku a která je vždycky plná odhodlání a ví co má dělat. A teď pokud mi to dovolíš, bych tě rád objal.”

No… páni. To byla pravděpodobně nejdelší řeč, kterou od Davea kdy slyšela. Představa, že by mu tohle měl oznámit kdokoliv…. Pohlédne na prstýnek na svém prstě, kde se zformuje jeho jméno. Pak udělá těch pár kroků a obejme ona jeho. “Hrozně moc mi tu chybí.” Poví mu jen a opře si čelo o jeho hrudník. Je to takové divně jiné, než když ji objímá G. Ale bohové ví, že právě tohle teď potřebovala. Vědomí, že se může opřít i o někoho jiného. Párkrát se zhluboka nadechne, vydechne a donutí se zaplašit tu paniku, která se jí plížila po zádech. “Takže máš plán?” zeptá se ho, když konečně opustí jeho náruč a vypije si kafe. Jak sakra v pár lidech můžou porazit útočící klan?

“To si piš, ale než ti ho řeknu… mohla by ses prosím oblíct?” Zvedne obočí v otázce a přejede ji pohledem, pak se uculí. “Je celkem těžký přemýšlet, když vypadáš takhle.”

“Davide,…” zavrčí Syr, “pokoušíš mou trpělivost.” Řekne mu, ale pak se pousměje a zmizí na pár vteřin v ložnici, kde se bleskurychle obleče, stáhne si vlasy a obuje se. Když vyjde ven, vypadá zas jak člověk. Teda vlk. “Máš nápad?”

“Díky,” a vypadá že se mu vážně ulevilo. “Jak jsem tak pochopil, jsi velmi mocná čarodějka? “A docela se modlí, aby to byla pravda, jinak jde jeho nápad do kopru. “Takže, poslouchej,” sedne si vedle ní a z věcí na stole začne připravovat bojiště k názorné ukázce. “Dokázala bys kolem celého našeho domu udělat nějakou ochrannou bariéru?” Když mu Syr přikývne, tak pokračuje dál. “Skvělé,” uplně se do toho položí a v tuhle chvíli jde s jistotou poznat, že byl v armádě. “Tady,” postaví něco jako mostek, kterej se musí přejít přes řeku k jejich domu. “Když bude kolem domu bariéra, nebou moci projít nikudy jinudy. Takže můžeme většinu našich sil soustředit tady.”

“To je zajímavý nápad, něco jako bitva u Thermopyl. A dál?” Vypadá to, že Dave je vážně člověk na svém místě.

“Jo, Leonidas byl génius. Dál, takže, většina našich lidí, který budou schopní případného boje, budou tady na nádvoří. Možná, by nebylo marný, kdybys nás třeba nějak pomocí iluze namnožila… aby to vypadalo že je nás opravdu hodně?” Opět to zvednutý obočí.

“Dave, ty na mě vážně asi hodně vsázíš co?” Zeptá se Syr zamyšleně, protože to bude vyžadovat hodně náročných kouzel ve vážně krátkém čase.

“Ale dokážeš to ne?” zeptá se zaraženě.

“Jo, dokážu, ale bude mě to stát opravdu hodně sil, Dave….” Promne si spánky, a nejradši by ty čůzy, které jí právě o tu sílu připravily, zabila.

“Pak už to bude snadný, až zjistí, že nemůžou dál, a tady na ně čekáme my, tak to prostě vzdají. “Opravdu to řekne tak odhodlaně, jak to zní.” Syr několikrát zamrká. Protože se asi přeslechla.

“Vzdají?” Zeptá se překvapeně,” To si jako jen tak řeknou, hele, serem na to, tohle za to nestojí?” Zavrtí hlavou, protože s tím není zcela ztotožněná.

“No, máš lepší nápad?” je trochu nakvašenej.

“Ne, Dave nemám, a říkám, že ten tvůj je vážně skvělý, ale nevěřím, že bychom se boji vyhli úplně.” Řekne klidně.

“No, pak mám ještě Blackhawka.” Pokrčí rameny. “Můžu na ně shodit napalm. Není to sice úplně košér, ale účel světí prostředky.

Zrzka se široce usměje. “Dave, s tebou je radost spolupracovat. Pak ji ale napadne, kdo jí bude krýt záda před jejich vlastními lidmi, když Dave bude ve vrtulníku, ale… Zvládne to. Protože by byli sami proti sobě.

“Dobře, říkal jsi sedm hodin. Dvě hodiny mi zabere připravit lektvar, kterým zapečetím naše území. Nepředpokládám, že by vlkodlaci uměli lítat, takže potřebuji pomyslnou hradbu zhruba do výšky deseti metrů….” Začne Syr rychle uvažovat. “Pak zabere přibližně hodinu, než s ním obejdu celé území…”

“Svezu tě. Pěšky by ti to trvalo moc dlouho.”

“Jako jak svezeš? na hřbětě?” Zeptá se pobaveně.

“Když na to přijde…” přisvědčí. “Ale možná by moje croska byla lepší.

“Kolik tady máme momentálně bojeschopných vlků?”

Chvilku se zamyslí, než jí odpoví, protože…. “zhruba tak třetinu,” povzdechne si. Většina lidí je totiž ve městě.

“Dobře, takže… nepředpokládám, že bychom tu měli nějaký kryt…. V první řadě jděte, a vypusťte bazén ve sklepeních. Nachystejte tam provizorní lůžka, jídlo, pití… prostě všechno, co by mohlo být potřeba. Pak tam přesuňte všechny, kteří zůstanou mimo boj. Já pak… Zapečetím vchod.

“Už jsem kdysi Gabrielovi navrhoval, aby tu vybudoval protiatomovej kryt, řekl mi že jsem cvok…” zatváří se celkem uraženě.” Tak jo, jdu na to. Až mě budeš potřebovat, tak mě zavolej… Syr,” na chvilku se odmlčí a tváří se děsně vážně. “Vážně lituji, že nejsi lugaru, všechno by bylo o tolik jednodušší.” Pousměje se a zdekuje se, plnit rozkazy.

Když za ním zapadnou dveře, Syriana si dlouze povzdechne. “Jo, to by tedy zatraceně bylo.”

[Syriana Spinnel]

+Kolem půlnoci jí pod polštářem zavibruje mobil. Syr procitne a hmátne po něm. Ještě rozespalá se usmívá, protože si myslí, že jí píše Gabriel, jak už vyráží domů ale... Posadí se z prudka na posteli a vytřeštěně se dívá na to.. na to... udělá se jí fyzicky špatně a vyzvrací se vedle postele. Do krku se jí nahrne další žluč a zděšeně není schopná to video zastavit. Tak ten mobil v ruce rozdrtí. Cítí jak kdyby jí někdo rozkuchal břicho a tahal za vnitřnosti a srdce jí vybuchuje v hrudníku. Není schopná... táhlej dlouhej výkřik se konečně prodere jejím hrdlem a ona se zkulí z postele na zem. Z jejich postele, kde dělali podobné věci jako... Vztek tak čirej a pálivej se jí prožene žilami a zmocní se jí. Vybuchne v ničivém kouzle, při kterém zdemoluje celou ložnici. Syr zprudka oddechuje a dívá se na tu zkázu. Cítí se tak prázdná, tak zraněná... pak konečně začne brečet.+

[Syriana Spinnel]

Nově zrekonstruovaná ložnice

[Syriana Spinnel]

+Zavře za sebou dveře. Otočí se od nich a znovu se podívá na tu spoušť. Padne to na ni zas jak deka. Na chvilku zavře oči a když je pak zas otevře, rozhodne se pustit do toho hned. Ten největší svinčík uklidí kouzlem. Takže jejich rozštípaná postel zmizí. A s ní i všechny roztrhaný hadry, nábytek a všechno co rozbila. Včetně pozůstatků mobilu. Vezme si smeták a lopatku, věechno pořádně zamete a pak vytře. Když s tímhle skončí, tak je pokoj dokonale prázdenej. A vlastně to není vůbec špatný. Na co hromady nábytku, oblečení můžou mít v komoře a krom postele a nějaké té lampičky v ložnici nic nepotřebují. Po několika desítkách minut jim vykouzlí novou postel. Velkou, ne moc vysokou, dřevěnou, a otočenou směrem k oknům. Když skončí, je opravdu docela unavená. A je to o pár hodin později. Venku už se šeří. Dá si rychlou sprchu a zjistí, že má vlastně hlad. Ne, je přímo vyhladovělá. Otevře okno a vykoukne ven, jestli tam někde poblíž není Gabriel venku.+ Nejsi zmrzlý na kost? +zeptá se, když ho uvidí pár metrů od sebe zavěšovat světelný řetěz.+ Pojď už domů. +otevře okno pořádně, aby se tam po římse dostal.+

[Gabriel]

+docela se do toho zdobení příbytku opřel a samozřejmě zapojil i Willa s Davem a neušlo mu, jak Wade tuhle zdánlivě obyčejnou činnost poněkud vyjeveně sleduje. Upevní řetěz pod římsou a koukne dolů na Syr+ Mě hřeje mládí, miláčku. +zašklebí se na ni a pak ty tři metry dolů seskočí, až dřevo pod jeho nohama na protest zaskřípe+ Hups. Pardon. +zazubí se omluvně, přitáhne si ji k sobě a políbí ji+ Mám děsnej hlad. Co ty? +koukne na ni a když jí v odpověď mocně zakručí v břiše, zasměje se+ Já vím, jako vlk. +zavlní na ni obočím, otevře francouzské dveře a vejde do jejich nové ložnice. Obdivně se rozhlédne a je vidět, že se mu to hodně líbí+ Skvělý. Ale nic jinýho jsem nečekal, na tvůj vkus je spoleh. +líbne ji krátce na nos, vezme ji za ruku a společně sejdou dolů+

[Syriana Spinnel]

+povytáhne obočí.+ no jasně, protože je ti čerstvých dvacet, musíš takhle blbnout +zakření se, když tam doskočí jak šelmička a prkna protestně zaskřípou.+ Vážně, zdemoluješ nám celý dům. +polibek mu oplatí.+ Ale je to moc pěkný, +pochválí ho, protože je to pravda. Zamává klukům, tzn. Davovi a Willovi, kteří se neodvažují skočit jim na terasu a tak musí dokola. Taky mávne Wadovi a zavře za nimi.+ No, říkala jsem si, že dávat sem víc nábytku asi nemá význam. Takhel aspoň není co zničit, a co si budem říkat, ani ty, ani já, nejsme holubičí povahy, a dřív nebo pozdějc, a doufám, že za hodně pozdějc, se zas něco namane. +Ale je taky moc spokojená.+ Což ale nevylučuje to, že mi dlužíš novou knihovnu - vybavenou a taky mobil, +zatváří se děsně útrpně.+ Hlad mám, ale nevařím +uculí se a spokojeně jde vedle něj do kuchyně.+ Zavoláš jí ty, nebo já? +zadívá se na něj TAK, až by se jemnější povahy zakroutily.+