Obývací pokoj

[Styx Lupin]

Maso bude... možná i šnečí. Jako jednohubky pro hladového vlka +mrkne na něj šibalsky+ Tak pojď +řekne nadšeně, chytne ho za ruku a vede ho po celém domě, od pokoje k pokoji, všude mu to vysvětluje a pozoruje ho, jak se na to tváří (ať si to projde sám, nebudu ho tady tahat z fóra do fóra;))+ Jak tě znám, určitě se ti bude líbit hlavně tato knihovna. Jsou v ní původní svazky, které moje rodina chrání už mnoho staletí... A tohle je můj dětský pokojíček, ke kterému mě vážou vzpomínky na dětství, vypadá úplně stejně jako tenkrát +odpoví nostalgicky a pak ho ještě zavede do wellness ve sklepě a do bazénu, na terasu s výhledem na moře, nevynechá jediný koutek v domě a nakonec se zastaví v prostorné, světlé místnosti s francouzskými okny do zahrady, která je prázdná, bez nábytku+ Tak... jak se ti líbila prohlídka našeho domu? +vezme ho za ruce a kouká mu s očekáváním do očí+

[Remus Lupin]

Jo...šnečí?*malinko se vyděsí (chá, šnek, lepší jak "potvory z moře vytažený" ) a jde za ní, z pokoje do pokoje, nahlíží a rozhlíží se, musí se usmívat, jak vidí Styx, jakou má radost z opraveného rodinného domu* No...tady ti jen tak čtení nedojde...*rozhlíží se s hlavou zakloněnou v knihovně, projde kolem vitrín a s nakloněnou hlavou pročítá názvy knih na hřbetu. Rozhlíží se francouzskými okny, které otevírají překrásný výhled do zahrad* Líbí se mi ta kuchyně, žes ji nenechala přetvořit do moderní podoby...*poznamená po cestě* ty nové mudlovské typy vypadají jako všechno jiné, jen ne něco, kde bych chtěl vařit.*v ložnici se zatváří spokojeně, když objeví svojí růži, zdá se, že květině se tady líbí a prospívá, to ho potěší. Nad polštářkem se zasměje* Je kouzelný...jak pro princeznu...*poznamená v dětském pokoji* Tady by Snape neměl radost...*kouká ve sklepení s úculem* Ze zatuchlého, pavouky obývaných ponurých prostor něco tak příjemného a relaxačního...*pochechtává se ještě na schodech* Je to krásné...opravdu jsi udělala hodně práce za tak krátký čas.*odpoví, když se zastaví u výhledu do zahrady. Skloní se a jemně ji políbí na rty* Moc se mi tady líbí...i zahradu jsi koukám stihla zvelebit...*přejde k oknům a rozhlíží se, pak se k ní obrátí* co plánuješ tady?*rozhlídne se po prázdné místnosti*

[Styx Lupin]

Tento styl se sem hodí líp, než nějaký extra moderní a taky se mi víc líbí. A to wellness jsem chtěla hlavně kvůli tobě, aby ses tady mohl regenerovat po úplňcích. Po večeři to můžeš hned vyzkoušet +mrkne na něj vesele+ To není jen moje zásluha. Většinu práce v interiéru za mně udělala kouzla a to ostatní jsem pro jistotu svěřila odborníkům ze stavební a zahradnické firmy +vysvětlí skromně+ Vážně se ti to líbí? +je z toho tak nadšená, že by mu nejradši skočila do náruče+ Tady? +rozpaží ruce do prostoru+ To je takové malé překvapení pro tebe +otočí se k němu tváří v tvář+ Tohle je tvůj pokoj, Remusi +prozradí mu s úsměvem+ Nezařizovala jsem jej, aby sis to udělal podle svého vkusu. Je tady spousta místa, tak záleží jen na tobě, co všechno si sem dáš. A... to není jediné překvapení, které tě dnes čeká +uculí se na něj tajemně+

[Remus Lupin]

Jen, když se přidáš...*uculí se* Vážně se mi to líbí...co? Tady?*ani ho nenapadlo, že by to bylo místo pro něj...chvíli se rozhlíží, pak se podívá na Styx a jak vidí, jakou má z toho domu a z toho, že se mu tady líbí radost, tak si ji k sobě přitáhne do náruče a zatočí se s ní. Pak ji zas položí a políbí*Děkuji...myslím, že dnes mě překvapíš do němoty...*vydechne* ale nejsem vůbec proti.

[Styx Lupin]

Samozřejmě, že se přidám, a moc ráda +uculí se a pak výskne, jak se spolu zatočí+ Mám ještě jedno překvapení pro tebe +řekne, když ji zase postaví na zem+ Tento dům není můj... je nás obou. Máme to i úředně potvrzené na ministerstvu +kouká na něj, jestli mu to nebude proti srsti, že to udělala bez jeho souhlasu+ Remusi... +hlas jí změkne+ ráda bych náš vztah posunula dál. Chtěla bych, abychom žili spolu. Chci být s tebou pořád, nestačí mi jen se navštěvovat. Chtěla bych, aby ses po práci vracel za mnou domů a já tě čekala s teplou večeří. Chci mít s tebou společnou postel, večer v ní s tebou usínat a ráno se probouzet vedle tebe. Chci s tebou každý den snídat i večeřet. Hrozně moc bych si to přála +jak mluví, hledí mu upřeně do očí+ Tento dům je připravený pro nás dva. Záleží na tobě, jestli chceš se mnou tady žít, bydlet, mít se mnou společný domov +usmívá se, ale potajmu skrývá velké obavy, že to Remus zamítne, že vlk nebude chtít jít z lesa pryč+

(udělám Remusovi v Résidence nové tématko jeho pokoje, tak ať si tam dělá co chce )

[Remus Lupin]

Nás obou?*chvíli kouká, jako by mu to moc nedocházelo*tedy...to jsi mě opravdu překvapila... Opravdu to tak chceš? Přece jen je to tvůj rodný dům a tak...*je z toho celý pryč, tak ji jen poslouchá* já...rád bych také zkusil něco víc a soužití spolu je logický krok...*promluví nakonec* ale co se zvěří? Romulusem a Niou? Pes by se tady ještě ztratil, ale drak? Nemůžu ji nechat bez dohledu moc dlouho, je mladá, mohla by něco vyvést...a tady je v okolí docela dost lidí...*přemýšlí jak to udělat* Nemůžu se vzdát domu ve Walesu..né úplně, mám tam i jiné závazky...ale snad bych tam mohl se zastavovat...jen podle potřeby, to by šlo*přemýšlí nahlas*...nejde mi ani tak o ten dům, i když to tam mám rád, prostě bychom ho mohli mít jako takovou víkendovou chatu, když by na to přišlo...

Chci to zkusit, opravdu, jak nám to soužití půjde. Jen mě nemůžeš přesadit takhle jednorázově...*zasměje se* musíme to nějak domyslet do konce...

[Styx Lupin]

Ano, opravdu to tak chci. Právě pro tohleto... abys neříkal „tvůj dům“, ale „náš“. Přála bych si, aby ses tady cítil doma, ne jako u mně na návštěvě +usměje se na něj mile+ Hm, zvěř... +pokyvuje hlavou+ Přemýšlela jsem nad několika možnostmi, záleží, která se ti bude zamlouvat nejvíc. U večeře to probereme +pousměje se+ Já taky nechci, aby ses vzdal domu ve Walesu, Remusi, tohle bych po tobě nikdy nechtěla. Vím, že máš k tomu domu vztah. Tím, že se přestěhuješ jinam, se skoro nic nezmění. Můžeš se tam pořád vracet, kdykoliv, trávit tam každý úplněk. A nadšeně souhlasím s tím, že budeme ten dům využívat celoročně jako víkendovou chatu. Je tam nádherně a hlavně klid, mám to tam moc ráda. A nikde jinde není lepší sáňkování a bruslení jako tam +zasměje se a pak se k němu přitulí+ Jsem ráda, že taky chceš, abychom žili spolu. Bála jsem se, že kvůli mně nebudeš chtít opustit svůj les. Nechci tě ale násilím tahat z míst, kde jsi zapustil kořeny. Vím, že to chce čas. Jestli si to budeš přát, můžeme být chvíli tady a chvíli tam. Nebo někde úplně jinde. Je mi úplně jedno, kde to bude, pro mně je důležité to, že tam budeme spolu +políbí ho něžně+ Ale... ráda bych slyšela i tvůj názor, jak si to představuješ ty... to naše společné soužití +pustí ho konečně ke slovu:D+

(doufám, že jsem ho moc nevystrašila )

[Remus Lupin]

Není to ani tak o tom, že bych se cítil jako jen na návštěvě, ale o to, že tenhle dům byl tvé rodiny po staletí, vyrůstala jsi tady, sama jsi ho zrekonstruovala a pak prostě polovinu přepsala na mě. Já si tvé důvěry a toho, že jsi to udělala, moc vážím, jen mě to překvapilo. Takovéhle rozhodnutí, že budeme vlastnit dům společně, bychom měli spíš řešit společně, ne že mi polovinu rodinného sídla dáš a má to najednou být naše sídlo. Ty tady máš vzpomínky, jistě pro tebe má velký význam, ale to já tady nemám. Alespoň zatím, i když si myslím, že by se mi tady mohlo opravdu líbit... *usměje se* Musíš mi ukázat i okolí...*zamyslí se* Takže bych si to představoval tak, že pobudeme teď tady...vyzkoušíme si, jaké to je, srážet se ráno u snídaně a neloučit se večer a vracet se sem z práce...tak uvidíme, jestli bychom tady oba mohli žít. Vím, že tě nemůžu odtáhnout někam do divočiny bez lidí, to se neboj, že bych trval na tom být někde úplně mimo civilizaci. Jen víš, co se říká o Provence, aby tě tady lidé přijali jako souseda, to trvá strašně dlouho, i po desetiletí jsi pro ně přistěhovalec. *poznamená* Aspoň co jsem slyšel. Navíc francouzsky neumím, aby mě jako Angličana neumlátili levandulí.*zasměje se* Každopádně to tady chci poznat, už jen proto, že odtud pocházíš...ale ten podíl na domu nemohu přijmout, zatím ne. Nechej to tak, nebudeme se zabývat papírováním, ale kdyby se něco nepovedlo, chci, abys počítala s tím, že ti tu polovinu nechám přepsat zpátky. Když zjistíme, že se nám tady spolu opravdu líbí a budeme tady chtít společně žít i dál, tak pak ji rád přijmu. Ale nemluvme už o majetku...*vezme ji kolem ramen* Pověz mi, jak to vypadá okolo, kam jsi ráda chodívala, koho tady v okolí znáš a na koho můžu natrefit...*vyjdou ze zatím prázdného pokoje*

[Styx Lupin]

Nejsem přistěhovalec, moje rodina tady bydlí už po několik generací. Dokonce si z dětství vybavuji naše nejbližší sousedy. A to nevadí, že neumíš jejich řeč, jsem si jistá, že se s nimi domluvíš i anglicky. A já tě budu po večerech učit francouzsky +políbí ho s úsměvem a pak poslouchá jeho argumenty a její nadšení pomalu vystřídá rozčarování+ Ano, tento dům patří mé rodině. A ty jsi moje rodina. Proto patří i tobě. Ani mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak +vymaní se jemně z jeho objetí, přistoupí k oknu a hledí zamyšleně do zahrady+ Asi jsem se unáhlila +ozve se po chvíli a otočí se k němu+ Měla jsem to s tebou nejdřív prodiskutovat. Chtěla jsem tě ale překvapit +pokrčí bezradně rameny, že tohle se jí asi moc nepovedlo+ Mělo mě napadnout, že k tomuto domu nic necítíš, že tě sem nic netáhne. Vlastně jsem tě postavila před hotovou věc, aniž bych si byla jistá, jestli chceš taky se mnou bydlet a žít. Vždyť ani po čtyřech letech známosti jsi mi to nikdy sám nenavrhl. Přitom stačilo říct a šla bych za tebou třeba i do té divočiny. Tak jsem vzala iniciativu do svých rukou +vysvětluje, co dlouhou dobu v sobě dusila, než se mu to teď konečně odhodlala říct+ Vyzkoušet...? Co by se nemělo povést? +pozvedne trochu nechápavě obočí+ Známe se už dost dlouho na to, abychom si potřebovali něco zkoušet +přistoupí k němu a pohlédne mu zblízka do očí+ Nebo se toho soužití bojíš? Nechceš se vzdát samotářského života? Remusi, neboj se mi říct pravdu, prosím. Nechci, aby ses cítil do něčeho dotlačen +nemůže se zbavit pocitu, že jeho reakce jsou všechno možné, jen ne radostné+

[Remus Lupin]

Ty ne, ale já ano. Vždycky budu "Ten Angličan, co sis přivedla". Tedy ne že by mě to až tak vytáčelo, klidně jím budu...*nechá ji se vysmeknout* zaměňuješ dvě věci dohromady, Styx. *zamračí se* Neřekl jsem, že bych s tebou nechtěl bydlet, nebo že si myslím, že bychom neměli. Řekl jsem, že si nejsem jistý tím, abych byl spoluvlastníkem tohohle domu, že by zrovna tenhle dům měl být náš trvalý domov. Prostě by mi bylo milejší, kdybychom začali takhle žít někde, kde nemá jeden z nás tolik vzpomínek a tolik citových vazeb už vytvořených. Známe se, hodně jsme spolu prožili...*přikývne* ale začít spolu žít je také něco jiného. Nemůžeme přece vědět, co a jak nám bude vyhovovat. Nezpochybňuji tady náš vztah, ale je to jiná situace, poznáme se zase z jiné stránky...může nastat situace, kdy se neshodneme, co a jak udělat v určité situaci...vyzkoušet tuhle novou zkušenost chci tady, když jsi učinila ten krok, ale chci mít možnost odtud odejít, pokud bychom tady nebyli šťastní. Z tohohle domu. Proto jsem řekl, že to vlastnictví nechci ted přijmout. Ne že zkusím žít s tebou a když to nepůjde, tak tě tady v tomhle domě nechám...To jsou dvě různé věci. Nezaměňuj to, prosím. Není to tak, že bych si nebyl jist tebou, námi...*přejede jí palcem po čelisti* ale nejsem si jist, jestli je tohle to pravé místo. Proto ho chci poznat, seznámit se, vyzkoušet. S tebou jako mou družkou nemá žádné zkoušení co dělat. Rozumíš mi? *pohladí ji po tváři a pak ruku spustí a povzdychne si* Není to o samotářství, to vůbec ne. Vím, že jsem s ničím takovým nepřišel. Ale bylo to hlavně proto, že vím, že bys za mnou přišla i do toho lesa. A nebyla tam šťastná. Byla bys tam jen kvůli mě, ne proto, že by sis takový život vybrala, chyběli by ti lidé, společnost, to všechno, co máš kolem sebe a na čem ti záleží. Všeho by ses vzdala a to já nechci. Nechci, abys musela dělat takové ústupky. Proto mě nikdy ani nenapadlo, říct ti, abys se mnou ve Walesu zůstala napořád. Máš to tam ráda, ale žít napořád bys tam sama za sebe nechtěla. Proto jsem ti nikdy tohle neřekl. Myslel jsem, že spíš třeba objevíme společně místo, kde bychom se líbilo nám oběma, kde bychom se usadili. *zavrtí hlavou* Ale to jsi nemohla vědět, když jsme o tomhle nikdy nemluvili. Já kdybych věděl, že tohle místo chystáš pro nás oba, nenechal bych tě tady zařizovat všechno samotnou, rád bych ti vypomohl, poradil, nebo i jen blbě kecal do toho, čemu nerozumím.*cukne koutky, když si to představí* Prostě zařizoval náš domov společně. Takhle...mě přivedeš k hotovému. Nebo skoro k hotovému*koukne zpátky k poslednímu holému pokoji* Chceš-li úplnou pravdu...když by to bylo tak, jak jsi mi původně předestřela, byl bych moc rád, že jsi na mě myslela a snažila se vše vymyslet k pohodlí nás obou. Ale když je to tak, že máme tady spolu bydlet, nejsem rád, že jsi mě vynechala a v podstatě si mě sem nastěhovala, aniž bych k tomu, co a jak bude, mohl něco říct a nebo se rozhodnout. Vůbec mi nevadí, že jsi přišla první s tím, že chceš společně bydlet, naopak. Sám vím, že jsem někdy hrozný samorost a je třeba mě nakopnout a jsem rád, že jsi s tím přišla. Ale nedala jsi mi možnost se na té přípravě společného žití a bydlení se účastnit.*povzdechne si, jak se do toho zamotává, čím víc se jí snaží vysvětlit, co mu vlastně na tom všem vadí* Prostě jsem si představoval, že místo, kam si tě přivedu, abychom spolu žili, budu taky chystat vlastníma rukama. Že ho třeba přizpůsobím tomu, co máš ráda a co se ti líbí, ale že to udělám sám. Ne že se nechám přivést za ručičku k hotovému. Možná je to moc macho přístup.*pokrčí rameny* Vlastně na tom až tak nezáleží, ale chtěla si vědět, co se mi na tom nezdá.