Výlet na Manhattan

[Vanessa]

Je to spíš povídání si, než hra. Pro mě je to takové gesto důvěry vůči tobě, protože o sobě nikomu nic neříkám +pohlédne na něj+ Ale když od někoho něco žádám, považuji za správné mu stejným oplácet +vezme si do ruky hrnek s čajem a chvíli do něj fouká+ Proč jsi se rozhodl zrovna pro fotografování? +zeptá se ho tedy+

[Jacob Downly]

+opře se a zamyšleně na ni hledí, když mu vyloží svou otázku+ No... +nakloní hlavu na stranu a zamyslí se+ Protože některé okamžiky stojí za zapamatování a do fotky můžeš přenést ty emoce. Můžeš tam dostat celý svět. A tak trošku si z něj kousek schovat. Napořád. +odtuší+ Teď je řada na mě..? Dobře, co tebe vedlo k tvé práci?

[Vanessa]

Všímáš si věcí kolem sebe, takových, co jiní ani nevnímají. To se mi na tobě hrozně líbí, že jsi tak vnímavý. K okolí, k věcem, k lidem +usměje se a pak skloní hlavu do hrnku+ Svoji práci jsem si nevybrala. Byla mi určena. Od útlého dětství jsem vyrůstala v...no něco jako klášteře, jak jsi kdysi vtipně poznamenal +pousměje se+ a tam mně od mala připravovali na to, co dnes dělám. Tedy v ozbrojených složkách jedné velké organizace +radši mu to řekne rovnou, stejně by se asi ptal+ Připadáš mi jako spokojený a šťastný člověk. Co tě dělá tak šťastným a spokojeným? Kdy jsi byl v životě nejšťastnější? Dětství se nepočítá +uculí se+

[Jacob Downly]

+poněkud zachmuřeně ji poslouchá+ Ale to - +pak se zarazí, protože on se ptát vlastně nemá, tak zvedne ruce dlaněmi vzhůru a odpoví na její otázku+ Asi od osmnácti let, kdy mi došlo, že nemusím dělat to, co se ode mě očekává. Ale to, co si sám přeju. +pousměje se+ Nevadí ti to? Být ozbrojená složka velké organizace? +zeptá se jí zase on+

[Vanessa]

To si někdo umí zařídit spokojený život +zasměje se, myslí to v žertu+ Nevadí. Byla jsem k tomu vychovávána a cvičena a beru to jako své poslání. Tedy... donedávna mi to nevadilo. Teď o tom občas pochybuji, jestli je správné, co dělám +zadívá se na něj+ Co se ti líbí na ženách? To mně vždycky hrozně zajímalo +zasměje se pobaveně+

[Jacob Downly]

+usměje se a pokývá hlavou, když mu řekne, že jí to začíná vadit+ Kdybys chtěla s něčím pomoct... však víš. +usměje se na ni+ Na ženách? +vyvalí oči a trošku se zakucká, protože se před tím zrovna napil+ No... +zamyslí se a poněkud bezradně se podrbe ve vlasech+ Já si nejsem jist, jestli bych to uměl specifikovat nějak konkrétně... +snaží se+ Žena musí mít nějakou auru kolem sebe. Jistou auru ženskosti. Chápeš, já jsem rytíř, chci ženu zachraňovat a když ona vypadá, že to zvládne sama, tak se do toho neženu. +uculí se+ Ještě bych dostal jednu za ucho. +zasměje se+ A taky inteligenci. No a samozřejmě pěkný prsa. +zazubí se na ni rošťácky+

[Vanessa]

Vím +přikývne+ Ty mi už dávno pomáháš +pohlédne na něj s milým úsměvem a pak ho se zájmem poslouchá, co se mu na ženách líbí a mimoděk přitom sklouzne pohledem na svůj hrudník, jestli spadá do jeho kategorie (heh, že by další otázečka?:D)+ Jasně, chápu. Líbí se ti křehké, bezbranné ženy, které potřebují ochraňovat. Takže například já u tebe nemám žádnou šanci +zasměje se pobaveně, ale někde hluboko uvnitř cítí rozčarování+ Jsem zvyklá, že mne se muži bojí +pokrčí smířeně rameny a protože nedostala otázku, ptá se sama+ Tak se mi přiznej, kolik jsi měl takových bezbranných princezen, rytíři +mrkne na něj zvědavě a čeká, jestli Jacob nepůjde ráno pro čerstvé rohlíky:D+

[Jacob Downly]

Křehké, ale ne hloupé. Ty co si umí říct o pomoc. +usměje se na ni a přikývne+ No... jestli myslíš jako s kolika jsem mměl vztah, tak to byla jedna. +zazubí se na ni+ A ty bys chtěla nějakou šanci? +usměje se, nakloní hlavu ke straně a mrkne na ni, ale koutky ho zradí a uculuje se u toho+ (a kdo že to puse pro rohlíky? )

[Styx Lupin]

+pochopila tu narážku, ale ještě pořád nemá odvahu říct si mu o přímou pomoc, protože se obává, že když mu o sobě prozradí až moc, vyhodí ji oknem do Central Parku:D+ Tys měl jen jednu vážnou známost? Ne, ne, to ještě není otázka... jen tomu nemůžu uvěřit. Po tobě přece ženy musí šílet +sjede jeho vysokou vypracovanou postavu pohledem, ale ne hladovým (i když...), spíš hodnotícím. Když Jacob vysloví další otázku, zarazí se a rychle uvažuje, kolik stupňů mrazu bývá v New Yorku po ránu. Chvíli váhá s odpovědí, než uzná, že to jedno slovíčko ji nezabije, hlavně, že bude v teple + No...možná +odpoví nakonec a pak se mu podívá do očí+ Proč to skončilo... ten tvůj jediný vztah? +pozvedne zvědavě obočí+

[Jacob Downly]

MOžná? +rozesměje se+ To je mi ale odpověď, možná. +zavrtí nad tím hlavou+ Ani ano, ani ne. +ale nechá to tak, a nechce z ní nic tahat+ Jediný vážný vztah s křehkou ženou. +zvedne prst+ Na ostatní ses neptala. +usměje se na ni+ Protože jsem moc riskoval, aspoň to mi řekla. +pokrčí rameny+ Proč ty s nikým nechodíš? +koukne na ni tázavě+