Kuchyně

[Styx Lupin]

Jaké to je... teď, když jsi se setkal s jiným vlkodlakem... teď, když cítíš ve Vanesse vlčici... neláká tě volání smečky? Změnilo tě to, nebo jsi zůstal pořád vlkem samotářem? +zkoumavě ho pozoruje+ Jason na tebe něco zkoušel? To jsem nepostřehla... a co? Kdo je dominantnější? Nebo si bránil své teritorium? Co vlastně mezi vámi proběhlo... moc těm vlčím pravidlům nerozumím +zavrtí hlavou+ Ne, nemyslím, že by to zneužila zrovna teď, ale někdy v budoucnu. Teď má opravdu jiné starosti... zítra je úplněk a nedokážu si představit, jak se asi cítí. Vlastně... +po tváři jí přejede stín+ dokážu... a moc dobře +vzpomene si, jak ona sama tenkrát čekala na ten svůj úplněk+ To chceš být s ní při té její první proměně? +zadívá se na něj zkoumavě a pak zavrtí hlavou+ Ne... nevíš, čeho může být schopná. Sám jsi říkal, že první proměna je nejhorší. Je to moc nebezpečné a stejně bys jí ničím nepomohl, když bys byl s ní +zamítne to rázně+ Ale mohl bys zůstat o tomto úplňku tady... jen pro jistotu +navrhne, aby tentokrát nepobíhal po waleských lesích, ale po zdejších+ Snažím se blokovat její vpády do mých myšlenek a poslední dobou se mi to i daří. Ale pokud nejsem dokonale soustředěná, dokáže se mi docela lehce dostat do hlavy, jak teď úspěšně předvedla při tom lovu +kousne se do dolního rtu, když si vzpomene na tu sugestivní přeměnu+ Není to nitrozpyt, tomu bych dokázala čelit bez problémů, spíš je to jakýsi druh telepatie, nebo něco podobného. Běžná nitrobrana to nedokáže zcela zablokovat, pokud jsou ty vlny příliš silné. Ale... +zamyslí se nad něčím+ ...všimla jsem si, že už podezřele dlouho nevyužila těchto svých schopností, i když by klidně mohla... například najít mně, nebo mi něco na dálku přikázat. Až teprve dnes v noci... jakoby tu svoji schopnost používala jen když se cítí ohrožena... když nemá jinou možnost... +povzdechne si zmateně a schová se mu radši do náruče jako ptáče pod křídlo+

[Remus Lupin]

Popravdě...je to tak na půl...ale možná je to jen tím, že jsou teď poblíž...*pokrčí rameny* No když jsme přišli...myslím, že šlo o dominanci...to už je úděl smečky, každý má svoje místo a třeba si ho držet...a když ti přijde až domů někdo další...budu se ho na to muset zeptat...přece jen, taky není úplně stejný druh.*zadívá se na ni* Jak, čeho je schopná..není nic než čarodějka, bojovnice a teď vlkodlak...je uvězněná a pravděpodobně dost v kýbli z blížícího se úplňku. Nebudu se jí bát. Ne po tom, co všechno jsme již s ní zažili.*zamračí se* Nedémonizuj ji...tím víc pak nad tebou, mnou a všemi kolem bude mít navrch. Je dost chytrá, aby to pak využila.*zavrtí hlavou* vím jaký je první úplněk, Styx. Nemusíš mi říkat, jak je to nebezpečné a čím ji mohu a nemohu pomoci. Na to jsem vlkodlakem už dost dlouho. Navíc, sám budu v kožichu. Nemá jak mi ublížit. Jako vlčice je prostě proti mě slabší, ať už je jako člověk čím chce. V kožichu jí žádné kouzla ani intriky nepomohou. Tam platí jen hrubá síla.*dodá, pak jen zavrtí hlavou a sám neví, proč tak chce u té proměny být, co ho k tomu tak nutí* Ale jak si přeješ...nechám ji tam. V tom případě ale odjedu. Nechci tady být někde v lesích, abych jí byl na dosah. Nebudu ji při první proměně mučit vědomím, že má svůj druh na dosah, volný, pobíhající v lesích a lovící kořist, zatímco ona je pod zemí. Poprvé ne.*zavrtí hlavou* Necháme jí tak...ale slib mi, že ani ty se k ní nepřiblížíš.*zadívá se na ni* Ať už se bude dít cokoliv, nechoď tam, když bude mít na sobě srst.*zadívá se na ni prosebně* Co se vlastně stalo, při tom lovu? Jednu chvíli jsem měl šílený strach, že se to celé nepěkně zvrtlo...*zadívá se na ni s obavou o ni v očích*

[Styx Lupin]

A co jsi udělal ty... podřídil ses mu nebo ne? Kdo byl z vás dvou vlastně dominantnější? Jak se doopravdy cítíš ty... jako alfa samec nebo se podřizuješ jiným vlkům? +tohle ji najednou hrozně moc zajímá+ Já ji ale přece vůbec nedémonizuji +povzdechne si, že to nepochopil+ Jsem o tom naprosto přesvědčena, že se jí nebojíš... že jsi mnohem silnější než ona. A zkušenější. A o to právě jde. Ona bude zmatená, nebude poprvé vědět, jak ovládat tu svoji čerstvě nabytou sílu. Bude vzteklá, zuřivá a zlá... co když tě z ničeho nic napadne... možná zraní... co když se začnete spolu... rvát... +poslední slovo sotva vydechne, jak mu prozradí důvod, proč vlastně nechce, aby byl s Vanessou o úplňkové noci v jedné místnosti+ Promiň, Remusi... +obejme ho kolem pasu+ Nemyslela jsem to tak... nechci dělat ze sebe chytrou. Já přece moc dobře vím, že zrovna ty musíš vědět nejvíc o úplňcích, proměnách či vlkodlacích. Jen mám strach. Nedokážu to vysvětlit, ale mám takový divný pocit, že se dnes v noci něco stane +zaboří obličej do jeho podpaží a chvíli jen tak tiše stojí, než se od něj odtáhne, jen kousek, aby mu uviděla do tváře+ Dobře... +rezignuje nakonec+ když chceš být dnes v noci s Vanessou, nebudu ti v tom tedy bránit. Ale já u toho nebudu. Přespím na Orlíku. Nedokázala bych tady poslušně čekat v domě, kdyby se vám to vymklo z rukou. A ty chceš ode mě slib, abych se k ní po její proměně nepřiblížila. Takže nemám na výběr +hledí mu do očí, v těch jejich se dá číst jako v otevřené knize, jakou prožívá vnitřní úzkost+ Při tom lovu... v jednu chvíli jsem byla najednou vtažena do toho vábení... cítila jsem tu jeho obrovskou moc... jak mě k sobě přitahuje jako zemská přitažlivost, ovíjí se kolem mě jako břečťan a nedokázala jsem se tomu nijak bránit. Trvalo to jenom chvíli, ale ještě nikdy jsem se necítila tak... podrobená.

[Remus Lupin]

No...myslím, že jsem to tak nějak - projel...*přizná s úšklebkem* pravděpodobně to bylo o tom, kdo uhne dřív...nemyslím, že bych byl alfa..jako vedoucí post může mít jen jeden, ale i ostatní jsou více či méně dominantní...samozřejmě, čím míň dominantní jsi, tím hlouběji stojíš na žebříčku smečky...nerad bych se někomu takhle podřizoval. Možná proto jsem ani žádnou smečku nehledal, nevyšel bych z bojů o místa a tomu jsem se chtěl vyhnout.*odpoví* Vím, co tím chceš říct. Jen se na to podívej takhle - právě proto, že je to její první proměna. Je to hodně určující, pro celý další život. Jako když špatně vyběhneš při závodě, už se s tím nemůžeš porovnat, nedoženeš ostatní, viníš sebe, rozhodčího, ostatní...Sama jsi řekla, žes ji plánovala zabít a nakonec to nemůžeš udělat, protože je to tvá sestra a tak dál...Kdyby jí měla čekat..poprava, pak by to bylo jedno...ale pokud má dál žít, tak ne zlomená vlčí kletbou. Ne když jsem ji na ni vložil já. Chápeš mě, co se ti snažím říct? *dívá se jí do očí a tiskne ji zároveň k sobě* Neboj se...budu si od ní držet odstup...koneckonců, stále bude zavřená v kobce, nemůže utéct, nemůže nikomu ublížit. Nechci, abys u toho byla, protože se bojím...aby ti nelezla v té době do hlavy...aby ti ať už úmyslně či neúmyslně předávala to, co se bude dít...*oči se mu o něco rozšíří, když mu prozradí, co se dělo* tak přece...myslel jsem, že se mu nějak povedlo tě...uhranout tím svým upířím pohledem... ale to bylo..díky Vanesse, že?*dojde mu to* myslel jsem, že je nebezpečný...ale že až takhle...*s hrůzou ji poslouchá* nechci si domyslet, co by se dělo, kdyby si prostě nás všechny přivolal...mohl nás mít v hrsti...a ještě bychom byli rádi.*otřese se a přivine si ji do náruče, skloněný k ní, ji u sebe schová a jemně olíbává tvář* bude to v pořádku...nic se už nestane. *šeptá jí do vlasů*

[Styx Lupin]

Z toho si nic nedělej +pohladí ho po tváři+ Nemohl jsi hned vědět, že je to taky vlkodlak a jistou vinu na tom nesu i já, když jsem tě tak neomaleně vyrušila z vašeho vzájemného pozorování. Při tom vašem dalším setkání už budeš vědět, na čem jsi a jsem si jistá, že Jasonovi tentokrát ukážeš, kdo jsi, až sklopí uši +uculí se+ Nikdy jsem tě neměla za někoho, kdo by se druhému podřizoval. Tedy, s výjimkou mně +ušklíbne se na něj vesele+ Ano, chápu, že každé „poprvé“ má zásadní vliv na další vývin... a nejenom u proměn. Jen mě trochu zaráží, proč ti na tom tak záleží... Vím, že za ni cítíš jakousi zodpovědnost, ale byl bys stejně nezištný u každého svého potomka? Mělo by nám to být přece úplně jedno, co s ní bude.... ale není. Nebudu zapírat, že mně taky ne. Časy, kdy jsem jí chtěla podříznout krk stejně jako to ona udělala tvému dvojníkovi, jsou pryč. Nechápu to... Možná ji ta poprava opravdu čeká... nemyslím, že by si ji templáři nechali až do smrti, když jim přestane být užitečná. Ale jedno vím...já jejím katem nebudu +prozradí mu, na co přišla zrovna teď+ Ano +přikývne na souhlas, že v tom měla prsty Vanessa+ JC za to nemůže. To volání nepatřilo mně. Bylo... zprostředkované. Jakoby mi někdo druhý tlumočil příkazy od třetí osoby. Dám ruku do ohně za to, že se Vanessa snažila obrnit proti JC-ho příkazům a či už úmyslně nebo neúmyslně je odrazila ke mně. Máš pravdu... ten upír má skutečně obrovskou moc. Kdyby chtěl, všichni bychom se k němu plazili po kolenou. Naštěstí svoji moc nezneužil a já asi přehodnotím svůj názor, že už nikdy nebudu věřit žádnému upírovi +zasměje se mu do ramene+ Taky se toho bojím +ozve se po chvíli tiše+ ...že by mi Vanessa předala svoji fyzickou bolest při přeměně +chvíli mlčí a jen se mu tiskne k tělu a vnímá jeho teplo, váhá, jestli mu to vůbec má říct+ Už jsem to dnes jednou zažila +šeptne nakonec+

[Remus Lupin]

Uvidíme, jestli toho blonďatého klučíka srovnám...*uculí se* Ach...tak až na výjimku, jo..*zavrčí jí do vlasů s úsměvem* hm...to mě taky...nevím, proč to tak je.*přizná se* možná proto, že kdyby tenkrát v pevnosti...mi neutekla, tak bychom ji teď už neřešili...*přizná* a i to, že je tvým dvojčetem...můžu si stokrát říkat, kdo je, dokážu vás rozeznat...není to tím, že by se jí povedlo mě oblbnout...ale přesto je to jako...by...když ona trpí zbytečně moc, trpíš pak i ty...a to nechci. Možná je to jen obava z toho, aby ti zase něco nepředala.*hladí ji po zádech* Co-že?!*zaslechne její šepot a odtáhne se, aby jí viděl do očí* Jak....to přece...vždyť úplněk ještě nebyl... Zatraceně.*přivine si ji zpátky k sobě a zvedne do náruče*

[Styx Lupin]

Taky to nechapu. Obavam se, ze se nam dostala az moc pod kuzi, bestie jedna. Nevim, jestli je to litost... nebo nenavist, co k ni citim. Kazdopadne se stala soucasti naseho zivota a my se s tim musime smirit. Alespon do doby, nez tu jeji existenci definitivne vyresime. Pak uz budeme mit konecne zaslouzeny klid a odjedeme nekam hodne daleko od vsech starosti. Jen raj na zemi a my dva... jako Adam a Eva +uculi se+ Uz se nemuzu dockat +stuli se mu na hrud a zasni se na chvilku, kdyz si to predstavuje+ Netusim, jakym poutem me to k sobe pritahuje a hodlam to z ni vymlatit. Ale az po uplnku. A nemej o mne strach, zvladnu ty jeji vypady proti me osobe a brzy ji je utnu +polibi ho nezne na rty+ Ne, to nebylo ovlivneno uplnkem... bylo to jako nejaka forma muceni... trestu... odehravalo se to jen v mysli. Bolest ale byla skutecna. Bylo to velice... sugestivni. Citila jsem fyzickou promenu... se vsim vsudy, ale navenek se na mne nic neprojevovalo... pritom to bylo tak skutecne... +obejme ho pevne kolem krku, kdyz ji zvedne a podiva se mu zprima do oci, kdyz jsou ted ve stejne vysce+ Ted vic nez kdy jindy chapu, jake utrpeni mesic co mesic musis prozivat a hluboce te obdivuji. Jsi nesmirne statecny, Remusi +posepta mu u ucha+

[Remus Lupin]

To je dobrý nápad...myslím, že to přesně potřebujeme...*přikývne* To...U Merlina...takže nejen, že donutí dlaka k přeměně, může ho donutit myslet si to?!*zavře oči* Připomeň mi, že nemám ve Slastech nikoho naštvat...*zavrtí hlavou a stále ji svírá v náručí* Mrzí mě, že jsi to musela prožít. To je něco, co nepřeji nikomu. Proto je to i tolik hrozné poprvé...když tohleto všechno přijde...říkáš si, že to nemůžeš přežít..né každý měsíc, tam a zpátky...ale časem...přijmeš to...a nebo tě to zničí.*smutně se pousměje* Takže spíš pud sebezáchovy, než statečnost...*vdechuje její vůni a tiskne svou tvář k její* teď ale víš víc, než jakýkoliv smrtelník, komu zároveň nenarůstá srst.

[Styx Lupin]

Netusim, jak to JC delal, ale evidentne ma obrovskou moc a neuveritelne schopnosti. Docela bych si rozmyslela, jestli ho do toho zapojit, kdybych to tusila, ceho vseho je schopny +nevdecnice jedna:D+ Myslim, ze krome tebe si to ani nikdo nevsiml, co se se mnou deje, dokonce ani JC, jak byl soustredeny na Vanessu. Nevim, jak bych to snasela dal, kdybys mi to vcas neprerusil. Bylo to desive a nejspis z toho budu mit par noci nocni mury +povzdechne si trhane, jakoby ji na hrudi tizil obrovsky balvan+ Ale na jednu stranu jsem vlastne rada, ze jsem to podstoupila... ze jsem se byt jen na chvili vzila do tvych pocitu. Myslim, ze tohle nas stmelilo jeste vic +pohladi ho po tvari+ Nevim, jestli vubec stojim o takove prvenstvi +uculi se na nej s ponekud krivym usmevem+ Ale zazenme pryc tizive vzpominky +mavne rukou, jak je chce zaplasit+ Jak to tedy vecer udelame? Meli bychom se uz pomalu domluvit +jak se Remus tiskne k jeji tvari, trochu se zaksichti+ Pichas... mel by ses oholit +rozesmeje se konecne a vlepi mu na tu vousatou tvar polibek+

[Remus Lupin]

Bojím se, že za to, že to přestalo, jsem nemohl...Myslím, že si toho všimli všichni, ale nikdo nevěděl, co se to děje...i mi to trvalo, než jsem na to přišel...*povzdechne si* Nemohli tušit, že jsi s ní propojená...a ať už jsem chtěl na místě upíra zašlápnout do země, zpětně musím přiznat, že za to nemohl...nemohl vědět, že kromě toho, že skrze ni může volat i tebe, sdílíte taky společnou bolest...kdybych měl jen stín pochybení, že to věděl a stejně pokračoval...nezajímalo by mě, jestli je...vládce nebo co to vlastně a zakroutil bych mu krkem...*oči mu potemní hněvem...odmlčí se, ale když přijde s tím, že píchá, musí se rozesmát* Promiň...ale žiletka mi asi teď nějakou chvíli od porostu nepomůže...*směje se*Domluvit...no..dones ji lektvar a pak odejdi na Orlík...já zůstanu tady, počkám na noc a pak dojdu za ní do kobky...jak víš, její proměna bude trvat dýl, takže když jí porostou drápy, já už budu v plné polní...budu proti ní v bezpečí.