Lov na vlčici

[Styx Lupin]

+nevnímá, co se děje vzadu, protože je plně soustředěná na to, aby zachytila nějaký signál od svého dvojčete. Nemá obavy, že by jí mohla něco prozradit, protože Vanessa by neviděla nic než černočernou tmu a slyšela jen mrtvé ticho. Jak sílí JC-ho energie kolem ní, vstávají jí z toho až chloupky na rukou a je docela ráda, že jí se ta moc Vyššího upíra netýká osobně, jen velice nerada by měla tu čest poznat ji na vlastní kůži. Když jim JC oznámí, že zaměřil jejich cíl, sevře se jí žaludek nervozitou a radši se stáhne, aby Vanessu nevyplašila+

[Rebecca Altamirano]

Jo. +přikývne+ Vypadá přesně jako Styx. +procedí skrz zuby a chvěje se po celém těle, jak se snaží tomu volání odporovat a bojuje tak sama se sebou a s něčím, proti čemu jedna její část bojovat nechce, ale druhá se tomu zuřivě brání. Má pocit, jakoby ji to rvalo na kusy a když Man upoutá pozornost J-C a ten si uvědomí co se děje, spojení na ten zlomek vteřiny ještě zesílí a kdyby ji Man nedržela, dost možná by k Jean-Claudovi opravdu poslušně přišla. Pak mezi nimi zvedne ochrané štíty a Becca se s úlevou, naprosto vyčerpaná psychicky a částečně i fyzicky, zhroutí do chladivé trávy. Zprudka oddechuje a snaží se uklidnit a zároveň pochopit, co se to sakra stalo, přestože už to tuší, ale brání se si to přiznat a přijmout to. Má pocit, jakoby jí z mysli kus vyškubli a vyplnily ho vakuem a líbí se jí to stejně málo, jako to před tím. Když se trochu vzpamatuje, sedne si a opře se zády o kmen stromu, rozhlédne se kolem, jakoby si musela připomenout kde je.+ Doufám, že neutekla...+hlesne tiše trochu ochraptělým hlasem, protože si uvědomuje, že narušily Jean-Claudovo soustřední+

[Vanessa]

+jde pořád za tím vnitřním hlasem, který ji k sobě vábí, klidně a ochotně, důvěřuje mu. Je to pro ni něco úplně nového, nepoznaného, touží to poznat, ta touha je silnější než ona. Čím víc se k tomu ale přibližuje, tím víc si uvedomuje, jak ji ta neznámá síla ovládá a ona se víc a víc zamotává do jejích osidel. Poprvé od chvíle, co následuje to volání, se mu pokusí vzepřít. Její vůle však odmítá poslušnost, jakási cizí moc, mnohem silnější než ona, ji k sobě přitahuje jako zemská gravitace a nutí ji následovat ji. V tu chvíli pochopí, že padla do pasti. S vypětím sil se pokusí z ní vyhrabat, dokud je čas a odmítne jít dál. Ke sve radosti vníma, jak ta přitažlivá síla najednou slábne jako světýlko dohořívající svíčky, až zcela zhasne jako plamínek v průvanu. Ucítí znovunabytou svobodu, jakoby z ní spadl řetěz, kterým byla spoutaná, sebere v sobě všechnu vůli odporovat a rozeběhne se zpátky+

[Manori]

*zůstane stát u Beccy, kdyby se to ještě mělo opakovat a pohlédne zpátky k JC* snad ne...jemu jen tak někdo neuteče, když nechce...*šeptne*

[Jean-Claude]

*zamračí se, když ucítí, že ta chvilka stačila na to, aby mu Vanessa vyklouzla...musí si přiznat, že je silnější, než si myslel. Znovu vyšle svou moc, tentokrát nešetří silou, která prchající Vanessu přepadne na útěku, jako by ji neviditelná ruka udeřila do zad, znovu se kolem ní semkne chladná energie, naléhavě ji přesvědčuje, láká a vábí...a když to moc nezabírá, přikazuje, aby se otočila a přišla jako poslušný vlk ke svému pánu...sametový a vábivý francouzský hlas ji vibruje hlavou, nedá ji pokoj, nenechá ji vydechnout, čím víc se od něj chce dost pryč, tím neodbytněji a ostře zní, to hedvábí, které ji zevnitř hladilo při každém slůvku se jí teď zařezává někde uvnitř ní samotné, svazuje ji, pevně a neúprosně jako člověka, ale vlčí šelmě uvnitř ní to připadá jako pouto smečky, hlas, který je třeba následovat a před kterým není úniku, není jiné cesty než vpřed....J-C teď využívá toho, že ho vlk uvnitř ní zaslechl, volá ho, jako se volá dlouho ztracené dítě domů a s ním volá i ji, snaží se využít všech prostředků, jak ji přivolat relativně bez úhony, ale s takovou silou, které jedinec sám nemůže odporovat. A odstiňuje nejen Remuse, ale teď i Beccy, jinak nevěnuje svým společníkům žádnou pozornost, protože Vanessa vyžaduje jeho plné soustředění.*

[Vanessa]

+při tom běhu ji něco najednou nutí zastavit se. Chce běžet dál, ale nohy ji odmítnou poslušnost. Opět ji začne pronásledovat ten hlas, lákající ji k sobě jako vábnička, tentokrát mnohem naléhavěji. Uvědomuje si, že jestli jej poslechne, ovládne její vůli tak jako před chvílí a ona se mu už nedokáže ubránit a proto se ze všech sil snaží nepodřídit se mu. Její rozum jí velí bojovat s ním, ale něco uvnitř ní ji táhne za tím hlasem jako silný magnet a ta touha je nepřekonatelná. Otočí se směrem, odkud zní to volání, i když si to ve skutečnosti vůbec nepřála a poslušně udělá krok. Vzpouzí se tomu, ale je to silnější než ona. Po dalších krocích už opět zřetelně cítí, jak se ta moc ovíjí kolem jejího těla a pohlcuje ji jako plameny na hranici. Volání je tak intenzivní a silné, že mu už nedokáže vzdorovat. Matně si ještě stačí uvědomit, že příkazy, které ji nutí dělat věci proti její vůli jsou ve francouzštině a v tu chvíli jí dojde, odkud vítr fouká. Jedině její sestra má opravdu pádný důvod přivolat ji k sobě a i když zatím vůbec netuší, jak to Styx dělá, musí jí to překazit. Klesne na kolena do vlhkého listí a přestože uvnitř sebe cítí šelmu, která ji nutí rozeběhnout se po čtyřech vpřed, sebere poslední zbytky sebeovládání a pokusí se na Styx napojit. Její mysl je nesoustředěná touhou následovat ten hlas, zároveň vzdorem a už to chce všechno vzdát a smířená podlehnout, když se jí najednou podaří napojit na stejnou vlnu se sestrou. Část té moci, která ji už téměř ovládla, v poslední chvíli pudově odkloní ke Styx a nevědomky se s ní přitom podělí o JC-ho volání. Vanesse se v tu chvíli částečně uleví, část energie od Vyššího ale začne proudit ke Styx+

[Styx Lupin]

+pátrá v myšlenkách po jakékoliv stopě po Vanesse, teď, když už je tak blízko, si ji nenechá za žádnou cenu uniknout. Ráda by věděla, co se jí teď honí v hlavě a jak ji přinutit, aby poslechla JC volání. Najednou si uvědomí to spojení mezi nimi a po krátké chvilce váhání, kdy bleskově zhodnotí, jestli jí nic nehrozí, opatrně uvolní bariéry ve své hlavě a pustí ji do své mysli. Než však stačí cokoliv podniknout, ucítí, jak k ní Vanessa vyšle svoji energii, tak silnou a intenzivní, jak JC přitvrdil, že ji málem srazí na kolena. Vnímá, jak se kolem ní obtáčí jakási neznámá moc a poutá ji do své zrádné pavučiny. Zavrávorá, jak se z toho objetí snaží vymanit, ale její odpor trvá jen chvíli, než uslyší, že ji někdo naléhavě volá k sobě. Ten uklidňující hlas, znějící jí v uších jako rajská hudba, ji doslova fascinuje a ona to jeho volání slepě poslechne. Otočí se, aby jej následovala a najednou se ocitne tváří v tvář Jean-Claudeovi, který jen pár desítek metrů od ní soustředěně vysílá svoji energii k Vanesse. Dorůstající měsíc zalije světlem její tvář, zkroucenou zděšením, když to pochopí+

[Jean-Claude]

*cítí, jak už už ji má v hrsti, když tu najednou sevření povolí, aniž by on cokoliv udělal...zamračí se a tiše francouzsky zakleje, pak se zarazí, protože najednou má na háčku úlovky dva, dva identické a přesto odlišné. Aniž by povolil ve vysílání energie, otevře oči a zadívá se na Styx v měsíčním světle stojící na půl cesty k němu a protože ona je nyní pod jeho vlivem, vidí to, co normálně skrývá nebo využívá v podobě slabého odvaru jen při akcích ve Slastech na obyčejné smrtelníky...vidí vládce v celé kráse, oslnivého, zářícího mocí, která kolem něj proudí jako něco živého, temné oči pohlcené safírovým plamenem se upřou do jejích, vědoucí, zatížené staletími a přitom tak vábivé, až se z toho svírá srdce..už nejen volání vlka, ale to, že ho nyní vidí v plné síle ji k němu táhne a zároveň nutí stát přimraženě na zemi, jako srnu v noci uprostřed cesty v záři blížících se reflektorů, které ji mohou přinést smrt... ona narozdíl od ní ovšem nevnímá strach, jen touhu, radost, vzrušení, všechny ty pocity ji okouzlují a nutí zapomenou na všechno okolo a není to pouhý upíří trik, jen Jean-Claude v celé kráse. Zdá se to jako celá věčnost, co se na ni dívá, ale přitom je to jen chvilka* l'esprit les jumeaux...*zazní jí v hlavě jeho hlas, heboučký a sytý tak, že by si na něj mohla skoro šáhnout a s drobnými drápky hněvu. V příštím okamžiku Styx odstřihne od své vlastní moci a volání, je to jako by ji vyhodil někdo v zimě ze dveří na mráz a nechal ji tam samotnou...ale je opět volná. Pořád může svou sestru vycítit, vidět jí do hlavy, ale tentokrát je před jejími výpady a pokusy o přenos moci chráněna Jean-Claudem*

*Zaměří se znovu na Vanessu, tentokrát rozlobený a se ztrátou trpělivosti* To od tebe nebylo hezké...vlčice...*zazní ji v hlavě chladný hlas francouzsky vábivě* bude třeba ti ukázat, že není dobré se pánovi vzpouzet...a být nechán svému osudu...mohlo by se toho tolik stát....*a zatímco ji ta slova doznívají v mysli jedno po druhém, šelma uvnitř ní se probudí a zareaguje na Vyššího, na jeho rozkaz se začne drát na povrch, radostná, že se odpoutá od své lidské schránky...Vanessa má pocit, že ji puká každá žíla v těle, praská každá kůstka, jakási pudová síla s ní hodí na zem, kroutí a hrbí ji páteř, trhá ji tvář, prodlužuje ji do čenichu, v puse cítí najednou plno ostrých zubů, krev, vlhko po celém těle, jak ji puká kůže a dere se srst na povrch, horko a dusno, že se nemůže pořádně nadechnout, bolest ji válcuje tělo v prudkých vlnách, jako by její tělo hodlalo vyvrhnout samo sebe....a někde v té agonii zazní onen mužský hlas, tiše a přesto ho slyší zřetelně... * Chceš, aby to přestalo, ma louve? Budeš už hodná a přijdeš, když tě pán zavolá?*zní ji v hlavě, zatímco ji měsíční světlo oslepuje a bodá a mrazí a zároveň je jí hrozné horko, cítí kolem sebe každý lístek, zem, brouka pod kamenem, cítí celý les, a ví, že les cítí i ji nebo spíš její druhé já, příroda nezúčastněně přihlíží na její utrpení, které jí šelma přináší...a čím víc je vlčice blíž k povrchu, tím méně má Vanessa nad sebou kontrolu, ztrácí se v sobě, ve své nové zuřivé vlčí půli*Chceš, aby to přestalo?!*zní ji neustále v hlavě dotaz, je jediným spojením jejího skutečného já, zbytek světa je ji propadá mezi prsty...ne, mezi drápy...*

[Remus Lupin]

*otočí se za zvukem, když se Styx pohne...nechápe, kam to chce jít...pak záletne pohledem k upírovi a nějakým šestým "vlčím" smyslem zachytí, o co jde. Neváhá a doběhne ke Styx, chytí ji za paži, stoupne si před ní, hůlku v ruce připravenou a je mu v tu chvíli docela jedno, na které straně J-C je.*

[Manori]

*s vytřeštěným zrakem sleduje, jak se postupně všichni rozebíhají a brzdí v chůzi k J-Cmu, cítí jeho sílící moc jako by jí praskala statická elektřina na kůži, obrní se, co to jde, po očku sleduje Beccy, jestli se zase nevypraví na procházku po čtyřech* Remusi! Nech ho, on ji nevolá schválně, nemá přece jak! *houkne přes mýtinu, když vidí, jak tam stojí, připraven bojovat* Mysli...*důrazně se na něj dívá, když k ní zalétne pohledem, ruku s hůlkou ale nespustí...jen ho slyší šeptem ptát se Styx, jestli ho vnímá...*