Obývací pokoj

[Garett Rivery]

+naslouchá tichu, které je přerušované tichými vzlyky, které bolestivě svírají jeho srdce. potichu otevře dveře a strčí dovnitř nejdřív kytici a pak sebe sama+ Chtěl... chtěl bych se ti omluvit. +dostane ze sebe trochu trhavě, když postává u dveřích a div nejistě nepřešlapuje z jedné nohy na druhou+ Nechtěl jsem, abys plakala. +vydechne zkroušeně a rychle k ní přejde, klekne si před ní a strčí jí kytičku pod nos+ Prosím, už neplakej. To jsem nechtěl. +upře na ní svý psí oči tak smutný, jak zkroušeně a provinile se v tu chvíli cítí+

[Cairo]

*Pocítí úlevu, když se ve dveřích objeví jeho statná postava. Narovná se a spustí nohy z pohovky. Vezme do dlaní svazek kytiček.* Myslela jsem, že už se nevrátíš, *hlesne, nedokáže zakrýt ublížený, trochu obviňující tón. Podívá se do jeho zkoušených očí, roztřeseně vydechne a sklouzne dolů k němu, schová se v jeho náruči.* V pořádku? *zašeptá do jeho košile*

[Garett Rivery]

Já? +zamrká trošku překvapeně, protože ho nenapadlo, že zrovna o tomhle by mohla uvažovat, jelikož by něčeho takového nebyl schopen+ Něco takového bych nikdy nedokázal. +hlesne tiše a pod jejím obviňujícím tónem je ještě víc zkroušenější. pevně jí obejme, když k něm sklouzne dolů a zaboří tvář do jejích vlasů+ Omlouvám se. Odpusť mi prosím. +zašeptá tiše+ Nenapadlo mě, že by sis něco takového mohla myslet a plakat. +sevře jí o trochu pevněji a začne jí hladit po pažích a zádech, aby jí zahřál+ Musel jsem uklidnit vlka. Je těžké ho v takové situaci ovládnout, když oba tolik toužíme po jedné ženě. +snaží se jí to vysvětlit, ale netuší odkud začít+

[Cairo]

Byl jsi pryč přes dvě hodiny, co jsem si měla myslet? *ovine kolem něj ruce a drží se ho jako klíště. Když mluví o vlkovi, překvapeně na něj pohlédne.* Vlk ti dělá problémy? Kvůli mě? *vypadne z ní* To jsem netušila, promiň, *sklopí oči a znovu zaboří tvář do jeho košile, vdechuje jeho vůni.* Jak jsi myslel to, že bys to nedokázal? Vždyť se známe sotva pár dní, *zeptá se po chvíli tiše, stále nemůže uvěřit, že by ji mohl doopravdy chtít.*

[Garett Rivery]

To bylo tak dlouho? +zamrká překvapeně+ Omlouvám se. +zašeptá znovu a znovu pevně jí držíc v náručí+ Ne, ne, za to se neomlouvej. +zavrtí prudce hlavou+ Měl jsem to zarazit sám. Nezasloužíš si, abych se na tebe tak vrhl. Chtěl bych se ti dvořit a postupně si získávat tvé srdce. Ne se na tebe vrhnout hned druhý den na pohovce. Je to pro tebe příliš nedůstojné, zasloužíš si víc. +šeptá jí tiše do vlasů, vylévajíc si trochu své srdce, ale jen trochu+ A můj vlk... touží po tobě stejně tak moc jako já. Po tvé přítomnosti. Je pro něj jen těžší ovládnout se. +snaží se jí vysvětlit něco, pro co přesně nenachází slova+ Myslel jsem to tak, že bych to nedokázal. Jednou ti to vysvětlím, až přijde ten vhodný čas. +broukne tiše+

[Cairo]

*Znovu překvapeně zvedne hlavu, zadívá se mu do očí se zmateným výrazem.* To já se vrhala na tebe, *odporuje mu, ale pak jí postupně dochází zbytek jeho slov a pousměje se.* Tak asi trochu zvolníme, není kam spěchat. I když neručím za to, že dokážu udržet ruce u těla. Asi nedokážu se tě nedotýkat, když tě mám poblíž, *pokrčí rameny s trochu provinilým výrazem, jako by se přiznávala k hříchu u zpovědi* Navíc, *dodá po chvíli,* moje srdce už ti asi patří, aspoň docela veliká část, *přizná poněkud nesměle*

[Garett Rivery]

+nesouhlasně zavrtí hlavou, jelikož to vidí tak, že je to on, co za nastálou situaci může+ Asi ano... máme času kolik si jen budeme přát. +broukne a jemně jí políbí do vlasů+ Obávám se, že sám nedokážu být takový gantleman jak bych si sám přál. +zasměje se tiše+ Odpustíš mi pár dotyků? +zabrouká tiše+ Ach... +hlesne a srdce se mu s jejím doznáním roztluče šílenou rychlostí+ Mé srdce je tvé... jenom tvé. +přizná se ke svému vlastnímu hříchu+

[Cairo]

Odpustim ti jich třeba i víc, *zavrní a přilísá se tváří k jeho krku* Pokud ty mě taky, *zasměje se, líbne ho na místečko, pod kterým tepe krev* Jedl jsi dneska něco? *zeptá se a trochu se odtáhne* Já už mám docela hlad, co se vrátit do sídla a dát si něco k večeři? *navrhne, vymotá se z jeho objetí a vstane. Vklouzne do bot a natáhne k němu ruku, jestli půjde s ní.*

[Garett Rivery]

+pohladí jí po druhé tváři a pohladí po zádech+ Tobě bych odpustil i pokus o mojí vlastní vraždu. +zazubí se na ní vesele+ Myslím, že jsem měl k obědu zvěřinový guláš od sestry. +usměje se na ní a v žaludku mu při pomyšlení na jídlo zakručí+ Myslím, že začínám hladovět. +zasměje se tiše+ To bych moc rád. +usměje se na ní a pustí jí, aby mohla vstát. sevře jemně její dlaň a vstane, ale místo toho aby jí pustil si jí k sobě přitáhne a jemně políbí+ Měla bys pochopit jedno. +zabrouká+ Já a můj vlk jsme dvě bytosti v jednom těle, které musí najít rovnováhu, aby mohli společně žít. A to od stravy až po skutky. Co se týče tebe myško, jsme v nebývalé rovnováze. Nechci aby ses trápila kvůli tomu, že můj vlk je příliš impulsivní a divočejší. Patříš do srdcí nás obou. +ještě jednou jí jemně políbí+ Půjdeme tedy? +nabídne jí své rámě+

[Cairo]

Neboj, o to se pokoušet nebudu, *mrkne na něj* Tvou sestru bych ráda poznala, *prohlásí a zasměje se, když mu zakručí v břiše* Dobře, musíme nakrmit vás oba, *věnuje mu něžný úsměv, kterým mu naznačí, že je to v pořádku a že se tím netrápí. Vrátí mu polibek, zavěsí se do něj a dlaň druhé ruky položí na jeho paži. Společně zamíří ven a po pláži zpátky k sídlu.*