Obývací pokoj

[Styx Lupin]

+pozorně ho poslouchá a s vážnou tváří se mu dívá do tváře. Nepřerušuje ničím jeho vyprávění, ale v jejím obličeji se odráží čím dál větší znepokojení, jak Remus popisuje ty události. To, co slyší, ji jen utvrzuje v tom, jak nebezpečná Vanessa je. Když Remus skončí, ustaraně si povzdechne+ Ano, je to moje sestra, o které jsem neměla ani tušení +povypráví mu v rychlosti příběh s únosem, když byli ještě úplně malé+ Rodiče mi nikdy neřekli, že mám sourozence. Asi mě nechtěli vystavovat nebezpečí, nechtěli přijít i o druhou dceru +usoudí+ Přinutila mě, abych jí řekla všechno o sobě, o svém životě. Chtěla se za mně vydávat a žít můj život. Získat zpátky to, o co přišla. Nabídla jsem jí sesterskou lásku. Všechno, co mám, společný život, to, o co jsme byly ochuzené. Odmítla. Byla až příliš zahořklá. Nenávidí mně. Závidí mi +skloní smutně hlavu+ Je mi jí tak trochu líto. Prostředí i lidi, kde vyrůstala a které ji vychovalo, ji zcela zkazilo, zakořenilo v ní nenávist ke mně, k naší rodině, k řádu. Není jí pomoci. Je nebezpečná a zákeřná. Navíc, bojím se, že se jen tak nevzdá +povzdechne si utrápeně a pak zvedne hlavu a zadívá se mu do očí. Musí, musí se ho zeptat na to, co ji napadlo+ Když jste se... líbali... když jsi hrál tu svoji roli... +slova jí jdou ze rtů jen velice těžce, tiskne mu ruku, kterou mu po celou dobu drží+ ...co bylo pak... +zelené oči s obavami upírá do těch jeho+ Svedla tě?

[Remus Lupin]

Ne.*zadívá se na ni a dodá* Myslím, že to měla v úmyslu, chtěla, abych zůstal...abych si vzal volno a pak bychom navštívili všechny naše přátele. Zřejmě jí nedošlo, jak nebezpečné by to pro ni bylo...*povzdechne si*Jsem rád, že díky tomu, že se teprve učila, jaké to je, být tebou, nenaléhala, nevěděla, jak bys reagovala ty, když bych tě odmítnul. Měl jsem štěstí, věděl jsem, že mě nesmí prokouknout, že vím o tom, že se za tebe jen vydává. Už bych z ní pak nedostal, kam tě zavřela.*zavrtí hlavou* Museli ji úplně vymýt mozek....je nebezpečná*přikývne* a je někde na svobodě, nechal jsem ji utéct.*opře si lokty o kolena a bradu o ruce. Přemýšlí nad tím, co se stalo, pak se mu na mlčenlivé tváří objeví hrůza* Pro Merlina...*vydechne a zadívá se na Styx s bolestným uvědoměním*

[Styx Lupin]

+zhluboka si oddechne a ani neskrývá, jak se jí ulevilo, neví, jak by se s tím smířila, kdyby Vanesse podlehl v domnění, že je to Styx+ To byl moc chytrý plán... dobře jsi to vymyslel. Věděla jsem, že tebe nemůže oklamat, že ty hned poznáš, že to nejsem já +pohladí ho něžně po tváři a vtiskne mu na rty vděčný polibek+ Obávám se ale, že ještě není všemu konec. Ví o mně všechno, pod nátlakem jsem jí to prozradila. Musíme všechno zabezpečit kouzly, hlavně tento dům. Musíme taky varovat naše přátele, aby věděli, že se tady pohybuje moje dvojnice. Taky musím informovat řád, i když dovnitř nepronikne bez hesla, které jsem jí jaksi zapomněla dát +zatváří se nevinně+ To je moje vina, že utekla, odvedla jsem tvoji pozornost. Myslela jsem, že v pevnosti řádí nějaký divoký vlkodlak +pokrčí provinile rameny, ale pak se úplně lekne, jak se Remus něčeho zděsí+ Co se děje? +hned, jak vysloví otázku, jí to taky dojde+

[Remus Lupin]

*vidí tu odpověď v jejích očích ale stejně ji vysloví nahlas* Zranil jsem ji...kousnul jsem ji...*zvedne se z gauče a udělá nervózní kolečko po pokoji* já...dával jsem pozor, abych...*odmlčí se, ale pak to vysloví nahlas* abych nenechal nikoho naživu. Věděl jsem to, už když jsem čekal na noc, že mi nic jiného nezbývá, a když jsem si měl vybrat, nechat tě tam...s ní... a počkat po úplňku...*zadívá se na ni měkce na okamžik*navíc mohla zjistit, že to vím...*pochoduje po pokoji, pak svěsí ramena a ztěžka dopadne na pohovku zpátky vedle Styx, sleduje svoje ruce založené v klíně* zabil jsem tu noc každého, kdo byl na stráži a stál mi v cestě. Můžu si namlouvat, že jsem nestihl pít tolik lektvaru, aby měl úplně čistou mysl, ale...chtěl jsem to udělat.*vlastní hlas mu zní cize* Nikdy bych nečekal, že něco takového řeknu, ale...*zadívá se na ni* Chtěl jsem, jsou to tví nepřátelé a moji tím pádem taky. Trochu jako kdysi v Fenixově řádu, jen jsem na jiné straně....*zavře oči* ale ji jsem nechal naživu. *přisedne si blíž a obejme ji, přitiskne ji k sobě* sama dobře víš jak to je...ale...zranil jsem ji do hloubky, skoro mi ta paže zůstala...*nedopoví, kde mu zůstala a otřese se místo toho* udělal jsem ji ještě nebezpečnější, než byla..šance, že se nenakazila...je malá. Dobře si pamatuju svá zranění. Stvořil jsme z tvé sestry monstrum...odpusť mi to*šeptá jí do vlasů* Ne, máš pravdu, je potřeba zabezpečit dům...a varovat ostatní.

[Styx Lupin]

+sleduje ho, jak se tam Remus nervózně prochází, moc dobře ví, že měl vždycky přímo panickou hrůzu z toho, že někoho o úplňku zraní, nebo nedejmerlin zabije. Vzpomene si na tu opancéřovanou celu, do které se měsíc co měsíc zavíral, aby nebyl nebezpečný svému okolí. Proto ho teď moc dobře chápe, co cítí+ Byli to nepřátelé, přes které ses potřeboval dostat ke mně. Udělal bys úplně to samé, i kdybys nebyl ve vlčí kůži, jenom místo zubů a drápů bys rozdával smrt kouzly, abys mě osvobodil. Kdybys neudělal to, co v noci, neseděli bychom teď tady spolu +usměje se na něj povzbudivě+ Ale zjistili jsme, že mně ani ve vlkodlačí podobě neublížíš, a to je pro nás velice důležité +pohladí ho láskyplně po tváři, aby mu dala najevo, že jí vůbec nezajímá, jaká spoušť po něm v nepřátelském táboře zůstala, že pro ni je důležité to, že jsou teď spolu, jeho zásluhou+ Máš pravdu, je to tragédie. Teď bude ještě silnější a nebezpečnější... +chmuří se+ Ale netrap se tím, nemám ti co odpouštět, naopak, zachránil jsi mi tím život +hladí ho konejšivě po zádech, jak jsou v sobě zaklesnuti+ Vypátráme ji. Uspořádáme na ni lov +odtáhne se od něj, jak ji něco napadne+ Mohla bych se pokusit využít psychického spojení mezi mnou a jí, třeba to bude fungovat i opačně. Nebo bys ji mohl najít ty jako její stvořitel, vedený instinktem. Nebo přivolat... něco jako volání rodu... nevím, jak to mezi vlkodlaky funguje...

[Remus Lupin]

Neublížil...to je pravda *pousměje se* i když vtip je i v tom, že mě jako vlkodlaka prostě lidi přitahují, zvířata mě nezajímají...a když byl jiný materiál k vybití se, mohl jsem se pak líp ovládat, když jsem potřeboval. *pokrčí rameny* evidentně toho o sobě nevím ještě docela dost.*povzdechne si* a udělal bych to znovu...*jemně ji políbí na rty* No...asi je to jediné řešení, musíme ji chytit, než ublíží někomu jinému. První úplněk je...jiný.*zamyslí se* Spojení? Možná...je otázka, jestli ji takhle na dálku dokážeš vycítit...a hlavně přinutit k něčemu...Pokud to bude fungovat...a nerad bych, aby pak i ona ti mohla kdykoliv do hlavy...*pohladí ji po tváři* existují pouta..ale většina je vázaná na smečku, já jsem v ní nikdy nebyl, vím, že ve smečce jsou vlkodlaci silnější...můžu to zkusit, ale v tomhle jsem zelenáč...navíc to nefunguje jako u upírů, ti mají jako stvořitelé nad svými dětmi daleko větší moc, aspoň zpočátku. Tohle bude pro nás nové a obtížně proveditelné. Ale něco udělat musíme. Všechno, co udělá, mi půjde na triko. *opře se do sedačky a přemýšlí, jak z toho bordelu ven*

[Styx Lupin]

Doufejme, že už to nebude nutné... příště si dám větší pozor, když už teď vím, co mi hrozí +pozvedne se zájmem obočí+ V čem jiný? Myslíš, ze bude při první přeměně zranitelnější? +zamysli se nad jeho obavami+ No, víš... ona se mi totiž v tom vězení už do mé hlavy dostala. Ovládala mé myšlenky. Netuším, jak to dělala, nejspíš má nějaké telepatické schopnosti, anebo jsme nějak spolu propojené tím, že jsme dvojčata +pokrčí bezradně rameny+ Měla jsem přitom vize.. viděla jsem jejíma očima... byly to jenom útržky... Mohly bychom toho zkusit využít proti ni +když jí Remus vysvětluje moc upírů, něco ji přitom napadne+ Možná bych věděla o někom, kdo by nám ji mohl přivolat +řekne opatrně+ Je to upír... ten nejvyšší...

[Remus Lupin]

Ne zranitelnější, spíš..zuřivější. Poprvé prostě nevíš, do čeho jdeš...ten neklid a to následuje. Svým způsobem to může být i výhoda, třeba nebude tak obezřetná, ale zároveň bude o dost nebezpečnější právě proto.*trochu překvapeně a více nenadšeně ji poslouchá* to je tedy nehezké...*povzdychne si* ale snad by to mohlo být k užitku.*přikývne* Cokoliv se může hodit...*když se zmíní, že by věděla o někom, tak v duchu zapochybuje, ale pak mu to dojde* ty myslíš...ale ovšem.*přikývne a na chvíli zavře oči* na toho jsem zapomněl. Chyba. Na něj je velmi nebezpečné zapomínat...*potřese hlavou* Moc se mi nelíbí jít za ním, z toho, co jsem okusil, pokud dokáže daného vlka ovládnout, má ho pak plně v moci, ale...*rozhodí rukama* Věříš mu? Tedy, v rámci toho, co je, že toho nezneužije ve svůj prospěch?*vcelku dobře i za těch pár společných chvil J-C odhadnul* A co je důležitější, bude ochotný nám pomoct...a jaká bude jeho cena?*přemýšlí nad tím, co navrhla*

[Styx Lupin]

Ty se chceš s ní střetnout o úplňku? +zeptá se ho, není si jistá, jestli to dobře pochopila+ Jak poznáš, že je to ona? Vlkodlaci jsou podle mně všichni stejní +tohle ji vlastně opravdu zajímá, jak se mezi sebou rozeznávají+ Ty taky za ním ani nepůjdeš. Nenechám tě jít tam, kde je to pro tebe jako pro vlka příliš nebezpečné +rozhodne nekompromisně a tváří se tak, že o tom nemíní diskutovat+ Půjdu za ním já. Nejdřív si zjistím, jestli by to byl ochoten udělat... a co bude za to chtít. Až si budu jista, že tobě se nic nestane, teprve pak se můžeš do toho zapojit i ty. V žádném případě tě nebudu vystavovat jakémukoliv nebezpečí +ujistí ho, že jeho bezpečí je pro ni na prvním místě+ Copak upírům se dá věřit? +usměje se poněkud křivě+ Ale v tuto chvíli nemáme jinou možnost, jak Vanessu najít +povzdechne si+ Já ho moc dobře neznám, mluvila jsem s ním jen jednou, když mě prováděl zákulisím a to byl velice milý. A hlavně spoléhám, že je to přítel Manori, tak by si ji asi nechtěl rozházet tím, že by zneužil svoji moc proti jejím přátelům +poklepe si prstem zamyšleně na spodní ret+ Nebo máme jít s tím radši nejdřív za Manori?
(si vůbec nevybavuji, že by Remus byl za JC)

[Remus Lupin]

(za JC přímo ne...vlítnul přece do Slastí na Ashera a na JC tam narazil...a nebyl i na vystoupení nějakém?Ted taky nevím...)

Raději bych to stihl dřív, ale pokud k tomu dojde...poznám ji. Ne každý vlkodlak je stejný...stejně jako vlci jsou jiní...*usměje se a pak chce protestovat, ale jak vidí její neoblomnost...* Nelíbí se mi, že tam půjdeš sama...vystavuješ se nebezpečí stejně jako já...ale dobrá.*přikývne* Vlastně hodně lidí to dělá. Vlkodlaků se bojí, ale upírům se servírují jedna báseň...přitom, my jsme nebezpeční jednou za měsíc, oni neustále..*pokrčí rameny* Hm...přítel...možná by bylo dobré se zeptat jak na něj. Co se od něj dá skutečně čekat. Podle toho, co vím, je s ní a dalšími z jejího okolí docela propletený...třeba by šlo za nějaký ten provázek zatahat...a nenaštvat ho. Fakt nepotřebujem k naštvanému vlkodlakovi ještě upíra..*odfrkne si*