Land of Sinners

+S tichým lupnutím se objeví několik kilometrů od města Čeljabinsk. Vidí v dálce svítit jeho světla. Pořád ještě je celá rozpálená, ale taky smutná z toho jak odešla.+ Zatracenej paličatej mezek +nakopne šutrák na cestě a když si zapálí a dokouří, přemístí se až na okraj města. Sice je to město, ale vypadá uplně jinak než města na západě. Holt matička Rus, tady se mají dobře jenom oligarchové. Pohodí si krosnu na zádech, stáhne vlasy do copu, kterej hodí pod bundu a nasadí si baseballku a černé pilotky. Pod nohama jí křupou drobné kamínky. Po pár desítek minutách dojde přesně k tomu, co potřebovala. Motorkářskej klub. Se spoustou motorek zaparkovaných venku.+ No výborně. +usměje se sama pro sebe. Podívá se kolem jestli venku někdo nekouří nebo nedej bůh nemočí. Stačí jí pár pohledů a vybere si mašinu v nejlepším stavu. Vypadá to na krásného indiána. zrovna když se na ni posadí a nakopne ji za pomoci pár kouzelných slov, otevřou se dveře.+
Eto maja mašína, ty čertovsakaja suka.
Net, eto maja mašína, kukuška. +jen lehce mávne rukou a sešle na něj matoucí kouzlo. S burácením motoru se rozjede. Jakmile je na druhé straně města, nastaví na mobilu gps na město Ozjorsk a vydá se nocí.+

+Netrvá to ani moc dlouho, jen přibližně hodinu než dojede k okraji města, které je obehnané vysokým plotem za který by se nemusel stydět ani strejda Donald u mexických hranic. Přijede motorkou až k jedné z kukaní se závorami, vjezd je dostatečně osvětlen a všimne si.. jo, nahoře na věžce je chlap se starým ákáčkém.+ No to mě poser. Na každém půl metru jsou velké cedule s nápisem pozor, zakázaná oblast. Vypne motor, přehoupne nohu a je si setsakramentsky jistá, že na ni míří. Cítí tu mušku jako by ji lechtala na krku. Sundá si šiltku a brýle a jestli ji doteď někdo nevěnoval pozornost, tak teď už. Jistým krokem přejde k závorám, ale to už se otevřou dveře a z nich vyjde... Musí párkrát mrknout proti světlometu, ale je si naprosto jistá, že má rovnou tu čest s vůdcem místní smečky, Dimitrijem Ozerou. Ach kurva, pomyslí si, ale ve tváři se jí nepohne ani sval. Vypadá jak kdyby byl Gabrielův ztracený bratr. Jde k ní jistým, pevným krokem a pod oblečením se mu rýsuje vybroušené tělo.+

+Přechází po celnici, jestli se to tak dá nazvat a pročesává dalekohledem okolí. Zatím je všude tma. Hodiny na zdi zběsile odbouchávají jednu minutu za druhou, až má chuť je urvat a rozšlapat. Střídají se v něm pocity jako na houpačce. Čím víc se ručička blíží k šestce, tím víc mu leze na nervy a začíná si myslet, že vsadil na špatnou kartu.+
Tam, pasmatri, Dmitri. +jo, málem by to přehlídl. Malé nažloutlé světélko, které se rychle přibližuje.+ Eto ona, +zamručí spíš pro sebe, objema rukama si přejede přes vlasy, směrem od čela aby je trochu uhladil a odloží dalekohled. Čekal cokoliv, ale to že dorazila na motorce jej překvapilo. Nejvyšší čas ji přivítat. Aby ji dostal do města ho stálo sakra hodně peněž a kontrabandu místním hraničářům. Vyjde před kukaň, sebejistě a sjede ji pohledem od hlavy až k patě. Ty fotky které získal nelhaly. Je zatraceně pěkná, ten parchant Lupei má ale štěstí... Dojde až k ní, asi tak na vzdálenost jednoho metru a nenápadně nasaje její pach. Chřípí se mu roztáhne a čelo se mu nakrčí. Ještě pořád je po něm cítit. Ve smečce by mohl vzniknout problém, no nic, třeba rázně zakročit.+ Privjet +má hlubší baryton a silný přízvuk.+
S: Zdravstvuj Dmitri, +odpoví zrzka v jeho rodném jazyce.+ Da, ja gavarju pa rusky, ne očeň chorošo. +Podívá se mu do očí, a z jejího postoje je cítit, že se ho vůbec nebojí.+
D: Zdravstvuj Syriana, žena Gabriela Lupei, klana Lugaru +pozdraví ji formálně.+ Ale můžem mluvit anglicky, +nepatrně pozvedne koutek, přízvuk je teď ještě patrnější. Mávne rukou a závory se zvednou, v jasném gestu. Pro jistotu k ní natáhne ruku, a vyčkává, jestli se ho vůbec dotkne. No když přistoupí blíž, ani v nejmenším náznaku, nejde poznat, co udělá v zápětí. Rychle, skoro nepostřehnutelně ji k sobě přitiskne a tvrdě políbí. Drží ji u sebe co nejtěsněji to jde a pokrývá ji svým pachem. No, pak ale stejně rychle ucítí ostrou tvrdou bolest ve rtu a následně v rozkroku.+ šljucha! +zavrčí, ale pustí ji, pohled zdivočelý+.
S: +ostře se nadechne, na rtech cítí jeho krev.+ Tohle už nikdy nedělej +stoje, bradu zvednutou v bojovém postoji.+
D: fajn, tak jdeme. +Otočí se, a je si sakramenstky jistej, že půjde za ním. Sám nevěděl co čekat, ale tahle ženská se vymyká všem jeho představám. Najednou se zastaví a prudce otočí. Musí vědět, jestli to dokáže, jestli je opravdu vedma, jak se povídá.+ čaruj +jo, pěknej příkaz.+
S: +To se sakra všichni alfové rodí s nadáním k rozkazování a macho chování? jen se na něj podívá se zvednutým obočí, ve stylu děláš si ze mě prdel? No když vidí jak na ni tvrdě kouká.+ No jak chceš. +Vyzubí se na něj svým pološíleným úsměvem a vzápětí je Dmitrij vzhůru nohama dva metry ve vzduchu. V ten samej okamžik se ozve známej cvakavej zvuk odjišťování pojistek na zbraních.+
No malčiki, vy ne chotite, čto vy on začal gorjet? +Zvedne hlas aby ji slyšeli. Dimitrij se jen nahoře mrská a tak ho pustí dolů+. Spokojený? +zeptá se jen a pokračuje dál, aniž by čekala až se zvedne, páč je tam jen jedno auto.+

+Tohle se prostě nikdy neomrzí, takovým jelimánům, kteří pořád otravovali a ty jako vážně čaruješ nic jiného ani neptaří. Klidně by ho tam nechala viset ještě chvilku ale musí se pohnout dál. Jak zná svého vlka, tak už svolává tu armádu a do pár hodin ho mají na dvorku. V autě se připoutá, stáhne okénko a zapálí si.+ Fajn Ozero, tak to vybal, co po mě chceš.? +Vyfoukne kouř a z příma se na něj podívá.+
D: Sedne si za volant starého teréňáku a popadne volant, trochu křečovitě, až plast zasténá, tak povolí. Jo, je docela vytočenej, že ho tak zesměšnila, ale na druhou stranu, řekl si o to, takže o to víc skřípe zubama. Po té otázce se na ni podívá, divočeji, než by možná bylo zapotřebí a prameny vlasů mu spadnou přes obličej.+ Uvidíš +pronese jenom a nastartuje motor. Vjede do města, které vůbec není podobné Čeljabinsku. Ulice jsou prázdné, omšelé a pusté. Paneláky jsou staré a zanedbalé, přírodě se taky moc nedaří. Na druhé straně města se k nebi pne tovární komín, z něhož vychází pára.+
S: Přestaň mě pokoušet Ozero, a vybal to. Nehodlám ti svou krev darovat jen tak mírnyx týrnyx na zlatém podnose a nevědět to hned. Možná se to k tobě nedostalo, ale trpělivost není moje silná stránka. +Opře se nohou o palubní desku a sleduje to mrtvé, ano to je to správné slovo, mrtvé město.+
D: +zase stiskne ten volant a přidá plynu.+ Ty prostě nemůžeš počkat, že? +zavrčí, jo, zavrčí skrze rty.+ Za chvíli dojedeme do mého bytu. Tam uvidíš, proč jsem tě sem zavolal.
S: +Z hlasu se ztratilo to pomyslné ostří a je v něm spíš znát starost, obava. Syr to samozřejmě zaujme, no protentokrát se rozhodne poslechnout a počká teda, až dojedou na místo, jestli to ale nebude hodně pádnej argument, tak se vypaří domů. Doslova. Z té do očí bijící chudoby se jí stahuje hrdlo.+ Jak tady může někdo žít, proč neodejdete někam.... +rozpřáhne ruce.+Jinam? +zeptá se zrzka, protože tady snad nikdo nechce zůstat dobrovolně.
D: Kvůli radioaktivitě je 80% města smrtelně nemocných a vláda je z města nepustí kvůli možné nákaze dalších lidí. +Jo, proč by jí to nevysvětlil, stejně ještě chvíli pojedou.+ Takže i kdyby chtěli, tak nemohou. Těch zbylých pár, je většinou... +chvilku se zamyslí jak to správně říct+ deformovaných, zdravých ale deformovaných. Vláda v Moskvě se na nás vykašlala z hlediska lidského, neposkytují ani základní potraviny... +je naštvanej jenom na to pomyslí, prostě je tu nechali pomalu chcípat a pořád je zneužívají na výrobu zbraní.+ Moje smečka díky obchodům s panaceou tyto základní suroviny do města pašuje.+
S: +Prudce se na něj otočí... čekala že, v tom bude nějaký háček, ale že jsou prakticky ti lidé otroci, v dvacátém prvním století, to jí vyrazí dech. Ach to je.... +no co na to říct, že vlastně nebýt jeho by ti lidi už dávno umřeli hlady. Tak to raději přejde, aby si náhodou moc nemyslel o sobě, kdyby řekl nahlas že je hrdina.+ Už tam budeme? +Promne si zátylek a doufá, že ji sem pozval z fakt vážného důvodu.+
D: Jo... +Odpoví jenom a ticho se v autě rozlévá.+ Jsme tu. +Přibrzdí na jednom ze sídlišť a vypne motor.+ Chtěl bych tě.... prosím, buď milá +to je vážně zvláštní prosba, tak z ničeho nic. Vystoupí z auta, otevře dveře a vyběhne po schodech do 7 patra. Vsune klíč do zámku a odemkne. Otevře dveře a ukáže jí dovnitř.+

+začne metodicky a postupně řešit jeden problém za druhým. Problém první: Payne stráví pár dní u Vicky a bude si hrát na hodnou a zcela normální dívku, která si přivydělává jako au-pair:D Problém druhý: zmobilizovat jejich dva piloty, aby připravili na výlet jejich "Kroshka". Pak stráví pár perných chvil ve svém vozovém parku, ale nakonec uzná, že Uralu se nehodí ani Stingray, ani Shelby a milovaný Challenger taky ne. Takže otevře velice prostorný nákladový prostor Suburbana a další perné chvíle stráví ve skladu Guns. Nakonec toho ani nemá tolik. Jen pár kilo stříbrných nábojů, tři krabice R.I.P., nějaké granáty, a pak samozřejmě své oblíbené zbraně: Five-seveN ve speciální úpravě, která snese i R.I.P. náboje, mini-uzi, jako záložní zbraň svůj Glock.19, malý a nenápadný Firestar. Na stehno si připne dlouhou armádní dýku a nezapomene ani na zápěstní dýky. Mačetu po krátkém vnitřním boji nechá doma a místo toho vezme vyvenčit katanu. Nakonec je třeba i reprezentovat a udělat dojem, že. Když má hotovo, na hromadu výzbroje přihodí jednu tašku s oblečením a ostatními serepetičkami, kdyby bylo třeba být za dámu, což ale nepředpokládá, ale kdo je připraven, není překvapen:D. S posledním pohledem do naloženého auta zabouchne kufr a vyjede z hangáru na soukromé letiště Guns. A tam, na runwayi už čeká její noční můra, Antonov An-124 Ruslan, zahřívajíc všechny čtyři motory. Zhluboka se nadechne a vjede se Suburbanem do jeho téměř bezedných útrob+

+jeho balení probíhá o dost rychleji. Zbraň má sice taky, ale jen jednu. K tomu si vezme jen tři krabičky nábojů. Nakonec, on sám je zbraň. Vezme si svoji tašku s oblečením na pár dní, protože opravdu doufá, že dýl v tý díře nestráví. Předá Willovi nejnutnější pokyny, pak nasedne do auta a vyrazí na letiště, kde už je připravený jeho tryskáč. Nastoupí a celou cestu se zaobírá spoustou neveselých myšlenek. A jednou celkem veselou představou. A sice, kterak s tím parchantem vymete podlahu, jestli se jen jednou nevhodně podívá na Syr.+

+za docela krátkou dobu už přistávají na letišti, vystoupí a pilota pošle zpátky domů. Pronajme si nenápadné auto a vyrazí na okraj města, kde by měl mít brzy sraz s upírkou. Trochu mu vrtá hlavou, jak se tam chce vlastně Becca dostat, když tu je on očividně dřív, ale nepochybně se to brzo dozví. A tak zůstane sedět v aute a s každou další minutou je čím dál napjatější a naštvanější a neví tak docela přesně na koho víc. Zhruba o hodinu a něco později zahlédne ve zpětném zrcátku zvířený prach. Vystoupí a nestačí zírat. No, na nenápadnost si opravdu nepotrpí. Trochu se ušklíbne, ale nakonec je to jedno. Stejně o nich velice brzo budou vědět+

+ani neví, jak se jí povedlo ten let přetrpět. Jestli je cestování v dopravních letadlech utrpení, cestování v transportních je peklo na třetí. Když konečně přistanou a otevře se nákladový prostor, potlačí touhu vyběhnout ven a políbit požehnanou matičku zem. Místo toho nastoupí do auta a vyrazí na místo setkání s Gabrielem. Po nějaké době zahlédne stát osamělé auto, ze kterého po chvíli vystoupí povědomá postava. Dojede k němu a zastaví vedle něj+ Nějak nalehko. +zašklebí se na něj a otevře dveře na místě spolujezdce+ Nasedej. Tohle tu nech, půjčovna si pro něj už dojede. +počká, až nastoupí a šlápne na plyn+

G: nápadnější auto už nemáš? +neodpustí si rýpnutí, ale musí uznat, že tohle SUV je rozhodně jeho krevní skupina+
B: mám. Ale má moc nízký podvozek. +uculí se rozpustile+ Takže..jak velký problémy čekáme? Já jsem připravená na všechno od společenský události, po menší válku, ale...? +zážní a střelí po něm pohledem+
G: +jen protočí oči, ale co taky čekal:D+ No...popravdě nevím. Něco mezi...společenskou událostí a válkou? +pokrčí rameny a koukne na ni s křivým úsměvem, co připomíná kluka, který rozbil vázu po prababičce a doufá, že mu to projde+
B: To je prostě paráda. +povzdechne si, zadá do gpsky Ozjorsk a sešlápne plyn až k podlaze. Čím dřív tam budou, tím líp.+

D: +Dveře drží otevřené v jasné výzvě, ale snad poprvé u ní vidí zaváhání.+ Prosím. +řekne jenom, a možná spíš mohl říct, že nemá v plánu ji rozčtvrtit nebo ukazovat sbírku motýlů.+ Nekousnu tě, neboj +obočí se mu pobaveně zavlní, ale vzápětí už je zas vážný. To když konečně vkročí dovnitř. Rozsvítí světlo a provede ji do kuchyně, kde může Syriana vidět asi takové vybavení, jako za dob těžkého komunismu. Musí ale uznat, že všude je hezky uklizeno a čisto, a vůbec to nevypadá jako 40 let starej nábytek. Z pokoje vedle jde slyšet televizi. Svou postavou zdá se vyplňuje celý prostor a už tam nezbývá moc kyslíku, nebo to tak aspoň zrzce připadá.+
S: +Váhá, opravdu váhá, jestli tam chce vejít. Zvlášť po tom, co cítí kolem všude tolik vlků, je jasné, že tohle je "jejich" panelák. Nakonec se uklidní tím, že může zmizet a vstoupí. Náhle si připadá jak v nějaké retro show, welcom to totáč. Proboha, ty závěsy! Nenápadně se rozkoukne a jo, zdá se že Ozera je čistotnej chlap. A... úchyl? Otočí se protože vedle z pokoje uslyší známou znělku No, pagadi, zajac.+ Tak už mi to pověz +Vidí na něj, jak je celý nervózní a napjatý a musí si přiznat, že je no... ucházející řekněme.+
D: Nabídl bych ti kafe, ale tuhle břečku asi nejsi zvyklá pít.... +pokrčí tak všeříkajícně rameny.+
S: Vlastně bych si dala klidně i břečku. +poprvé se na něj koukne a na tváři něco podobného úsměvu.+
D: fajn, tvoje volba +postaví na sporák konvici a do puntíkovaného hrnku jí nachystá turka jako řemen.+ Syriano, tam vedle... +prohrábne si vlasy, nebo je spíš odsune z obličeje.+ je někdo, na kom mi moc záleží, takže prosím, zkus být +pokrčí rameny, chtěl by říct ne tak uštěkaná a ostrá, ale, radši drží pusu.+
S: +Pozvedne obočí a možná je jí ho malilinko i líto, jak se v tom smaží.+ No, můžu ti slíbit, že obvykle nebývám taková osina v zadku +mrkne na něj a nechá se zavést vedle do pokoje, kde běží Jen počkej zajíci. Je tam šero a na velké posteli leží hrozně drobné dítko, už od pohledu vypadá nemocně a mazlí se k velkému plyšovému medvídkovi.+
D: +Vejde do pokoje a jde rovnou k posteli. Velkou dlaní pohladí děvčátko po čele najednou se tváří uplně jinak. Celý obličej se mu rozzáří a zněžní, ztratí své tvrdé hrany.+ Ninuško, +líbne ji na čelo.+ Ta teta o které jsem ti povídal už přijela +usměje se a pak se otočí a podívá se na Syr s totálně zoufalým pohledem.+
S: +má dojem že se nemůže nadechnout. Panebože, to je určitě jeho dítě... a je nemocné. Hlava se jí zatočí a najednou jí dojde spousta věcí.+ Zdravstvuj Ninuška +usměje se na ni ze široka a vůbec nepřipomíná tu nabroušenou vlčici.+ Já si teď promluvím s tvým tatínkem a hned přijdeme jo? +vyjde z pokoje a musí se opřít o kuchyňskou linku. Už teď ví, že udělá co bude Ozera chtít, ale stejně je na něj naštvaná.+ Uvědomuješ si, že Gabriel sem pravděpodobně potáhne s celou smečkou s úmyslem nakopat ti prdel, že jsi mě sem vylákal, a přitom stačilo jen napsat +zašermuje rukama ve vzduchu, hlas má klidnej, možná až moc, protože fakt je na něj naštvaná.+ Povídej, a všechno, protože už mi trpělivost došla, a jestli ti mám pomoc a přitom zabránit Gabrielovi aby mezi našima smečkama rozpoutal válku, tak musím vědět sakra uplně všechno. +Konvice za nimi už dávno hvízdá, ale zdá se, že si jí nikdo nevšímá. Syr se dívá Dimitrijovi do očí a vyčkává.+

S: +bohové vědí že trpělivost opravdu není její silnou stránkou a v tuhle chvíli by nejradši s Ozerou třískala o zeď a všechno z něj vymlátila.+
D: +Sedne si ke stolu a dívá se na ni a vidí v ní tu sílu, která jí dovoluje být alfou smečky, i když není čistokrevná. A taky zatraceně chápe, co na ní vidí zmetek Lupei, a proč je ochotný, jak to říkala... vyhlásit mu válku? Jen zakroutí hlavou.+ Ninuška je moje dcera, to už víš.... +najednou vstane a jde zalít to kafe. Kuchyň je opravdu malá a tak se o ni otře bokem. Zalije jí to kafe a z lednice podá mléko a z kredence cukřenku. Opře se o linku, založí si ruce a pokračuje.+ Její mať byla jako ty +povzdechne si a zní trochu ztrápeně.+ Teda, myslel jsem si to, ale ty vaše dělení podle krve... +zamračí se a nejradši by do něčeho praštil.+ takže ona nebyla.. čistokrevná, ale byla z poloviny vlkodlak, ze čtvrtiny vědma a ze čtvrtiny člověk. +skříží si dlouhé nohy a opře se rameny o horní skříňky.+ Do jisté doby byla Ninuška jako všechny děti, ale za posledních pár měsíců se jí radikálně změnilo zdraví. Až tak, že jí vypadaly její krásné vlásky... +hlas má nízko posazený a chraplavý. Najednou je před Syrianou, na kolenou, ty velké dlaně položené zboku na jejích stehnech a hlavu v klíně.+ Prosím tě, abys mi pomohla zjistit, co se s ní děje. Pomoz mi ji zachránit. +Podívá se na ni vzhůru v očích zoufalství.+ Dám ti tolik panacei kolik budeš chtít, jen prosím.... +
S: +Vezme si od něj hrnek a pomalu upije. Bohové, tohle je zaručeně to nejodpornější kafe, co kdy pila, i myší bobky by snad chutnaly lépe, ale upije znovu. Zdá se, že pro ně dva je tahle kuchyň opravdu mrňavá a narážejí na sebe při každém pohybu a tak se rozhodne sednout si. Tím nic nepokazí a pak ho jenom poslouchá a sleduje jak čím dál tím víc propadá do stavu beznaděje a smutku. Náhle je před ní na kolenou a Syr má co dělat aby mu to kafe nevylila na hlavu. Je z toho celá v rozpacích, nikdy by do Ozery neřekla, že by se mohl před někým tak snížit a prosit na kolenou. Tipla by ho na pravý opak... Je z toho trochu v rozpacích, ale na druhou stranu je jí o dost víc sympatický než prve. Zvedne ruku a opatrně mu ji položí na vlasy.+ Mám tři děti víš, +řekne mu tiše.+ mrzí mě, čím si s tvou dcerou procházíš a pokud budu moct, tak ti ji pomůžu zachránit, ale nejsem doktor, jsem jen +pokrčí rameny+ já.
D: +Ucítí její prsty ve vlasech a tělem se mu rozlije klid. Podívá se na ni znovu a náhle jej zaplaví obrovský příliv naděje.+ Opravdu? +a když přikývne, tak se trochu zvedne, že už na ní vyloženě neleží, ale stále se jí dotýká dlaněmi na stehnech. Pevných stehnech, hezky oblých...+ Já mám plán... +Dlaně jakoby mu skrze látku jejích kalhot žhnuly.+ Ve vedlejším bytě jsem nechal zřídit tu nejlepší laboratoř.. Začneme tím, že ti naše smečková doktorka odebere krev a porovná ji s Ninušky. Pokud je to tak, jak si myslíme, a tedy že její lidská část, podlehla.... +hlas mu odumře....+ uvidíme po výsledcích. Souhlasíš?
S: +Je si až příliš vědoma jak velkou částí těla se jí dotýká a že jí to není příjemné, ale ani nepříjemné. Spíš je to zvláštní, že se jí dotýká jiný chlap než Gabriel. Je to tak známé a přitom totálně jiné.+ Dobře, to zní dobře pro začátek, od toho se odrazíme.... +Hlava už jí šrotuje na plné obrátky.+ Pojďme.
D: Da, idem +vezme ji za ruku, jako by to dělal denně a zavede ji vedle do bytu. Teda spíš je to špičková ordinace, která se do rázu paneláku vůbec nehodí.+ Doktorka Romanovova... +ukáže na starší ženu s šedivýma vlasama a brýlemi na očích.+ tu, sedni si....
S: +Nezbývá jí nic jiného než jít za ním, ruku v jeho zcela ztracenou.+ Zdravstvuj... +jestli tohle řekne dneska ještě jednou asi už se picne. Posadí se na židli, kterou jí Ozera nachystal a začne být nervozní. Hodně hodně nervozní. Spíš se jí začne zmocňovat panika, když uvidí, kolik jehel a zkumavek si doktorka připravila. Na sucho polkne a oči se jí malinko rozšíří.+
D: +Okamžitě zaznamená změnu v jejím tepu, pachu a postoji. Kdo by byl řekl že se alfa vlků bude bát obyčejné jehly.+ Syriano... +stoupne si před ni.+ podívej se na mě. +zvedne jí bradu.+ pojď říkej mi, máš tři děti, jak oni jmenují se?
S: +Nechá doktorku aby jí vyhrnula rukáv a poslušně napumpuje, ale pak toho začíná být příliš, naštěstí Ozera upoutá její pozornost.+ Eh... Niccoleta, Victorie a Brian,
D: a ani jedno není Lupeie? +skočí jí do řeči a doktorka přitom nabírá už asi čtvrtou zkumavku.+
S: +Zamračí se+. Ne..
D: hlupák +široce se usměje a podívá se na ni tak jinak.+ To já bych nedovolil, mě už bys děti dávno porodila.
S: +Šokovaně se na něj podívá.+ Co je ti sakra vůbec do toho?
D: mě nic, ale Lupei je hlupák, že si tě nijak nepojistil a nechá tě dělat si co se ti zlíbí. Já bych hlupák nebyl
S: ne, ty už totiž hlupák seš a máš jediné štěstí že doktora ještě nabírá krev, protože jinak bych tě praštila +Zavrčí na něj nasupeně.
D: jsi děsně roztomilá, když se vztekáš, chápu, že ho to rajcuje.
S: No tak to už snad stačí zatraceně! +vrčí, ano, regulérně vrčí.+