Malá soukromá jídelna

[Rebecca Altamirano]

+zamračí se na něj+ No tak s tím něco dělej! Právě jsem ti řekla, že nemusíš být úplně...+hledá správný slovo+ ...bezbranný! Nejspíš tě stejně nebude chtít brát s sebou, ale když se něco dostane až k vám, budeš vědět, co dělat. Ochráníš svoji rodinu! +zírá na něj upřeně+ Tím, že se budeš utápět v sebelítosti a rochnit se v pocitu méněcennosti to nijak nezlepšíš, ani nevyřešíš. Nevěřím, že by ti Vicki nějak dávala najevo, že jsi k ničemu, nebo pro ni nejsi dost chlap. +zavrtí rezolutně hlavou+ To je jen tvoje utkvělá představa. +píchne před ním do vzduchu prstem+ No ale teď tyhle věci řešit musíš. Staly se součástí tvýho života ve chvíli, kdy jsi se rozhdl s Vicki žít a vzít si ji. Takže máš dvě možnosti, zlato. +tvrdě na něj zírá+ Buď se sebereš, zajistíš si někde lekce střelby a nějakýho bojovýho umění a řekneš Vicki, že nechceš, aby si o tebe pořád dělala starosti, ale na akce budeš chodit s ní. +zarazí případný námitky mávnutím ruky+ Ne do hlavní bojový linie. Ale jako záloha. Víš co všechno dokáže ostřelovačská puška? +pozvedne významně obočí+ A zálohu potřebuje každý. Dokonce i já. Kdyby jsme s Man měli zálohu na naší poslední akci, neskončíme v zajetí jako pokusný laboratroní krysy. +zatváří se mírně rozpačitě nad touhle jejich chybou+ No a pak je tu ta druhá možnost. Že se budeš dál užírat, litovat se a naučíš se štrikovat. +dokončí rázně+ Je to na tobě, Byrone. Chceš váš vztah zachránit? +nakloní se blíž k němu a dívá se mu přímo do očí+ Chceš stát Vicki po boku, nebo pořád jenom dva kroky za ní? +dodá tiše a naléhavě+ Nezapomínej, ona tě potřebuje. Víc, než jsi při všem tom svým podceňování schopen vidět. +narovná se a kopne do sebe další tequilu+

[Byron]

+plácne sebou přes stůl k ní, že jí zírá asi z deseti centimetrů do očí a chytne ji za ruce+ Jo. Udělej ze mě upíra. +vypadne z něj najednou a odhodlání z něj jenom čiší+ Pomoz mi prosím tě.

[Rebecca Altamirano]

+když z něj vypadne ta šílená prosba, vyškubne se mu, jako by se spálila+ Cože?! Ty jsi se snad úplně zbláznil. Okamžitě musíme přestat chlastat! +nevěřícně na něj zírá+ Co myslíš, že by mi provedla Vicki, kdybych z tebe udělala upíra?! +zírá na něj docela naštvaně+ Za prvé jsi ožralý a nevíš, co mluvíš. A za druhý, tím, aby jsi se sebou něco dělal, jsem nemyslela tohle! Můžeš zůstat člověkem a dokázat se bránit! Klidně si tě vezmu do parády sama a věř mi, že po půl roce nepoznáš sám sebe. +koukne na něj vážně.+ A navíc, to že bych tě proměnila by ti nic neulehčilo. Naopak. Byl bys mi zavázán svým životem, svou krví. Jako svého stvořitele bys mě musel poslouchat a tohle pouto by ti neumožňovalo mi opdorovat. Minimálně takových padesát let ne. +vůbec ho nešetří, protože tohle je ta nešílenější věc, jakou za poslední dobu slyšela+ A uvědom si...+nakloní se k němu stejně blízko, jako byl prve on a zírá mu tvrdě do očí+ ...že bys jednou viděl Vicki umírat, viděl bys ji stárnout a ty bys byl pořád stejný, jako jsi dnes. Nemohl bys mít děti. A neříkej, že bys ji proměnil taky. Nějak si nedokážu představit, že by to ona chtěla. +zavrtí hlavou+ Pomůžu ti, jak jen budu moct. Ale ne takhle. +odmítne o tom i jen uvažovat+

[Byron]

No jasně! +mávne rukama a sleze ze židle i ze stolu+ No jasně! Vy všichni můžete přijít ke schopnostem jako slepej k houslím, nemusíte pro to ani hnout prstem, ale pomoct někomu, to ne. +nakvašeně tleskne rukama o sebe+ To je hned strašně složitý a neberpečný. +zúží oči a ukáže na ni obviňujícně prstem+ A neříkej, že za to nejseš ráda. Mě je úplně jasný, že se ti to líbí. Není to žádný podělaný prokletí. Bejt v týhle pošahaný společnosti normální člověk, to je prokletí. Každej s tebou zachází jak s kusem hadru. Každej je tady děsně mocnej a bez dýky se nejde ani vysrat. Já už toho mám plný zuby! Nechtěl jsem bejt takovej, ale to mám jako jinou možnost?! Tak dík za nic, kamarádko. +dodá uštěpačně a chytne flašku tequilly a půlka v něm za okamžik zmizí+ Já budu zvracet... +zamumlá+

[Rebecca Altamirano]

+Jenom zírá, co to tam na ni chrlí za kecy a čím víc se rozjíždí, tím víc zírá. Když vypadne z hradu jak cukrář, chvíli sedí a kouká na dveře. Pak zavrtí hlavou, zvedne se a jde ho hledat. Netrvá jí to ani moc dlouho a objeví ho, jak se motá v kruhu. Opře se o kmen stromu, založí si ruce na hrudi a probodne ho pohledem+ Tak...ulevilo se ti? Že jsi to, co tě vlastně opravdu žere řekl mě? Protože mám pocit, že Vicki jsi tohle neřekl. Já jsem ti pomoc nabídla, ale jakobys to ani neslyšel. Ty si totiž asi myslíš, že když z tebe udělám upíra, dostaneš všechny ty schopnosti jako součást balíčku, nebo co. Ale tak to nefunguje, Byrone. Budeš se muset učit úplně stejně, jako člověk. Nic není zadarmo. Taky jsem se musela všechno naučit. Došlo ti vůbec, že bys nesměl na slunce? Jak bys pak chtěl zůstat součástí Vickina života? Ani nevím, jestli bys měl aspoň částečnou odolnost jako já. +potřese hlavou+ Vůbec nechápu, cos myslel tím "každej je tu děsně mocnej", nevím, s kým vším se stýkáš, ale je tady i spousta "normálních" lidí, jak jsi je nazval. Takže ptám se tě znovu a naposled. Chceš se něco naučit? Aspoň střílet? Nebo se hodláš dál jenom ohánět tím, jaký jsi chudáček obyčejný člověk mezi příšerama - ano, i tak nás spousta lidí nazývá. +zadívá se na něj vyzývavě+

[Byron]

Nech mě bejt. +zavrčí na ni popuzeně a zamračí se+ Jasně, že jsem jí to řekl. Tak co kdyby ses vrátila domů, nebo někam jinam a založila ligu ženských odborů na začlenění neschopných samců do společnosti? Spousta normálních lidí? +škytne+ Jmenuj mi jich pět. +ukáže pět prstů na jedné ruce+ Dotoho, no? Já čekám. +opře se bokem o strom, u čehož málem sletí a založí si ruce na hrudi+

[Rebecca Altamirano]

Ježíšikriste, ty jsi ale protivnej. +zavrčí otráveně+ To ty jsi za mnou přišel a chtěl pomoct. A o neschopných samcích tu meleš pořád dokola jenom ty. +povzdechne si trochu unaveně+ Jo, na Mýtince je jich hromada. +rozhodí rukama+ Neznám je jménama. A já doma jsem. Co kdyby ses vrátil domů ty, řekl Vicki, že si chceš pořídit párek špičáků, vyspal se z tý opice a pořádně si to ještě jednou promyslel. Ale pořádně i s tím negativním. Ty vidíš jen výhody, zarputile a slepě předstíráš, že to žádný nevýhody nemá.

[Byron]

Jasně. +zašklebí se+ Na Mýtince je hromada poskoků aby se holky měli na co koukat za dlouhejch zimních večerů. +ušklíbne se+ Jasně, že o tom melu já, protože je to, kurva, můj problém. Cítím se jak idiot a to mě nutí chovat se jak idiot. Proboha já nesnáším krev, dělá se mi z ní špatně. Nesnáším zbraně a zabíjení. Copak toho upíra musí zabít? Mě nepřijde normální někoho zabít. Je mi jasný, že já nejsem příkladnej kluk, co dodržuje zákony, ale panebože tohle je už trochu moc... +hlesne a v očích se mu objeví slzy+ Je toho moc. Promiň, já už pudu. +otočí se a začne se nořit hloubějc do lesa+

[Rebecca Altamirano]

+jenom zoufale zavrtí hlavou. To je jak o Červený Karkulce, pořád dokola+ Je to tvůj problém, ale nechceš si to nechat vymluvit a nechceš s tím ani nic dělat. +rozhodí rukama+ Ach Byrone. +povzdechne si, když se tam skoro sesype. Dojde k němu a chytne ho za ruku.+ Nevím, co je ten upír zač, ale někdy to prostě bez zabíjení nejde. Třeba ohrožuje spoustu lidí, je zdivočelý. Není nic horšího než zcvoklý upír. +potřese smutně hlavou+ Někdy prostě člověk nemá na výběr a rozdíl mezi tím, jestli někoho zabiješ nebo ne, může být tvoje vlastní smrt. Řekni mi..byl bys schopný zabít někoho proto, abys zachránil sebe? Nebo kdyby někdo ohorožoval Vicki? +zadívá se mu do očí a když vidí to zoufalství a bolest, srdce jí z něj usedá.+ No tak, a kam chceš jít, prosím tě? +pousměje se trochu, chytne ho za ruku a vede na druhou stranu, zpátky do hradu+ Zůstaneš u mě do rána a když budeš chtít, přemístím tě domů, jo? +nabídne mu nocleh na vystřízlivění+ bude líp, uvidíš. +usměje se na něj povzbudivě a dovede ho rovnou do pokoje pro hosty+

[Byron]

Kdyby ste si nenadělali takový nepřátele, tak je nemusíte zabíjet. +podotkne+ Nech mě! +zaječí strašně vysokým hlasem a vyškubne svou ruku z její+ Já se stanu poustevníkem. +koukne zachmuřeně do lesa+ A budu bydlet v jeskyni a nebudu nikoho vraždit. A budu jíst kořínky. +vydá se zas do lesa+