Hlavní pokoj

[Rebecca Altamirano]

Směle vstupte do hlavního pokoje domu.

[Rebecca Altamirano]

Oddechne si, když to vezme tak v pohodě. Já vím, že jsem měla, ale nechtěla jsem tě tím zatěžovat. Usměje se na něj omluvně a přitulí se k němu. To máš pravdu, nikdy mě to nerozhodilo, ale... Zarazí se. Tohle bylo...nějak jiný,nevím. Povzdychne si. A já tebe...hrozně moc... Dodá tiše a usměje se. A tak mě napadá...co jsi vůbec ve Slastech dělal, kromě toho, že jsi mě hledal? Zadívá se na něj zvědavě.

[Tobiáš]

Budu se snažit být naprosto dokonalou hostitelku. +loupne po něm pobaveným pohledem+ Ehm..no nechci tě strašit, ale tady jsou medvědi taky. A vlci. +poočku se na něj podívá a snaží se potlačit smích. Pak si vzpomene na Day a Nighta a v očích jí uličnicky zablýskne, když si představí, jak se na ně asi bude tvářit+ To máš pravdu, dostalo mě to tady hned při první návštěvě. +souhlasí s nepatrným úsměvem a když se na tu chvíli jejich oči střetnou, ten jeho úsměv jí na okamžik způsobí slabou srdeční arytmii (:D ) takže je klika, že zrovna zastaví před "chatičkou" ( ) + No, tak jsme tady. +zadívá se na srub a pak znovu na něj+ Vítej na konci světa, v mém malém, bezpečném doupátku. +usměje se a vystoupí z auta+

A sakra...*zatváří se na ty medvědy* vlci jsou fajn...s těmi medvědy, ti mi přijdou strašně nepředvídatelní...ale zase...možná budou k jídlu.*poznamená s úsměvem a když zastaví, vystoupí a zvědavě se rozhlídne* No tedy...tohle bych nečekal...*rozhlíží se a stravuje pojem "chatička" a to co vidí * Moc hezké doupátko...*cukne koutky a vezme si tašku z auta* Tady opravdu člověka nepotkáš...sousedi nikde...*poté, co vzlétnul z přelidněné Prahy mu skoro zaléhá v uších z toho ticha kolem, i když z lesa se občas nějaké zvuky zvířat asi donesou. Následuje ji dovnitř do hlavního pokoje* Koukám, že s krbem jsi nepřeháněla...*poznamená s úsměvem*

[Rebecca Altamirano]

To je fakt, s medvědama není žádná sranda. Moc nabručení. +cuknou jí koutky+ Takže vlky shledáváš v pohodě, jo? +ujišťuje se ještě a tváří se nápadně-nenápadně neutrálně:D+ Já vím, je to trochu...větší. +pokrčí rameny, jakože za to fakt nemůže+ Měla jsem původně v plánu něco trochu menšího, ale...nějak to nevyšlo. +uculí se a v očích jí pobaveně zajiskří+ No nejblíž je asi Ivalo. Ale i kdyby nás někdo sledoval, tady to nenajde. Takže...+koukne na něj a v očích jí pobaveně zablýskne+ Ví někdo, kam jsi jel? Protože jestli ne, můžu si tě tady nechat a nikdo tě nenajde. +škádlí s veselými ohníčky v očích+ Hezkej viď? Já totiž nikdy nepřeháním. +prohlásí přehnaně sebejistě a snaží se nerozesmát+ Tedy...možná někdy. Ale jen trošku. +uculí se nevinně+

[Tobiáš]

Právě. No, když se mi zrovna nesnaží ukousnout zadek, tak proti nim nic nemám...*kývne, aniž by tušil * líbí se mi, jak pěkně spolupracujou ve smečce. Trochu jako u nás v Klubu. *ušklíbne se vesele* No zase..prostoru je v okolí víc než dost...to není jak ve městě, kde se počítá každých deset centimetrů navíc...*vyhlédne z okna do okolí* z každé strany soused...původně jsem si držel i veřejný byt, místo bydlení v Klubu, ale, to se nedalo...*zavrtí hlavou* za chvíli bych byl v novinách na hlavní stránce jako ten, co vystřílel celou bytovku...*odvrátí se od okna* Tak nikdo nenajde? *polkne* to jsem pěkně v...lese.*dořekne a pak mu blýskne v očích* Však ty bys mě ještě ráda vrátila...*nakloní se k ní, když kolem ní prochází, jak si to tam prohlíží, asi deformace, pokaždé si projít místo, kde má zůstat* Prý je se mnou k nevydržení...*bezradně pokrčí rameny a Ten Druhý se hlásí, že kde má to prohlášení podepsat* Jen trošku a jen občas a jen když je to nutný, co?*zasměje se*

(kruci, já mít takovou "chatičku", tak zalezu a už mě odtamtud nikdo nevytáhne ani heverem... teda pokud by tam byl rychlý net )

[Rebecca Altamirano]

To by se ti v přírodě určitě nestalo. +zasměje se+ Ale vlci jsou ve svým chování absolutně upřímný. Takže když tě chce sežrat, rozhodně to poznáš. +uculí se+ Tak to je fakt, město mi nevadí, ale jednou za čas prostě každý potřebuje vypnout a načerpat trochu duševní rovnováhy. +zašklebí se a odhrne si pramen vlasů z tváře+ Popravdě...nevypadáš jako sociopat, vraždící otravný sousedy. +sjede ho pobavených pohledem. Psychopata by teď určitě poznala + Hmmm...nebuď si tak jistý. Možná bys radši ty utekl po svých, než bych se tě rozhodla vrátit. +smečuje zpátky s veselými plamínky v očích+ Nechceš se podívat i do skříní a pod postele? +zeptá se s vážnou tváří, když tak pozoruje to jeho procházení místa činu:D, ale koutky jí zrádně cuknou+ Ale bacha na lesní duchy a skřítky. +varuje ho a v očích jí pobaveně zajiskří+ No jasně a jen když se mi to hodí. +potřese se smíchem hlavou+ Pojď, ukážu ti tvůj pokoj. +vyzve ho s úsměvem. Ano ze všech sil se tváří, že je tohle naprosto nevinná, přátelská návštěva +

(hehe, moje řeč, pěkně rychlý připojení a pro mě za mě můžu být zasypaná sněhem až do července )

[Tobiáš]

(tak tak, pěkně zásoby uložit a můžou se venku vesele sáňkovat medvědi celoročně )

Tak to mají plusové body za upřímnost. *uculí se na ty vlky* Jako terorista taky nevypadám a jak si mě média i bezpečnostní složky podávaly...*zasměje se* No...to bych si dvakrát rozmyslel...utíkat. *kontruje s jiskřením v očích* hlavně proto, že bych se pravděpodobně ztratil za třetím stromem vlevo...*dodá se smíchem, pak se zarazí, když se zeptá na ty skříně a postele* nooo...*dělá, jak s ním lomcuje pokušení* jen jestli tam nemáš kostlivce. *založí si ruce, ale dál se se svým výstupem nedostane, když na něj vybalí duchy a skřítky* skřítky...duchy...hm...existujou vůbec, duchové? *napadne ho najednou* aby mě tak v noci něco chodilo strašit...*jde za ní na obhlídku*

[Rebecca Altamirano]

Ale nepovídej, kdo by to do počestnýho spisovatele řekl, že se umí zamotat do takových průšvihů. +zavrtí nevěřícně hlavou a v očích jí uličnicky zajiskří+ Ach nee, jen mi neříkej, že máš podobný orientační smysl jako já. +rozesměje se+ Já občas bloudím i ve vlastních domech. +zašklebí se+ Nene, žádný kostlivce už nevedu. +uculí se+ Tedy žádný, o kterých bych věděla. +pokrčí rameny nejistě, slíbit nemůže nic:D+ Jo, duchové existujou. Tedy pokud myslíš to, co zůstane z člověka po smrti. +přikvýne souhlasně a otevře dveře do jednoho z pokojů ve druhém patře+ Tvoje útočiště, kde se můžeš schovat, až ti polezu na nervy. +uculí se+ Já mám ložnici na konci chodby. +dodá bůhví proč (:D) a mávne rukou příslušným směrem+ A strašit tě tady můžu tak akorát já. +zašklebí se pobaveně+ A nějaký ty domácí mazlíčci. Myslím, že je načase tě s nimi seznámit. +zatváří se tajemně a dojde zase zpátky do obýváku+ Abyste se třeba nečekaně nestřetli u snídaně...+cuknou jí pobaveně koutky, otevře prosklené dveře a vyjde ven+ Jen stůj a dívej se. Támhle. +ukáže k hranici lesa a za okamžik se mezi stromy opravdu mihnou dva tmavé stíny a pružným klusem zamíří přímo k domu. Velký černý a o trochu drobnější bílý vlk se zastaví kousek od verandy a zvědavě si Tobiáše prohlíží, než dojdou pomalu až k němu. Becca celou dobu nenápadně pozoruje jeho výraz, na rtech slabý úsměv+

[Tobiáš]

dej mi chvíli a zamotám se do čehokoliv...ale je fakt, že v tamtom jsem byl nevinně. *pokrčí rameny, jako by neunesl letadlo * A sakra...tak to doufám, že někdy najdem ještě to letiště...*rozesměje se* proč myslíš, že bývá na akcích Postrach vpředu? Jo, jednak nechce jeden dostat na budku, ale hlavně, ví, kam se jde...*mávne rukou* když něco vedu já, obvykle jsem rád, když se trefím aspoň na správný břeh Vltavy. Ještě, že existuje GPS. *poznamená ulehčeně* Jo, to myslím...*a docela v duchu poděkuje, že jim v Klubu ještě nestraší, vzhledem k těm hřbitovům v katakombách * No, tak snad se trefím správně...*neodpustí si rýpnutí vesele* No můžeš to zkusit, jestli se ti povede mě vyděsit.*přimhouří oči vyzývavě* Domácí mazlíčci? Zvířata nás mají ráda...tak snad se nepoperem v kuchyni...*následuje ji ven a rozhlíží se, co kde...za okamžik už může zaostřit, co že to běží k nim, trochu mu popadne brada, pak si na něco vzpomene, nadechne se, ale pak zas vydechne a prohlíží si vlky stejně zvědavě, jako oni jeho, tiše, asi na chvíli ztratil řeč. Ten Druhý je rád, že nemá žádnou prdel, do které by se mohly ostré zuby zakousnout, ale Tobiáš nevypadá, že by se jich bál...jen tam tiše stojí a čeká, jestli vlci přijdou blíž*

[Rebecca Altamirano]

Jo tak nevinně...tak to potom jo. +zatváří se, jako že tomu děsně věří+ Neboj, to najdem. A proč myslíš, že miluju moderní auta a vůbec vymoženosti moderní doby? +zamrká na něj vesele+ GPS je můj nejlepší přítel. +zasměje se+ No snad trefíš, v opačným případě si neber osobně, kdybych se pokusila tě zastřelit. Jsem poslední dobou poněkud lekavější než dřív. +zašklebí se pobaveně (heh, tam jim nic strašit nemůže - špatná duše přece putuje rovnou víme-kam + Tak tohle jsou moji miláčci. +usměje se a pohladí Day po hlavě.+ Day a Night. +když vysloví jejich jména, krátce se na ni podívají, ale pak znovu zaměří zlatavé oči na Tobiáše. Day se coby správná ženská okamžitě začne lísat, uši mírně sklopené a strká mu čumák pod ruku. Night je trochu odměřenější, asi přemýšlí, co tady po takové době dělá chlap:D+ Ach bože, Day...+zavrtí nad jejím chováním se smíchem hlavou.+ Zdá se, že už tě adoptovala, teď se jí jen tak nezbavíš. +varuje ho s úsměvem a vejde zpátky do domu. Oba vlci se protlačí kolem nich a spokojeně se uloží před krbem, jako nějaká vkusná originální dekorace. Day stále Tobiáše nenápadně pozoruje přivřenýma očima a sem tam loupne vysloveně významným pohledem po Beccy. "Koukej toho nechat." zamračí se na ni Beccs v duchu a Day se uraženě zadívá na druhou stranu:D Vlčice-dohazovač, skvělý + Nemáš hlad? +zadívá se raději zase na Tobiáše, ale koutky jí cukají smíchy.+ Nechala jsem se vybavit. +uculí se+ Ale kdybys chtěl, můžeš si večeři nachytat sám, zcela beztrestně a bez rybářskýho lístku. +kývne k jezeru a zazubí se+