Ložnice

[Syriana Spinnel]

Jo, docela klika. +ušklíbne se a vážně by ocenila kdyby jí někdo občas ta rules sdělil dřív než až po. Jako například to s těmi mláďátky a společností.+ To jsem si před tím myslela taky, ale teď to určitě bude všechno na miliardu procent lepšejší. +Souhlasí s ním a to nejen v jednom směru, ale vzápětí i s tím, že by měli jít příklad svého syna.+ Nemůžu ani slovy vyjádřit, jak mi chybělo tohle tvé poponášení po baráku. +Mroukne mu do kůže a polibek mu dlouze a hezky oplácí. Dnes ani sprchu nezvládne. Takže tak jak je, jen si skopne boty a vysvleče rifle a padne do pelechu, kde se mu zakutlá do náruče a snad během vteřiny usne. A to tak že po několika měsících totálně natvrdo. Pohne se prakticky snad až ráno, kdy se s trhnutím probudí.+ Sorine? +posadí se a hledá pohledem. Ale nevidí ani Gabriela ani Sorina. Skrze pouto, jenž má se svým mužem ale vzápětí dostane vlnu uklidňování. Dobře. Jsou spolu. Na vteřinu si zase lehne a dá si ruku přes oči. Tak dlouho a tak dobře už nespala... no dlouho. Vzápětí si dopřeje rychlou sprchu a s mokrými vlasy a jen v tričku a teplákách vyjde na balkon. Rozhlédne se po tolik známých kopcích a nadechne se vzduchu. Svěžího, podzimního vzduchu a ví, že brzo začne sněžit. Chvilku na to se do pokoje vrhne malá chlupatá koule a skočí jí rovnou do náruče.+ No ahoj, tak kde jsi byl, hm? +pomazlí se s ním a doufá, že se teď nerozhodne jako vlče trávit svůj veškerý čas. Položí ho zase na zem a ukáže mu cestu skrze jedny dveře do jeho pokoje. A že je to královský pokoj, přímo pro vlčí výsost.+ Dobré ráno. +hrozně moc pěkně se usměje na Gabriela, který jí přinesl kafe.+ Bohové jak já tě miluju. +odloží hrneček a políbí ho tak, až se to v ní všechno rozhoří.+

[Gabriel]

Jo, taky mi to chybělo. +pousměje se a během chvilky si vleze do postele k ní a přitiskne ji k sobě. Měkkce se usměje, když skoro okamžitě spí a jemně ji políbí na spánek.+ Dobrou noc, lásko...+zašeptá a během chvíle usne taky. I jemu se po dlouhé době opravdu dobře a konečně se po probuzení cítí i odpočinutý. Vlastně ho probudilo jejich malé princátko, které se pokoušelo uniknout ze své postýlky. Co nejrychleji se vyhrabe z peřin, aniž by Syr probudil a dojde k potýlce+ Copak to vyvádíš, hmm? Hezky potichu, ať nevzbudíme maminku. +poví mu vážně a zvedne ho náruče+ Půjdeme udělat snídani, co ty na to? +zeptá se ho a potichu vyjde z ložnice a zamíří do kuchyně, kde už se pár členů smečky motá, vaří se kafe, čaje a tak různě. Všichni se nadšeně se Sorinem pozdraví a za chvíli už spolu s několika dalšími dětmi pořádají tradiční vlčecí bitvy. Nakonec ho zase odloví a s kafem zamíří zpátky do ložnice. Sorin se tam vřítí jak velká voda před ním a skočí Syr přímo do náruče+ Sorine...+povzdechne si a zakourtí hlavou+ Vážně myslím, že bysme mu měli trochu přitáhnout vodítko. Nebo to tady brzo všechno srovná se zemí. +konstatuje pobaveně+ Dobré lásko...+skloní se k ní a polibek jí velmi důkladně opětuje+ Nemáš zač a taky tě miluju. +zapřede jí do rtů+ Co takhle kdybys ty dveře na nějakou dobu zavřela...? Kouzlem? +navrhne a pohled, kterým se na ni dívá mluví za vše+

[Syriana Spinnel]

+Trochu nevěřícně se na něj podívá, jestli opravdu slyšela to, co slyšela. A pomalu se jí rty roztáhnou v úsměvu.+ Ty chceš abych naše dítě zamknula vedle v pokoji, abychom mohli... To je tak strašně moc... ani nemůžu najít to správné slovo. +zakření se potutelně. Ale rukou během mrknutí oka mávne, a opatří dveře speciálním kouzlem. Oni Sorina uslyší, on je ne. Takže kdyby se něco dělo....+ Potřebujeme tě. +oo ano, i její zrzavá vlčice se nemůže dočkat. Vklouzne mu rukama pod košili a poškrabká ho na kůži, taky ze sebe rychlostí blesku stáhne tepláky. Je jasný, že po takové době to bude jen taková atomovka, ale i tak... Touží po něm víc než po čemkoliv jiném. Stáhne mu tepláky jen tak, jak je potřeba, aby ho vzápětí ucítila až na samém dně, sebe samé. Ze rtů jí přitom unikne zasténání, ve kterém jsou obsaženy úplně všechny emoce. Znovu najde jeho rty a trochu ho kousne. Jen malinko, ale citelně. Když se spolu začnou pohybovat v jasném rytmu. Je úplně ztracená.+

[Gabriel]

Ano miláčku, pochopila jsi to naprosto přesně. Jsem fakt zlej taťka vlk. +usměje se trochu zubatě a jen co kouzlem zavře dveře, přitáhne ji k sobě a hluboce ji políbí, zatímco se vzájemně netrpělivě zbavují přebytečného oblečení. A když konečně splynou v jedno tělo, teprve si naplno uvědomí, jak je to dávno. Hluboce zasténá a ten zvuk plynule přejde do zavrčení a z hloubi hrudníku. Chce si to pořádně vychutnat, chce to prodlužovat, jak jen to jde, ale je to moc intenzivní, moc dlouho ji postrádal a tak se drží sám do poslední chvíle, dokud k vrcholu nedospěje ona a teprve pak se tomu poddá sám. Opře si čelo o její rameno a pomalu zklidňuje dech; zlehka rty přejede přes její divoce pulzující tepnu na krku, pak se přesnuje k jejím rtům a pomalu, líně a uspokojeně ji políbí+ Miluju tě...+vydechne jí do rtů a pak se odtáhne, aby jí viděl do očí+ Hrozně jsi mi chyběla...+přizná tiše a přitiskne ji k sobě pevněji, jakoby ji už nikdy nechtěl pustit+ Asi už můžeš ty dveře uvolnit...+dodá a koutky mu pobaveně cuknou+

[Syriana Spinnel]

Miluju když jsi zlej taťka vlk. +Naléhavost, s jakou se oba dva co nejrychleji snaží být spolu, by se dala přirovnat k potřebě dýchat. Radost, jaká ji naplní v okamžik spojení je neskutečná. Intenzita, se kterou v ní narůstá vzrušení ji nejspíš spálí zevnitř. Chce víc, a déle, ale pak se nekontrolovaně roztřese a v obrovském uvolnění, s Gabrielovým jménem na rtech. Pevně ho drží stehnama kolem pasu, a polibek kterým to vše zapečetí, je tou nejsladší tečkou. Prohrábne mu prstama zvlhlé vlasy a usměje se tak spokojeně, jak už dlouho ne.+ Mluvíš mi z duše. +Vydechne a pak se pousměje. Jenomže než sama ty dveře stihne odemknou, ty se rozletí v několika kusech a... a dál nic.+ Co to sakra! +Syr šokovaně vyskočí a natáhne na sebe tepláky rychlostí blesku, jedním obřím skokem je u toho, co dřív bývaly dveře do Sorinova pokoje.+ Asi budu mít infarkt. +Opře se o futra a opravdu to vypadá, že se o ni infarkt pokouší.+ Myslím, že máme problém. +Prohodí vážně ke Gabrielovi, který je hned vedle ní. V pokojíku totiž najdou Sorina, kterak ve svém lidském tělíčku sedí na zemi a kolem něj poletují hračky.+ Velký problém, řekla bych. +Povzdechne si. A je vlastně sama na sebe naštvaná, že s tím vůbec nepočítala, když se Sorin ve všech směrech vymyká všem pravidlům. V roce a čtvrt nechat vědomě vybouchnout dveře, protože nechce být sám v pokoji...+ Jestli ty ale nejsi ten nejvíc překvapující chlapeček na světě.

[Gabriel]

To jsem rád. +zamručí a škádlivě jí kousne do krku; když se ale vzápětí ozve rána a ze dveří zůstane pár třísek, vyletí jen zlomek vteřiny po Syr. Zůstane stát za ní a nevěřícně zírá...a zírá.+ Z tvého výrazu soudím, že tohle v jeho věku asi nebude úplně standardní. +konstatuje trochu zaraženě; vejde do pokoje a zvedne svého neobyčejného synka do náruče+ Ty nám dáš ještě asi pěkně zabrat, co Výsosti? +dívá se do jeho pořád dětsky modrých očí, ale je otázkou, jestli si tuhle barvu zachovají i v budoucnu+ Co budeme dělat? +vznese otázku za milion dolarů a koukne na Syr. Sám je v tomhle směru dost bezradný a moc se mu ten pocit nelíbí...+

[Syriana Spinnel]

Standardní? *Zvedne se ze země a obejme se rukama kolem pasu, a vypadá trochu zatraceně, nebo jako že jí praskne cévka, oboje je v tuhle chvíli víc než možný* Standardně *udělá ve vzduchu uvozovky* děti mají první záchvěvy magie kolem 4., 5. Roku. Některé i později. Tohle je… já nevím, asi se budu muset s poradit. *V hlavě jí jede několik variant toho s kým.* v první řadě jeho Výsost musí přestat demolovat barák a chovat se k ostatním dobře. Sakra je mu jeden rok, jak má pochopit, že něco není hra a sranda *Zadívá se na svého muže, a napadne ji, že by snad mohl dát nějaký příkaz nebo něco.* Jak usměrňujete mláďata? *Začne přecházet po pokoji a přemýšlí u toho* Můžu jeho pokoj upravit, to kouzlo na dveřích bylo naprosto primitivní a přes ta složitější by se dostat neměl, a pokud si s ním budu víc a hrát a učit ho, nemusela by být jeho magie tak divoká a spontánní…. Gabrieli, proč nemůžeme být aspoň chvíli v klidu. Vážně, aspoň jeden jedinej den *Zadívá se na něj trochu zatraceně*

[Gabriel]

Aha. +hlesne jenom+ Tak to máme doma opravdu speciální děťátko. +zazubí se a dojde k ní ji obejmout, páč se mu nelíbí, jak vypadá ztraceně+ S tím souhlaím, sám už jsem si říkal, že bysme měli nastolit přísnější řežim. +přikývne+ No...úplně malá vlčata, potažmo děti, můžou dělat v podstatě cokoliv. To tak zhruba do roka. A postupně jak rostou, vytyčují se další hranice, přitvrzuje se. A na výchově se většinou podílí celá smečka. Samozřjemě se to liší podle toho, jestli je v lidské nebo vlčí formě. Ta vlčí je drsnější. +dodá a pousměje se+ Co se magie týče, na to ale budeš asi sama...+koukne na ni trochu omluvně, ale je to holý fakt+ Jenom klid, zvládneme to, jako vždycky a všechno. +ujistí ji s úsměvem a schová si ji v náručí+ A v klidu nemůžeme být, protože bysme umřeli nudou. Jen si to přiznej. +zazubí se na ni+

[Syriana Spinnel]

+Přitulí se k němu a už jen díky té blízkosti se cítí líp. Vážně, sama nechápe, jak tak dlouho mohla vydržet bez něj, a nestát se minimálně alkoholičkou. Ha, Ha.+ Když je tak napřed, co se kouzelnických tentononc týče, je napřed i ve vlčích věcech? Jeho lidské miniyou je totiž zcela v pořádku... +Pousměje se. Protože už teď se Sorin na svého otce víc než podobá.+ Tak jo, budou se muset zapojit, jak říkáš, všichni. A možná by mu pomohlo být občas v přítomnosti Wadea. +Přemýšlí spíš nahlas a přemítá, kdo by tak byl nejvhodnější kandidát, aby na Sorina dohlížel, když oni dva nebudou poblíž. Jasně, Dave a Will a Rina.+ Co teď vůbec dělá Derek? +Napadne ji najednou. Protože Sorin není nejspíš jediný dítě, na který by měla zaměřit svou pozornost. Dcérenka jim totiž nějak rychle dospívá.+ Co se týče magie, s tím si asi poradím. +Srovná si to v sobě a bude to dobrý, jen to chce asi pár dní. Aby se vyrovnala se spoustou věcí.+ Nudou? Co je to nuda, takovou věc neznám, jak se to dělá? +Zazubí se a vlastně asi má pravdu. Nebo tohle si aspoň myslí ještě pár vteřin, než se ozve zaklepání a pak za dveřmi najdou Davea, který se trochu ošívá.+

D: Alfo, vítej doma. Gabrieli, Vaše výsosti vlče... +začne ze široka.+

S: Ahoj Dave, +Koukne na něj zrzka důkladněji.+ Tak to vyklop. Nebo ne, nech mě hádat, a když to trefím, uvaříš mi oběd jo? +Poklepe si na rty jakože vážně přemýšlí.+ Tipuju, že mám tak asi patnáct výzev hm? Trefila jsem se?

D: +Prohrábne si vlasy.+ Tak jo. +Trochu vykulí oči, ale vzápětí má tu svou vojáckou bezmimikovou masku+ Vlastně je jich jenom třináct, ale smiluji se a ten oběd ti - vám +opraví se+ uvařím.

S: Co by byl život bez trochu vzrušení, že? +řekne trochu vyšinutě a v očích jí lehce šíleně zablýskne.+ No nic. Pěkně jednu kalamitu za druhou. +Přitulí se ještě na chvilku ke Gabrielovi, dlouze ho políbí a pohladí Sorina po vláskách.+ Dohlídni mi na něj, myslím, že zlámat pár kostí je přesně to, co teď potřebuju. Za chvilku jsem zpátky. +Ty chuděry ani netuší, že horší chvíli si snad ani vybrat nemohly.+ Žádné kouzla! +Důkladně rozkáže ještě Sorinovi, než odejde z pokoje.+

[Gabriel]

No, co zatím sleduju, ve vlčích je v normálu. Otázka je, kdy a jestli nám předvede meziformu. +zašklebí se+ Popravdě trochu doufám, že to tak patnáct let počká. +zadoufá snad ne marně:D+ Wade určitě pomůže, jen mu musíme výslovně říct, že když to bude potřeba, může našemu princátku klidně trochu pocuchat kožich. +poznamená pobaveně+ Derrek? Slyšel jsem, že si nedávno našel brigádu. +oznámí jí jednu z novinek+ Dělá vyhazovače v jednom klubu ve městě. +upřesní to a pořád neví, jestli z toho má radost, nebo spíš obavy.+ Nějak rychle ty děti rostou...+poznamená s povzdechem a zadívá se na Sorina, který se tam spokojeně popelí po zemi. Během její výměny s Davem je potichu, ale když odejde, ulpí na ní dlouhým, zkoumavým pohledem+ Výzvy? Který bláznivý čubky považují za rozumný tohle pořád zkoušet? +pronese to tichým, kontrolovaným hlasem, což je většinou znamení, že opravdu zuří; následně ještě pozvedne obočí+ Mám zůstat tady, zatímco moje žena bude bojovat o místo, který jí už několik let právem patří? +zeptá se, ale na tohle odpověď neočekává. Místo toho se za pár vteřin objeví Rina s Wadem v patách.+

R: Ano, Gabrieli? +očividně ji zavolal+ Co potřebuješ?

G: Vezmi Sorina za ostatními vlčaty. Kdyby byl moc divoký, šikanoval starší vlčata nebo i dospělé vlky víc, než je vhodný pro dítě v jeho věku, máš svolení ho srovnat. Wade, ty můžeš pomoct, jak budeš moct. +dodá ještě a podívá se na jejich Omega-vlka+

+Rina a Wade jen přikývnou, vezmou si od něj Sorina a zmizí+

Prima. Tak teď můžu jít s tebou. +oznámí jí suše a následuje ji ven, protože předpokládá, že se nehodlají rvát v domě:D+