Kancelář Jean-Claudea

[Rebecca Altamirano]

+uculí se+ Každá výmluva se hodí, že? +sedne si naproti+ Jo, dám si ráda. +přikývne vděčně a usměje se. Mezitím se pokouší sesumírovat, jak vlastně začne+

[Jean-Claude]

Tak nějak...*přikývne, zvedne se a vyloží z minibaru specialitku s nějakým vyšším podílem alkoholu a rozlije jim. Pak ji podá sklenku a zase si sedne a zvědavě se na ni zadívá, nijak ji ale nevybízí, čeká, až začne sama*

[Rebecca Altamirano]

Díky...+převezme si skleničku. Chvilku do ní zírá, otáčí ji nerozhodně v prstech až nakonec vzhlédne a zadívá se na J-C+ Chtěla bych tě o něco požádat, Jean-Claude. +začne trochu neurčitě+ O pomoc. +dodá ještě a trochu upije, aby si rozmyslela, co řekne dál+ V nejbližší době se chystám na jednu ne právě přátelskou návštěvu jednoho známého. Upíra. Který je, merlinžel, momentálně vládcem mé rasy. +leze to z ní trochu jak z chlupatý deky:D+ Docela dlouho jsem o něm neslyšela, což mi naprosto vyhovovalo, jenže nedávno o sobě dal opět vědět a to přesně tím, co mu vždycky šlo. Intrikami a manipulací svým okolím. +povzdechne si podrážděně+ Proto chci jet do Káhiry a spolu s jedním...známým...+chvilku zaváhá, jak přemýšlí, jak správně nazvat Jadea:D+ ...který s ním má taky pár nevyřízených účtů, Sethovi vysvětlit, že ne každý si nechá ty jeho manipulativní...sr...+spolkne to, co chtěla říct+ ..hry líbit. +opraví se s trochu rozpačitým úsměvem+ Potíž je v tom, že ač se mi podařilo víc než úspěšně se od své rasy a hlavně od něj, odstřihnout, stále nás pojí tenká nit, která mu umožňuje dostat se mi do hlavy, pokud jsem v jeho blízkosti. +nadechne se a zadívá se mu do očí+ A to je právě to, o co tě chci poprosit. Abys to místo tady...+poklepe si na spánek+ ...obsadil ty. +odmlčí se, aby ho nechala trochu vstřebat to, o co ho právě požádala, sama napjatá, jestli na to kývne+

[Jean-Claude]

*pozvedne jedno obočí, ale neříká nic, nedává na sobě nic znát, jen pri manipulativních sr...nepatrně cukne koutky* Takže jestli tomu správně rozumím, ma belle, chceš nahradit jednoho manipulativního vládce druhým ve své hlavince...*neodpustí si poznámku, pak se ale usměje* jak bych mohl pomýšlet nad odmítnutím takového pozvání....velice rád bych byl uvnitř tebe...*zavrní a rozechvěje jí tak nitro hlasem* Non, teď vážně. *zvedne ruku a přestane vtipkovat* Chápu tu touhu po...vytýčení hranic. ale opravdu je to to, co chceš? *zadívá se na ni* Pokud bych něco takového udělal, pravděpodobně by nás to na určité úrovni propojilo...a navíc, toho, čeho se tak obáváš u..Setha,*vzpomene na jméno, které zmínila* to dovolíš udělat mně? Natolik mi věříš, ma belle?*nakloní hlavu mírně na stranu* Nerad bych se pak dočkal nějakých překvapení, až bude po všem...

[Rebecca Altamirano]

Hmm, když to řekneš takhle, zní to trochu, jako bych skákala z bláta do louže. +napije se, částečně proto, aby skryla úsměv. Trochu se zakucká nad tím neskutečným dvojsmyslem ve spojení s jeho hlasem a po páteři jí přejede zachvění.+ Sakra...dá se na tohle vůbec nějak zvyknout? +položí řečnickou otázku a potřese s úsměvem hlavou. Pak ale zvážní a opravdu poctivě se nad jeho slovy zamyslí.+ No...nejde až tak o to, co chci, jako o to, že už musím něco udělat. Nemůžu utíkat donekonečna. +povzdechne si+ A jestli si můžu vybrat mezi pět tisíc let starým, samozvaným bohem, posedlým utkvělou potřebou ovládat všechno a všechny kolem sebe, který je přesvědčený, že vlastní každého upíra mé rasy a tudíž ho musí každý na slovo poslouchat a někým, koho považuju za svého přítele, vážím si ho a věřím mu? +zadívá se mu přímo do očí a pousměje se+ Pak odpověď zní "zatraceně ano". +zajiskří jí v očích+ A navíc...+předkloní se trochu a opře lokty o kraj stolu+ ...stejně jsme něco podobnýho měli v budoucnu v plánu, ne? +zvedne obočí s úsměvem+ Sice v rámci představení, ale to je už detail. Nemluvě o tom, co se stalo při přivolávání Vanessy. Na určitý úrovni už spojení jsme, i když tohle asi bude jiný level. +pokrčí zlehka rameny+ Hodlám to prostě risknout a nahradit jednoho manipulátora, druhým. +použije jeho slova a v očích jí vesele zajiskří+

[Jean-Claude]

*zachytí její pohled, ale neblbne jí hlavu, zatím ne:D, tak na ni jen kouká těma půlnočně modrýma očima* To měli, v rámci představení...to je pravda. Tedy na chvíli a jen lehce. Pokud bych ti měl skutečně pomoci před tak silným upírem, a předpokládám, že moci bude mít víc než dost, navíc na dálku...*pokrčí rameny* Ach, Vanessa...nevíš, co se s ní vůbec stalo? *napadne ho nesouvisle* Ale nejspíš máš pravdu, určité pouto tady může být..nebo spíš "zadní vrátka", která by nám, mně, mohla ulehčit práci.*zamyslí se nad tím* Nahradit...říkejme tomu vylepšení...*zasvítí mu oči potlačovaným smíchem*

[Rebecca Altamirano]

S tím počítám, že to asi bude...docela síla. +cukne koutky+ No..to nevím. Ale až bych potkala Styx, můžu se jí zeptat. +nabídne s úsměvem+ Tak jo, vylepšení. +cukne koutky+ Takový malý..upgrade. +zajiskří jí v očích+ Ano, mocný je opravdu hodně. Ale je to jiný druh moci, než u tebe. Troufám si tvrdit, že i přes jeho věk, můžeš mít navrch spíš ty. Zvlášť pokud se nám to podaří a budem tak moct naše síly spojit. To by ho mohlo vážně dost nepříjemně překvapit. +zablýskne jí škodolibě v očích+ Dobře, takže teď zbývá už jen poslední věc...+zadívá se mu do očí+ Kdy, kde a hlavně...jak. Nemám totiž nejmenší představu, jak to bude probíhat. +ošije se trochu a neklidně se usměje+

[Jean-Claude]

No ptát se asi vyloženě nemusíš, ale kdyby mezi řečí...*pokrčí rameny, že natolik mu na tom nesejde* Mám takový pocit, že nakonec nikdo nemá podobnou nebo ještě líp, stejnou moc...*zavrtí hlavou* o kolik by to bylo snazší.*podepře si bradu* No, myslím že ho malý upgrade a obsazené místo určitě rozhodí. *tiše se uchechtne* Hm...kdy a kde si klidně řekni...jsem zvyklý na různá místa různé časy *neodpustí si další dvojsmysl* tedy musím být jaksi duchem přítomný. Což vylučuje den, ale jinak...a jak...bude nutné, aby ses mi úplně otevřela a podvolila...což nemusí být jednoduché, obzvlášť u někoho, kdo je zvyklý nikoho k sobě nepouštět a strávil dost času být samostatná jednotka. Navíc s nikým tvého formátu jsem to nezkoušel, takže sám nevím, co to může udělat.

[Rebecca Altamirano]

To určitě rozhodí. Slušně řečeno. +ušklíbne se+ Dobře, myslím, že v tomhle případě platí, čím dřív, tím líp. +uculí se a tváří se, že ten dvojsmysl vůbec nepochopila:D+ Ach jo, bála jsem se, že tohle řekneš...+povzdechne si rezignovaně+ Podvolila...jo, tam by určitý potíže nastat mohly...nelíbí se mi už samotný zvuk toho slova. +zatváří se, jakoby ji bolel zub+ Ale zvládnu to, nakonec řekla jsem, že ti věřím, že jo? +pokrčí rameny, jakože by to teda měla i podpořit nějakým činem:D+ Pokud se opravdu dostaneš na to místo, které zatím patří Sethovi, pravděpodobně uvidíš...+zaváhá, jak hledá správné slovo+ ...no, docela zajímavý věci. A taky důvod, proč jsem se tak snažila od něj odstřihnout, tolik si zakládám na nezávislosti a nesnáším, když mi někdo přikazuje, co mám a nemám dělat. +zadívá se mu vážně do očí a s povzdchem potřese hlavou+ Je to opravdu velmi stará historie, ale myslím, že tenkrát jsem se znovu narodila. Upírkou mě udělal Lestat, ale Nimet zabil Seth a stvořil Rebeccu. +sevře na okamžik rty a oči dostanou tvrdý, chladný výraz. Pak mrkne a hodná holka je zpátky+ Co zítra večer? +změní téma rychlostí blesku+ Fakt to nechci moc odkládat...+cukne pobaveně koutky+

[Jean-Claude]

Jinak to nejde, ma belle...opravdu nemám chuť zkoušet to silou....to uvidíme, nakolik mi věříš...již zítra. *kývne na ten termín* S tím počítám, že to bude...zajímavé*použije stejné slovo* stejně tak se může stát, že zahlédneš i ty něco ode mě...normálně by to tak nefungovalo, pokud bych sám nechtěl, ale...*znovu pokrčí rameny* abys neřekla, že jsem tě taky nevaroval. To, co se odehraje, co případně jeden z nás zahlédne, zůstane mezi námi. *nepoloží to jako otázku, nebo prosbu, ale jako fakt* Bon..tedy zítra večer...a přijď s otevřenou myslí...*usměje se líně*