Zákulisí

[Jason]

chách, boží den...to tady neříkej moc nahlas...*zasměje se a zamžourá na hodiny* no fakt...teda to ani nepoznám, jestli je ráno nebo večer...*napadne ho při pohledu na ručičky* hmm...né, jen některým...*uculí se* někdy je to holt silnější, než já...a když vypadají, že by jim mohla být zima a nebo tak...*vymýšlí se, ale pak se na ni podívá bez těch vylomenin* J-C mi řekl, co se stalo. Myslel jsem, že by ti společnost někoho jako já mohla udělat...líp. *najednou nevypadá jako ten věčně vtipkující kluk Jason*

[Rebecca Altamirano]

Co, myslíš, že by z toho někdo měl trnutí v zádech? +zasměje se+ Jasně, jasně, známe svý lidi. +odmávne ho se smíchem, sedne si a prohrábne si vlasy ve snaze je trochu ukáznit, ale stejně vypadá jak..čarodějnice:D+ No jo...myslela jsem si, že ti to asi řekne. +povzdechne si a po očku na něj koukne+ Je to...poznat? +zeptá se opatrně, jakoby ji snad narostla druhá hlava:D+ Tedy...myslím jako jestli to poznáš ty...? +upřesní to trochu a kouká na něj trochu jako ztracený štěně. Nebo vlče:P+ Ale jsem ráda, že jsi přišel. +usměje se na něj vděčně+

[Jason]

*jen přikývne*další z výhod...mám docela přehled, co se děje..*ušklíbne se* Poznat?*ze zájmem se zadívá, kde je ta "druhá hlava":D* No...když bych jen zběžně kouknul a hledal, na co jsem zvyklý...tak ne. I někteří našinci dokáží celkem úspěšně maskovat, co jsou...i když jsou takhle blízko.*uculí se* Takže ne, jen tak na to bych nepřišel...ale když vím, co hledat...tak vím, že máme ..ehm..společnou řeč takříkajíc.*zamyslí se* A nebo je to i tím, že se něco včera změnilo...Předtím jsi ani ty sama nevěděla, že něco takového v sobě máš, ne? Ale když J-C včera..udělal, co udělal, probudil v tobě tu část...tvého vlka, nebo něco jemu velmi podobného...*zadívá se na ni, jak tak kouká* Jak se cítíš..myslím, jsi s tím v pohodě? Jestli je něco, co bych třeba mohl udělat...tak řekni, nebo se ptej. Ochotnějšího dlaka ke spolupráci aby tady pohledal.*usměje se*

[Rebecca Altamirano]

No, aspoň něco...+oddechne si trochu, když jí řekne, že nic poznat není+ Ne, nevěděla. A když se to stalo, bylo to...trochu děsivý. +ani za nic by nahlas neřekla, že byla vyděšená, jako malá holka+ Ale pak, když mě od sebe J-C odstřihl, byla to úleva, ale zároveň jsem měla pocit, že to je..špatně. +zavrtí zmateně hlavou+ No..v pohodě...to asi zatím ne. Nevím, co si s tím počít, nelíbí se mi ta představa...že si mě může zavolat. +podrážděně si odfrkne+ Sakra, vždyť jsme o tom zrovna mluvily, jak se mi tyhle věci příčí. A vzápětí...+luskne prsty+ ...mám neviditelný vodítko. +zasměje se hořce, ale pak si uvědomí jak to asi vyznělo a koukne na Jasona omluvně+ Promiň, nemyslela jsem to zle. +zavrtí hlavou a nešťastně si pozvdechne+ Vím, že by toho Jean-Claude nijak nezneužil. Jsou to prostě jen démoni z minulosti, které se mi daří zahnat vždycky jen na chvíli. +znovu si projede rukou vlasy a zadívá se na Jasona+ Ale však já se s tím nějak srovnám. Snad. Časem. +pokusí se o trochu šišatý úsměv+ Ale bez tebe by ty bylo o hodně těžší. +mrkne na něj vesele a je už zase víceméně v pohodě+

[Jason]

Trochu děsivý...*zopakuje a usměje se* jasně. Možná, že právě proto...někdy člověka napadnou věci, aniž by věděl proč..a později se to ukáže.*jen zavrtí hlavou* V klidu...hodně lidí to nechápe...nebo odsuzuje. A přitom skoro každý je na nějakém tom vodítku..a nemusí to být zrovna nějaká metafyzická srač-ehm..*uculí se*schopnost. I když neříkám, že vyjít s J-C je vždycky snadný...*poznamená s úšklebkem* Vždy připraven nastavit kožich...*vypne se* nebo i něco jiného, když na to přijde...*uculí se na ni a je zpátky starý Jason*

[Rebecca Altamirano]

No mě se právě neskutečně ulevilo, když jsem to jedno "vodítko" úspěšně přestřihla už docela dávno. +ušklíbne se+ Ale je fakt, že to bylo ještě tak o sto procent děsivější. +uculí se+ No jo, ale co taky v životě snadný je, že jo? To by byla i trochu nuda a žádný vzrůšo, kdyby bylo všechno snadný a nekomplikovaný. +zasměje se+ Takže vlastně vůbec nevím, na co si tady stěžuju. +zavrtí hlavou se smíchem a vstane+ Jo tak i něco jinýho...abych tě nevzala za slovo. +zašklebí se a rozcuchá mu kštici ještě víc, než už má+

[Jason]

Ty mě můžeš vzít za co jen chceš...šéfová*provokuje rozvalený na gauči s úsměvem* a bez vzrůša...jaks to nazvala, to není ono...*zamrká a nakonec přece jen taky vstane* musím se jít poupravit...*naoko důležitě si rovná vlasy*

[Rebecca Altamirano]

+rozesměje se+ Ty jsi fakt jelito, Jasone. +kroutí nad ním s úsměvem hlavou+ No jen mazej, vypadáš, jakoby ses vyspal někde v roští. Vůbec nevypadáš reprezentativně. +zatváří se jako zlá šéfka+ Abych ti nenechala strhnout prémie...+houkne za ním ještě pobaveně a jde si do lednice pro nějakou snídani+

[Jason]

*jak je otočená do lednice, neváhá a najednou jí je za zády* prémie né, šéfová, to bych byl smutný vlček...*odýchne jí vrčivě krk a pak prchá, jen za ním zavíří vzduch, po cestě málem přerazí jednoho z číšníků, co se vyhrabal z rakvičky*

[Rebecca Altamirano]

Týýýý! +vyjekne, jak jí odýchne krk+ Vlku jeden nezdárná! +zahrozí za ním se smíchem a kroutíc pobaveně hlavou si vezme skleničku, usadí se na gauč a snídááá:D Přitom prochází maily, objednává nějaký ten chlast na bar a vůbec je docela pracovitá, takhle "po ránu":D+