od Rebecca Altamirano » 08 lis 2019 20:37
+Smečkový tryskáč bezpečně přistál na letišti kousek od hranic území Americké smečky. Nejsou pozvaná návštěva a tak není žádoucí, aby o nich náhodou někdo věděl dřív, než to žádoucí bude. Cesta byla hrozná, ale to ji na tomhle způsobu cestování nijak nepřekvapilo. Prostě těch pár hodin přetrpěla a díky bohům, nespadli. To je dobrý začátek. Dá se ppředpokládat, že teď už se posere všechno co může. U letadla už jsou přistavené dva černé suburbany. Jednak je má ráda a jednak se sem hodí. Nastoupí za volant prvního, Gabriel se usadí vedle ní, dozadu se s trochou obtíží nacpou tři další vlci. V druhém autě jede Dave a zbytek jejich suity. Cesta dál na sever, k území smečky probíhá v poněkud napjatém tichu. Krátce koukne na Gabriela, který zírá z okna zachmuřeným pohledem a vypadá, že je kilometry odtud. Nebo možná spíš tisíce kilometrů odtud.+
“Vyřešíme to, co nejrychleji, Gabrieli. S trochou štěstí to stihneme do úplňku, což je za pět dní. Dost času na soud, rozsudek i popravu. +cukne trochu koutky, ale nesetká se to s žádným pobavením z jeho strany.+
“Jasně. S trochou štěstí. Hodilo by se.” +ušklíbne se a znovu se pohrouží do mlčení, které jim vydrží až do jejich cíle. Asi kilometr před sídlem smečky je zastaví hlídka. Překvapilo ji, že to nebylo mnohem dřív, takže už byla připravená, když asi deset metrů před nimi seskočili ze stromu tři muži s krátkými samopaly v rukách. Kdyby měla lidské reakce, zastavit určitě nestihne, ale protože lidské reakce rozhodně nemá, zastavila skoro dvoutunové auto asi deset centimetrů od nich.+
“Tak jo, vážení. Show začíná.” +zvedne koutek, krátce se podívá na Gabriela a vystoupí z auta.
“Jste na území Severoamerické smečky lugaru. Nejste zváni, proto odejděte.” Aby jejich mluvčí dodal svým slovu váhu, namířil samopal přímo na Beccu.
“Víme, kde jsme a nikam nepůjdeme. Chceme mluvit s alfou vaší smečky. A to tak, že hned.” +nenechá se samopalem mířícím jí na hruď rozhodit.+
“Asi jsem to neřekl dost jasně. Nejste-vítání. Nikdo z Východoevropské smečky. A protože jste mé výzvy neuposlechli, můžu vás....” +dál se nedostane, protože najednou zjistí, že nemůže nejen mluvit, ale ani se pohnout. Místo toho stojí ta ženská přímo před ním, na rtech jí pohrává mrazivý úsměv a ke krku mu tiskne dýku, zahnutou jako nějaký ptačí pařát. Nebo raptoří dráp.+
“Upřímně jsem doufala, že tuhle blbost uděláš...” +trochu přitlačí, až se objeví tenká stružka krve+ “...ale bohužel tě zabít nemůžu.” povzdechne si smutně, ale v očích jí blýskne, když dodá “Zatím. Tak jdeme, chceme mluvit s Devinem. Jistě nebude překvapený, že nás vidí.+ ušklíbne se a všechny tři strážce pomocí magie přinutí se otočit a jít před nimi. Po pár minutách dojdou na hlavní shromaždiště smečky, kolem je pár chatek, nebo spíš srubů, vkusně zakomponovaných do okolní přírody a jeden o dost větší. Přinutí ty tři pokleknout a podívá se na Gabriela. Teď je řada na něm.+
“Devine, alfo Severoamerické smečky lugaru! Jsem tady, abych žádal trest pro tvoji ženu a dceru za zosnování spiknutí, využití magie proti vlkům, kteři byli tvými hosty a porušení příměří. +zvolá silným hlasem a napjatě vyčkává, jaké odezvy se dočká.+
+Netrvá to ani minutu, když se dveře hlavního domu otevřou a v nich se objeví Devin.+
“Jsem si vědom, že tvůj požadavek je oprávněný, Gabrieli. Ale moje dcera, ani moje žena tady nejsou.” +oznámí mu po chvíli, kdy pozoroval své tři vlky klečící na zemi, očividně nějak paralyzované; cítil magii a okamžitě si uvědomil, že patří k té ženě+ “Obě jsem vyhnal ze smečky krátce po tom, co jsem zjistil, co provedli. A než se zeptáš, ne, nevím kde jsou.”
+Po několik úderů srdce na něj jen zírá, odmítajíc uvěřit tomu, co říká. Možná by měl nechat Beccu, aby ho motivovala k tomu, říct pravdu, ale když se podíval do očí muže, kterého si ještě nedávno vážil, věděl, že mu říká pravdu. Vyhnat vlastní ženu a dceru, to zanechá stopy.+
“Gabrieli? Mám mu pomoct si vzpomenout?” +ozve se Becca+
“Ne, věřím mu.” +zavrtí krátce hlavou a pak se znovu podívá na Devina+ Doufám, že ti je jasné, co musíme udělat.” +zeptá se ho vážně+
“Ano, Gabrieli, vím to. Budete je lovit.” +odpoví mu tiše a pak se znovu zadívá na své vlky, klečící na zemi+ “Máš mé slovo, že nikdo z mé smečky vám nebude bránit.” +dodá pevným hlasem a podívá se mu do očí.+ “A kouzelník je s nimi...”
+opětuje jeho pohled beezslova a pak jen přikývne.+ Bí, nech je jít. +podívá se na upírku.+ Tady jsme skončili. +když neochotně udělá, co řekl, krátce znovu pohlédne na Devina, pak se otočí a zamíří zpátky k autům..+
+cesta zpátky, mimo území smečky, proběhne v úplném tichu, přerušovaném jen tlumeným skřípěním plastu+
“Ten volant za to vážně nemůže, Bí.” +upozorní ji po chvíli, když to vypadá, že ten volant opravdu rozláme na kusy+
“No neříkej! Je ti doufám jasný, co to znamená?! Źe do úplňku se to rozhodně nestihne?! Nebo přinejmenším ne do toho nejbližšího.” +odskene vztekle a vybere zatáčku po dvou kolech, až vlci vzadu trochu vyheknou.
“To je mi jasný a myslím, že nikdo z toho nemá menší radost, než já.” +ubezpečí ji+ “Najdeme si nějaký ubytování a proberem další plány...” +dodá s povzdechem a zadívá se na okolní hory, aniž by dokázal vnímat jejich krásu. Raději by viděl svoje hory, ale to, kdy k tomu dojde, záleží jen na tom, jak rychle dokážou ulovit dvě osamělé vlčice a čaroděje. A přestože mají vlčí nosy a k tomu upírku...je mu jasné, že snadný to nebude...+
I become one with my demon
My dark side keeps me alive
Become one with my demon
Let the beast outside of my mind
There are two sides to everyone
I have become one
With my demon
When I’m bleeding
The pain lets me know
Just how much I need it