Já nemám námitek. +zasměje se a uvelebí se na gauči, jak kotě u krbu+ Hmm, to znělo skoro jako proroctví. +zadívá se na Tobiáše a zamrazí ji v zádech nepříjemná předtucha, kterou ale silou vůle zažene a pak poplácá místo vedle se+ Já tu mám místa dost, pane spisovateli. +láká ho s úsměvem+ Noo...je to ale nepostradatelná pozice...ten řidič. +zamrká na Postracha uličnicky a potlačuje úsměv+ Hmm, jak slavíte Vánoce v Klubu? +zeptá se po chvíli váhání+ Držíte to jako dny klidu zbraní? +zadívá se na ně zvědavě.+
(hehe, tak co říkáš, na poslední díl...vzali to nakonec dost fofrem, co? Ale vymyšlený to bylo dobře, kdybych nešmírovala zase dopředu, asi bych byla chvílema dost na nervy, že žádný happy-end fakt nebude
)