Knihovna

[Wenai Lafayette]

No proto, aby sis ulevil, protože já mám infarkt sotva se mě dotkneš? +koukne na něj tázavě a pokrčí rameny+ Jo, je tu hodně portálů. Některý už nefungujou, nebo jsou uzavřený, ale těch funkčních je pořád dost. Pět, šest... +odtuší, složí si předloktní na knížku na to si položí hlavu a kouká na něj+

[Locke Lamora]

No, ale já nechci. +koukne na ni trochu zmateně, protože prostě nechce bejt s někým jiným, a připadá mu divný o tom jenom mluvit+ Aha. tak to asi může bejt ono, možná se sem přitoulali některým z nich. +přikývne+ A... kam vedou? +zeptá se trochu stísněně+

[Wenai Lafayette]

Tak ne. +zamumlá a koukne zase na knížky+ No... tak různě. Jeden do středozemě. Tam jak jsme byli. Další do Západozemí, z tama jsou možná ti vlci. Další taky do středozemě, ale ten by měl bejjt zavřenej. Pak je tam jeden, do světa, co nevím, jak se jmenuje, byli sme tam kdysi s Dolohovem. +vypočítává a snaží si vzpomenout+ A jeden do Tary, z tama je Ještěrena. Ten je otevřenej pořád.

[Locke Lamora]

to je špatně i když nechci spát s nikým jiným? +kouká na ni a je fakt zmatenej jak lesní včely+ No, tak to skoro určitě přišli odněkud odtama. +přikývne, a odloží knihu+ to o nich asi nic v knihách odsud nenajdem. +kouká pochmurně na ty komínky knih+ Můžme zkusit počkat, jestli se nevrátí domů, ale moc bych na to nesázel.

[Wenai Lafayette]

Ale jasně, že ne. +usměje se na něj+ Jenom se kvůli tomu cítím provinile. Promiň. +omluví se mu a omluvně se usměje+ Možná jo, jsou tu i knížky z těch světů a nějakých dalších. +zahrne gestem paže ty knihy+ Mohli bysme je zkusit nalákat zpátky.

[Locke Lamora]

provinile? ale houby. +pousměje se, a chytne ji za ruku+ není to tak děsivá oběť, abys věděla. +uculí se trochu+ No jo, ale do kterýho z těch portálů je budem lákat? +koukne na ni+ abysme v nějakým světě nezpůsobili apokalypsu. +zazubí se, a jde pro ty správnější knihy, aby je mohli prohlídnout+

[Wenai Lafayette]

Jo, seš na mě děsně hodnej. +koukne na něj+ A já jsem děsná. +pousměje se trošku a pohladí ho vděčně po ruce a velmi, velmi neochotně ho pustí, když jde od ní pryč+ No právě. Proto musíme zjistit odkud jsou. A pak je poslat zpátky. +přikývne a vezme si další knížku+

[Locke Lamora]

Ale nejsi. +pousměje se+ Jsi úplně nejlepší. +uculí se, a myslí to úplně vážně, skloní se, a vtiskne jí na rty polibek. pak si sedne vedle ní na pohovku, chopí se první knihy a prolistuje ji, kouká na obrázky a na titulky a hledá něco, co by jim mohlo pomoct, a když nic nenajde, knihu odloží a vezme si jinou+

[Wenai Lafayette]

+usměje se na něj, když ji políbí a vezme si knížku a chvilkuv ní listuje. Pak ji zavře a pomalu odloží na stolek. Pak mu vezme z rukou jeho knížku a položí ji na tu první, chytne ho za ruku, ankloní se k němu a pomalu a moc pěkně ho políbí. Něžně a dlouze+

[Locke Lamora]

+zrovna se velice urputně snaží se soustředit na kapitolu o nějakejch mantichorách, ale moc se mu to nedaří. když mu vezme knížku, tak se trochu pousměje, natáhne se k ní a potká se s jejími rty na půl cesty, a polibek jí krásně oplatí. prsty jí vklouzne do vlasů, a jemně se jimi probírá, a je mu vevnitř moc hezky a klidně+