Ložnice

[Byron]

Ale já jsem chlap, kočko. Já tě mám ochraňovat, každý ráno vyrážet s kyjem na lov a dotáhnout nějakýho toho mamuta nebo dva... +povzdechne si+ O Jadovi bych moc nerad mluvil, protože se určitě zase pohádáme... +přetře si oči dlaní ruky+ Je to děsně složitý, on je děsnej hajzl a já s tím prostě musím něco udělat, já to nesnesu! +zavrtí hlavou, rozhodně a rázně+ A vím, že tě to trápí a mě taky. Kočko... +pousměje se+ O mý rodiče se nestarej, ty jako by nebyli. A budeme mít všechno napůl, já si tady na to zvyknu, časem sem natahám svoje věci a zbydlím se tady, neboj.

[Victoria]

Ale já to tak přece cejtím. +přikývne a nasáčkuje se před něj, aby se o něj mohla opřít+ Na to mám přece ten prsten, ne? +zvedne ruku a usměje se+ Abych nezapomněla, že mě vždycky budeš ochraňovat. A když mě takhle držíš, tak mám pocit, že se mi nikdy nemůže nic stát. +vtiskne mu pusu do dlaně+ Jenže jsou věci, před kterýma musím ochraňovat já tebe. +pokrčí rameny+ A vždyť víš, že mně na tom nezáleží. Kdo přinese domů mamuta. +pousměje se+ Já se fakt budu snažit se krotit, ale nemůžu za to, že se o tebe bojím. Já bych asi umřela, kdybys byl pryč. +pohladí ho po ruce+ A bylo by to ještě horší, protože by to byla moje vina. +koukne na něj+ Pocem. +otočí s ek němu napůl, když vidí, jak je z toho špatnej, a pořádně ho políbí+ Já bych ti snesla modrý z nebe, ale tohle prostě spravit neumím. +povzdychne si+ Tak jo. Ale můžeš tu fakt změnit co chceš. +vezme si zase koblihu+

[Byron]

Já vím, já vím. +pokyvuje hlavou a obejme ji kolem těla pažemi a hladí ji po kůži+ Vždyť víš, že mi celá ta situace s Jadem vadí. Hodně mi to vadí, nemůžu si pomoct. +povzdechne si+ Tak o tom celým nerad mluvím. Navíc mám pocit... že s tím nechceš nic udělat, ale nevím proč. Asi se toho bojíš, já vím, že jo. +povzdechne si+ To je těžký...

[Victoria]

Já vím, že jo. Jestli nechceš, tak o tom mluvit nebudem. Co se mě týče, tak klidně nikdy. +zavrtá se k němu blíž a trochu nafouknutě se zakousne do koblihy+ Ale jo chci. +promne si trochu unaveně kořen nosu+ Já vím, že musím, že to takhle nejde. Bojím se děsně, o tebe, o sebe, o ty lidi, co by do toho šli s náma, že se někomu něco stane. +přikývne, když dožvejká+ Taky... +zaváhá trochu, jak se jí moc nechce přiznávat to ani sama sobě, natož jemu+ Víš, když se toho zbavíme, tak pak už je jenom svatba, a potom... život. Jenom ty a já. prostě z toho asi mám trochu strach. +pokrčí rameny neurčitě+ nevím, jestli to budu umět. Normálně žít s někým, navždycky. +kouká na svý ruce a trochu nervózně si hraje s prstenem+ A taky... jsem ho od tý doby neviděla. Já nevim, co se stane, až mu tam naklušem. Já jsem ho fakticky hodně milovala, víš? A i když už to tak není, prostě mě to pořád trochu... nevím, bolí. +chytne ho za ruku+ Prostě ho asi nedokážu nenávidět, i když je to kretén a nejradši bych ho ani neviděla, nepřeju mu smrt, nebo něco fakt špatnýho. +pokrčí rameny+

[Byron]

Cože? +zasměje se a otočí si ji k sobě+ Ty a já a normální život? To myslíš vážně? +usmívá se na ni a pohladí ji po tváři+ My budeme mít tak nádherně neobyčejnej život, že to kouzlo vzrušení nikdy nezmizí. Jenom když si budeme chtít trochu odpočinout. +mrkne na ni+ Ale jak chceš. Tak to necháme tak. +zase se opře a vypadá zamyšleně+

[Victoria]

No asi né úplně normální, prostě takovej ten... každodenní, víš? +vyjádří se trochu líp+ Nejseš můj první kluk, nebo tak něco, ale jseš první kluk, se kterým vážně žiju, víš? Teda kromě... +pokrčí rameny neochotně, čímž myslí Jadea+ ale to bylo o dost jiný. Já prostě nevím, jestli to dovedu. Musím se to naučit. A je mi jasný, že jsem tě tady sem přivedla k hotovýmu, na prostor kterej není tvůj, a je mi jasný, že seš tulák, a tohle není život, jakej si asi přeješ žít. +pohladí ho po pažích, co má kolem pasu+ Já si to uvědomuju, že tenhle dům u moře a bazén s tobogánem, velká kuchyň, točitý schody, knihovna a pokoj s klavírem, a zahrada, kde nikdo není, to je moje představa, ne tvoje. Ty máš rád město a lidi, a žiješ z tašky s věcma, a já tě moc měním, ale jestli... jestli to chceš a budeš tak víc šťastnej, tak já to dovedu opustit a bejt spokojená jinde. Můžem to tady nechat Chrisovi a koupit si byt v Londýně. Udělám, co budeš chtít, když tak budeš šťastnej. +pokrčí rameny+ Ne, to nejde. +zavrtí hlavou+ Musíme s tím něco udělat, Angie má pravdu, časem by nás to dohnalo. +zavrtí hlavou+ je to jak návštěva u zubaře, nechce se ti tam, ale měl bys, dokud to bolí jen trochu, protože pak to bude děsný. +uculí se+ Jen... prostě je to pět let mýho života, tak se s tím potřebuju trochu srovnat. Nečekej, že z toho budu na větvi a budu nadšeně plánovat. +pokrčí rameny+

[Byron]

Já jsem teda ještě s nikým nežil... takže tohle je můj první pokus. +usměje se na ni+ To zvládnem, kočko, určitě jo. Máš pravdu, že nejsem zvyklej na takovej velkej dům u moře, nikde nic, ale třeba si zvyknu. Ostatně, tohle je nová etapa mího života, tak proč neudělat nějaký změny? +přitáhne si ji k sobě a obejme ji+ Já to taky nebudu plánovat s radostí, víš co? Až budeš připravená o tom začít a tak, tak mi dej vědět, jo?

[Victoria]

Fakt? +pohladí ho po ruce+ Tak se to naučíme spolu, jo? +usměje se na něj+ A když se tu začneš nudit, tak mi to řekni. A nějak to vymyslíme. +prohlásí rozhodnutě, přitulí se k němu blíž a vypadá spokojeně+ Nemůžu čekat, až budu připravená, prostě to strhnem jako náplast. +zavrtí hlavou+ A bude to. +přikývne poněkud nejistě+ Víš co, radši mi řekni, jestli už máš oblek na svatbu. Jeefes ponese zítra moje šaty do čistírny a na napaření, tak jestli to má vzít najednou. +usměje se+

[Byron]

Jasně. +zazubí se na ni, chytne ji kolem pasu a pořádně ji políbí+ Oblek! +s úsměvem na ni mrkne+ Jistě, že mám oblek. Já si teda osobně myslim, že je čistej dost, ale klidně ho Jeefesovi předám, aby ho odnes vyčistit. Neměla bys ho vidět, to nosí smůlu ne? +koukne na ni tázavě+

[Byron]

+vleze s ní pod sprchu a pomalu jí klouže rukama po těle a umývá zase její rány+ Strašně jsi mě vyděsila, neměla jsi tam zůstat. +zavrtí hlavou+ Málem jsem z toho dostal infarkt, chápeš? +koukne na ni zoufale, ale dotýká se jí jemně a lehce+