Únos Styx

[Styx Lupin]

+poslouchá ten její příběh a opovržený výraz ve tváři se jí postupně mění v překvapený, poté zcela ohromený+ Cože... ty jsi moje sestra? +chvíli jí trvá, než tu informaci zpracuje+ Rodiče mi nikdy neřekli, že mám sourozence. Pokud je to pravda, tak tohle nevypadá na rodinnou sešlost +kývne za sebe do zatuchlé cely, do které ji uvrhla vlastní sestra+ Komu se chceš pomstít? Naši rodiče už deset let nežijí. Mně? Byla jsem malé dítě, které za nic nemohlo... stejně jako ty +ohradí se, jak se jí to všechno zdá úplně nesmyslné+ Co se mnou vlastně zamýšlíš? Nechceš mě zabít, tak co tedy? Chceš mě předat asasínům? +napadne ji tato nejpravděpodobnější možnost+

[Vanessa]

+potměšile se usměje+ Ne, nepředám tě svým bratrům, potřebuji tě mít co nejdéle při zdravém rozumu. Všechno, co potřebují vědět o templářích, jim později zjistím sama přímo u zdroje +pozvedne významně obočí, jestli to pochopila+ Společnost ti tady budu dělat já, jsem ta hodnější +mrkne na ni a založí si ruce+ Takže, měly bychom začít s výslechem, abychom se nezdržovaly. Moc by se mi nehodilo, aby tě někdo začal postrádat +zachmuří se+ Co kdybys mi pro začátek řekla, jak překonat bezpečnostní kouzla na tvém... vlastně už na mém +uculí se pobaveně+ hradě. Bylo by podezřelé, kdybych se nemohla dostat do vlastního domu.

[Styx Lupin]

Ty se chceš vydávat za mně? Chceš mi ukrást mou identitu? +nevěřícně pokrčí čelo a zlostně se jí zablýská v očích+ Copak si myslíš, že ti tohle projde? Každý pozná, že to nejsem já. A můj přítel jako první. A to poznání nebude pro tebe příjemné, to mi věř +varuje ji, ale přece jen ovládne svůj hněv a pokusí se ji přesvědčit po dobrém+ Vanesso... +osloví ji naléhavě+ teď, když jsme se po tolika letech znovu našly, nebudeme přece stát proti sobě. Jsme sestry. Nikoho jiného už nemáme. Zapomeň na svoji pomstu a na tu sektu, která ti vymyla mozek. Budeme žít spolu jako rodina a vynahradíme si všechno, o co jsme spolu přišly +mluví na ni tichým, uklidňujícím hlasem, aby ji přesvědčila, že jí na tom velice záleží+ Nedovol jim ukrást i můj život, jako kdysi ukradli ten tvůj.

[Vanessa]

Nikdo to nepozná. Dokážu být velice přesvědčivá. A všechno, co potřebuji vědět k tomu, aby to bylo dokonalé, mi prozradíš ty +přistoupí o krok blíž+ Proto jsi tady, v cele, ze které není úniku, bez kouzel a magie, kde tě nikdy nikdo nenajde. A budeš tady do té doby, dokud mi o sobě neprozradíš i ten nejmenší detail. Tentokrát už nechci nic riskovat +na její naléhání se jen pohrdavě zasměje+ Styx, já jsem tě nevyhledala z lásky k tobě, nebo k naší rodině, ale proto, abych si vzala to, o co jsem byla připravena. O bohatství, jméno, přátele, lásku. Ty máš všechno a já nic. Ty jsi byla od dětství hýčkána, žila v přepychu, byla jsi milována, kdežto já jsem poznala jen svoji kobku, hlad, tvrdou výchovu, šikanování. Teď se naše role vyměnily. Už se nechci vrátit zpátky. Chci žít tvůj život +pomalu jí dochází trpělivost+ A už mám dost těch keců kolem. Koukej konečně začít spolupracovat, pokud nechceš přijít k úhoně. Začni svým přítelem. Řekni mi všechno o něm, co dělá, co má rád, co nesnáší, chci slyšet všechny intimní detaily.

[Styx Lupin]

Myslíš si, že ti na sebe všechno prozradím, abys mě pak mohla zabít, až ti už nebudu užitečná? +zasyčí jako klubko zmijí+ Poznají to, a začnou mě hledat. I když mě možná nenajdou, ale tobě neuvěří. Nikdy nemůžeš vědět úplně všechno, dřív nebo později se něčím prozradíš +přestože je ve velice nevýhodné pozici, nedá se zastrašit+ Zkus se ke mně přiblížit a na vlastní kůži poznáš, že s templáři není radno si zahrávat +zaujme bojový postoj+ Nic, nic mě nedonutí říct ti i pouhé jeho jméno, i kdybych tady měla shnít navěky!

[Vanessa]

+usměje se+ Prozradíš +poznamená s jistotou+ Vlastně jsem ani nečekala, že to s tebou půjde po dobrém, i když jsem v to tak trochu doufala. Urychlilo by to mé plány. Ale sama sis vybrala +upřeně se jí zadívá do očí, jakoby ji hypnotizovala+ Není potřeba se k tobě přiblížit, abych tě přinutila k poslušnosti. Stačí, když si to budu přát +pomalu zavře oči a soustředěně se pokusí napojit na její mysl+

[Styx Lupin]

+chce ji opět oponovat, ale náhle ucítí jakýsi neurčitý emocionální neklid. Počká, až odezní, ale ten pocit přetrvává, ba naopak, stupňuje se a je doprovázen narůstajícími bolestivými impulzy, vycházejícími odněkud ze samého středu hlavy. Pochopí, že to není samo sebou+ Neříkala jsi, že tady žádná kouzla nefungují? +ohradí se ostře, když jí dojde, co je toho zdrojem, ale hned nato se jí obličej zkroutí v bolesti, jakoby jí v lebce vybuchla malá bomba, ta sílící pulzující bolest se už nedá vydržet+ Dost! +vykřikne a přitiskne si dlaně na spánky, jakoby se bála, že se jí rozlétne hlava+

[Vanessa]

+otevře oči, když Styxin výkřik přeruší myšlenkový most mezi nimi a chvíli oddechuje, i ji samotnou ten přenos myšlenek trochu vyčerpal. Styxina bolest poleví, ale dozvuky přetrvávají+ To nejsou kouzla ani magie. Je to výjimečný dar, silou vůle ovládat mysl druhých. Aby cítili neexistující bolest. Aby několik dní nezamhouřili oko. Aby proti své vůli zabili. Lidský mozek je prazvláštní orgán +dodá s respektem a odstoupí od mříže+ Tohle byl jen začátek, Styx. Doufej, že nebudeš mít možnost zjistit, co všechno ještě dokážu +bez dalších zbytečných slov opustí sklepení a záměrně ji tam zanechá v myšlenkách, aby měla o čem přemýšlet+

[Styx Lupin]

+ohlušující bolest v hlavě jí nedovolí ani myslet, každá myšlenka, která se jí v ní zrodí, jí násobí muka. Přesto už nevydá ani hlásku. Pocítí obrovskou úlevu, když bolest najednou pomine, jako když se po porodních bolestech zrodí nový život, a konečně zvedne oči k Vanesse+ Jen si tady zkoušej ty své zvrácené psychologické experimenty, mně jen tak nezlomíš +sykne nenávistně a ignoruje její pohrdavý úsměv. Když Vanessa odejde, sedne si na studenou zem, opře se zády o zeď a složí tvář do dlaní+

[Styx Lupin]

+zaslechne nějaký šepot. Prudce zvedne hlavu a zaposlouchá se. Nastavuje uši na všechny strany, přesto nedokáže určit odkud to přichází, jakoby to vycházelo přímo z její hlavy. Šepot sílí a přidají se k němu další hlasy, které přicházejí odevšud a odnikud. Styx se zmateně zvedne, přistoupí k mřížím a nahlédne do chodby, jestli zvuky nepřichází z nějaké vedlejší kobky, chodba je ale prázdná a pustá. Hlasy však slyší velice zřetelně a blízko, za zády i před sebou, valí se na ni ze všech stran, je jich tolik, že nerozpozná slova, jak se mezi sebou překřikují (přešeptávájí:))+