Kanclík

[Rebecca Altamirano]

(a já zas čekala, že se chytne toho dvousmyslu ) V pohodě, to zvládnu sama. Ale dík za nabídku +ušklíbne se, ale úsměv potlačit nedokáže+ O tom nepochybuju. +uculí se+ Jestli to byla lichotka, tak ji beru. Docela originální. +uculí se na to přirovnání+ To nepopírám, snažím se. Není nic lepšího, než když tě nepřítel podceňuje...a ten překvapený výraz, když svůj omyl pozná až ve chvíli, kdy má dýku v bříše. Nebo jinde. +výraz v očích jí usvědčí z toho, že to už nejednou zažila. Pak mrkne a hodná holka je zpátky+ Musím pracovat s tím, co mám k dispozici. +zajiskří jí v očích+ Fajn, takže jsme prozatím domluvení. +taky vstane a nechá toho vtipkování, ale v očích jí stále uličnicky jiskří+

[Jade]

+(no to byla moc velká nahrávka na smeč, než aby se to dalo pominout ) pokrčí rameny, ať si to přebere, jak chce+ Proč chtít být obyčejnej? To neobyčejný je mnohem zajímavější. Navíc mi nepřijdeš jako někdo, kdo se stydí. +pousměje se křivě+ Tak vidíš, nakonec máme společného mnohem víc, než jsi ochotná připustit. +usměje se pobaveně+ Ozvu se, až se to bude hodit. Snad dokonce týdne. Tak zkus zůstat do tý doby naživu. +ušklíbne se, ale kupodivu v tom není posměšek, naposled sklouzne pohledem ke kataně a pak už bez ohlédnutí zmizí ve dveřích+

[Rebecca Altamirano]

+(i knoooow )+ To asi máme, jen se zrovna nemůžu rozhodnout, jestli to je dobře, nebo ne. +potřese se smíchem hlavou+ Ok, pokusím se nedostat do žádnýho průšvihu. +zvedne koutek rtů v pobaveném úsměvu+ Ale jelikož se znám...+pokrčí s povzdechem rameny+ ...nemůžu slíbit vůbec nic. +zasměje se tiše a když vyjde ze dveří, sleduje na kamerách, jak vyjde z obchodu a přemístí se. Pak si sedne zpátky do křesla a zadívá se na tu výzbroj, co má vyloženou na stole a musí se uchechtnou+ Kdo by to byl na začátku řekl, že to oba přežijeme. +zavrtí pobaveně hlavou, vezme Deagla a schová ho do pouzdra+ I když ne zcela bez zranění...+ušklíbne se, ale naštvaná už není. Teda asi:D+

[Postrach]

*jak jde kolem kanceláře, zaslechne na chodbě kroky, které mu nejsou povědomé, přimhouří oči a ještě zahlídne odcházejícího Jadea, on ho však vidět nemůže. Nezaměnitelná stopa stříbra a vůně zbraní se mu líbí ještě míň, ale koneckonců je to obchod se zbraněmi...přesto se mu ten týpek moc nezdá. *

[Rebecca Altamirano]

(tak to jsou dva )

[Postrach]

( )

*jen nepatrně zavrtí hlavou a dojde do Trezoru v Guns odložit kolta, nechce se mu s ním vláčet, dělá bouli na saku *

[Rebecca Altamirano]

(tak se zas trochu rozpůlíme )

+dojde do Guns trochu si protáhnout tělo a vyvětrat katanu aspoň nanečisto, když zatím není do čeho "naživo" píchnout Pak vyběhne do kanclu, projede maily a nakonec se opře pohodlně v křesle, trochu nepřítomně si prohlíží katanu položenou na stole ve stojánku a přemýšlí nad svým nejaktuálnějším problémem a sice, jak zabránit Sethovi, aby jí vlezl do hlavy. Ať to přebírá ze všech stran, jak chce, stále dochází k jednomu jedinému řešení a tak se zase zvedne a se západem slunce zamíří do Slastí+

[Jade]

+a jednou jí takhle přijde smska ze skrytýho čísla, zítra, 7pm, Tap Tavern. aneb jasně, stručně, výstižně a paranoidně. +

[Manori]

*když už je v tom pracovním nasazení, tak se z ministerstva staví i sem, zkontrolovat, jestli něco nechybí nebo nevyšly nějaké nechutně ničivé projektily či jiné hračky, které by bylo třeba nutně, ale opravdu nutně mít...otevře notes a dá se do studování různých nabídek a třídí si je na kopky pro "normální lidi" a "pro cvoky jako my"*

[Rebecca Altamirano]

+ráno po koncertu vstane brzo, ještě před svítáním a i s kazetou se přemístí do Guns. Sedne si do křesla a pustí si záznam. Podívá se na něj několikrát a pak i zpomaleně; přiblíží si Payninu tvář, když vyběhla z haly. Jasný záchvat paniky. A pořádný. Sevře rty do tvrdé linky. Nejradši by si toho nadrženýho idiota našla a podala si ho osobně. Pak si zpomalí Deanův zákrok. Hezky vteřinu po vteřině, analyzuje každý jeho pohyb. Studuje v přiblíženém rozlišení jeho výraz a velice dobře vidí ten okamžik, kdy se tomu skoro poddal, ta chuť, rozmlátit mu obličej na kaši a i ta chvíle, kdy si to uvědomil a vyděsilo ho to k smrti. A nakonec Paynina tečka. Stopne záznam v okamžiku, kdy se něžně dotkne jeho tváře. Opře se do křesla a zamyšleně se divá na ty dvě děti, které ale mají jen minimální šanci dospět v normální lidi, s normálními problémy. On má možná větší šanci. Ale Payne...vrátí záznam na moment, kdy drží chlápka za vlasy a zírá mu do očí. Ne, pro ni už cesta zpátky neexistuje...Pokud si doteď myslela, že nějakou naději má a že se ty jizvy na její duši někdy zacelí, teď ví, že se to nestane.+ Opravdu nakonec může být jako já...+zašeptá do ticha a z toho zjištění nemá ani trochu radost. Ví, jaký ji nejspíš čeká život. Plný násilí, bolesti, krve...a samoty... Znovu nechá záznam dojet ke konci, když spolu zamíří pryč.+ Možná, že samoty ne...+pronese tiše s nadějí v hlase+