Cestou, necestou...

[Neferet]

Jo máš pravdu. +souhlasí trošku nepřítomně, ne že by pustila okolí ze zřetele, ale větší část pozornosti zaměří na pach Aljošky+ Jo... spoustu alkoholu, cigaret, špíny... ale byl tu... +plynulým pohybem si přes hlavu přehodí kapucu, aby si náhodný kolemjdoucí nevšiml toho, že s ní není něco v pořádku+ Šel ulicí... doprava... +odpoví na jeho druhý dotaz a vyjde s ním obezřetně z postranní uličky. na chvíli se musí zastavit, aby se zorientovala, smysly jí na chvíli zahltí hluk a všechny vůně z okolí. špína, alkohol, cigarety, sex a další spoustu věcí, které neví jak pojmenovat+ Tudy... +pokyne hlavou a vydá se na první pohled klidně ulicí, ale v nitru se jí všechno bouří a křičí, aby přidala do kroku, aby běžela, lovila+ Myslím, že nebyl sám... ale všechny ty pachy se strašně mísí... +zamručí nesouhlasně, ale dál následuje pachovou stopu+

[Styx Lupin]

Mezitím v inkriminovaném baru...
+v typické ruské putyce, kde každý host pije vodku po litrech, se vzadu za barem nachází prázdné skladiště. Uprostřed tmavé místnosti, přímo pod holou žárovkou, visící ze stropu, sedí na židli muž, ruce svázané k opěradlu, i přes ten chlad, který tu vládne, je jenom ve špinavé, krví postříkané košili a klepe se zimou a strachem. V přítmí u dveří hlídá nějaký rusák vchod+ Slušaj, ty mudak +Aljoša, který má na sobě taky jenom propocenou košili, ale jemu je na rozdíl od vězně naopak hodně teplo, zasadí svázanému muži další ránu pěstí do obličeje. Vězeň zasténá a vyplivne chuchvalec krve na zem+ Skaži mně, kdě ty eto skryvať! Ili ja těbja izmudochať! +Rus se vztekle rozmáchne a ostřím nože varovně pořeže vězně v obličeji. Muž vykřikne bolestí, krev z čerstvých ran mu stéká po tváři na hruď+ Ja chaču moje děngi, pizďuk! +zařve Aljoša a přiloží špičku nože sotva pár milimetrů od oka svého vězně a přibližuje ji blíž a blíž+

[Isaac Walker]

*Teď spíš vede ona jeho, než on ji, ale pořád ji přidržuje za loket a hlídá ji.* Nebyl sám? Dokážeš říct, kolik jich tak bylo? Nemuíš přesně, jenom třeba jestli byli dva, nebo jich bylo dvacet, *vyptává se, ale dává si záležet, aby nezněl naléhavě, aby neměla pocit, že na ni tlačí. Zní to spíš, jak kdyby se ptal, co si dá k večeři.* Cítíš z nich magii? *naštěstí, díky létům bistrozorské praxe, ví, jaké otázky klást.*

[Neferet]

Hmn... +zamručí a zastaví se na chvíli na místě+ Těžko říct... ne nepoznám to... projde tu za hodinu tolik lidí, že sotva poznám kdo přišel jako první a kdo jako poslední. +zavrtí hlavou a vyrazí vpřed dál po stopě+ Magie... +zavětří skoro jak honácký pes+ Aljoškovu poznám, ale zbytek je ve hvězdách... tak jako tak jí tu není příliš... kdybych si mohla tipnout, tak rozhodně nejsme v centru místní kouzelnické komunity. +ušklíbne se nevesele a zastaví se před barem, jehož vývěsný štít je opředeš spoustou klikiháků a je divu, že vůbec drží na místě+ Tady... rozhodně vešel dovnitř... a myslím, že tam i zůstal, ale to teprve zjistíme. +koukne na něj trošku úkosem+

[Isaac Walker]

*Zastaví se před barem, zachmuřeně si prohlíží vývěsní štít, který vypadá dost neudržovaně, stejně jako všechno v okolí.* Tak tohle je vrchol všech pajzlů, a že jsem jich viděl dost, *zakroutí nad tím hlavou.* Tak jdeme na to, bludičko, *otočí se na ni a pousměje se. Možná by na ni rád znova naléhal, aby Aljošu nezabíjela, ale nakonec nic neřekne a jenom si ji k sobě přitáhne, aby ji v rychlosti políbil. Pak vezme za kliku a otevře dveře. Vejde první, jako podle etikety, protože co kdyby náhodou zrovna letěla židle. Nebo nějaká pěkná kletba. Vevnitř to vypadá přesně tak, jak by člověk podle pohledu zvenčí odhadoval. Rychle přejede očima lokál a zhodnotí potenciální nebezpečí a pak ustoupí ze dveří, aby mohla vejít i ona.* Tak co, cítíš ho? *zeptá se tiše, aby na ně zbytečně neupoutával pozornost.*

[Neferet]

Jo a taky dost příšerně smrdí. +nakrčí nos, ale v očích nemá zhnusení, ale nedočkavost. Cítí, že jsou blízko, musí být. Chce toho chlapa zmlátit do kuličky a zahrát si s ním basketbal a čím dřív to bude tím dřív se konečně pořádně vyspí, možná. Děsí jí to, co jí dokázal udělat. Zamezit jí v ovládnutí vlastní magie. Dříve potom toužila, ale když se to někomu podařilo, cítila akorát bezmoc a strach, místo radosti nad tím, že někdo splnil její nejtajnější přání. Možná by reagovala jinak, kdyby jí zrovna neunesli a nechtěli jí udělat kdo ví co+ Ať to máme za sebou. +přikývne po chvíli nepřítomného zamyšlení. Překvapeně mrkne, když dostane polibek, že ani neprotestuje, když vleze do baru jako první a chvíli mezi dveřmi otálí, jako by se chtěl ujistit, že je čisto a nikdo je nehodlá zabít hned na prahu+ Hmn... +zavrčí tichounce, když vejde dovnitř, halvu nechávajíc skloněnou, aby nikdo neviděl její rudé duhovky, nestojí o nějakou potyčku s místním ožralou+ ...jo. Přinejmenším tu byl, ale je to silnější, možná je ještě tady. +rozhlédne se nenápadně kolem+ Ale nevidím ho. +zavrtí hlavou+

[Styx Lupin]

+jak Nef s Isaacem vejdou dovnitř, všichni štamgasti se k nim otočí a pozorují je. Barman přestane leštit skleničky, zkoumavě si je prohlédne a když zjistí, že je tady ještě nikdy neviděl, podezíravě se jich zeptá+ Vy iskájetě kavó-nibúď ?
(kdyby Nef rozuměla rusky, tak se jí ptá, jestli někoho hledá;))

[Isaac Walker]

*kouká trochu podezřívavě na chlapa, co se k nim blíží a něco povídá. Podle zástěry usoudí, že je to asi místní obdoba barmana, ale nerozumí mu ani slovo.* Ehm... dva pivo? *zkusí to se svojí chatrnou slovní zásobou a v duchu si povzdechne, protože s takovou jejich nenápadnost asi rychle vezme za svý. Aspoň se zatváří sebejistě, popadne Nef za paži a odvádí ji k jednomu z volných stolů, kde jí naznačí, aby si sedla na lavici u zdi. Sám vklouzne vedle ní, tak, aby měli výhled na zbytek lokálu, a nakloní se k ní.* Musíme chvilku počkat, snad nám donese to pivo a přestane si nás všímat, teď na nás kouká moc lidí, *prohodí tiše a vyhledá barmanovy oči a pohledem říká "tak kde je to pivo, co jsem chtěl?"* Zkus zatím zjistit, jestli nevycítíš něco, co by nám pomohlo. *A pod stolem ji vezme za ruku.*

[Styx Lupin]

+vězeň vychrlí na svého věznitele spršku sprostých ruských kleteb (verbálních), evidentně mu nehodlá prozradit, kam schoval prachy. Aljoša si tedy rozloží na stole, který je jediným kusem nábytku v opuštěném skladišti, černý kufřík. Zvedne víko, uvnitř má různé pomůcky k výslechu: potřebná narkotika, zahradní nůžky, stříbrný skalpel, kombinačky, dlouhý řeznický nůž, několik druhů lepících pásek a injekční stříkačku. Chvilku si prohlíží nástroje, jakoby se rozhodoval, který zrovna použije. Pak jeden vezme do ruky a přistoupí ke svému vězni+

+barman si Nef a Isaaca ještě chvilku nevraživě prohlíží, cizí lidi zabloudí do tohoto pajzlu opravdu jen výjimečně, ale donese jim dvě piva, postaví je na stůl a víc si jich nevšímá a věnuje se své práci za barem, možná akorát hlídá, aby neodešli bez placení. A když se odkudsi zezadu, jak jsou záchodky a staré skladiště, ozve tlumený výkřik, nikdo v putyce tomu nevěnuje žádnou pozornost+

[Neferet]

+pootočí se, aby si mohla barmana lépe prohlédnout, nakloní hlavu mírně na stranu a rychle přemýšlí, co to po nich sakra chce+ Dva pivo? +sykne na něj tiše a zčásti dosti pobaveně, ale bez protestů se nechá mezi stoly vést, aby si mohla sednou zády ke zdi a mít tak před sebou dobrý výhled na celý lokál+ Je tu moc lidí. +povzdechne si, načež se zamračí, když před ní přistane špinavá sklenice s něčím čemu by se s trochou štěstí mohlo říkat pivo+ Nechci tu skejsnout víc jak to bude nutné. Barman se tváří, jako by přemýšlel, jak by si nás mohl udělat k večeři. +zamručí spíš rozladěně, než vyděšeně a opře se na první pohled celkem uvolněně o stěnu, skloní hlavu a zavře oči. snaží se vytěsnit všechny zvuky z okolí, všechny pachy a soustředit se, což není dvakrát jednoduchá záležitost s ohledem k tomu, jak v ní proudí čím dál víc adrenalinu. prudce zvedne hlavu a ztuhne, když se odněkud ze zadních prostor ozve výkřik a vzápětí jí do nosu uhodí pach krve+ Cítím krev... čerstvou krev. +zavrčí tiše, aby jí nikdo kromě Isaaca neslyšel+ Vzadu se něco děje. +natočí se nenápadně víc po směru hluku, po výkřiku k ní doléhá tiché sténání, což by mohlo být způsobeno několika stěnami a zavřenými dveřmi, které zvuky tlumí+ Nedivila bych se, kdyby to měl na svědomí ten parchant. +vrčení ji tiše rezonuje hrudí, než se donutí uklidnit, jestli to tak půjde dál, tak by mohla ztratit sebekontrolu což je to poslední, co v tuhle chvíli potřebuje, aby jí Aljoška pláchnul+