Land of Sinners

CRRRRRRR, CRRRRRRR

“Charlie?!” zvedne zrzka telefon a zní trochu udýchaně. “Ne, že bych tě ráda neslyšela, ale zrovna mám trochu…” chytne na poslední chvíli padající lampu ze stolu, když se kolem prožene malá chlupatá koule… “na pilno.” Podaří se jí vlče lapnout za kožíšek a vzápětí má v náručí ročního chlapečka, který se na ni dívá Gabrielovýma očima a usmívá se. “Tak už. Ahoj!”

“Ahoj Syr,” no vzápětí slyší nějaký rambajs a šumění a zdá se, že má zrzka plné ruce práce. “Hele jestli volám nevhod…” prohrábne si vlasy a pak uslyší ahoj od ní. “Nech mě hádat, Sorinek?” Zasměje se. “Hele zrzule, chystám se do Londýna, potřebuju v Příčné vyzvednou zakázku zásob a nějaký věci k další výuce. Nechceš zajít na oběd a na kafe? Nebo zmrzlinu? Rád bych tě… rád bych vás viděl a Nicci mi pro tebe dala dopis. Teda ne pro tebe, pro Derreka, ale… chápeš.”

“No jasně, že Sorinek. Je to celý táta, jsou s ním plné ruce práce, a zřejmě se rozhodl, že svou drahou starou matku bude prohánět dnem i nocí.” Zadívá se významně na batole ve svém náručí a to se usměje tak kouzelně, že to nemůže být přece ani pravda, to, co tady říká. “To by bylo super, jsme teď v Dublinu, a kdy by ses chtěl sejít?” A protože má trochu plné ruce, položí Sorina do ohrádky, která je magicky vytuněná, takže z ní nikam nezdrhne. “Dopis pro… aha, ne pro mě. Takže si mám zahrát na sovu hm?” Nezní už ani překvapeně. “

“Syr, myslím, že by sis měla připustit, že Derrek pro miniyou má dost důležitou a specifickou pozici…”

“Charlie, od kdy se s tebe stal psychologický poradce?”

“Od té doby, cos mě poslala učit do školy plný pubertálních kouzelníků a čarodějek?”

“Já? No to přece není vůbec moje vina? Tys potřeboval nějaký životní cíl…”

“A tak jsi se mě pěkně zbavila… Ne, dělám si srandu. Jsem tu rád. Ale myslím, že Nicci je do něj zamilovaná jak zákon káže.”

“Ach, řekni mi něco, co nevím.” Povzdechne si. “Tak kdy se chceš sejít?”

“A co třeba hned?”

“Hned, jako hned? Uvědomuješ si, že Sorin se nekontrolovatelně proměňuje ve vlče a aupair se hledá fakt blbě, a…” trochu ji to rozhodí. Tedy ne trochu, hodně.

“Syr, budeme na Příčné. Mezi našimi. Tam se už dalo vidět leccos. Jedno malý vlčka-dítě není nic neobvyklého a navíc tam budu já…”

“Já nevím Charlie. Víš, že je to jen chvíli co Sorinka…” vzápětí se v telefonu ozve rychlé pípání a hovor se přeruší. Syr se na telefon překvapeně podívá a když číslo vytočí znovu ozve se za jejími vchodovými dveřmi vyzvánění. “To snad…” otevře je a uvidí tam Charlieho opřeného o zeď.

“Tak jsem si říkal, že se zastavím raději nejdřív sem. Co se děje, zrzko?”

“Mě z tebe klepne! Pojď dál.” Otevře mu dveře a pozve jej dovnitř. A zároveň zruší Sorinovi magickou zábranu a vzápětí se malá chlupatá koule vrhne na Charlieho. “Co by se dělo, tohle se děje. Celý den, celou noc. Každý den.

“Tyhle báchorky si nech.” Drapne chlupaté mládě za kožíšek a zvedne si ho do náruče. “Ahoj, chlapáku. Chtěl bys ven? Mamina je z tebe trochu unavená a potřebuje vyvětrat.” Zamručení a ňafnutí po ruce je mu odpovědí. “Výborně, ale jestli chceš někam jít, tak se proměň, ať tě můžeme obléct.”

“Charlie, zatraceně, tohle fakt není…” Jenže jakmile Charlie domluví, Sorin se promění a zvedne k Syr obě ručky.” No páni, tak tohle je novinka. On tě poslechnul.

“Jistě, že mě poslechnul. Děvče, já krotím-krotil draky. Nějaké malé vlče mě vůbec nemůže rozhodit. I když je to jeho královská výsost vlče.” Pak se na ni dlouze podívá. “Vy jste vůbec nechodili ven, co?”

Začne se křenit a pak se začne smát. “Hlavně to neříkej Gabrielovi, mohl by si to vzít osobně. Mimochodem, konečně mu dorostli vlasy a nemá je modré. To od tebe bylo zatraceně podlé.”Dloubne do něj, zatímco Sorina obléká, a pak sebou trhne. “Ehm… no. Prohrábne si vlasy a zarovná si je za ucho. “Nechodili.” Přizná pak neochotně. “Všechno co potřebujeme, máme tady a co ne, tak si vyčaruju nebo objednám na netu.”

“Merline, ženská!” Zděsí se. Vážně, jak je to dlouho, dva měsíce? Rozhlédne se po bytě. “Gabriel to ví?” Špendlí ji pohledem.

“Charlie, nech si laskavě své výchovné pohledy pro puberťáky!” Zavrčí na něj a pak si obleče svetr a obuje boty. Ruce se jí u toho ale klepou. “Neví. Já se.. bojím. Bojím se, že mi jej zas někdo vezme.” No a je to venku.

“Syr…” hlas mu trochu zněžní a pak ji pevně obejme. “Slibuji ti, že se vám dvěma se mnou nic nestane. Přísahám na svůj život.” Dívá se jí vážně do očí a rozhodne se, že Gabrielovi potom zavolá. Když už nic, měl by aspoň vědět, jak na tom Zrzka je.

“Charlie…” Cítí se trochu zahnaná do kouta, ale pak přikývne. Slyší vážnost v jeho hlase a uvědomuje si, že kromě Gabriela by ven asi s nikým jiným nebyla schopná vyjít. “Tak jo, přemísti nás.

“Hodná holka. Mladý pane, držte se.” Přitiskne je k sobě a vzápětí se objeví jejich trojička na tolik známém místě. Příčná ulice.

+Nikdy nezapomene na to, jak na Příčné ulici byla poprvé. A i tenkrát to bylo s Charliem. A celou rodinou Weasleyových. Naprosto si vybavuje, jak na ni tohle místo zapůsobilo a působí pořád. Mimoděk se začne usmívat, a když se podívá na Charlieho, oči jí září.+ tohle se nikdy neomrzí.

+Charlie nekouká na jednotlivé obchůdky, ale na svůj doprovod. Taky si vybavil jak tady byli poprvé. Je docela sranda, že i po tolika letech, páni už je to skoro čtvrt století. A přesto se zrzka skoro vůbec nezměnila. No možná malinko. Ale on v ní pořád tu malou hubenou drzou holku vidí.+ Ne, tohle se teda nikdy neomrzí. +Přikývne souhlasně.+ Tak kam budeš chtít jít nejdřív?

+pohodí si Sorinka v náručí, začíná to být trochu tíha, ale očividně i jemu se tady hodně líbí. Dívá se na všechno kolem sebe a oči mu svítí.+ Co kdybychom nejdřív vyzvedli tvou zakázku a pak si šli dát ty fantastické Fortescueovy palačinky se zmrzlinou? Vážně, ten chlap musí mít už tak osm set let.

+Zasměje se.+ myslím, že tolik mu není. +Jdou směrem k bance a pak zahnou do boční uličky.+ Mám tady objednané nové rukavice pro skoro všechny ročníky a nějaké postroje a tak, jen to vyřídím a jde se na palačinky. +Zajde do obchodu a tak si chvilku něco řeší.+

+Syr se Sorinkem, který začíná být jak z živých háďátek a kroutí sebou, stojí u výlohy krámku s kouzelnickými přísadami. Měla by se i této své stránce začít více věnovat. Vlastně je to docela dlouho, co se mohla jen tak ztratit v přípravě nějakého lektvaru.+

Jsem tu, jsem tu. Ukaž. +Vezme si od ní naprosto jistě Sorina a ulehčí jí tak. Popravdě, nevypadá Syr úplně dobře.+ Myslím, že by ses měla vrátit domů, zrzko.

Řekni mi něco, co nevím. +Povzdechne si a prohrábne si vlasy.+ Jenže co když se tam zas někdo dostane. Charlie já už prostě nevydržím, pokud se zase něco stane některému z prcků. Úplně se mi vybavilo jak Marcus tehdy unesl Nicci. Pak jsem si nepamatovala...

Syr. +Obrátí ji k sobě a důkladně se na ni zadívá.+ Jsem si jistý, že tvůj kontrolou a bezpečností posedlý manžel nenechá tentokrát nic náhodě a vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se z vašeho domu stalo něco jako Sing Sing, nebo Alcatraz. Tohle už dlouho nevydržíš sama. +Otevře jí dveře a sednou si spolu do boxu. A pak si objednají hromady palačinek se vším možným a taky kávu.

Sorine, přestaň. +Zadívá se na něj ne přímo mámovským, ale alfa pohledem. Prcek se po chvíli kroucení zklidní a pro jednou se chová jako obyčejné batole.+

+Charlie se na ni důkladně zadívá a pak na ni ukáže vidličkou s palačinkou.+ Vidíš, a to je přesně to. Potřebuješ kolem sebe vlky. +Likviduje tam tu horu palačinek a Sorin začne být unavený. Syr pije kafe a více méně je potichu a jen se v tom tak nimrá.+ A až Vlčák uvidí, jak jsi zas hubená, bude tě krmit jak svatomartinskou husu. Zavolej mu, jak to vypadá....

Dobře dobře dobře, dost už. Já mu zavolám. Ale přestaň už. Praskne mi z tebe hlava.

Vím co ti spraví náladu. +zahýbe na ni obočím, a pak se parchantky zakření.+

No nepovídej... +zvedne obočí v otázce, protože se nechá ráda poučit.+

Máš hodinu a půl na to, aby sis užila Krucánky a Kaňoury.

Charlie, to nemůžu...

Zrzko, musíš. Běž hned. Přísahám, že se odtud nehneme ani na krok. Vlastně si dám asi ještě nášup a o Sorina se postarám. Tak běž už.

Vážně?

Vážně!

Tak... dobře. Tak jo. Za chvilku jsem zpátky, jen se tam trochu pokoukám. +Dá jím oběma pusu na čelo a zmizí ve víru ulice.+

NICCI

+Konečně nastal ten skvělý den, kdy má úplně volno. Respektive nemá vůbec žádný povinnosti a protože je Derrek v práci až do odpoledne, domluvila se s tátou, že ji hodí na Příčnou, nechá ji tam asi hodinu si vyřídit co potřebuje a pak si zajdou společně na oběd.

A tak je tady. Na ten oběd už se moc těší, protože no, proč si to nalhávat, Derrekovo kulinářské umění je žalostné a jídla mají tak akorát. Umíní si, že mu musí něco vzít sebou domů. Jakmile ji táta "vysadí" před děravým kotlem, nasadí si do uší sluchátka a projde rovnou na ulici úplnou rozličných kouzelnických obchodů. Nejdřív zamíří do banky směnit jejich peníze za pár galeonů a v záchvatu náhlého nutkání se rozhodne vybrat ze svého svěřeneckého fondu trochu peněz, aby měli s Derrekem pro případ ztroskotání. I přes to, že by si mohla koupit vše, co by chtěla nebo potřebovala, rozhodne se, že si dopřeje jenom jednu porci palačinek než vyrazí k panu Olivanderovi.+

N: +vejde do obchodu, který je už tak triliardu let stejný.+ Dobrý den, pane Olivandere.

O: Á, dobrý den, mladá slečno Lafayettová, ale obávám se, že budete muset chvíli počkat nahoře na galerii, je odtamtud vskutku krásný výhled na Příčnou ulici, bohužel mám ještě jednu.... neodbytnou schůzku, než se vám budu moct věnovat.

N: To je v pořádku +usměje se na staříčka.+ Já si tam budu chvilku číst a pak na mě houkněte

O: Jistě, jistě, čaj? +odnikud se tam vynoří kouřící se konvice a pronásleduje Nicci nahoru na galerii, kam není úplně moc vidět, přes sloupy hůlek, ale odkud je vidět krásně. Všude.+

+dopolední čas si vybral schválně, protože na Příčný je o dost míň lidí, než kdykoliv jindy, a v obchodě je taky úplně prázdno. Police a police krabic s hůlkami se táhnou od podlahy až ke stropu a do patra, a vzduch voní magií, potenciálem a nádechem tajemna. Možná, že kdyby jeho nákup první hůlky vypadal takhle, všechno by se nakonec odvíjelo úplně jinak+
Na minutu přesně. +usměje se na něj staříček s divokou kšticí bílých vlasů, který se zničehonic objeví mezi regály+ Prosím, pojďte dál. Pochopil jsem, že Vaše záležitost je poměrně naléhavá? +optá se zdvořile a ze vzduchu vyčaruje konvici čaje+
Přesně tak. +kývne Jade stroze a čaj rovnou odmítne+ Chci znát váš profesionální názor. +z vnitřní kapsy u bundy vytáhne dlouhé pouzdro na hůlku, ale nepustí ho z ruky. Ollivander ale podle všeho pozná, s čím má tu čest, aniž by pouzdro otevřel+
Ale to není možné. +zalapá po dechu. Oči mu ožijí a na okamžik nervózně zalétnou ke schodům na galerii+ Smím ji vidět? +natáhne rozechvěle svraštělou ruku+
Doufám, že rozumíte mému požadavku na maximální... diskrétnost. Je to mimořádně citlivá věc. +Jadeovo obočí se vyhoupne o kousek výš, když zachytí jeho pohled+
Samozřejmě. Pojďte prosím se mnou, támhle je moje kancelář. +přikývne Ollivander. Než se za nimi zaklapnou dveře, Jadeovy oči ještě krátce proskenují prostor obchodu, ale neshledá tam nic nepatřičnýho, takže se klidně posadí do křesla+

NICCI: +Posadí se tam na prehistorické sofa v koutu pod oknem a sotva se začte, tak uslyší i přes sluchátka cinknutí zvonku na dveřích. Jen na okamžik vykloní instinktivně hlavu, když se jako opařená narovná zpátky, s očima trochu vykulenýma. Samozřejmě, že ho poznala. Od dob, co ho "zná" ji děsí. Nebo spíš, z toho, co o něm doma slyšela, je vyděšená. Srdce jí buší jak splašené a okamžitě se rozhodne nevydat ze sebe ani hlásku. Ruce, v kterých drží knížku má ledové a čas se zdá, teče strašně pomalu, jako hustý med.+

+Asi po půl hodině dveře kanceláře znovu zaskřípou a jejich hlasy se vrátí do obchodu+
...Vám pošlu vzkaz a domluvíme se na konkrétním datu. +uzavře Jade myšlenku, zatímco přechází ke dveřím na ulici+
Samozřejmě. Budu čekat. +odvětí souhlasně Ollivander, obočí má stažené v zamyšlení, a na tváři se mu zrcadlí cosi jako obava smísená se vzrušením. Jade už jen kývne na pozdrav, a evidentně se nehodlá víc zdržovat, dveře se za ním zavřou, a v obchodě zavládne ticho. Obchodník zůstane stát s rukou na klice, ztracený v myšlenkách+

N: +Trvá to snad miliardu let, co je zašitá nahoře na galerii, než se znovu něco stane. Zdá se ale, že vše důležité probrali v kanceláři, sluchátka už má dávno sundané a i tak zaslechne jen útržky rozhovoru, než se rozcinkne zvonek na hlavních dveřích a následné bouchnutí. Počká ještě malou chvíli a když se neděje nic dalšího, zvedne se a přejde k zábradlí.+ Ehm... +řekne tiše, než promluví, přece jenom pan prodejce je již v pokročilých letech.+ pane Olivandere, jste v pořádku?

O: +lehce sebou trhne, ztracen v myšlenkách a posledního "zákazníka"+ Ach má drahá! ale jistě, jistě... +kvapně přispěchá ke schodům.+ Všechno je v nejlepším pořádku. Takže... 12 3/4 palce, blána z dračího srdce a habrové dřevo, nemýlím-li se...

N: Dobře. Ano, máte naprostou pravdu. Jenomže... je to dobrá hůlka, skvělá, ale už...

O: ale má drahá, tím se vůbec netrapte, občas se stávají velké věci, které nás ovlivňují... Pojďte, jistě si vás vybere jiná hůlka.

N: Dobře. Tak jo. +Pousměje se, že nemusí nic vysvětlovat. A po třičtvrtě hodině opravdu odchází s novou a naprosto jinou hůlkou. Čeká ji oběd s tátou a pak hurá domů.+