A kam bych ho asi tak dávala, hmn? +zasměje se vesele, při představě jak by všude sebou nosila polštářek a vysvětlovala lidem, proč to+ Mohli bychom jít. Mám pro tebe taky překvapení, jen nevím jestli ho nenechat na někdy jindy. +promne si zamyšleně bradu a v očích jí zajiskří, jak přemýšlí jestli se v podvazcích předvést ještě dnes nebo to nechat na později a naprosto bezprostředně se rozzáří, když souhlasí s tím, že se seznámí s jeho kamarádem, což pro ní zřejmě hodně znamená. jedna věc je se s ní ukazovat na veřejnosti a druhá věc je, když se s ní má ukazovat před přáteli+ V tom případě mi bude ctí ho poznat. +usměje se na něj a je znát, že to myslí naprosto vážně+ Ne, bohužel. +zakroutí trošku posmutněle hlavou, ale tiše se zasměje, když sleduje jeho uvědomění si+ Dobře, to by myslím šlo. +pokývá s úsměvem hlavou, jen aby to nedopadlo tak, že si najde třetího hrdinu
(ale já osobně miluju Iron Mena
) + Jak dlouho se ten váš spor táhne, že ho ještě nerozetl někdo jiný? Třeba jeho manželka nebo přítelkyně. +nenápadně zjišťuje nějaké ty informace o jeho kamarádovi a tak nějak nepředpokládá, že by se on sám se svojí bývalou ženou bavil o komiksech+ No... +protáhne trošku váhavě, vstane a zahledí se na město pod nimi, naposledy se kochajíc pohledem+ ...můžeme. +usměje se na něj vesele a stulí se mu zády do náruče, aby ještě mohla naposledy sledovat ten úžasný výhled+