+prochází zaprášenými uličkami kolem zašlých náhrobků a dotýká se jmen svých předků, vytesaných do kamene, mapuje písmena bříšky prstů jako když slepec čte Braillovo písmo, pohladí kamenné sochy, původně strážící klid zemřelých. Když ve svitu měsíce prozkoumá všechny náhrobní kameny, přesune se pod okno s mříží a zadumaně pozoruje na noční obloze téměř plný měsíc+ Už zítra... +zašeptá a mimoděk se zachvěje. Zachumlá se do bundy a před rozbřeskem se jí konečně povede na chvíli usnout+