Noční klub, Praha

[Manori]

Poděkovat? Udělala bys to samé pro mě.*mrkne na ni a přikrčí se na židli, když se pan Ho zvedne* no jo, však nikam nejdu...*kouká za ním trochu podmračeně, pak si povzdychne* jo, jde to...až je to divný...podle toho, jak si ze mě ten hajzlík udělal podnos na rodinný stříbro...moc to nechápu, mělo by mi být daleko hůř..asi poslední vzepjetí těla a mysli, nebo co..*popotáhne si kapačku a usadí se do křesílka,nohy nahoře* Už jsem moc nedoufala, že dnešní noc prožijem tady. A když se mi líbí na ošetřovně, to už je co říct...*zašklebí se* Co ty? Docela jsi mě tam vyděsila...chvíli jsem se lekla, že jsem přišla pozdě...

[Rebecca Altamirano]

+vyprovází pana Ho pohledem a nad čínštinou pobaveně zvedne obočí.+ To máš pravdu, ale v týhle hře jsi měla jasně navrch...pitomý solárko...+zavrčí, ale koutky jí cuknou, už jí docela otrnulo:D Jak si Man urovná kapačku, musí se kouknout jinam, nekecela, jehly fakt nesnáší:D+ To teda, sice jsem věřila, že nás najdou, počítala jsem ale spíš s pár dny, než hodinami.. i když...vlastně nevím, jak dlouho jsme tam byly...+koukne na ni zamyšleně, jestli neví.+ Já? Budu dobrá...+usměje se.+ Ale kdybych neměla určitou odolnost proti slunci, díky Akashině krvi, je ze mě hromádka prachu v podstatě ihned. Všichni upíři mojí rasy mají jinak na sluneční světlo nulovou toleranci. Pouze Lestat, já a Marius máme tuhle částečnou odolnost. +na chvíli zmlkne, jak i ji samotnou to v tu chvíli úplně uzemní.+ No asi to v první chvíli vypadalo hůř, než to ve skutečnosti bylo. Věděla jsem, že mě Mengele nezabije hned, co by z toho taky měl, že...+ušklíbne se.+ Ale jedna dobrá věc z téhle naší exkurze vzešla..+zadívá se na ni.+ Víme, že opravdu nemají rádi mráz. +uculí se pobaveně.+

[Manori]

*lach, tak to má štěstí, že první bylo solárko, ještě byl v plánu nějaký roztok podávaný injekčně:D* Hm...jo, to si taky nejsem jistá...nějak si nemůžu uvědomit, jestli, než jsem se probrala v té cele uplynuly hodiny nebo kolik jich bylo...každopádně jsem ráda za rychlou akci. Stejně, doufám, že nestihli moc informací uložit a nebo poslat někam jinam...nerada bych, aby o nás cokoliv kdokoliv věděl, to pak smrdí dalším průšvihem.*nakrčí nos* No to asi v plánu neměl, zkazila by se mu tím "hra na laboratoř"*ušklíbne se* ale že to vůbec zkusil...z těch pověr, co o nás kolují, zrovna tohle je docela fatální...se nějak rozmáhají a to jsem myslela, že s těmi pokusy po Riu dají pokoj...*povzdechne si* asi naivní přání. *uculí se* jo, vystěhujem je na Sibiř a bude. Nebo si pronajmem mrazírny...někdo věší prasečí půlky...*pokrčí rameny*

[Rebecca Altamirano]

(panebože, no tak to mám teda vážně kliku:D)

Jo, to taky doufám, další setkání docela ráda oželím. +kývne vážně+ Mám z nich vážně mindráky...+dodá ještě a pobaveně se zašklebí+ Hmm, no to jo, na můj vkus se trochu přespříliš zajímaly o kouzelnický schopnosti. I když si neumím představit, jak by to na sebe, potažmo na ty svý hlídací psy, chtěli "přenést". +zatváří se skepticky, ale s nadějí zároveň+ Škoda, že jsme si ty dva sráče nevzali s sebou, moc ráda bych jim dala okusit jejich vlastní medicínu. +blýskne jí pomstychtivě v očích.+ No to je nápad a ještě si je pověsit do mrazáku..+zasměje se, vzápětí se ale trochu bolestí zašklebí, jak se některé horší spáleniny ozvaly na protest.+ Ach jo, zapoměla jsem jak se marodí, vůbec si nevzpomínám, kdy jsem naposledy o nějakém zranění věděla dýl jak hodinu. +povzdechne si rezignovaně.+

[Manori]

( )

No já hlavně nechci ani moc vědět, co by se dělo dál..potkaly jsme jen tyhlety cvoky v pláštích...ale i oni mají podobnou hierarchii jako upíři..potkat jejich Staršího, tak nás můžou rovnou zamést do krabičky od sirek...*oklepe se* No to bych upřímně nerada, nemusí vědět, kde ted jsme. A tady nejsou všichni neprůstřelní...*povzdychne si* No, upgrade kostlivce ve skříni... na kostlivce v mrazáku*cukne koutky* No jo...to už sis nezkusila dost dlouho, co? marodit dýl jak hodinu...*culí se*

[Noční Klub]

*pan Ho se vrátí a tváří se na Man prapodivně* zvláštní...zkontroloval jsem to dvakrát, ale podle toho, co mi bylo hlášeno, byste měla v krvi mít daleko víc stříbra...asi jako tadyhle slečna Rebecca. Místo toho...tu reakci si neumím vysvětlit. Nebo spíše, raději nad tím moc nespekulovat.*zkontroluje Man kapačku* Tohle si nechte, musím vám organismus očistit od zbytků té reakce..možná by se vstřebaly samy, ale tohle...jsem neviděl. Ani když se tenkrát vrátil pan Postrach.*zakroutí hlavou* Přesně toho jsem se obával, že by mohlo být skutečností.*koukne z jedné na druhou* Ale ted odpočívat. Obě. Nepříjemné otázky si necháme na zítra. Dnes toho máte za sebou víc než dost.

[Rebecca Altamirano]

Cože? Takže tohle nebyli ti nejsilnější z nich? +vytřeští na ni šokovaně oči+ Fajn, kde je tu nejbližší solárko? +teatrálně zakroutí očima a koutky jí cuknou. Pak ale zvážní.+ No doufám, že jim nějakou dobu zabere než dají dohromady těch pár informací, které o nás nasbírali a ještě dýl, že jim bude trvat nás najít. Ideálně tak pár desítek, v lepším případě stovek let. +ušklíbne se.+ To teda nezkusila, fakt mizerně mi bylo naposled...+zarazí se, jak poctivě vzpomíná.+ ..mám dojem, že to bylo první noc po mojí proměně v upíra. +uculí se+ Kdybych na to tenkrát už měla dost sil, nejspíš bych Lestata okamžitě vlastnoručně zakolíkovala. +zasměje se.+

+Když se vrátí pan Ho, tak zmlkne a kouká z Man zpátky na pana Ho, jak při tenise.+ Myslíte, že to je tedy špatně? Že tak rychle stříbro odbourává? +neudrží se a zadívá se na něj tázavě.+ Nemůže to být třeba tím, co Manori byla už před proměnou? Totiž její kouzelnickou krví? +když jim ale pak tak rázně nařídí klid na lůžku, neudrží se, aby trochu nezašaškovala.+ Provedu, pane! +napřímí se na lehátku, co jí zranění dovolí a nasadí ten nejposlušnější výraz dokonalého vojáka, jakého je schopna:D+

[Manori]

*jen zavrtí hlavou* ne, nebyli. Vlastně jsme měly sakra štěstí, že jsme se odtamtud dostaly tak brzo. Představ si, že by sena ty "zajímavé" zajatce došel podívat někdo, kdo stojí v hierarchii na žebříčku výš...*potřese hlavou, pak se ušklíbne* solárko není zdravé, tos neslyšela?*uculí se* hm...tos mi myslím nikdy ani neříkala, jak přesně to bylo...*zvědavě po ní koukne*

[Noční Klub]

*pan Ho se podívá na Beccy* Ano, i to by možná něco vysvětlilo...ale co jsem zatím měl možnost vidět, na stříbro předtím to nemělo vliv. A zle vám bylo i tam, ne?*koukne na Man a ta jen přikývne* muselo se stát něco v průběhu, co ten proces toxikace stříbrem zarazilo. Tuším co...pokud to tak je, máme problém. Tohle se oni nesmí nikdy dozvědět. Víte, co by to znamenalo.*koukne po Man* už tak je velice špatné, že se k vám dostali....k vám oboum, i vy je určitě budete zajímat, cokoliv neobvyklé v ..."chovu upírů" je bude zajímat. Rádi zkoumají nižší vývojový stupeň, takříkajíc. *když to říká, tváří se orientálně neproniknutelně* Ale to ted asi stejně nevyřešíme. Budu v laboratoři, kdyby něco.*s tím vezme ještě nějaké vzorky a odejde vedle. Man se skácí na lůžko vedle Beccy, Kocour jen zvedne hlavu, chvíli se na ni vědoucně kouká a pak se zase stočí u Beccy do klubíčka*

[Postrach]

*vedle se zatím vylidnilo, jen Postrach sedí za stolem, notebook před sebou.*