South Provence and Ténebreuse Manor

[Christian]

+objeví se v lehce zasněžené krajině na kterou se pomalu snáší soumrak, kousek od nich směrem do údolí svítí světla nevelké vesnice, která spí pod peřinkou sněhu, a na druhou stranu směrem za kopcem jde mezi stromy tušit obrys velkého domu. Jen pár desítek metrů od nich se tyčí malý venkovský kostelík, odkud svítí světla a ozývá se hudba, a na kopci nad ním k nebi míří tmavé kříže místního hřbitova. Chris se rozhlédne, opráší Van čepici od sněhu, a zamíří ke kostelu+

[Jasmine Clarvik]

+jen zkusmo odhaduje kam mají namířeno, ale obleče se teple a pohodlně, kdyby se někde procházali, tak aby jí nebyla zima a neboleli jí nohy. Alex nechá Alex ať si je se svýma poznámkama sama se sebou a Chrise se pevně chytne, když je má v plánu přemístit. Jakmile jsou na místě, tak strne na místě. rozhldéne se kolem sebe a z toho pohledu je hned poněkud melancholická. Zajímalo by jí, kde to přesně jsou, ale nechce se ptát a dělat ze sebe před Alex blázna, tak se jen chytí Chrisovi paže, se světýlkam v očích se rozhlíží kolem sebe a po očku dává pozor na pobíhající Van, aby se jí něco nestalo+

[Christian]

+chytne je za ruce a zamíří ke kostelíku, Alex se táhne za nimi a pro jednou nemá žádný poznámky, spíš je poněkud zamlklá, kouká kam šlape a okolo se moc nerozhlíží, skoro jako by jí nebylo po chuti tam být, ale dovnitř do kostela za nimi vejde. Kostel je uvnitř rozdělený tradičně, na tři malé lodě, je tam několik dřevěných lavic a vepředu vedle oltáře je nainstalovaná živá scéna Betléma, Marie s Josefem a živé miminko v jesličkách, za nimi oslík s volem a anděl, a k jesličkám se táhnou nastrojení pastýři s malýma ovečkama; v kostele je i pár návštěvníků, většinou s dětmi, které pozorují miminko i zvířata s očima navrch hlavy, Van se hned žene do první řady, a dožaduje se vědět, jak může Ježíšek ležet tady, když má roznášet dárky, což Chrisovi vykouzlí na obličeji úsměv, vtiskne jí do dlaně pár mincí, aby měla taky co donést jako ostatní děti, a měkce se usmívá, když ji pozoruje; zatímco Alex čeká u vchodu a netrpělivě podupává+

[Jasmine Clarvik]

+celou cestu ke kostelíku se s neuvěřením rozhlíží kolem, a i když nemluví je vidět, že si tu chvíli užívá a co teprve když vejdou do kostela. trošku valí oči na všechno to kolem, ale snaží se tvářit naprosto normálně jako by nebyla okouzlená chvílí okamžiku+ Kde to přesně jsme? +šeptne tichounce Chrisovi kousek od ucha, tak se ho drží a s trošku vykulenýma očima neuvěřením si prohlíží betlém+ Tak tohle je Betlém? +zajímá se s úsměvem+

[Christian]

Kousek po pobřeží od Saint-Tropez. Teď to není poznat, ale moře je v podstatě hned za kopcem. +pousměje se na ni, a když vidí, jak je Van zaujatá betlémem, nechá ji být; ze sakristie zrovna vyleze místní kněz, s několika místními se dá do řeči, a pak přistoupí k betlému a jen tak neformálně začne dětem s úsměvem vyprávět trochu zjednodušenou a pohádkovější verzi o narození Ježíška+ Mohla bys ji chvilku pohlídat? +zeptá se potichu, aby nerušil, protože je mu jasný, že si to taky ráda poslechne+ My budeme hned zpátky. +slíbí a ohlédnese po Alex, která dává demonstrativně najevo, že ji to čekání nebaví+

[Jasmine Clarvik]

Aha. +pousměje se+ Někdy se sem musíme podívat i za dne. +usměje se na něj a myslí tak všeobecně Francii, nejen tohle místo a zaujatě sleduje děti u jesliček+ Jistě, že ano. +usměje se na Chrise měkce, když jí poprosí, aby na chvíli pohlídala Van. jednak jí to nedělá nejmenší problém a jednak tak trochu tuší, kam se Chris s Alex chystají. jemně ho pohladí po paži a vtiskne mu lehký polibek na tvář a pak poodstoupí blíž k dětem, aby mohla naslouchat pohádce o narození Ježíška a dát na Van náležitě pozor+

[Christian]

+potichu se zvedne z lavice a projde kostelíkem k Alex, která ho sjede načuřeným pohledem, ale výjimečně nic neříká, se skřípěním pootevře dveře a oba vyklouznou do zimy. venku už je skoro tma, ale cíl jejich cesty prakticky nejde minout; stoupají do kopečka a světla kostela a tlumenout hudbu varhan nechávají pod sebou, Chris Alex občas pomůže, aby nezapadla do závěje, a pak pro ni otevře branku na hřbitov, projdou uličkou mezi hroby, ale moc se nerozhlíží a jdou najisto, k nízké ohrádce z plůtku, který obíhá skupinu hrobů na vrcholku kopce. Chris má zmrzlé ruce, tak chvilku zápasí s druhou brankou, ale nakonec ji otevře a oba projdou bránou do rodinné části hřbitova, od nejstarších hrobů, ze kterých jsou už jen kamenné desky s nezřetelnými nápisy, až dozadu k nejnovější části, kde k jejich nezměrnému překvapení ve tmě svítí malý ohýnek na konečku cigarety, kterou drží mezi prsty stínová postava usazená v závěji naproti nejčerstvějšímu hrobu+
Nazdar děcka. +uculí se na ně Vicky+

[Jasmine Clarvik]

+sleduje Chrise jak prochází kostelíkem a odchází a trochu je jí z toho smutno, ale chápe, že nemůže jít s ním, že tak daleko aby vstoupila na místo kde je pochovná jeho matka ještě nejsou. prudce zavrtí hlavou, odmítajíc nad tím přemýšlet. jsou Vánoce a musí dát pozod na Van. zaposlouchá se do vyprávění kněze a drží se blízko Vanessky na kterou se chvílemi usměje a pohladí jí po vláskách nebo ramínku, aby neměla strach, že tam zůstala sama+

[Victoria]

+Chris už zatím napůl vytáhl hůlku, z obavy kdo se tam v šeru schovává, ale když uvidí sestru, na rtech se mu usadí nevěřícný úsměv, a přitáhne si ji, aby ji pevně objal+ Co to mělo znamenat? +zamračí se na ni naoko přísně+
Ty bys mě snad nechal odjet, kdybych ti to řekla dopředu? +pokrčí rameny Vicky, klekne si k hrobu a začne z desky odhrnovat sníh; Alex s pevně stisknutými rty se do debaty nezapojí, a ometá zatím pomník. chris si přidřepne k přední části hrobu a za chvilku vykouzlí ze suché větve zelený věnec s ozdobami ve vánočních barvách, pak kytici bílých lilií a několik svíček, které rozsvítí kouzlem odolného ohně, aby nezhasly hned jak se rozsněží, a společně to tam nějak rozmístí, aby to působilo aspoň částečně útulně, a pak se postaví do sněhu před hrob a jen se na něj dívají+
Ty seš stejně koza. +zamumlá Vicky potichu do ucha. Schytá za to dloubnutí do žeber, který jí Chris oplatí, a za chvilku po sobě foukaj sníh ze země, koulujou se a napůl kryjou obličeje rukama+
Chovejte se jako dospělý proboha. +sykne po nich Alex, s obličejem doběla pobledlým; ti dva na zemi se po sobě podívají, uculí se na sebe a vzápětí skočí po nejmladší sestře, každý z jedné strany, povalí ji na zem a už jí cpou sníh za límec+

[Jasmine Clarvik]

+zatímco poslouchají pohádku začíná jí být bez pohybu pořádně zima a zdá se, že Van taky, tak si rozepne bundu a vezme jí na ruku s tím, že jí zároveň zachumlá do bundy a posadí se na nejbližší lavici, aby pořád mohli poslouchat, protože to vypadá na hodně dlouhý příběh a zatímco poslouchá, tak se rozhlíží kolem sebe, protože v takovém kostele je poprvé+