Zahrady a les

[Wenai Lafayette]

+udychane na něj padne a chvěje se napůl zimou a napůl vzrušením. Po chvilce se přece jenom vzmuze na to aby se odvalila a chytne se ho za ruku+ Tak jo. +vydechne+ Nahoru určitě nedojdu je mi nějak slabo. Nevadilo by ti kdybych nás tam přenesla? Pokusím se u toho nadělat co nejmíň bordelu. +pousmeje se na něj a rovnou je premísti do pokoje na postel a s nima i trochu sena+

[Locke Lamora]

+taky prudce oddychuje a když se na něj tak zhroutí, zabalí ji do svýho objetí, a spokojeně se jí zaboří obličejem do vlasů, hřeje ji trochu vlastní kůží, a když se z něj odvalí, chytne ji teda za ruku a vtiskne jí pusu na hřbet dlaně+ Tak jo. +usměje se jen, že je mu to jedno, přitulí se k ní blíž, aby ho náhodou nezapomněla ve stáji, a když se přemístí do pokoje, vybere jim z postele slámu a hezky ji přikryje a pod peřinou se k ní natulí blíž, aby sdíleli živočišný teplo+ Slabo jako že jsem ti to tak dobře udělal nebo slabo jako blbě? zajímá se+

[Wenai Lafayette]

+usměje se+ Vyhořelo roku 1458. +udiveně se podívá na dveře od pokoje a pak zrychlí a Lockeho táhne za sebou+ Ehm... Byl to velkej souboj kouzelníků o ten klášter, prostě o tu budovu, protože je tam tajemství. +zahýbe mnohoznačně obočím+ Ale já už jsem ho odhalila. +zazubí se na něj, když vyjdou na zahradu+ Půjdem pěšky, nebo chceš zas jet na koni? +zeptá se ho+

[Locke Lamora]

Půjdem pěšky. +rozhodne se, a nechá se vést k tomu opatství+ Páni. +nestačí se divit+ A co to je za tajemství? Bylo tam něco cennýho? Kopec zlata? Ne, počkej, o to by se kouzelníci neprali. +zamyslí se nad tím+ Nějaká kouzelnická kniha? +navrhne potom a koukne na ni zvědavě, jestli to uhod+ Řekni mi to. +zasměje se+ A kdo vyhrál?

[Wenai Lafayette]

+uculuje se na něj+ Jasně, že je tam i kopec zlata. +přikývne+ No dobře, tak jenom takovej menší kopeček, ale je tam. Je to historie. Má to historickej význam. +objasní mu to, trochu+ No, kdo asi, my jsme vahráli. +pyšně napne hruď+ Je to totiž hrob starýho slavnýho válečníka. Jsou tam i nějaký kouzelnický svitky.

[Locke Lamora]

Tak zlato. +uculí se a poznamená si to+ A to tam pořád je? Nikdo to ještě neukrad? +kulí oči+ Ale nestraší tam nikdo, že ne? +koukne na ni opatrně+ A to je to tajemství? +zajímá se+ Já čekal... svatej grál, nebo něco. +vytasí se s něčím, čem mu Jean vyprávěl posledně+ A nemůže si pro to dneska někdo přijít? +zamračí se+

[Wenai Lafayette]

Jo jo. +pokýval s úsměvem hlavou+ Pořád to tam všechno je. Byla jsem tam asi před třema čtyřma rokama. No... Ono dpstat se tam není zrovna lehký. Jako je ale musis vede t co udělat. +zazubi se na něj+ A kde a s kým... +culi se pořád víc+ Dá se říct že je tam pořád. On si to místo tak nějak hlídá. Ale není to duch... Spíš vzpomínka. Génius loci. Poznas yo až budeme blízko.

[Locke Lamora]

+jde mu ztoho hlava kolem, a podezíravě si ji měří přimhouřenýma očima+ Co se culíš? Ty něco kuješ. Něc nemravnýho, to já poznám. +obviní ji, ale taky se uculuje+ Chceš mě sklátit v opatství, já jsem ti na to přišel. +zubí se plácne ji po zadku+ A už tam budem? +zajímá se nenápadně+

[Wenai Lafayette]

Já nekuju vůbec nic nemravnyho a už vůbec by mě nenapadlo tě sklatit v opatství. +zavrti pohoršeně hlavou ale její pohled říká něco úplně jinýho+ Jo už tam budem. Támhle vidíš? +ukáže na kopec před nimi kde se tyčí zbytky opatství. Vestinou jenom poborene zdi a je odněkud slyšet vlny narazejici na útesy+

(opatství je někde v galerii nebo tady na začátku tématu)

[Locke Lamora]

(našla, pěkný. Tvrz má i heliport! Čumím. )

Jo jo, já tě mám prokouknutou. +uculuje se+ Seš průhledná jak panák pálenky. +zavrtí pobaveně hlavou a dá jí pusu na tvář, jakože je se všema zvrhlostma srozuměnej a ochoten ke každé nemravnosti+ Tyjo, to je veliký. +pokýve uznale a zrychlí, aby už tam byli, prochází mezi kamenama a občas se některýho zlehka dotkne+