(ježiš, tak to by mě asi trefil šlak myokardu
proto v práci nikdy neodepisuju, jenom čtu
dopadlo by to totiž úplně stejně, teda v případě, že bych za směnu napsala víc, jak dvě slova
)
Ach bože, cokoliv řeknu, může být a bude, použito proti mě, co? +povzdechne si podrážděně, ale s úsměvem zavrtí hlavou. Opětuje ten jeho pronikavý pohled s neutrálním, společenským úsměvem na rtech+ A já nemůžu říct, že by mě překvapilo, že tebe to nepřekvapilo. +zajiskří jí vesele v očích+ Možná tě to vážně šokuje, ale neplatilo se ničím. +věnuje mu poněkud chladný úsměv+ Zařídil to Lestat, měl už v té době něco málo za sebou a i my víme, že se vyplatí mít přátele na těch správných místech. +pokrčí rameny a ušklíbne se+ Hmm, možná že jo. +pousměje se záhadně+ A nebo jsem prostě jen chtěla zabíjet pro změnu jen ty, kteří si to opravdu zasloužili a byla jsem si tím i jistá. Ne proto, že mi to tvrdil někdo další, ale protože jsem se o tom sama přesvědčila. Nehledě na to, že bylo docela zábavný, když jsem mnohokrát šla po těch, kteří si mě kdysi tak rádi najímali...+zablýskne jí zlomyslně v očích+ Ale máš pravdu, starých návyků se dá zbavit jen velmi těžko, ne-li vůbec. Ale většinou mi tyhle instinkty byly víc než prospěšný, tak proč bych se jich chtěla zbavovat. Stačí je jen...přeorientovat vhodnějším směrem. +pousměje se a zvedne si ke rtům skleničku+ A podle čeho si svý...akce...+hledá chvlíli správné slovo+ ...vybíráš ty? +zadívá se mu upřeně do očí a zvedne koutek rtů v náznaku úsměvu, položí skleničku na stůl a nepřítomně sklouzne bříšky prstů po hladkém skle+