Cestou, necestou...

[Neferet]

Nooo... dobre priznavam, ze parkrat jsem ho videla naheho... tedy do polovina tela samozrejme. +doda rychle se smichem+ Tak to ti preji hezky rozhovor. +popreje ji pobavene a chysta se rozebrat kdy by mohla byt dalsi party na kterou by se mohli vydat, kdyz ji v hlave zarve vystrazny majak. zastavi v puli kroku, aby mohla adekvatne zareagovat avsak prilis pozde. prilis pomalu. do zad ji naplno narazi vlna magie, kterou se jeji telo automaticky pokusi vstrebat a zaroven s ni bojovat, kolem nich zavyje jeji vlastni sila. zbesila, vydesena, v mezmocne snaze kolem nich vytvorit ochranu+ Cai... +unikne ji ze rtu varovne nacez se ji protoci panenky, oci se zavrou a ona sama se bezmocns zhrouti k zemi a spolu s ni zmizi i ochrana, kterou vytvorila v bezmocne snaze zabranit napadeni. s omracuji kletbou primo do zad se neda moc dobre bojovat. ne donekonecna+

[Cairo]

*Zrovna se chystá jí odpovědět, když se Nef najednou zhroutí k zemi. Na okamžik se kolem nich zhmotní slabý štít, ale v mžiku je pryč.* Nef! *vykřikne zděšeně, ale nevrhne se k ní na zem, s hůlkou v ruce stojí nad jejím tělem a rozhlíží se kolem ve snaze zjistit, odkud to přišlo. Útočník je proti ní ve výhodě, drží se kdesi ve tmě, zatímco ona stojí na dobře osvětlené cestičce jako snadný terč. Bývala by se stahla do stínu, ale nemůže tam nechat Nef ležet. Najednou se odněkud objeví záblesk kletby a než stihne zareagovat, hůlka jí vyletí z ruky. To už si všimne postavy, která k nim přichází.*

*Vrah se k nim blíží s hůlkou v ruce. Jeho žena leží na zemi, ta druhá stojí nad ní a to mu trochu kazí plány, předpokládal, že když na ně zaútočí, rovnou uteče. Třeba uteče teď, když je bez hůlky bezmocná, pomyslí si. Pomalu kráčí až k nim, sleduje zoufalství a nerozhodnost v jejích očích a pase se na nich, přesvědčený, že je jenom otázkou několika vteřin, než se pokusí zmizet mezi stromy. O to víc ho překvapí, když se na něj vrhne holýma rukama. Zaskočí ho to natolik, že po ní nestihne ani vyslat další kletbu. Náraz těla ho vyvede z rovnováhy a oba se svalí na zem, kde spolu chvíli zápasí o hůlku. On má na své straně větší sílu, ona zběsilou zuřivost člověka, který nemá co ztratit. Všimne si, že se začínají sbíhat lidé a dojde mu, že ji chtě nechtě bude muset vzít s sebou. Jednou rukou ji drží v šachu, druhou vymrští do strany, nahmátne předloktí své ženy a všechny tři je v mžiku přemístí pryč.*

[Neferet]

+pomalu se zacne probouzet. hlava ji tresti bolesti a vycka ma jako z kamene. pri padu se musela prastit do hlavy, ne ze by to bylo neco divneho, preci jen jeji hlava padala s pomerne dost velke vysky. snazi se zustat v klidu, vice mene podvedome s snaží nedat znat, ze se probíra, ze jeji vedomi prochazi k sobe. chvili trva, nez je schopna alespon trochu uvazovat, snazit se premyslet. kde je? co se stalo? kde je Cairo? stihla utect? natahne se po svoji moci ve snaze ji patrave vyslat kolem sebe, ale nic se nestane. hrdlo ji sevre uzkost, tohle uz to jednou bylo. bezdeky se ji vybavi vylet do Ruska, ktery ji dodnes neda spat+

[Cairo]

*Už nějakou dobu sedí opřená o zeď, kolena schoulená k tělu, v místnosti je celkem chladno. Snaží se šetřit síly, neví, co může očekávat. Zhluboka dýchá a snaží se soustředit a nepanikařit, přestože je vyděšená a má strach o Nef. Když je sem přemístil, zaznamenala jenom chodbu s několika dveřmi a než stihla po přenosu chytit rovnováhu, praštil s ní o zeď, až jí zvonilo v uších a strčil ji sem, do malé místnůstky bez oken a bez nábytku. Soudě podle úzké police kolem dokola kousek pod stropem jde o nějaký kumbál nebo šatnu, ale rychlý průzkum odhalil jenom to, že tu není vůbec nic. Než se zabouchly dveře, na zlomek vteřiny zahlédla Nef, jak bezvládně leží na zemi. Ani se nedalo poznat, jestli je v bezvědomí, nebo něco horšího. Ona sama je pomlácená a odřená hned na několika místech, na spánku cítí krev a podle bolesti v boku má zlomené nejmíň jedno žebro, ale to může být jenom začátek, nemá ani ponětí kdo je unesl, a co s nimi zamýšlí.*

[Cairo]

*Vrah sedí v křesle a pozoruje ženu, ležící v široké posteli s nebesy. Vypadá to, že je ještě v bezvědomí.* Jenom spi, moje lásko, *mumlá tiše a pase se pohledem po jejím těle v přiléhavých krátkých šatech.* Potřebuješ být silná, čeká tě báječný život. Nás čeká báječný život, uvidíš. Hned jak z tebe dostaneme všechno to svinstvo, tu špínu těch ostatních. Nemělas mi utíkat, určitě jsi mi tenkrát utekla. Vypadalas, že jsi mrtvá, byla jsi studená a dlouho ses nehýbala, ale když jsem se vrátil, nebylas tam, takže jsi musela utéct. Nemělas to dělat, *snad ani nevnímá, že mluví nahlas, nepřítomně se pohupuje v křesle, které je kromě postele a komody jediný nábytek v ložnici. Na jedné stěně visí obraz jakési neutrální krajinky, okenice jsou zavřené a rám okna přitlučený k parapetu, aby nešlo otevřít. Pod oknem je ke zdi připevněný oprýskaný radiátor.* Nene, nemělas utíkat, tolik času jsme ztratili. A tolik žen jsem kvůli tobě musel zabít, než jsem tě zase našel, ale copak jsem je mohl nechat žít, když ti nesahaly ani po kotníky? Nezasloužily si to. Ale teď už mi neutečeš, teď už ne, *mumlá dál a do hlasu se mu vkrade spokojený podtón, když si z dálky prohlíží provaz, kterým má žena zápěstí připoutaná k jednomu sloupku postele. Provaz je dost dlouhý, aby se mohla hýbat, ale ne tak, aby mohla vstát z postele.* Taky proč bys utíkala, když jsem tě konečně našel, bude nám spolu hezky. Až tě očistíme, bude nám spolu hezky a ty budeš hezky hodná holčička, stejně sis za to mohla sama, že jsem tě zabil, nerad bych to dělal znovu. *stále z ní nespouští oči a čeká až se probudí.*

[Neferet]

+ticho kolem ní protne mužský hlas. jako u televize, když je vypnutý zvuk a někdo ho malo dává nhlas až je téměř hlasitý, tak že se nedá vydržet. zřejmě jí to omračovací kouzlo poškodilo nějakým záhadným způsobem sluch a nebo pád, možná spadla na hlavu, podle toho jak jí tepe ve spáncích. bolest však pomalu ustupuje, což je známka toho, že její regenerační vrozené schopnosti fungují jak mají nebo alespoň v rámci možností. snaží se udržet v klidu, soustředit na svojí moc, která jí lehká na kuži, ale dál nic. potlačí zoufalé zasténání. nutí se myslet, musí. kde je Cai? a kde je ona? mužská slova k ní nedoléhají z dálky, ale jako by byl docela blízko. o čem to mluví? co po ní chce? na poslední otázku však dostane odpoveď záhy a ani se nemusí bát. podle všeho nejspíš muž trpí menší samomluvou, ale jeho slova jí nedávají valný smysl. ona nikomu přeci neutekla... no dobře, když by se nad tím zamyslela, tak zdrhá z různých důvodů před různými lidmy a různými způsoby, ale tohohle muže nezná. trvá jí poměrně dlouho, než všechny kolečka zapadnou na svá místa a jí dojde, že je v místnosti s psychopatem, který si myslí, že je někdo kdo není. s psychopatem, který mluví o zabíjení zatímco její moc je něčím zablokovaná a její ruce ovíjí silný provaz. zatím netuší jak dlouhý, ale něco jí říká, že jí nebude poskytovat moc pohybu. v rukou jí zacuká jak se snaží ovládnou sílící paniku a pocit bezmoci+

[Cairo]

*I když žena nedává nijak najevo, že se probudila, všimne si drobné změny v jejím dechu a zahledí se na ni ještě pozorněji.* Já vím, že už nespíš, lásko moje, *zapřede, i když to zní spíš úlysně a slyzce.* No tak, nestyď se a podívej se na mě, já ti přece neublížím, aspoň ne teď hned, *pokračuje tím stejným odporným tónem a protivně se zasměje.* No tak, podívej se na mě, *přikáže úsečnějším hlasem.* Nebo si mám za tebou dojít? *zní to trochu výhrůžně, nesnáší, když ho ženy neposlouchají na slovo.*

[Neferet]

+nepatrně sebou trhne, když na ní přímo promluví. tak nějak doufala, že si ještě nějakou dobu nevšimne, že je vzhůru. rozhodně se jí nechce otvírat oči, ale zase na druhou stranu by měla zjistit, s kým má co dočinění. pomalu otevře oči a rychlým pohledem přejede po místnosti až se usadí na muži v křesle. zatáhne za provazy aby zjistila, že jí dovolí se pohnout, ale ne posadit+ Ty provazy mi asi nesundáš? Ráda bych se posadila. +vypadne z ní úzkostně. v životě už potkala hodně psychopanů, mluvila s nimi, smála se s nimi i s nimi bojovala, ale žádný jí prozatím tak moc nevyděsil. v takovýchto chvílích jí život nutí přemýšlet nad tím, čím je bez své moci a navíc si není jistá, jak se má muži chovat, aby zjistila kde je Cairo a jestli je v pořádku. což prozatím postačí, než vymyslí jak z toho ven+

[Cairo]

To teda nesundám, *zachechtá se.* Ale kdyžž budeš hodná holčička, možná ti je později trohu povolím. Vůbec ses nezměnila, *přepne hned zas do svého vnitřního světa.* Tvoje oči jsou pořád stené, ani smrt nezměnila nic na tvojí tváři, *spokojeně si ji prohlíží.* Přinesu ti něco k jídlu, abys mi zase neumřela, *zvedne se k odchodu.* A pak si promluvíme o tvojí očistě, *dodá a tón mu ztvrdne.* Viděl jsem tě s ním, tak nezkoušej zapírat, viděl jsem, jak se tě dotýká, jak těma špinavýma rukama znesvěcuje to, co patří jenom mě. Nikdy bych se ani nedotkl někoho, kdo je takhle pošpiněný. Musíme vymyslet, co s tím uděláme.

[Neferet]

+polkne poznámku, že v leže se stěží nají, ne že by měla chuť k jídlu natožpak v úmyslu v týhle místnosti něco pozřít. žaludek má stažený úzkostí a obavou. zmateně zamrká, když mluví o nějaký očistě a o tom, že se jí někdo dotýkal. veskrze nemá vůbec tušení o čem ten chlap mluví+ Očistě? Já bych to moc neprožívala. Taková příjemně teplá koupel by jistě stačila. +navrhne nuceným lehkým tonem, jako by vůbec nebyla přivázaná k posteli a sotva se nemohla hnout+ Ta žena, co byla se mnou? Kde je? +zajímá se ještě, než odejde. musí vědět, jestli je v pořádku, aby mohla nechat myšlenky volně plynou a hledat únikovou cestu+