South Provence and Ténebreuse Manor

[Victoria]

[Byron]

Já vím že jo. +usměje se a dá mu pusu+ Pro mě je to pořád trochu nezvyklý, mít někoho, kdo je na mý straně a s kým nemusím furt bojovat. +pohladí ho po ruce+ A schovávám si to na důležitý věci, ne na blbý židle, koho zajímaj. +zasměje se+ No jo, chci tě ukázat mámě. +pokrčí rameny, chytne ho za ruku a usměje se+ Tak se drž, jo? +stiskne mu ruku a přemístí je oba před hřbitov, přeleze branku, která je takhle večer už zamčená, a vede ho nahoru na kopeček, kde je plácek o velikosti hřiště na basket obehnanej nízkou zídkou, se zdobenou kamennou bránou+ Byrone, slib mi, že se na mě nebudeš zlobit. +skousne si ret nervózně+

Mámě? +koukne na ni trochu udiveně+ Já jsem myslel... jo aha. Jasně. Něco co bych měl vědět předem? Je duch nebo tak něco? +na chvíli si představí, jaký by to asi bylo mít za tchýni ducha, ale v klidu se nechá přemístit na hřbitov a přeleze s ní branku, trochu ji u toho osahává a pak, před tou jejich hrobkou na ni trochu zaraženě koukne+ Kočko, víš, že já se na tebe nezlobím nikdy. +povzbudivě se na ni usměje a pohladí ji po paži+

[Victoria]

Ne, neboj se, průhledná tchýně ti nehrozí. +uculuje se+ Prostě sem občas chodím a půl hodinky mluvím do kamene, je to divný? +pokrčí rameny+ Jo... no... +prohrábne si trochu nervózně vlasy, ale je jí jasný, že mu to říct musí, a lepší teď než aby si to přečet na tý svatební smlouvě+ Víš, když jsme se potkali, utíkala jsem před víc věcma než jenom před Jadem. Taky před svojí rodinou, a před tím životem tady, a... prostě jsem si změnila příjmení. +vyklopí to+ Moje rodina nemá v určitejch kruzích moc dobrou pověst, a já jsem s nima prostě nechtěla bejt spojovaná, nechtěla jsem se představovat jménem chlapa, co mlátí svoji ženu a děti. Ale všechno ostatní je pravda. Já jsem pořád já, jen se jmenuju jinak. Na tom přece nezáleží, že ne? +koukne na něj tak smutně+ Moje rodina je tohle, teda aspoň ta část, který tě můžu představit, a nebát se, že tě uřknou. +uculí se trochu hořce a máchne rukou k tomu kamennýmu oblouku, co je jako branka, a nahoře má krasopisně vytesáno La Famille Ténebreuse+

[Byron]

Mě to teda divný nepřijde, kočko. +usměje se na ni a kouká na náhrobek, pak na ni a pečlivě ji poslouchá+ Aha... +přikývne+ Takže ty nejseš Winter... No... Abych pravdu řekl, tak jsem zaskočenej, ale že by to byla strašně velká trága to zase ne. +usměje se na ni a obejme ji+ Ténebreuse... +přečte svou příšernou francouzštinou+ Tak to mi nic neříká, v mích kruzích známý nejste. +usměje se na ni+ Mám si tě vygooglit? +navrhne v žertu+ Kočko, ať se jmenuješ jak chceš, já si tě vezmu. Jsem rád, žes mi to řekla zavčasu A rád se seznámím s tvojí mámou. +vysekne tam před hrobkou poklonu. Madame Ténebreuse, nesmírně mě těší. +řekne docela vážně+

[Victoria]

+kouká na něj skoro se zadrženým dechem, a pak se na něj strašně široce usměje a pořádně pevně ho obejme+ Já tě miluju. Ani nevíš jak. +zašeptá mu do ramene+ No můžeš to zkusit, ale nic hezkýho ti nevyskočí. +uculí se+ Tady ne. +zazubí se jenom, když se tam klaní brance+ To je rodinný pohřebiště, musíme dovnitř. +chytne ho za ruku, otevře branku a vleze s ním dovnitř, kde je to takovej malej hřbitov uvnitř hřbitova, a vede ho tam k nejnovější části+ To je praprapraprababička, tu upálili v čarodějnickejch procesech. Tady můj drahý prapředek, co v patnáctým století pořádal hony na mudly. A tady to je pradědeček, ten byl ve vězení za prznění malejch holčiček. +vykládá mu cestou jak průvodkyně, až ho dovede k nejmladšímu náhrobku ze světlýho mramoru, kde je vytesaný Jacqueline Edith Ténebreuse-Devereux, (1960-1998), Repose en paix, pustí ho, klekne si tam a začne ten kámen oprašovat od spadanýho listí a větviček a různýho bordelu, a něco u toho polohlasně švitoří francouzsky a usmívá se+

[Byron]

Já se radši spolehnu na to, co ty mi řekneš. +usměje se na ni, jak jdou spolu do toho malýho hřbitova, rozhlíží se kolem, napůl udivenej, jakej rodokmen tu má před sebou, oči jako baterky mu kloužou po náhrobcích, až stanou před tím náhrobkem její matky, skloní se a pomůže jí oprašovat náhrobek, po očku se na ni usmívá a sem tam ji pohladí po ruce, nakonec si klekne před náhrobek a trochu nervózně si olízne rty+ Madame Ténebreuse-Devereux, doufám, že nebudete mít nic proti tomu, abych si vzal vaši dceru, kterou strašně miluju. A vždycky budu. +a myslí to naprosto vážně, když drží Vici za ruku a usmívá se na ni+

[Victoria]

No co chceš slyšet, je to pěkná sebranka cvoků, úchylů a snobů. +zazubí se, upraví nějaký kytky co tam jsou a vypadají ještě čerstvě, a jen tak ze vzduchu vykouzlí kytku bílejch tulipánů a narovná je tam do vázy, a pak kouká na Byrona takovým rozněžnělým pohledem, a sedne si tam před náhrobek k němu+ To nemusíš dělat. +usměje se na něj a stiskne mu ruku+ Ale děkuju. +nakloní se k němu a políbí ho, jednou rukou ho obejme kolem pasu a chvilku tam jen tak mlčky s ním sedí, nějak nemá potřebu nic dodávat, a trochu se usmívá+

[Byron]

+obejme ji kolem pásu a prituli ji k sobě a hladí ji dlani po paži+ Já jsem chtěl poprosit o dovolením někoho na kom ti záleží. Ne jenom tvyho zabejcenyho bratra. +usměje se na ni a nakloní se k polibku pak se zaráží a vzpomene si že jsou na hřbitově+ Nevadilo by ti kdybych tě tady políbil? +pro jistotu se ji zeptá a po ocku koukne na náhrobek+

[Victoria]

+přitulí se k němu blíž a vtiskne mu pusu na rameno+ Děkuju. Pro mě to fakt hodně znamená, že jseš tady se mnou. +usměje se na něj+ Co? +podiví se+ No jasný, pro mě to není smutný místo, ale hezký místo. +usměje se a políbí ho sama, hezky dlouze a hluboce+ Tak jo, slibuju, že to už jsou všechny překvápka a víc už tě jich ode mě nečeká. +zazubí se na něj+ Teda, asi bych tě měla připravit, že až se vezmem, tak mě vyděděj, ale to je v podstatě fuk. Budeš mě chtít bez peněz? +uculí se+ Ne, kecám. Pořád budu mít ty svoje. Jen se mnou nevyženíš báječný dědictví, vinici a levandulový plantáže. +usměje se a ještě mu dá pusu+

[Victoria]

Já vím, že kvůli penězům bys mě nenechal.+uculí se a dá mu pusu+ Pro mě to taky není vůbec důležitý, jejich peníze stejně nechci. +pokrčí rameny+ Vinici? Ty chceš prostě vidět svoje jméno na nějaký flašce, co? +zasměje se+ Půjdem. +zavrtí hlavou s úsměvem+ Dáš mi jenom minutku prosím tě? +koukne na něj a ještě tam chvilku stojí a dívá se, než se k němu zase připojí+ Tak jo, jdem. +usměje se na něj, obejme ho kolem pasu a přemístí je domů+ Já jdu rovnou do sprchy. +hlásí, šaty nechá kam jí upadnou a zaleze do koupelny spláchnout ze sebe tu červenou barvu+

Byron: +usměje se a oplati ji polibky+ Tak dobře. +chtne ji za ruku+ Chceš tu ještě zůstat? +zeptá se ji a natáhne si nohy+ Tak jo. +prikyvne+ Ty budeš vydedena nevěsta. +zasmeje se+ Ne fakt neodejdu jenom proto že nebudem mít tvoje věnovat vinice a levanduli. I když nějaký ty vinice by sme si koupit mohli co? Jako svatební dar. +uculi se na ni+