od James Senders » 29 zář 2013 15:42
+trvalo to tak dlouho dobu, až mu přišla nekonečná, než udělali chybu. a to byla jeho příležitost. v nestřeženém okamžiku proklouznout portálem po tý malý královničce a pak se jen vydat po jejích stopách, které ho s jistotou jako že na konci noci vyjde slunce, dovedou k jeho cíli. z ostrova do lesů, z lesů na pláž a nakonec po nejčerstvější stopě k domu, který je její vůní nádherně prosycen. zhluboka nasaje její vůni než se vydá na obhlídku domu. po zvucích a vůních, vyskočí na strom a po jeho větvi přeleze na parapet jednoho z oken. nahlédne dovnitř a když nikoho nevidí, přesune se dál, slyší je, musí být blízko a vskutku. hned za dalším oknem jí uvidí, jeho malé soukromé slunce a vedle ní... z hrdla se mu vydere zavrčení, když se jí ten cizí muž dotkne. nelíbí se mu to, ale moc dobře ví, že se nejdřív musí dostat dovnitř a tihle dva ho jistě nepustí, takže se pustí dál. z okna do okna, dokud se nedostane k dětskému pokojíčku, kde si hraje nějaká blonďatá dívenka, dokonalá příležitost, slabé místo. usadí se na parapet, nahodí příjemný přátelský úsměv a tiše zkalepe na sklo+