Ložnice

[Victoria]

+docela dlouho to tam s Jeefesem rozebíraj, teda spíš ona fňuká a lituje se, a Jeefes statečně ani nemrkne, a pak se nakonec rozhodne, co s tím udělá, dohrabe se nějak po schodech do ložnice a tam se nejdřív ze všeho totálně předopuje tlumícíma a uklidňujícíma lektvarama, aby vůbec byla schopná stát a mluvit, a když se uvede do požadovaně letargickýho stavu, dojde do koupelny, kde se přepečlivě namaluje, aby nebylo vidět, jak dlouho brečela, vyndá ze skříně Byronovu tašku, otevře ji na posteli, a začne do ní skládat jeho oblečení jedno po druhým, jeho spací tričko zpod polštáře, knížky, kytaru, všechno ostatní, všechny věci, co jí kdy koupil, kromě žetonu, co nosí na krku, skládá to tam úhledně do kupiček, v podstatě na autopilota, jak je totálně utlumená lektvarama, a když to všechno pěkně poskládá, nakonec si stáhne z prstu zásnubní prstýnek, vrátí ho do krabičky, a tu položí navrch do tašky, a pak chvilku jen tak kouká na svoji ruku, jak je bez něj prázdná, a všechny pocity, co to v ní probouzí, pěkně udusá zpátky pod otupující deku lektvarovýho oparu+

[Byron]

+když si výjimečně pauzne hru, aby do sebe nacpal další kus pizzy, tak uslyší, že už je zpátky, nadšeně vyskočí z té obří sedačky a i s pizzou v ruce vlítne do jejího pokoje+ Kočko! +zavýskne nadšeně+ Je to... úplně... boží... My jedem zas na vejlet? +koukne na ni zmateně, protože se mu to celý nějak nezdá+ Už tě bolí z toho prstenu ruka? +pousměje se, přitsoupí k ní a chytne ji za tu ruku, kde prsten nosí+

[Victoria]

+poněkud přistiženě sebou cukne, a zapne zip na tý jeho tašce, a teprve pak se na něj podívá, a když ji chytne, tak se mu honem jemně vymaní a udržuje si od něj pár kroků odstup, protože je jí jasný, že kdyby ho nechala se jí dotýkat, v životě by ho nemohla poslat pryč, tak mezi sebe a něj pro jistotu dostane postel+ Já si tě nemůžu vzít. +řekne mu rovnou, protože je jí jasný, že to nemá cenu protahovat, stejně mu ublíží+ Protože tě nemiluju. +dodá co nejlhostejnějším hlasem dokáže, a stojí jí to všechno sebeovládání, ale je to jediná věc, na kterou dokázala za celou dobu přijít, která by ho mohla donutit ji úplně nechat+ Potřebovala jsem někoho, kdo by mě vytáhnul ze sraček, a ty jsi na mě byl hodnej, a bylo nám hezky, sex byl boží, a skoro bych si fakt přála, aby to mohlo bejt skutečný, ale prostě - není. Bylo to vážně docela fajn, ale už je to pryč. Už tě nechci. +pokrčí mrtvě rameny+ A ty seš moc hodnej kluk, abych tě nechala si mě vzít. Říkej si třeba, že jsem mrcha. +nakloní hlavu na stranu, a už zase cítí, jak se jí v krku sbírá knedlík, tak honem polkne a urychlí to+ Dům si nechám a vyplatím tě. +dodá ještě+ Tak... mi to promiň, jestli můžeš. Fakt mě to hrozně moc mrzí. +koukne tentokrát přímo na něj, a myslí to vážně+ Dávej na sebe pozor, jo? +prohlídne si ho ještě naposled, a pak zvedne ruku a aktivuje magii na jeho přemisťovacím náramku, a pošle ho rovnou na Tvrz, tašku s věcma za ním, a to je tak asi všechno co zvládne, než se posadí na zem a rozbrečí se, a čeká, až si tam pro ni přijde Jeefes+

[Byron]

+chvilku ji poslouchá a poněkud stáhne obočí k sobě, jako by jí pořádně nerozumněl+ Cože? +koukne na ni, jako by se zbláznila+ No, to ale bude nějaká blbost. Vždyť - +víc už toho říct nestihne, protože ho Vici přemístí i s věcma pryč+

[Victoria]

+nastaví ještě ochrany kolem domu, aby se tam nemohl přemístit nikdo kromě ní a Christiana, samotnýho Byrona by to teda asi nevyhodilo, protože už je zapsanej jako vlastník, a dům ho tak vnímá, ale ten se tam zas sám nepřemístí, a nějakou dobu tam brečí dokud se nevybrečí do vyčerpání, Jeefes kolem ní chodí po špičkách, a když vycítí příležitost, jme se ji uložit do postele+ Tady ne. +zavrtí akorát hlavou poněkud apaticky, protože si fakt neumí představit zalehnout do stejnejchch peřin, kde spala s Byronem, a když ji vyvede na chodbu, a uvidí ty rozvalený dveře do jeho nově zařízený herny, stáhne se jí žaludek+ Zamknout. +hlesne akorát, a zbytek dne stráví tím, že ji Jeefes vodí po domě a hledá, kam ji uloží, protože v kuchyni ho pořád vidí sedět na lince nebo za stolem, v obýváku hrát videohry, ve věži se poprvé milovali, a vůbec je ten dům celej poněkud toxicky zamořenej Byronovou přítomností, takže když začnou lektvary vyprchávat a Vicky opět hysterčit, nalje do ní lektvar na spaní a uloží ji do křesla v knihovně, protože to je snad jediná místnost, kde spolu nic nedělali+

[Victoria]

+prvních pár dní akorát střídavě brečí a neklidně spí, a pak se u ní střídaj záchvaty lítostivosti a hysterickýho pláče s fázema totální apatie, kdy jen sedí a zírá do prázdna, momenty kdy se rozhodne opít do bezvědomí, ale to udělá jen asi dvakrát, protože to vždycky vyústí v tak příšernou kocovinu, že se jí chce jenom lehnout na zem a umřít, a pak aktivní záchvaty, kdy se občas ráno probudí s myšlenkou, že udělala pro Byrona to nejlepší, a rozhodla se sama, takže se nemá co litovat, a přece nebude celej život polehávat jen kvůli klukovi, jedno jak moc speciálnímu, a vrhne se na nějakou neuvěřitelnou činnost typu přeskládat všechny knihy v knihovně podle velikosti nebo napéct muffiny pro půl Londýna, a dřív nebo pozdějc jí něco připomene Byrona a vrátí se do fáze neovladatelnýho vzlykání, a jede si ten cyklus celej znova; Angie radši ani nevolá, protože ta by jí stoprocentně zjebala na druhou, a Christian hodně pracuje, takže je pořád pryč, tak si tam vegetí sami s Jeefesem, kterej toho moc nenakecá, akorát trpělivě uklízí prázdný flašky a spouště, co občas způsobí, sem tam do ní narve nějaký to jídlo nebo lektvar na spaní+

[Victoria]

+když do sebe dostane nějakou snídani a trochu si uklidní pocuchaný nervy čajem s rumem, rozhodne se vymalovat ložnici, vyhrabe někde nějakou starou barvu, a chvíli se pokouší kouzlem změnit barvu, ale nakonec jí z toho vyjde fakt ohavná vyblitě šedočerná, tak to nechá tak, protože to stejně souzní s jejím vnitřním rozpoložením, vezme si malířskou štětku, složí si večerníčkovskou čepici z novin a celá namotivovaná se do toho pustí, začne se zdí naproti posteli a tak kreativně se tam vyjádří, vypadá to jako kdyby se moderní umělec sjel lsdčkem a pak se na to vyzvracel, a jak se tam rozmachuje, během pěti minut je všechno od barvy, nábytek, koberec, peřiny, její oblečení, čepice, vlasy i kůže, protože pochopitelně zapomněla zakrýt věci igelitem, a tak nějak jí to rozlítostní, že není schopná ani vymalovat, sedne si tam na ten pokecanej koberec a zas začne natahovat+

[Byron]

+jakmile je Christian přemístí do domu, tak vystartuje, div se nepřizabije na schodech, vrazí do dveří jejího pokoje, tu spoušť víceméně nevnímá, jen ji tak letmo zaregistruje, vidí jenom ji, na koberci, jako hromádku neštěstí, jak byl ještě před deseti minutama on. Srdce se mu sevře ale je neskutečně rád, že je v pořádku, neváhá ani vteřinu, přistane na koberci vedle ní, přičemž si obře koleno a pevně, prudce ji obejme, že by ho od ní nedostali ani heverem+ Miluju tě, miluju tě, miluju tě. Nikdy mě neposílej pryč. +drmolí jí do ucha, než ji konečně trochu pustí tak, aby se mohla aspoň trochu nadechnout+ Vici, jsi láska mího života, já tě strašně miluju a ty mě taky miluješ. Vzpomínáš. +usměje se na ni+ Budeme spolu napořád, ať se stane, co se stane. +pořád ji drží u sebe+

[Victoria]

+smutní si tam na zemi, a když se otevřou dveře, myslí že došel Chris+ Vesmír mě nenávidí. +sdělí mu ublíženě, a pak teprv koukne ke dveřím, a když ho tam uvidí, zůstane jen zírat a pár vteřin trvá, než si zase mechanicky nahodí srdeční činnost a pořádně se nadechne, a pak je najednou v jeho náručí a ten pocit ji skoro porazí, slepě k němu natáhne ruce, přitiskne si ho k sobě, a prudce vydechne, když se kolem ní sevřou jeho paže+ Panebože. +vydechne mu do kůže, a rukama mu bloudí všude kam dosáhne, po zádech, po ramenou, po obličeji, a nemůže se toho pocit nabažit+ Miluju tě. Miluju tě, promiň mi to, miluju tě, prosím tě promiň mi to. +opakuje mu pořád dokola do kůže, konečky prstů hladí jeho obličej, tváře, lícní kosti, nos, rty, obočí, jako by se potřebovala ujistit, že tam fakt je+ Nikdy. Miluju tě. +drtí ho u sebe, a když pomine ten prvotní nával absolutního šoku, že fakt přišel, zas jí vyhrknou slzy+ Jaktože... ty tu ale nesmíš bejt. +popotáhne roztřeseně a nehodlá se pohnout ani o milimetr+

[Byron]

+hladí ji po zádech a tulí ji k sobě s úsměvem na tváři, dýchá její vůni a konečně je mu zas hezky+ Já ti to odpustím. +koukne na ni a musí se prostě usmívat+ Když slíbíš, že si mě vezmeš. +pohladí ji po vlasech a po tváři a políbí ji+ Nemohl bych bez tebe žít. +zavrtí rozhodně hlavou+ To tvůj brácha mě sem přemístil. Wenai s ním asi mluvila, já nevím... Nejdůležitější je, že sem zas s tebou. +zas ji pevně obejme+ Že jsme spolu. +konečně se uklidní, i jeho dech už má normální tempo a on ji klidně houpe v náručí a hladí po těle. Rty ji líbá každý centrimetr odhalené kůže, na který dosáhne+