Pokoj v prvním patře vlevo

[Viktor Lafayette]

Já myslím, že bysme ji měli vzít do nemocnice, nebo k někomu, kdo se v tom vyzná. +koukne na něj+ Jo, jasně, že můžeš. +přikývne+ Ten duch je tam pořád, ale je v pohodě. +přikývne a přemýšlí+

[Jean Tannen]

no jo, ale jak? +pousměje se+ přece ji nemůžem svázat a odtáhnout v kufru auta. +pokrčí rameny+ to by ji už úplně přesvěčilo, že si myslíme, že je magor. +promne si ruce+ tak jo, třeba na něco přijdu. +přikývne, a zvedne se+ díky. kdyby tě něco napadlo... +usměje se rozpačitě, a jde do tý knihovny+

[Viktor Lafayette]

Já vím, ale aspoň na konzultaci, nebo tak, aby nám poradil. Někomu zavolám. +přikývne+ Tak jo. +pousměje se+ Dám vědět. Vy taky. A zkuste... zkuste být kolem ní, jestli vás milovala... tak se do vás zamiluje zase, ne? +pousměje se+

[Jean Tannen]

no já bych rád. +přikývne+ ale nutit ji nemůžeme, že jo. +usměje se+ dobře, děkuju. +přikývne+ no jo, jenže ona s náma moc být nechce. +pousměje se+ vždycky když jsme kolem, tak někam uteče, abysme ji nenašli. možná s náma prostě... není ráda. +koukne na něj, a má v očích smutek, a trochu strach+ každopádně, dík. +dodá, a nějak ten pocit setřese, a pak jde konečně do tý knihovny něco hledat+

[Viktor Lafayette]

+jde k sobě do pokoje, přemýšlí nad tím, jak by jí mohl pomoct a moc se nesoustředí na to, co dělá, ale i tak se mu povede se nějak umejt a pak v pyžamu zaleze do postele a hledí dlouho na strop. Než se mu zavřou oči a on usne+