od Remus Lupin » 22 črc 2013 23:00
Ty ne, ale já ano. Vždycky budu "Ten Angličan, co sis přivedla". Tedy ne že by mě to až tak vytáčelo, klidně jím budu...*nechá ji se vysmeknout* zaměňuješ dvě věci dohromady, Styx. *zamračí se* Neřekl jsem, že bych s tebou nechtěl bydlet, nebo že si myslím, že bychom neměli. Řekl jsem, že si nejsem jistý tím, abych byl spoluvlastníkem tohohle domu, že by zrovna tenhle dům měl být náš trvalý domov. Prostě by mi bylo milejší, kdybychom začali takhle žít někde, kde nemá jeden z nás tolik vzpomínek a tolik citových vazeb už vytvořených. Známe se, hodně jsme spolu prožili...*přikývne* ale začít spolu žít je také něco jiného. Nemůžeme přece vědět, co a jak nám bude vyhovovat. Nezpochybňuji tady náš vztah, ale je to jiná situace, poznáme se zase z jiné stránky...může nastat situace, kdy se neshodneme, co a jak udělat v určité situaci...vyzkoušet tuhle novou zkušenost chci tady, když jsi učinila ten krok, ale chci mít možnost odtud odejít, pokud bychom tady nebyli šťastní. Z tohohle domu. Proto jsem řekl, že to vlastnictví nechci ted přijmout. Ne že zkusím žít s tebou a když to nepůjde, tak tě tady v tomhle domě nechám...To jsou dvě různé věci. Nezaměňuj to, prosím. Není to tak, že bych si nebyl jist tebou, námi...*přejede jí palcem po čelisti* ale nejsem si jist, jestli je tohle to pravé místo. Proto ho chci poznat, seznámit se, vyzkoušet. S tebou jako mou družkou nemá žádné zkoušení co dělat. Rozumíš mi? *pohladí ji po tváři a pak ruku spustí a povzdychne si* Není to o samotářství, to vůbec ne. Vím, že jsem s ničím takovým nepřišel. Ale bylo to hlavně proto, že vím, že bys za mnou přišla i do toho lesa. A nebyla tam šťastná. Byla bys tam jen kvůli mě, ne proto, že by sis takový život vybrala, chyběli by ti lidé, společnost, to všechno, co máš kolem sebe a na čem ti záleží. Všeho by ses vzdala a to já nechci. Nechci, abys musela dělat takové ústupky. Proto mě nikdy ani nenapadlo, říct ti, abys se mnou ve Walesu zůstala napořád. Máš to tam ráda, ale žít napořád bys tam sama za sebe nechtěla. Proto jsem ti nikdy tohle neřekl. Myslel jsem, že spíš třeba objevíme společně místo, kde bychom se líbilo nám oběma, kde bychom se usadili. *zavrtí hlavou* Ale to jsi nemohla vědět, když jsme o tomhle nikdy nemluvili. Já kdybych věděl, že tohle místo chystáš pro nás oba, nenechal bych tě tady zařizovat všechno samotnou, rád bych ti vypomohl, poradil, nebo i jen blbě kecal do toho, čemu nerozumím.*cukne koutky, když si to představí* Prostě zařizoval náš domov společně. Takhle...mě přivedeš k hotovému. Nebo skoro k hotovému*koukne zpátky k poslednímu holému pokoji* Chceš-li úplnou pravdu...když by to bylo tak, jak jsi mi původně předestřela, byl bych moc rád, že jsi na mě myslela a snažila se vše vymyslet k pohodlí nás obou. Ale když je to tak, že máme tady spolu bydlet, nejsem rád, že jsi mě vynechala a v podstatě si mě sem nastěhovala, aniž bych k tomu, co a jak bude, mohl něco říct a nebo se rozhodnout. Vůbec mi nevadí, že jsi přišla první s tím, že chceš společně bydlet, naopak. Sám vím, že jsem někdy hrozný samorost a je třeba mě nakopnout a jsem rád, že jsi s tím přišla. Ale nedala jsi mi možnost se na té přípravě společného žití a bydlení se účastnit.*povzdechne si, jak se do toho zamotává, čím víc se jí snaží vysvětlit, co mu vlastně na tom všem vadí* Prostě jsem si představoval, že místo, kam si tě přivedu, abychom spolu žili, budu taky chystat vlastníma rukama. Že ho třeba přizpůsobím tomu, co máš ráda a co se ti líbí, ale že to udělám sám. Ne že se nechám přivést za ručičku k hotovému. Možná je to moc macho přístup.*pokrčí rameny* Vlastně na tom až tak nezáleží, ale chtěla si vědět, co se mi na tom nezdá.
Dělej, co umíš, s tím, co máš, tam, kde jsi.
-Theodore Roosevelt-