Obývací pokoj

[Garett Rivery]

+přimhouří oči, když ho tak přísně napomene a nakloní hlavu na stranu+ Jistě, že nepůjdeme. +souhlasí s ní naprosto vážně myslíc na to, že jestli někdo půjde lovit, tak to bude on sám, ne oni oba dva. když se však prsty dotkne k jeho tváři, rysy mu pomalu zjemní a přestane být tak napjatý. přilísá se tváří k její ruce, ale vráska mezi jeho očima zůstává+ Skutečně neublížil? +zopakuje vážně ujišťujíc se, že mu říká pravdu a nesnaží se toho chlápka jen chránit+ Ach tak... +trhne sebou nepatrně, jelikož se mu do mysli vkrádá myšlenka na to, že oni dva jsou také z jiných světů. pochybnosti o tom, jak by žena jako ona mohla někdy milovat někoho jako je on+ Myslím, že si dám zelený čaj. +rozhodne se rychle měníc téma hovoru, pustí jí a stočí pohled ke krabičkám s čaji, které se jme pečlivě prostudovat+

[Cairo]

Skutečně ne, nikdy, *ujišťuje ho* Opravdu mě miloval, a já jeho. Ale nemohl tu být doopravdy šťastný, přes šedesát let se živil ochranou lidí před nestvůrama a ještě ho pěkných pár desetiletí čeká. On je zaklínač, ti žijí o moc déle, než lidé, *vysvětluje* A někdo takový v mym světě uplatnění nenajde, ne tak, aby ho to naplňovalo. A já bych s ním bývala šla, ale mezi našimi světy se cestuje jen hodně obtížně, znamenalo by to, že bych pravděpodobně už nikdy neviděla svou rodinu... *odmlčí se* Pro mě je moje rodina hrozně důležitá a on to věděl. A já zase věděla, jak moc se touží vydat zas někam na výpravu, připadat si zase jednou užitečný. Prostě tohle nemohlo nakonec dopadnout jinak. Ale stejně toho nelituju. *když už mu to vykládá, tak ať si udělá celkový obrázek* Ale už je to pryč, vážně. *Zaregistruje, jak sebou trošku škubl a pak jak rychle mění téma a je jí jasné, že to není jenom tak* Co se ti honí hlavou? *zeptá se tiše a sleduje, jak až příliš zaujatě zkoumá nápisy na krabičkách*

[Garett Rivery]

+mhouří zamyšleně oči jak uvažuje jestli mu skutečně říká pravdu a jen nebrání svého bývalého partnera+ Zaklínač? +nakloní hlavu trochu nechápavě, jelikož je to něco co slyší poprvé v životě+ Dobře, když říkáš, že ti neublížil a nechce ho jít lovit. +zamručí nakonec rozladěně, jelikož už viděl jak si toho týpka pořádně podává a jeho vlk ho porcuje na kusy+ Pro tebe je tvoje rodina hodně důležitá že? +zajímá se raději o něco více bezpečného kdy nebude mít chuť vyrazit ze dveřích a roztrhat někoho na kousky+ Mám mladší sestru. Jmenuje se Erika a je jí sedmnáct. +pousměje se měkce, když si na svojí mladší sestřičku vzpomene+ Já ti přeci věřím. +usměje se na ní a jemně jí pohladí po tváři, než se jme studovat krabičky+ Že nechápu jaký je rozdíl mezi zeleným a černým čajem. +zamračí se na krabičky neochotný přiznat, že jeho vnitřní zvíře trpí myšlenkou, že by nikdy nemohla být jeho do konce jejich dní. že je dost reálná šance, že zestárne sám, navždy pohlcený v poutu, které si sám ukoval. vždyť proč by to mělo vyjít jim dvěma, když má za sebou jeden vztah s mužem z jiného světa, který nevyšel kvůli tomu že nebyl z toho jejího+

[Cairo]

Tak si říkají, ti, co se živí tím, čím on, *pokrčí rameny* Ani nemůžu říct, jak moc důležitá, *pousměje se* A ona je taky vlk? *zjištuje se zájmem, protože to je vůbec poprvé, co od něj získala nějakou osobní informaci, teda kromě té vlčí záležitosti.* Taky mám mladší sestru, Grace, *měkce se usměje* Už je dospělá, je jí dvaadvacet, ale vždycky to bude moje malá sestřička, *zasměje se. To čajové dilema mu samozřejmě nezbaští, vidí, že ho něco trápí, ale neví, jestli má právo se v tom šťourat, když jí to evidentně nechce říct. Natáhne se a sebere mu krabičky z ruky, hodí ten správný pytlík do hrnku a doufá, že voda moc nevystydla a čaj se ještě vylouhuje. Má pocit, jako by po tomhle rozhovoru potřebovala načerpat trošku útěchy, takže se k němu přitulí, opře se o jeho rameno a vezme do dlaní jeho ruku. Proplete prsty s jeho, pohladí ho palcem po hřbetu ruky, mapuje vystouplé žíly a pak jeho ruku otočí dlaní vzhůru. Zarazí se a povytáhne obočí.* Ty máš tetování? *podiví se, ale v hlase je znát, že se jí to hodně líbí, vyprostí jednu ruku a přejíždí bříšky prstů přes sérii znaků která zdobí jeho předloktí*

[Garett Rivery]

Erika? Ta je ještě štěně. +pousměje se měkce+ Střelený, nezodpovědný štěně. +zavrtí nad tím s láskou v očích hlavou+ Taky je čarodějka jako ty? +zajímá se skutečně se zájmem+ Hmn? +zamručí nechápavě, když mu vezme z rukou krabičky s čajem a sama jeden vybere+ Děkuju. +broukne měkce. chce jí obejmout, když ho vezme za ruku a začne si s ní hrát a zkoumat jí. zase se uvolní a tiše spokojeně zamručí. je příjemné, když se ho tak dotýká. přivře oči a soustředí se na dotyk jejích prstů na jeho ruce. sžívá se s ním, přijímá ho jako něco, bez čeho by nemělo cenu žít+ Prosím? +zamrká překvapeně nad jejím dotazem, jak mu v první chvíli nedochází co má na mysli+ Ach... +vydechne, když stočí pohled na řady elegantních znaků+ ...ano, mám.... mám dvě. +pousměje se, když vidí, že se jí zřejmě tetování líbí+ Je to v našem starém jazyce. +broukne+

[Cairo]

Takže se ještě nepřeměňuje? *zeptá se* Ne, ona ne. Z celý rodiny jenom já, nikdo neví, co to způsobuje, ale čas od času se to stane, *pokrčí rameny.* Co to znamená? *zajímá se a zaujatě si nápis prohlíží, přičemž ho dál hladí po hladké kůži a vychutnává si její strukturu pod bříšky prstů.* Kde máš to druhý? *zjišťuje a napadne ji, že zatím na něm žádný jiný nezaznamenala, takže nejspíš bude někde schovaný. A to znamená, že pokud by jí ho chtěl ukázat, bude se muset svlíkat. Při tom pomyšlení jí v očích problesknou toužebné jiskřičky.*

[Garett Rivery]

Ale ano přeměňuje. +pousměje se+ Jen je nezodpovědná a splašená. Myslí si, že když má vlka, tak se jí nemůže nic stát. +pokrčí zlehka rameny říkajíc, že je střelená tak jako dívky v jejím věku bývají+ To je zajímavé. Jak je něco takového možné? +podiví se upřímně+ Můžete mi sebrat moje srdce, moji lásku, můj majetek... ale vlk, ten mi zůstane navždy. +zacituje měkce zlehka prsty klouzajíc po znacích tetování+ Je to rituální tetování. Nosí ho jen ti, kteří jsou v nebývalé harmonii se svým vlkem. Když jsou téměř jeden. +usměje se na ní+ Druhé mám zde. +ukáže si pod hrudní koš kousek od boku+ Chtěla bys ho vidět? +zajímá se se šibalským jiskřením v očích+

[Cairo]

Ona na to přijde, *uklidňuje ho* Jako vy všichni, počítám, že tímhle obdobím sis určitě prošel taky, *mrkne na něj* To nikdo neví, proč se to děje. Občas se v nekouzelnický rodině narodí kouzelník a občas se v kouzelnický narodí dítě bez magickýho nadání. Nikdy nikdo nezjistil, proč to tak je, *pokrčí rameny* To je krásný, *vydechne* Škoda, že naši vlkodlaci se do takovýhle harmonie dostat nemůžou, *povzdechne si, když si uvědomí tu agónii proměny a všechno, co s tím souvisí. Když jí poví, kde má to druhý tetování, toužebně přimhouří oči a když dokonce sám od sebe nabídne, že já ho ukáže, srdce jí vynechá jeden úder a vzápětí se rozběhne snad dvojnásobnou rychlostí* Jasně, *vymáčkne ze sebe pokud možno ledabylým tónem, ale oči má doslova přilepené na jeho těle, kde se pod tenkou látkou košile rýsují svaly. Sklouzne z něj, aby mu udělala místo, sedí na sedačce, nohy složené pod sebou, tváří se jakoby nic, ale ruce jí svrbí touhou pomalu rozepnout knoflíček po knoflíčku a prozkoumat každičký centimetr kůže pod nimi.*

[Garett Rivery]

Nakonec ano, ale teď je v takových letech, kdy dělá samý neuvážený věci. +kroutí nad tím hlavou+ Ale ano, prošel. +ušklíbne se pobaveně, když si na to vzpomene+ Sám jsem s přijetím vlka měl velké problémy. Naštěstí Erika je na tom mnohem lépe už od začátku. +pousměje se+ I u nás je taková harmonie velmi vzácná. +usměje se na ní a jemně jí pohladí po paži, když najednou vypadá tak smutná, alespoň do chvíle kdy jí nabídne, že si sundá košili. usměje se trošku šibalsky a v očích mu zajiskří, jelikož mu neunikla její reakce, slyší její rychle tlukoucí srdce, vnímá jak se jí zlehka zachvěl hlas+ Dobře, bude mi ctí. +usměje se na ní a vstane, chvilku uvažuje, než se k ní otočí čelem, rozhodnutý udělat z toho trošku šou, proč se nepředvést, neoslnit jí svým tělem, zjistit, jak moc se jí líbí. zvedne ruce a rozepne nejvyšší knoflíček, putujíc od knoflíčku ke knoflíčku, pomalu odhalujíc nahou hruď+ Tohle tetování je další způsob, jak říct, že jsme přijali svého vlka, každý rok, kmen, smečka... jak to chceš zrovna nazvat... mají svůj. +vysvětluje zatímco nechá košili, aby mu sklouzla z ramen na zem a natočí se k ní víc bokem, na kterém má tetování+

Spoiler: show

[Cairo]

*Jako uhranutá sleduje, jak se knoflíčky vyvlékají z dírek, jak mezera mezi nimi postupně odhaluje jeho krk, hrudník, vyrýsované břicho, cestičku z tmavých chloupků, mizející za pasem kalhot. A pak mu košile sklouzne z ramen, a on stojí před ní. Bože, je dokonalý, probleskne jí hlavou, když si prohlíží ta široká ramena, pevné svaly a snad kilometry zlatavé pokožky. Matně registruje, že něco říká, ale nedokázala by říct, co, ani kdyby na tom závisel její život. Na okamžik ulpí očima na obrázku na jeho boku a udělá si v duchu poznámku, že ho později musí prozkokumat z blízka, ale teď ji mnohem víc fascinuje jeho tělo.
Střetne se s jeho pohledem a v očích se jí zračí všechno to, co se odehrává uvnitř. Vstane a pomalu k němu přistoupí, stále s pohledem upřeným do jeho očí, pozvedne ruku a položí dlaň přímo doprostřed jeho hrudi. Sklopí pohled ke své ruce, sleduje, jak se zvedá a klesá v rytmu jeho dechu. Jeho kůže je horká a vláčná a přímo pod rukou cítí zrychlený tlukot jeho srdce. Sklouzne níž, přejede prsty přes pevné břicho, druhou rukou pohladí obrázek vlka na jeho boku, pomalu ho obchází, ruce stále na jeho těle, až se dostane za něj, sklouzne dlaněmi po širokých ramenou, podél páteře níž, krátce přitiskne rty mezi lopatky, provlíkne ruce kolem jeho těla, skouzne přes boky zpátky na jeho hrudník. Prozkoumává jeho tělo, jako by nikdy neviděla nic úžasnějšího.*