Středozemě

[Locke Lamora]

+ještě jednou zasténá, než ze sebe dostane všechno, a jen tam tak leží s přivřenýma očima a prudce oddychuje, srdce mu buší jako splašený, a trochu nablble se culí+ No jasný. +přikývne, když popadne dech+ To je tím, že mám takovou boží ženu. +zazubí se na ni, nakloní se nad ní a dá jí pusu+ Pěkně se mnou cvičíš, Kůstko. +uculí se, a natáhne se vedle ní na bok, aby se mohl přitisknout k jejímu teplýmu tělu+ Miluju tě. +pošeptá jí potichu do kůže na krku+

[Wenai Lafayette]

To abysme nezakrněli. +vydechne+ Nebo nepřibrali. +zasměje se potichu a pak se k němu otočí a přitulí+ Taky tě miluju. +pošeptá mu do ucha a ještě chvíli se tam vyvaluje, než se ozvou dva tři kroky a potom hlas+ Nazdar hrdličky, máte tu místo? +na okraji světla z ohně stojí muž, spíš kluk, něco mezi tím a jen se na ně uculuje, jako starej známej. Wenai se hnedka posadí a snaží se zakrýt celá tou halenou+

[Locke Lamora]

Jo. My dva. +zazubí se, a přejde jí prstama po žebrech, spokojeně si tam vegetí, když se objeví cizí kluk+ Hej! +vyjede z Lockeho, a snaží se taky zakrýt Wenai tou halenou+ Kdo u Perelandra seš? +zamračí se na něj nepřátelsky, ale kluk mu nepřipadá nějak vyloženě nebezpečnej, tak si ho akorát ostražitě měří, a dává bacha, aby jí něco nekoukalo+

[Wenai Lafayette]

+Wenai je chvíli zmatená, načež se začne děsně nenápadně soukat do kalhot, a hlavně rychle, aby on z toho nic neviděl. Ten chlápek si každopádně sedne a vytáhne slaninu a začne ji krájet nožem+ Dáte si taky? +položí ji tam na kámen u ohniště, aby se opekla+ Doufám, že jsem vás nevyrušil předčasně, ale podle těch zvuků... +zahýbe významně obočím+
Kdo ty jako seš? +vyvalí na něj Wenai oči a sedne si k ohni+

[Locke Lamora]

+nějak přes ni šupne halenu, aby se oblíkla zakrytá, a sám si taky natáhne aspoň kalhoty+ Jo, a co tu deláš? +dodá, a podezíravě si ho prohlíží, páč moc dobře ví, že když se někdo takhle potmě připlíží, má většinou něco za lubem. na druhou stranu se tam ale ta slanina krásně škvíří, a voní úplně božácky+ Tady okolo nikdo nežije, tak kde ses tu vzal? +zajímá se+

[Wenai Lafayette]

+chlápek se pousměje+ Pár lidí tu žije. Kus na jih. Není jich moc. +pokrčí rameny+ Jsem lovec, ale nemám štěstí. Zvěř někam zmizela. +pokrčí rameny a naznačí, aby si nabídli slaninu+
+Wenai si jeden kousek vezme i s chlebem, co jí podá a pořád na něj kouká, kdyby si náhodou chtěl něco dovolit+ Takže ty seš lovec. Z vesnice. Na jihu. +shrne a lovec přisvědčí+

[Locke Lamora]

A co že ses rozhod k nám přidat? +zabrblá Locke nedůvěřivě, ale slaninu si vezme taky, pač kdyby se je náhodou rozhodl chlápek zabít ve spaní, aspoň by umřel s chutí slaniny na jazyku a to není tak hrozná smrt+ A co že to, že zvěř zmizela? +zajímá se+ To není moc dobrý znamení. +poznamená, a zasněně si vychutnává slaninu jen tak bez chleba+ Jak se jmenuješ? +koukne na něj+

[Wenai Lafayette]

Harald. Moje jméno je Harald. +usměje se na něj a taky si vezme slaninu, protože má hlad+ Není to dobrý znamení. Chci zjistit proč tomu tak je, ale trochu se toho obávám... +koukne na ně+ Narazili jste po cestě na něco zvláštního?
+Wenai se jen nacpává a zavrtí hlavou, Harald jí podá ještě kus slaniny, když ona tu svou už dojí+ Díky. Nepotkali. Všechno vypadá normálně. +pokrčí rameny+

[Locke Lamora]

+Locke si vezme ještě plátek slaniny a zamyšleně ji okusuje+ Zvláštního? +zamračí se, jakoby se mu samotná ta představa zdála zvláštní+ Né, samý normální věci. Sem tam lidi, občas město, klid a ticho po pěšině. +ujistí ho, a nabídne mu napít z jejich měchu s vodou+ Ty už jsi na něco narazil? +zajímá se, a ještě si olíže prsty od slaniny+

[Wenai Lafayette]

Právě že nenarazil. +zavrtí zamyšleně hlavou+ ZZrovna jsem se chtěl jít kouknout, kdo mi to plaší zvěř takovým křikem, ale to jsem narazil na vás dva. +zazubí se na ně a Wenai se na něj jenom uculí, pak sklouzne pohledem na Lockeho a zaculí se ještě víc, když si na to vzpomene+