Středozemě

[Locke Lamora]

Aha. +přikyvuje, poslouchá ji, a než se rozkouká, ze snídaně jsou prázdný talíře. se zafuněním se natáhne vedle ní, pohladí si plný břicho, pohladí jí plný břicho, vtiskne na něj pusu a zespoda se na ni uculí+ Tak co, vyrazíme omrknout město? +navrhne, a dopije poslední zbytky kafete+ Ať taky vidíme něco z města ve dne. +zazubí se+

[Wenai Lafayette]

Do města? +koukne na něj , spíš žamžourá poněkud přecpaně+ A co je s naším celým dnem v posteli? To se ruší? +líně zívne a protáhne se+ No... jetli chceš, tak s tebou do města půjdu, ale muíš mě nechsat chvíli trávit. Tak aspoň hodinku, jinak mě přivšem chytnou.

[Locke Lamora]

No vidíš. +přikývne, když si na ten plán vzpomene+ To se rozhodně neruší. +zavrtí vehementně hlavou+ Uvidíme večer. +pokrčí rameny, odstrčí tác na noční stolek a rozvalí se přes půl postele+ A budeš mi něco povídat? +koukne na ni vesele a odfoukne si z očí pár pramenů+ Musím se nechat ostříhat. +zamrmlá si pro sebe, když se mu to nevede a furt mu tam lezou+

[Wenai Lafayette]

+uculí se na něj a prohrábne mu ty vlasy, velice zálibně+ Ne, ne, ne, žádný stříhání nebude. Máš to perfektní. A já ti to navíc zakazuju, abys věděl. +usměje se na něj mile, ale nesmlouvavě+ A co bych ti měla vyprávě? Co bys chtěl slyšet? +sesune se k němu a hladí ho po zádech a přemýšlí o tom+

[Locke Lamora]

ale všude mi to leze. +namítne+ a je to čím dál těžší nacpat pod paruku. +zahýbe obočím+ A vůbec, já jsem tvůj manžel, ty máš poslouchat mě a bejt přivázaná k posteli. +zazubí se vesele+ Hm... +usměje se, obejme ji kolem ramen a políbí do vlasů+ něco co ti dělá radost. něco o tobě. něco hezkýho. +uculí se a lehce i u toho hladí po paži+

[Wenai Lafayette]

Nestříhej se... +zaškemrá a udělá na něj velký oči a zamrká+ Děsně ti to sluší, abys věděl. +usměje se a pohladí ho po tváři, taky ho obejme a zauzluje se s ním+ No... tak dobře, něco ti povyprávím, a pak teda mlžeme jít do toho města. +nachvíli se zamyslí, co by mu tak vyprávěla+

Byl jeden chudý hoch sirotek, neměl otce ani matky, a musil jít sloužit, aby byl živ. Dlouho chodil, nikde nemohl služby najít; až jednoho dne přišel k nějakému stavení o samotě pod lesem. Na prahu seděl starý dědoušek, měl místo očí v hlavě tmavé důlky; kozy v chlívku mečely a dědoušek řekl: „Rád bych vás, ubohé kozičky na pastvu dovedl, ale nemohu, nevidím; a nikoho nemám, abych ho s vámi poslal. „Dědoušku, i pošlete mne,“ ozval se hoch, „já vám ty kozičky budu pást a vám taky rád posloužím.“ „Kdo pak jsi? A jak se jmenuješ ?“ A hoch mu všecko pověděl a že mu říkají Janeček.“ „Dobře, Janečku i
vezmu tě; a nejdříve mi ty kozy na pastvu vyžeň. Ale tam na tu hůrku v lese jich nevoď: přišly by na tě Jezinky, uspaly by tě a pak by ti vyloupaly oči, tak jako mně to udělaly.“ ,,Nic se, dědoušku, nestarejte," odpověděl Janeček, „mně Jezinky očí nevyloupají." Po té pustil kozy z chlívka a hnal je na pastvu. První a druhý den pásl pod lesem; ale třetího dne řekl sám sobě: „Což bych se bál Jezinek? Poženu, kde je lepší pastva.“ Pak si uřízl tři zelené proutky ostružiny, schoval do klobouka, a hnal kozy zrovna do lesa na tu hůrku. Tam se kozy rozběhly po pastvě a Janeček si sedl do chládku na kámen. Dlouho neseděl, a nenadále, kde se vzala, tu se vzala, stála před nim krásná panenka, celá bíle oblečená, vlasy po zádech pěkné rozčesané, černé jako havran, a oči jako trnky. „Pozdrav pán Bůh, mladý pasáčku!" povídá, „Hleď jaká to jablíčka rostou v naší zahrádce. I tu máš, jedno ti dám, abys taky věděl, jak jsou dobrá.“ I podávala mu krásné červené jablíčko. Ale Janeček věda kdyby to jablíčko vzal a snědl, že by usnul a že by mu potom oči vyloupala; i řekl: „Děkuju pěkně, krásná panenko! Můj hospodář má v zahradě jabloň, rostou na ní ještě pěknější jablíčka; dost jsem se jich najedl!" — „Nu když nechceš, nebudu tebe nutit," řekla panenka a odešla. Za chvíli přišla jiná, ještě krásnější panenka, měla v ruce pěknou červenou růži a řekla: „Pozdrav pán Bůh! Mladý pasáčku! Hlehleď jakou jsem tamhle na mezi utrhla krásnou růžičku! A jak pěkně voní! Přivoň si taky!" — „Děkuju pěkně, krásná panenko! Můj hospodář má v zahrádce ještě pěknější růžičky; navonil jsem se dost!" — „Nu, když nechceš, nech tak!" řekla panenka celá rozhněvaná, obrátila se a zas odešla. Po některé chvíli přišla třetí panenka, nejmladší a ze všech nejkrásnější. „Pozdrav pán Bůh! Mladý pasáčku! — „Děkuju pěkně, krásná panenko !" — „Věru, švárný jsi hoch," řekla panenka; „ale byl bys ještě hezčejší, kdybys měl vlásky pěkně učesané: pojď, já tě učesám!" Janeček neříkal nic; ale když panenka k němu přikročila, aby ho česala, vzal s hlavy klobouk, vytáhl z něho jeden proutek ostružiny a šup uhodil panenku po ruce. Panenka dala se do křiku: „Och, pomozte, pomozte!" začala plakat a s místa se nemohla hnout. Janeček nedbal nic na její pláč a svázal jí ostružinou ruce. Tu přiběhly ty druhé dvě panenky, a vidouce sestru chycenou, začaly Janečka prosit, aby ji jen rozvázal a pustil. „Rozvažte si ji samy!" řekl Janeček. — „Och, nemůžeme; máme měkounké ručičky, popíchaly bychom
se!" Ale když viděly, že hoch jinak nechce, šly k sestře a chtěly ostružinu rozvázat. V tom Janeček přiskočil a šup šup I uhodil je taky proutkem a pak jim oběma svázal ruce. ,,Hleďte, mám vás, vy zlé Jezinky co jste mému hospodáři vyloupaly oči." Po té běžel domů k hospodáři a řekl: Dědoušku I pojďte, našel jsem
někoho, kdo vám zas oči vaše dá.“ A když přišly na tu hůrku, řekl té první Jezince: „Teď mi pověz, kde jsou dědouškovy oči? Nepovíš-li, vhodím tě tuhle do vody!'' — Jezinka se vymlouvala, že neví, a Janeček ji chtěl vhodit do řeky, co tam pod hůrkou tekla. — „Nech mne! Janečku, nech mne!'' prosila Jezinka, Já
li dědouškovy oči. dám.“ I vedla ho do jedné jeskyně, kde byla veliká hromada očí, velikých i malých, černých, červených, modrých i zelených, a dvě z té hromady mu vybrala. Ale když Janeček je dědouškovi vsadil, začal ubohý naříkat: „Och běda, běda! To nejsou moje oči; vidím samé sovy!'' Janeček se rozhněval, Jezinku popadl a vhodil do vody. Potom povídá té druhé: „Pověz ty, kde jsou dědouškovy oči?" Ta začala se taky vymlouvat, že o nich neví; a. když jí hoch pohrozil, že ji taky do vody vhodí, vedla ho zas do té jeskyně i vybrala mu dvé jiných očí. Ale dědoušek zase naříkal: „Och, to nejsou moje oči; vidím samé vlky!“ I stalo se druhé Jezince tak jako Té první — jen se nad ní voda zavřela. — „Pověz mi ty, kde jsou oči dědouškovy?'' řekl Janeček té třetí nejmladší Jezince. Tu ho taky vedla k té hromadě v jeskyni a dvé očí mu vybrala. Ale když byly vsazeny, zase dědoušek bědoval, že to nejsou jeho očí, prý: „Vidím samé štiky!" Janeček vida, že ho též obelhala, chtěl ji taky utopit, ale Jezinka prosila ho s pláčem: „Nech mne! Janečku, nech mne! Já li ty pravé dědouškovy oči dám." I vybrala je ze spodu celé hromady. A když je Janeček dědouškovi do důlků vsadily, vykřikl dědoušek radostně: „To — to jsou moje oči I chvála pána Bohu! Teď zas dobře vidím." Potom Janeček a ten dědoušek byli spolu dobře živi: Janeček pásal kozy
a dědoušek dělal doma syrečky, a pak je spolu jedli. A ta Jezinka potom už nikdy víc na té hůrce se neukázala.

[Locke Lamora]

No... tak jo. +zazubí se, a zručně maskuje že se mu líbí se jí líbit. poslouchá a lehce ji u toho hladí po zádech a po pažích, a uculuje se+ Teda. To bylo pěkně morbidní. +zazubí se na ni když skončí+ Doufám že mi neplánuješ vyloupat oči a vystavit si je. +koukne na ni úkosem, ale culí se+ To by mě hned všude chytili, v životě bych nic neukrad. +zazubí se a dá jí pusu+

[Wenai Lafayette]

Že jo. +usměje se na něj+ Proto mám tu pohádku tak ráda, že je taková strašidelná. Ne jak ty šmuky, co se vypráví teď. Já? Ne, to ne. Až umřeš. To si je dám do skleničky, hned vedle tvé urny a jazyke a budu si s tebou povídat. +oznámí nu, jako by se nechumelilo+

[Locke Lamora]

Jaký se vypráví teď? +zajímá se+ Nám Otec Okov pohádky moc nevyprávěl. +zašklebí se vesele+ Tak jo. +polkne poněkud+ Já se vynasnažím umřít nějak vcelku,abys to nemusela moc přebírat. +zazubí se+ A doufám, že mi pořídíš nějakou pěknou urnu. Né žádný falešný zlato, to bych se vrátil a strašil tě. +zakoulí očima+ Prolítával bych stěnama a dělal ti kazišuka. +culí se+

[Wenai Lafayette]

No teďka se vypráví takový ty úplně měkký a nestrašidelný pohádky, kde se nikdy nemůže nic nikomu stát. +zašklíbí se na to, jakože jí to moc po chuti není+ No tak to budeš fakt moc hodnej. +zazubí se na něj vesele+ Já ti dám kazišuka. A vůbec, ty máš beztak zakázaný umřít. Abys mohl bejt se mnou napořád a úplně furt. +natáhne se a dá mu pusu+