Syriana´s reborn

[Syriana Spinnel]

+Zaklapnou za ní dveře od Jadeova pokoje a Syr si zhluboka vydechne. Je to za ní. Zvládli to a oba jsou na konci živí. Potřebuje vypadnout z toho zatraceného hotelu. Vytáhne mobil a pošle B smsku, že míří k ní. Když jí v zápětí dojde odpověď s novou adresou. Chvilku kouká na displej a pak vyrazí do večrního Dublinu, na který už padla tma. Přitáhne si ještě límec kabátu a vyrazí. Proplétá se uličkami a má kdoví proč divný, nepříjemný pocit. Několikrát se ohlédne, jeslti ji někdo nesleduje, ale nevšimne si ničeho podezřelého. Asi ještě dozvuky z výměny. Zapálí si cigaretu aby se zklidnila a zatočí do prava, vezme to přes park. Už po pár krocích ji zarazí, jak je tam zlověstné ticho, ruka jí sklouzne k mobilu, rozhodnutá B cinknout, aby ji tu vyzvedla, když se za ní ozve tiché hluboké zavrčení. Syr se pomalinku otočí a za sebou vidí vlka, velikosti auta...+ No to mě poser... +vydechne jenom a sáhne po magnumu, ale nemá absolutně žádnou šanci, protože než ji stihne vytáhnout, narazí do ní obrovské vlčí tělo. Syr se snaží skroutit do klubíčka, chránit si břicho a krk. První máchnutí prackou jí rozerve oblečení a prořízne kůži na paži až na kost. Syr bolestí zaječí a prohne se bolestí. Další cupování jí roztrhá ruce a pak se jí kolem klíční kosti a rameny sevřou obrovské vlčí tesáky, zavržou o kosti a chrupavku. Silné zadní běhy vlka drásají stehna a nohy ženy jako by do nich chtěli něco zahrabat. Je rozervaná, zmasakrovaná na kousíčky, a představa, že ji teď ještě sežere... Syr začnou téct slzy a vidění se jí rozmazává, jak je ta bolest obrovská a ochromuje celé její tělo a mysl. Cítí, jak jí kůži a oblečení zalévá horká rudá krev. Druhou rukou se snaží od sebe to obří zvíře odstrčit a docílí jen toho, že od vrcholku čela, až po bradu jí sjedou vlčí drápy a zanechají po sobě hluboké rýhy. Hlavou jí bleskne myšlenka, že tohle, tohle je totální konec. Někde hluboko v ní se rozhoří oheň, jak se v ní vzedme vztek, že nedodrží svůj slib Gabrielovi, až od ní vlk se skučením odskočí. Co to.... Syr jen nepatrně nakloní hlavou, tak strašná bolest a vidí, jak se mu dýmí z kožichu. A pak tam zůstane sama. Civí do holých větví ještě neobrostlých stromů, chlad chodníku se jí dere až do morku kostí a krev pořád a pořád uniká z těla. Jakžtakž funkční rukou nahmátne mobil a vytočí poslední číslo. Beccy. Jen se modlí, aby ji upírka našla dřív, než bude pozdě, protože je to otázka pár minut, než ztratí tolik krve, že už bude po všem.

[Rebecca Altamirano]

+užívá si doma první hodiny po výměně, šťastná jako nikdy, že poblíž není žádný chlap s egem jak Mt. Rushmore a hrdá sama na sebe, že ho opravdu zvládla nezabít. Jen bohové vědí, jak málo k tomu chybělo a to nejen jednou. Se shovívavým úsměvem poslouchá, jak Payne ve svém pokoji řádí. Ještě v Sýrii si vybrala vybavení do svého pokoje a Becca pak zařídila firmu, která to všechno nastěhovala ještě než se vrátili. Takže si teď pečlivě uklízí nové oblečení, ustlala si postel a...potřese s úsměvem hlavou, když se bytem rozezní Nightwish...a vyrazila do víru jedniček a nul. Na mobilu jí pípne nová smska a když si ji přečte, pobaveně se zašklebí. Asi není jediná kdo potřebuje terapii:D Napíše svoji novou adresu a pak nakoukne do Paynina pokoje+ Budeme mít návštěvu. +oznámí jí+ Přijde moje kamarádka, díky které vlastně jsi teď tady. +usměje se a zamíří do kuchyně, aby se podívala, jestli má nějaký chlast. Vrátí se do obýváku ve chvíli, kdy jí zazvoní mobil. Syr.+ Ahoj, tak kde vězíš? Už tady... +pak ztuhne a mobil jí vyklouzne z ruky. Zavolá na Payne, že se hned vrátí a okamžitě se přemístí a doufá, že se objeví co nejblíž k ní. Když se objeví v parku, okamžitě ucítí krev. Spoustu krve. Příliš mnoho krve. Rozběhne se a pak už to uvidí.+ Bože...Syr...+vydechne a klesne vedle ní na zem. Nemarní ale čas a okamžitě přiloží ruce na rány; zpod jejích dlaní začne zářit bledé, namodralé světlo, které stále sílí. Když po chvíli ruce odtáhne, z hrůzou si uvědomí, že to nezabralo tak dobře, jak doufala. Ale rány aspoň přestaly krvácet.+ Vydrž, prosím...+zašeptá; vezme ji do náruče a přemístí se s ní domů+

[Syriana Spinnel]

+Začíná jí být hrozná, ale zatraceně hrozná zima, tělo se jí třese jak receptory bolesti nepřestávájí vyvíjet svou činnost. Taky slyší svoje srdce, jak se postupně víc a víc zpomaluje, dech, který už je jen drásávým sýpáním. Okraje vidění se tak podivně začínají halit do mlhy a černobíla, až se rozpouštějí kousek po kousku. Dolehne k ní známý hlas, ze všech posledních sil se snaží zaostřit.+ B.... Be.... +nevydá ze sebe nic, než jen pouhé zašeptání, které sklouzne přes namodralé rty a pak se rozkašle, a vykašle rudou krev, a začne se dusit.+ Vlk +podaří se jí vyslovit mezi kašlem. Pak se jí protočí oči konečně ztratí vědomí. Cítí jen, že jí je trochu tepleji, než před chvílí.+

[Rebecca Altamirano]

+objeví se doma a hned si všimne, že rány znovu začaly krvácet.+ Kurva, kurva, kurva...+cedí skrz sevřené rty; položí ji na pohovku a pak ve dveřích zahlédne Payne, která doširoka otevřenýma očima zírá na tu spoustu krve a potrhané tělo.+ Běž radši do pokoje, Payne. +ale není to skutečný příkaz, spíš doporučení; znovu položí ruce na nejhorší rány a zároveň začne šeptat i tichá zaklínadla, aby svoji léčivou moc podpořila i magií. Sleduje, že alespoň děsivé drápance přes její obličej zmizely a hojit se začínají i rozdrásané nohy. Na chvíli zase přestane a v hlavě jí duní to jediné slovo, které dokázala vyslovit. Vlk. Kde by se v Dublinu vzal vlk...to je hovadina. Skloní se k ní níž a zhluboka natáhne do plic vzduch těsně nad rozervaným ramenem a klíční kostí. Ne, tohle nebyl vlk. Vlkodlak. Polije ji studený pot, okamžitě jí dojde, co znamená takhle vážné zranění od vlkodlaka. Ohlédne se na Payne, která udělala pár nejistých kroků do místnosti, jakoby chtěla pomoct, ale nebyla si jistá, jestli může.+ Objeví se tady dva vlci, v žádným případě neutíkej, nekřič, prostě se ani nehni, dobře? +poručí sevřeným hlasem a znovu se otočí k Syr. Zavře oči, zhluboka se nadechne a spolu se svou léčivou magií povolá i své pouto s vlky. Její vlčice uvnitř ní se zvedne a vyrazí po lesní cestě, kterou její mysl kolem ní vystavěla, až ji cítí těsně pod povrchem svého těla, jakoby ji od skutečného světa dělila jen tenká hranice z její kůže. Zajíkavě se nadechne a pokoj naplní vůně vlhké půdy, lesa, mechu a silný, specifický pach vlků. Vedle jí se objeví Day a Night, tisknou se k ní a čenichy se zároveň dotýkají i Syrianiny paže, která jí sklouzla přes okraj gauče. Becca celou svou moc a vůli soustředí do svých vlků, natáhne se skrz ně i k novému vlkovi, kterého tam zřetelně cítí. Láká ho na povrch, k sobě, k nim. Ví, že pokud se Syr ihned nepromění, nepřežije svoje zranění+

[Syriana Spinnel]

+Nicotou pronikne vlahá svěží vůně borového a smrkového jehličí. Les. Tichá zákoutí kapradin a hebkého mechu. Koberec ze zetlelého listí a zemitá vůně hlíny. Les. Zeleň. Volnost. Svoboda. Vábí ji. Láká k tomu, aby se rozběhla po tom měkkém koberci. Volají ji k sobě. Černý a bílý vlk ji k sobě lákají, táhnou ji, nutí, aby se s nimi rozběhla. A pak ještě jeden.... Ale jak by mohla běhat s vlky, jako člověk k nim nemůže, nebude jim stačit. Sklopí hlavu, ale nevidí své nohy... Tělo na gauči se rozechvěje, vzduch kolem se rozvlní, jako by aura nabírala nového rozměru. Syr se vydere ze rtů sten a podobá se spíš zvířecímu zakňučení, než lidskému nářku. Bolest jí znovu sežehne tělo, ale je to jiná bolest. Taková, kdy si kosti hledají nové uspořádání, pod kůží mění svůj tvar a místo. Sténání se prolíná s kňučením, až pak v jedné chvíli drobné, zdeformované tělo vybuchne v čiré tekutině, která se rozcákne všude kolem a namísto zraněné ženy se objeví na gauči vlk s načervenalým kožichem..... Dívá se na své nohy a vidí jen dvě měkké bílé tlapky, jak se polštářky dotýkají půdy. Udělá krok a skloní.. to je čumák? Zavětří a nasaje směsici pachů lesa. Jak opojné. Opět k ní dolehne volání druhu a už na nic nečeká, rozběhne se s nimi lesem.... Vlčice na gauči otevře oko, které je pořád blankytně modré a upře jej na Beccu, jen zakňučí a schová si čumák pod tlapu+

[Rebecca Altamirano]

+po chvíli se začne celá třást, cítí jak vůně lesa zesílila a chvění vzduchu nad Syr je jako tetelení horka nad rozpálenou silnicí. Ucítí pod rukama, jak se svaly a kosti začínají přesunovat a ví, že teď nesmí přestat; vyšle ještě víc své moci, která proudí kolem nich v téměř fyzické podobě. A pak je náhle v jediném okamžiku zalije čirá tekutina a místo Syr leží na gauči veliký, nazrzlý vlk. Vlastně vlčice. Becca dlouze, trhaně vydechne a zhroutí se na zem. Day a Night se k ní tisknou z obou stran a zároveň zvědavě očichávají vlčici. Becca si opře čelo o kraj gauče a v prstech sevře hustou srst. Jemně ji pročísne prsty a pak se zarazí. Zvedne hlavu a uvidí, že rána se zřejmě ani proměnou nezahojila celá. Rameno a klíční kost zůstane zjizvená, ať už bude ve vlčí nebo v lidské podobě. V tu chvíli se vlčice pohne a otevře oči, ve kterých neomylně pozná Syr.+ No ahoj...+usměje se na ni unaveně a pak se ohlédne na Payne+ V pořádku? +prohlíží si ji starostlivě, takovýhle uvítací večírek rozhodně v plánu neměla:D+

[Payne]

+má zvláštní pocit, že asi spí a tohle všechno se jí zdá. Od okamžiku, kdy na ni Becca křikla, že se hned vrátí a chvílí, kdy místo ženy najednou leží na gauči vlk o velikosti poníka, neutekla rozhodně ani hodina. Trochu zamrká a z vlka sklouzne pohledem na Beccu, která se na ni starostlivě dívá+ Jo, jsem v pohodě....vážně je to všechno skutečný? +vydechne a udělá krok dopředu. Obezřetně pozoruje černého i bílého vlka a toho krásného zrzavého a když nedají najevo, že by ji chtěli zakousnout, přijde blíž.+ Páááni...+zašeptá úplně ohromená a jenom zírá+

[Syriana Spinnel]

+Zaňufá čenichem a šťouchne jím do Beccyiny paže, pak zvedne celou hlavu a upře ty modravé očka na Payne a pak zase na B. skoro jako by říkala "nepředstavíš nás?". Sklouzne dolů na podlahu, zkusí se postavit na všechny 4, to je ale zvláštní pocit. A i tak jí přední levou tlaopu projede bolest a Syr-vlk si ji přitáhne k tělu. Zakňučí a olízne si ji. Trochu vratce se dostane k Day a Nightovi a přivítá se se starými a přitom tak novými přáteli. Trochu toho paci-čmuchy. Všechno je tak nové! Ostřejší. Pak kulhavě odcupitá k Payne, pořádně si ji očichá a vrátí se zpátky. Stočí se do klubíčka, hlavu položenou na tlapách a sleduje pokoj, vnímá ty různorodé pachy a občas kníkne. Když už to trvá asi dvě hodiny a pořád se nic neděje, začne přemýšlet nad tím, jak být zase Syr-člověkem. Představuje si svoje lidské tělo, každý každičký detail až se nakonec začne transformovat zpět do humanoidní podoby. Z kňučení se stane lidský výkřik a najednou je na podlaze zase nahé ženské tělo. Skoro celé pokryté modřinami, ale některé už nabírají nažloutlý odstín, jen to rameno nevypá hezky ani teď. Syr je celá bledá, klepe se jak osika, pokrytá krvý a tím průhledným sajrajtem z transformace.+ Čau holky... +prohodí zhrublým hlasem a začne se drápat na pohovku.+ prý je tady mejdan.. +pokusí se o úsměv a nějaká nahota je jí momentálně uplně u paty.+

[Rebecca Altamirano]

Jasně, promiň. +zašklebí se, když na ni tak vyčítavě koukne+ Syr, to je Payne. Payne, Syriana, moje nejlepší kámoška. Podrobnosti ti vysvětlím potom. +představí je, jakoby nebylo nic divnýho, představovat někomu vlka:D+ Ach jo, ta noha se mi nelíbí. +zamračí se+ Mělo se to proměnou zahojit. +zavrtí hlavou a pozvdechne si a pak jen sleduje, jak se seznamuje a zvyká si na nový pohled na svět. Nakonec se zvedne a nechá ji odpočívat, kouzly tam poklidí ten šílenej svinčík z krve a tekutiny z proměny. Payne zůstane sedět na zemi před gaučem a střídavě kouká na Day a Nighta a zase na Syr. Po chvíli taky vstane a jde za Beccy, která si sedla na druhou část gauče a pozoruje odtamtud Syr s trochu zachmuřeným výrazem+
P: Beccy, co to...co se stalo? +zeptá se opatrně a sedne si vedle ni+
B: Napadl ji vlkodlak a nakazil ji lykantropií. Ode dneška bude už navždy sdílet své tělo a duši s vlčicí.
P: +jenom zírá, oči úplně navrch hlavy+ Vypadala, že jí to bolelo, když...se měnila. +přidá vlastní postřeh+
B: Ano, bolí to a bolet to bude vždycky. Ale časem míň a míň. Obecně platí, čím mocnější vlkodlak, tím rychlejší bývá proměna. +mluví i k Syr, protože ví, že jí dobře rozumí+ Ale to poprvé nebyla proměna její vlastní vůlí. Tu jsem z ní vynutila já. +dodá a podívá se Syr do očí+ Jinak by ta zranění nejspíš nepřežila.
P: +bezeslova na ni chvíli zírá+ Jsi taky mocná....+hlesne pak tiše, ale nevypadá, že by měla strach; spíš je naprosto fascinovaná+ Jsem ráda, že jsi mě vzala k sobě. +usměje se potom a pohodlně se stulí na gauči do klubíčka, pozorujcí tři vlky v jejich obýváku. Day a Night si lehly vedle gauče, kde ležele Syr a vypadali celkem spokojení+
B: Upřímně, neměla jsem tušení, že něco takovýho můžu udělat. +potřese hlavou a zavře oči; vlastně se vůbec nechce zaobírat tím, co se teď stalo+ Chci říct, vůbec bych neměla být schopná tohle udělat. Vyvolat něčího vlka většinou dokáže jen alfa-jedinec; a ani u těch není pravidlem. +vážně se na ni zadívá+ Byla bych ráda, kdybys o tom nikomu neříkala.
P: +mlčky všechny ty podivný fakta zpracovová, ale kupodivu nemá problém přijmout fakt, že vlkodlaci taky existují a její mentorka je nejspíš ještě divnější, než si myslela:D+ Nikomu to neřeknu. +zavrtí hlavou a pomyslí si, že ani nemá komu. Nezná tady kromě Beccy a tří vlků ani živou duši+

+pak si obě všimnou, že se Syr rozhodla vrátit do lidské kůže a rychleji než čekala, je s nimi zase malá, hubená zrzka+ No jasně, ten nejlepší v přilehlý galaxii. +ušklíbne se Becca a dojde k ní s náhradním oblečením+ Ukaž, podívám se ještě na to rameno. +sedne si k ní a položí ruce na ránu, znovu zavře oči a Day i Night se přitisknou k ní k Syr. Znovu se rozzáří bílomodré světlo zpod jejích dlaní a na kůži může cítít příjemné teplo; po pár minutách světlo pohasne; když se ale podívá na výsledek, zamračí se. Rána sice vypadá zahojená, ale zůstaly jí ošklivé jizvy; rameno a klíční kost je pokrytá pletenci zdrsnělé tkáně, jako měsíční krajin+ Zkus zahýbat rukou. +vyzve ji, aby viděla, jestli nebude mít poškozenou hybnost+

[Syriana Spinnel]

Ahoj Payne, ráda tě poznávám +vyzubí se na ni už ve své lidské podobě a navleče na sebe pomalu to oblečení, co jí B tak duchapřítomně obstarala.+ Nemáš ani tucha, jak to bolí +zaskřípe skrze zuby a až teď jí to dojde.+ Ježiši +zaúpí.+ Já tu děvku zabiju +prohodí jenom, jako by byla ztracená v myšlenkách. Posadí se vedle nich na gauči a nechá se opět ošetřovat od B.+ Nevím, jak ti mám poděkovat. Zachránilas mi život, zase... +dívá se svojí nejlepší kamarádce hluboko do očí.+ Kdykoliv, cokoliv, stačí říct kotě jo? +A přemýšlí nad tím, že toho o ní ještě spoustu neví, ale váží si jí čím dál tím víc.+ No, já jsem nikdy nepochybovala o tom, že ty jsi alfa jedinec, ať už máš chlupy nebo ne... +uculí se a je vidět, že se cítí líp, i když pořád vypadá jak přejetá buldozerem. Zaboří prsty do huňatých vlčích kožíšků a pak poslechne B. Zvedne paži a zesiná jak jí projede bolest, ale není to už tak hrozné jak prve.+ Vy-pa-dá to v pohodě +cedí skrze zuby.+ Chce to jenom rozhýbat, pořádně. Takže je nejvyšší čas vyrazit na lov +A teď vypadá tak, že by se jí lehčí žaludky mohly docela bát. Vstane a krok má trochu vrávoravý, ale stojí. Pak se otočí na B a ukáže na ni prstem.+ Gabrielovi ani slovo, zatím. Je to moje v eso v rukávu v těch nadcházejícíh srač... ehm +loupne pohledem po Payne.+ Už jsem ti říkala, že mě čekají boje o post alfy a družky? +pozvedne obočí a pořád tam tak jako přechází.+ A zdá se, že ta čuba co vede americko usmečku mi poslala pozdrav... +šacuje oblečení jak hledá cigára, než jí dojde, že není její a jenom přivře oči.+ Měla bych jí přinést nějaký suvenýr +mluví a spíš to vypadá, jako by nahlas říkala svoje myšlenky, co se jí honí hlavou. Zas se podívá na své tělo a chvilku přemýšlí, proč ji ten vlkodlak nedorazil, když v tom jí svitne a oči se jí rozšíří poznáním. Bezeslova se podívá na B pak na Payne a na tváři se jí rozlije úsměv. Všechno, co v sobě má vloží do neverbálního levitačního kouzla...a zničehonic se Payne vzáší dva metry nad gaučem. Syr zavískne takovou radostí, až se skla v bytě zatřesou.+