Salón

[Syriana Spinnel]

(Ehm... Fotka eh, to jen aby řeč nestála )
+vykoukne zpoza jeho zad a musí se usmát, ty děti jsou tak krásné, ale to už se k ní řítí Nicci. Spíš instinktivně ji zvedne+ ahoj slečno +usměje se na ni a pohladí ji po stejných vlasech jako má sama. Až v nich schová tvář.+ Dávalas tu na tátu pozor? +klesne s ní na zem, aby se mohla přivítat i s dvojčaty. Pohledem ale najde Viktora a smutně se usměje a sotva znatelně zavrtí hlavou+

[Viktor Lafayette]

No jasně, mami, já dávám na všechn pozor, já už jsem velká. +koukne na ni Nicci děsně dospěle a pak ji zase obejme+ Já jsem tak ráda, že seš zpátky. +směje se Nicci šťastně. Viktor, když vidí to zavrtění hlavou, tak se tak posmutněle usměje+

[Syriana Spinnel]

Jasně že už jsi velká +cvrnkne ji do nosu s s dvojčatama začne stavět z kostek.+ a víš co? Jak půjdou mrňata spát, tak si budem povídat dokud neusneš jo? A ty mi řekneš cos celou tu dobu dělala +mrkne na ni a stoupne+ přinesu limču, hned jsem zpátky +vyjde z pokojíčku a opře se o zeď vedle dveří.+

[Viktor Lafayette]

+Nici je cela nadsena a hnedka kyva hlavou az se ji kudrlinky poskakujou nahoru a dolu+
Ja pujdu mame pomoct. +Usmeje se na deti Viktor kdyz Syr vyjde ze dveri. Pak za nima zavre a stoupne si k ni a polozi ji ruku na rameno+

[Syriana Spinnel]

+položí svou ruku na jeho a stiskne. Natočí se víc k němu, až si po okamžiku zaváhání opře čelo o jeho hruď. V nose ji zašimrá Viktorova kořeněná vůně.+ tak jdem pro tu limošku hm? +broukne mu do vesty, snažíce se dát do kupy+

[Viktor Lafayette]

Hm-m. +přikývne a opatrně ji obejme+ Jsi v pořádku, Syr? +zaptá se jí potichu+ Limonádu sem přinese Maltezius, takže máme čas. +řekne potichu a dost nad tím vším přemýšlí+

[Syriana Spinnel]

Hmm +zamručí, vděčná za jeho objetí.+ abych pravdu řekla ani ne, ale na tom nezáleží. Záleží na těch třech skřítcích vedle, aby už byli jenom šťastní. Máknu na tom, fakt a třeba to všechno bude pak v pohodě. +malinko se odtáhne, nicméně obětí neopouští.+ jak je tobě?

[Viktor Lafayette]

Tak dobře. +přikývne a taky ji nepustí+ Můžeš sem za nimi přijít, kdy budeš chtít, ani se mě nemusíš ptát, vážně. +koukne na ni, že jako fakt+ Mně? No... +vydechne+ Dost zvláštně. Nevím... nejsem si jistý, co mám dělat.

[Syriana Spinnel]

To je... to je od tebe velmi laskavé, vážně, děkuju. +Moc ji potěšil.+ Ale stejně ti vždycky aspoň napíšu, nebo tak, abys věděl. +Pak se zamyslí na jeho slovy+ Nevíš... jako se mnou, nebo jak to myslíš? Víš co, běž si odpočinout, +všimne si drobných vrásek kolem očí+ Já to s nimi zvládnu, vážně +stiskne mu ruku v pobídce+

[Viktor Lafayette]

S celou tou situací. Nevím, jak to vyřešit. +prohrábne si vlasy trochu zoufale a koukne na ni a pak přikývne+ Asi ano, asi máš pravdu. Ale chtěl bych ti nějak pomoct, kdyby něco, tak přijď. Stejně nebudu spát. +pousměje se trošku, pak nachvilku zaváhá, políbí ji na čelo a pomalu odchází do svého pokoje+