Styxin pokoj

[Styx Lupin]

Už tě vidím, jak ho budeš rozmazlovat! +směje se, jak si Remus plánuje, co všechno bude s jejich potomkem dělat+ Vím, že budeš skvělý otec +usměje se něžně a políbí ho na rty+ Knihy musí být! O těhotenství vůbec nic nevím a nemám nikoho, kdo by mi radil. Ledaže bych otravovala Viki, ta je už zasloužilá matka. Nedávno jsme byly u ní s Vanessou a kdybys viděl, jaká je ta její holčička roztomilá a krásná +rozplývá se+ Anebo Amona pozveme k nám, pohostíme ho a když ho ukolébáme dobrým jídlem a pitím, tak mu to oznámime, to bude povolnější +zasměje se a když hrabne rukou do krabičky pro další čokoládu, zjistí, že je prázdná+ Hups... ani jsi nestihl ochutnat +zatváři se provinile+

[Remus]

To rozhodně ne, budu přísný, ale spravedlivý otec. +vysvětlí jí se smíchem, ale už předem je mu jasné, že to tak nedopadne+ Koupíme je a přečteme si je oba. +přikývne s úsměvem+ Vážně? +usměje se+ Viděl jsem ji na jedné párty... +asi tak před rokem + ale to byla ještě hodně malá a jenom spala. +usměje se+ Ale jsem si jistý, že ti ráda poradí... zajdu se podívat do spíže, jestli tam pro tebe ještě něco čokoládového nenajdu. +uculí se+ To vůbec nevadí, na sladké zas tak moc nejsem. +ujistí ji s úsměvem+

[Styx Lupin]

Ha ha ha... ty a přísný? +směje se od ucha k uchu+ Vždyť ty nejsi přísný ani na mně, natožpak na naše děti +pohladí ho po tváři+ Jasně, po večerech budeme spolu povinně studovat +přikyvuje+ Jo, to bylo hned potom, jak se jim to narodilo. Celé to prospala, je to hrozně hodné dítě. Doufám, že to naše nás taky nechá občas spát +uculí se+ Nene, už žádnou čokoládu. Za chvíli bych byla jako koule. Ale když půjdeš do té spíže, mohl bys mi přinést kyselé okurky, prosím? +koukne na něj nevinně+

[Remus]

Já jsem ale měl poměrně přísnou výchovu. +musí se usmát+ Rodiče byli hodní, ale drželi mě zkrátka. +pousměje se+ Snažili se vychovávat mě jako normální dítě, abych nepociťoval z jejich strany nějakou lítost. +pokrčí rameny+ Ale osobně si myslím, že nejlepší je vychovávat příkladem. +usměje se na ni+ To doufám, snad nebude mít po kom zlobit. +zasměje se+ Tak si ji teď můžeš půjčit na trénink. +uculí se na ni+ Okurky? +podiví se trochu+ Jak si přeješ. +přikývne a za chvilku je zpátky s okurkami, sám si ukrojí ještě kus dortu+ To jsou ale chutě... +směje se jí trošku+

[Styx Lupin]

+usmívá se, ale tak trochu smutně, když Remus vypráví o svém dětství+ Vím, že naše dítě vychováš jak nejlíp umíš. V tomhle ti naprosto věřím +pohladí ho po vlasech+ No, zkusím se někdy Viki zeptat, jestli mi ji půjčí +zasměje se, moc tomu nevěří+ Jaké chutě? Ty nemáš rád kyselé okurky? +uculí se a vyloví jednu okurčičku a šoupne mu ji do pusy a další zase sobě+

[Remus]

Myslím, že budeme dobří rodiče. +přikývne s úsměvem+ Škoda, že naše dítě nepozná své prarodiče... zato bude mít pořádně praštěnou tetu. +pousměje se tak zamyšleně+ Ale půjčí, co by nepůjčila. +zasměje se+ Okurčičky... mám rád, co bych neměl, k jídlu. +zdůrazní pobaveně+ Takhle samotné jako chuťovka jsou trochu... kyselé. +usoudí, ale schroupá ji+

[Styx Lupin]

Určitě budeme +usměje se a věří tomu+ Bohužel, co naděláme... ale aspoň pozná prapradědečka +uculí se+ Kde vlastně jsou tví rodiče pohřbeni? Nikdy jsi o tom nemluvil + + Jak samotné? Vždyť máš tady k nim celý uzeninový dort +rozesměje se, ale další už mu radši nedá, aby mu nezkazila chuť+

[Remus]

Ale myslím, že rodina mu chybět nebude... +usměje se+ Máme spoustu přátel, to je přece také taková malá rodina. +zasměje se+ Moji rodiče? Víš, jak jsme spolu byli na tom místě, kde jsem vyrostl? Jsou pohřbení na jednom malém hřbitově nedaleko od toho místa. +pousměje se+ A ten je velice dobrý, byl to skvělý nápad. +uculí se+ Nu... +koukne na dort a zjistí, že už ho jaksi větší polovina někam zmizela+

[Styx Lupin]

+jsem si uvědomila, že v předchozím příspěvku to měl být praděděček, ne prapra-:D+ Tam? Škoda, že jsme to místo tenkrát nenavštívili +zalituje+ Někdy bychom se tam mohli zajít podívat... jestli bys chtěl +koukne na něj tázavě+ To jsem já tentokrát nebyla +brání se se smíchem+ Udělám čaj, dobře? +zvedne se+

[Remus]

+neva + Je to ještě kus za městečkem... odstěhovali se z toho domu, který jsme navštívili, do menší chaloupky, a když maminka zemřela, otec si ji chtěl nechat pohřbenou blízko u sebe. +vykládá+ Takže jsou oba tam. Už jsem tam nebyl opravdu... hodně dlouho. +usměje se trochu+ Někdy bychom mohli. +přikývne+ Dobře... ale měla bys odpočívat, čaj udělat zvládnu i já. +uculí se+