Pokoj vlevo nahoře

[Wenai Lafayette]

Já mluvím o tom, ty hajzle, že když k tobě přišla, sama a vůbec, tak ty ses nemoh dočkat až ji olížeš a svlíkneš si kalhoty. +žene ho ke dvěřím a sem tam ho popostrčí+ Já s tebou končím, tohle už fakt... fakt... +vzlykne+ Na tohle já nemám nervy! +zavzlyká, chytne ho za ruku a táhne ho na zahradu tam, kde je vstup do Camorru+

[Locke Lamora]

Ale to... +vyvalí oči, a úplně v něm zatrne+ Počkej! +poposkakuje tam tak před ní, aby se zastavila, a tak nějak něžně jí chytá ruce aby ho nemlátila+ To takhle vůbec nebylo, abys věděla, já jsem- +brání se rozhořčeně, ale pak mu poněkud vezme vítr z plachet, a brada mu poklesne+ Počkej, ale to nemůžeš... +zamumlá mnohem schlíplejc, a žaludek má celej sevřenej a ledovej+ Já nikam nejdu! +chytne ji za zápěstí a táhne ji zas zpátky+ Já bez tebe nikam nejdu. +koukne na ni zabejčeně+

[Wenai Lafayette]

No to si teda piš, že jdeš! +houkne na něj, zapře se o paty a táhne ho sveřepě dál po zahradě ke vstupu+ Padej pryč. Bylo to prostě, jak to bylo. Udělals to. Podruhý, Lamoro, podruhý. Moh ses vyspat s kýmkoli a mě by to bylo jedno, +vtáhne ho do portálu a na druhou stranu+

[Locke Lamora]

Jak jedno? +koukne na ni trochu ublíženě, ale hned se vzpamatuje+ Víš že mě nadrogovala a prakticky unesla? +sdělí jí pobouřeně, a tváří se jak nakopnutý štěně+ Nejdu, přece jsme se vzali, nemůžeš mě jen tak šoupnout do portálu a hotovo. +přetahuje se s ní, ale tak nějak něžně, aby jí něco neudělal+ Na to je určitě nějakej předpis! +přimhouří oči+ Kůstko... +koukne na ni nešťastně, jak se blíží k portálu, a nechá za sebou všechny sebevědomý obličeje a je to prostě Locke, s trochu moc dlouhýma vlasama+ Mně to mrzí. +tváří se úplně zkroušeně+

[Wenai Lafayette]

Ale můžu, to si piš, že můžu a taky to udělám. +zdělí mu a protáhne ho na druhou stranu ať chce, nebo ne, najednou má síli dost, i když je tak kostnatá+ Tak to ne. +strčí mu ukazovák pod nos+ Já už pro tebe nejdem žádná kůstka, nikdy! +zavřeští a stiskne ruce do pěstí a dupne, a nějak se v ní uvolní kouzlo, projede zemí, jako blesk, jako zemětřěsení a začne se to tam třást a hroutit+

[Locke Lamora]

+drží se jí jak klíště, když ucítí ten nepříjemnej známej pocit přemisťování portálem, vypadne ven na druhý straně a ucítí povědomej smrad Camorrských ulic ve vzduchu+ Takový věci neříkej, prosím tě. +koukne na ni prosebně, a jak se to tam zachvěje, chytne se stěny, rozhlídne se zmateně okolo a na ni, jestli to dělá schválně, ale přijde mu že ne, a jak se ve stěně objeví trhlina, poněkud mu zatrne, instinktivně k ní přiskočí a nějak se nad ní nahrbí, aby na ni nepadaly případný kameny+

[Wenai Lafayette]

Doprdele... +vydechne a vrhne se k portálu, kterej tam už není, ale šutry se valí dál+ Doprdele! +vykřikne zoufale a buší pěstí do stěny, kde byl portál, ale už je tam jenom ta stěna a kamenů, co padaj kolem si nevšímá+ Ne! +vykřikne+ To ne!

[Locke Lamora]

Co? +vyjekne, když tak zakleje, a už kouká kde ji to zranilo, napůl čeká že bude mít rozraženou hlavu nebo něco, a jenom civí, jak se vrhá do těch kamenů+ ženská pitomá. +zamumlá pro sebe, čapne ji za ruku a odtáhne ji od tý zdi, než ji nějakej šutr trefí mezi oči, a naprosto nekompromisně ji tam zpátky nepustí, i kdyby jí měl bránit vlastním tělem+

[Wenai Lafayette]

+vyleze s ním ven. Celá rozcuchana a udychana+ Ten portál. On se rozpadnul. + vydechne a koukne na něj přesně tak že si myslí že to je taky jeho chyba a pěkně se na něj zamraci. Oprášit si šaty a vydá se do města. Kde má pořád ten dům+

[Locke Lamora]

Já za to nemůžu! +koukne na ni zpátky, a popoběhne, aby ji dohnal, a do města jde s ní+ to se nějak vyřeší, prohlídneme Jeanovy knihy, trochu zakouzlíš, a vrátíme se zpátky na tvrz. +ujistí ji, drží se hned vedle ní a trochu po ní pokukuje aby odhadnul situaci, i když se tváří úplně klidně a jakože nic+