Pokoj č. 7 - Mr. Jade

[Rebecca Altamirano]

+jeho spalujícího pohledu si je přímo fyzicky vědoma, přesto se dál tváří, jakoby tam nebyl. Velmi dobře ví, kdy se odlepil od zdi a vstoupil, ale neotočí se, zčásti i proto, že přemítá nad tím, jestli to přece jen trochu nepřehnala a na vycouvání je už pozdě. Nepohne se, téměř jakoby měla za zády dravou šelmu a prudkým pohybem ji mohla vyprovokovat k útoku. Vnímá jeho teplo a nepopiratelné charisma a přitažlivost, která z něj vyzařuje. Z událostí posledních hodin je přecitlivělá, svaly ji bolí únavou a mozek reaguje jen pomalu a neochotně. A navíc ani nechce přemýšlet, protože pokaždé když začne, vidí před sebou znovu prázdný pohled své sestry a její tělo zasypané troskami. Kousne se do rtu ve stejné chvíli, kdy se Jade dotkne špičkou jazyka její kůže, rozpálené horkou vodou a částečně i snahou jejího těla zahojit zranění a vyplavit zbytek stříbra. Nedokáže se ovládnout a znatelně se zachvěje. Když pokračuje na hrdlo a krční tepnu, může jasně cítit divoký tep života, pulsující pod jeho rty. Nepatrně nakloní hlavu na stranu a drobné vlnky vzrušení jí probíhají celým tělem, dech se jí prohloubí a když jí jemnou kůži stiskne zuby, unikne jí ze rtů tlumené zasténání a instinktivně se přitiskne zády k němu, v primitivní touze po tom, aby cítila jeho kůži na své...+

[Jade]

+pořád ještě podvědomě napůl očekává koleno do koulí, takže si dává moc dobrej pozor, ale když na jeho doteky reaguje víc než pozitivně, rty se mu samy rozšíří do poněkud samolibého úsměvu, který může na kůži dobře cítit, na jazyku má ještě pořád chuť její kůže, zatímco špičkou nosu pokračuje po jejím hrdle výš až pod ucho, a nechává si přitom zaplnit plíce její vůni. Když se k němu ale přitiskne, bere to jako souhlas, který by jak už ji tak stihl poznat nikdy nevyslovila nahlas, na půl vteřiny zadrží dech a pak se jeho ruce najednou octnou na jejích bocích, pevně je sevřou, a nekompromisně ji přitisknou k němu, záda se jí přitisknou k jeho hrudi, ignorujcí přitom, že se mu na kůži dostává její krev, na zadek se jí přitiskne černá kůže jeho kalhot, a taky probuzená, tvrdnoucí erekce pod nimi. Jednu paži jí omotá kolem boků pod pasem, aby ji udržel u sebe, druhou vystoupá po jejím těle nahoru, přes ňadro, jakoby náhodou zavadí prsty o bradavku, přes hrdlo, a na prchavou vteřinu jim oběma před očima vyvstane záblesk představy, kdy se ty prsty kolem jejího hrdla omotají a stisknou, ale neudělá to, odhrne vlasy, co se jí lepí ke kůži, a přehodí jí je přes rameno dopředu; ale nezůstane tak, natřikrát si omotá ten mokrý černý pramen okolo zápěstí a zatáhne do strany, nepokouší se urvat jí hlavu, jen aby ji donutil naklonit hlavu víc na stranu a umožnit mu lepší přístup k jejímu hrdlu+

[Rebecca Altamirano]

+v koutku své mysli slyší slabý hlásek svého svědomí, který ji našeptává, že toho bude litovat pět vteřin po tom, co bude po všem, únava jí ale pomáhá ho ignorovat a soustředit se jen na pevné tělo tisknoucí se k jejímu. Podvědomě ví, že kdyby byla úplně při smyslech, nikdy by se do tohodle bodu nedostala, ale zbytkové stříbro, které její tělo už stihlo vstřebat působí jako droga, jako opiát, podmaňující si mysl a rozpouštějící vzdor. Navíc touží po blízkosti jiného člověka, touží se schovat před světem a nechat se přesvědčovat, že bude všechno v pořádku, i když matně tuší, že tohle není ta správná náruč, ve které by to mohla najít. Jenže je nejblíž….Zachvěje se, když jí rukou přejede po hrdle, ale nedá najevo žádnou instinktivní obranou reakci a když si její vlasy omotá kolem zápěstí a zatáhne, bez odporu se podvolí. Přestože ji Jade nijak dobře nezná, tahle zvláštní submisivita by už mohla být podezřelá i jemu…+

[Jade]

+věnuje se kůži na jejím krku, postupně nachází citlivý místečka, a každýmu zvlášť dá pocítit vlhkost svýho jazyka a stisk zubů, a paží si jí zatím tiskne do klína, kterým se o ní občas trochu otře, a horce jí vydechne na rameno; jak mu zvláční v náručí, měl by vlastně asi být samolibě pyšnej sám na sebe, že ji tak rychle donutil ke kapitulaci, nicméně navzdory tomu se musí zamračit. Obvykle dovede ženu v tomhle ohledu odhadnout celkem dobře (což je celkem zajímavá zábava na dlouhý jízdy metrem ), a sex s ní je v jeho mysli divoký, živočišný, možná trochu bolestivý; rozhodně ne povolná panenka, co sebou nechá smýkat a rezignovaně mu dovolí ji osoloužit na dlaždičkách. projede jím vlna vzteku, a zuby, kterýma zrovna provokativně cestoval po křivce jejího hrdla, zničehonic prudce stisknou, až to vážně zabolí. Vsaje kůži mezi rty, jako by jí chtěl skrz tu tenkou vrstvu vysát krev z žíly, a když ji uvolní, zůstane po něm rychle tmavnoucí, rudofialová značka. Pohled na ni ho nicméně neuklidní tak jak předpokládal, i s jejím tělem pořád přitisknutým k vlastnímu udělá dva kroky dopředu, prudce ji otočí a přitiskne ji zády ke stěně sprcháče. Hlavou mu matně proletí myšlenka na to, že až odejde, zůstanou po ní na dlaždicích krvavý fleky; přitiskne se k ní spodní částí těla, aby ji udržel na zdi, a jedna ruka mu vystoupá zpátky k jejímu krku. Sevře jí prsty zespoda čelist, pět pevně pulsujících bodů, co se jí tisknou skrz kůži do kosti, ne snad přímo bolestivě, ale dost důrazně na to, aby měl její nedělenou pozornost, malíková hrana dlaně jí spočine na hrtanu jako připomínka věcí, co by mohl udělat+ Čekal bych od tebe trochu víc upírko. +odfrkne si posměšně kousek od jejího obličeje+ Víc než velký oči a pak skutek utek. +zkroutí rty do úšklebku+ Copak by tomu asi řek ten tvůj pan oficiální, hm? +pozvedne obočí, a hrana dlaně jí lehce přitlačí na krk+ I když... mám tak trochu pocit, že by zrovna teď měl hodně co říct, a nejen k tomu. +uchechtne se posměšně, a nakloní hlavu na stranu, jako by si z ní utahoval, a rozhodně ne tím dobromyslným způsobem. Přiblíží k ní obličej ještě o něco blíž, takže cítí jeho dech na tvářích a na rtech, jeho oči jí hoří jen kousíček od tváře, mokrýma vlasama ji jen tak tak nelechtá na kůži+ Jednou... za mnou přijdeš. +najednou je jeho hlas mnohem tišší, hlouběji položený, rezonuje jí pod kůží+ Přijdeš, a sama si o to řekneš. +informuje ji s neochvějnou jistotou, druhá ruka se zničehonic octne na vnitřní straně jejího stehna, a jeho oči drží její pohled uzamčený v tom jeho, dívá se někam skrz tu drogovou mlhu co v nich má+ Řekneš si o to, abych se tě dotknul. Řekneš si o moje rty. Řekneš si o moje prsty. +pokračuje tím tónem tak plným sebejistoty, že by ho člověk propleskl, a jeho prsty přitom kloužou po jejím stehně výš a výš+ Přijdeš a poprosíš, abych tě ošukal... +zapřede potichu, oči mu horečně hoří, a všechno to, o čem mluví, v nich je, jeho prsty dosáhnou hranice jejího klína a zlehka po něm přejedou+ ... a já to udělám. +klesne hlasem skoro v šepotu, pohladí horkost jejího klína, prostředníček úplně samozřejmě vklouzne mezi záhyby a přejede po nejcitlivějším místečku, sklouzne po klitorisu bříškem prstu, palcem druhé ruky sjede z její čelisti na cucflek co jí vyrobil+ Do tý doby se měj, upírko. +ušklíbne se tím svým nesnesitelným způsobem, najednou jsou jeho ruce pryč, udělá krok zpátky, a pak se prostě otočí, a odejde z koupelny+

[Rebecca Altamirano]

+chvilkama má pocit, jakoby se vznášela mimo své tělo, hlavu podivně lehkou. Vnímá Jadeovy doteky, horkost a tvrdost jeho těla, ale občas si není jistá kde zrovna teď je a jak se tam dostala. Když jí náhle bolestivě kousne do krku, prudce sebou trhne a ta mlha jakoby se částečně zvedla. Jakoby jí najednou došlo, co udělala, nebo minimálně málem. Učiní poměrně chabý pokus o obranu, ale její tělo stále tvrdošíjeně odmítá spolupracovat, takže skončí přitisknutá ke zdi, slabší než člověk a s notnou dávkou sarkasmu si pomyslí, že tuhle situaci už zažila, jen v poněkud méně intimním provedení. Jeho slova se jí zaříznou do mysli jako stříbrné dýky a pocítí opravdu téměř nepřekonatelnou touhu po tom, pořádně mu ublížit. Připadá si jako idiot, ale vlna vzteku jí dokonce vrátí schopnost řeči+ Řekla bych, že se dost možná dozvíš, co by na to řekl...+zasyčí mu z té centimetrové blízkosti do tváře a v jejích očích je o trochu víc té Beccy, kterou viděl před několika hodinami.+ Věř si tomu...ale nezapomeň na to, kolik stříbra bylo potřeba, aby k tomu došlo. +ušklíbne se, ale když ucítí jeho ruku, jak putuje po citlivé vnitřní straně stehna, trhne sebou, jakoby ji znovu spálil stříbrem a ze všech sil, které jí zbývají se snaží nedat najevo, jak ji ten dotek vzrušuje. Stojí naprosto nehybně, zády se tiskne ke zdi tak silně, jakoby jí chtěla prolézt na druhou stranu a kousne se do rtu, aby potlačila zrádný zvuk, stoupající jí hrdlem. Za největší osobní vítězství dnešního podělanýho dne považuje to, že ani v tuhle chvíli neuhnula pohledem, přestože víc ponížená si nepřipadala už dlouho. Když ji náhle pustí a odejde z koupelny, okamžik zůstane stát stejně, jak ji tam nechal, než její k prasknutí napjaté svaly konečně povolí a ona se po zdi sveze na zem. Stopy krve na kachličkách se vpíjejí do kapek vody srážejících se na zdi a narůžovělých stružkách stékají dolů. Voda už je dávno téměř studená, ale téměř ten chlad vítá, chladí své rozpálené tělo, vlasy přilepené k tělu jako černý závoj. Nakonec se pomalu zvedne a stojí jí to víc námahy a sil než souboj s deseti nepřáteli. Zastaví vodu, osuší se a vlasy si vysuší jen tak, aby z nich nekapala voda. Jelikož jiné oblečení nemá po ruce, oblékne si znovu to staré. Na okamžik ji napadne, že se přemístí přímo odtud, ale vzpomene si, že vedle je něco, co by tady nenechala za nic na světě. A přetrpět další kousavé poznámky, pohrdavé pohledy a arogantní úšklebky, je jen minimální cena. A tak se zhluboka nadechne a vrátí se do pokoje, kde zamíří přímo ke stolu, na kterém katana leží+

[Jade]

+Jade sedí ve svým křesle u stolu, opírá se dozadu a nohy má hozený nahoře, bosý chodidla překřížený v kotnících. Už se převlíknul do čistejch kalhot a usušil, jen konečky navlhlých vlasů prozrazujou, že byl vůbec pod sprchou, a košili z nějakýho důvodu nepovažoval za nutnou. Katana leží na stole před ním, a on se na ni jen tak potichu dívá, zatímco potahuje ze svý hřebíčkový cigarety. když Becca vyleze z koupelny, zvedne oči k ní, a kupodivu se na ni dívá docela vyrovnaně, a ne s posměchem, jako by se mezi nimi před chvilkou vůbec nic nestalo; dobře ví, že ona si to dobře pamatuje, a není potřeba to zdůrazňovat nebo připomínat. špičkou palce k ní po stole postrčí černý kamínek - přenašedlo, které už jednou použili, ale tentokrát je nastavený na Slasti+ Zachránil jsem ti život. +připomene jí události toho dne+ A ty mně. +dodá, hlavu nakloněnou na stranu, vyfoukne sloupeček kouře, a jen si ji prohlíží+ Takže předpokládám, že jsme si kvit. +pozvedne jeden koutek +

[Rebecca Altamirano]

+cítí se tak mizerně, že pohled na tu mírně dekadentní scénu, kterou Jade naskýtá, vnímá jen tak napůl a nemůže si ji tak plně vychutnat:D Opětuje jeho pohled stejně bezvýrazně a pak sklopí oči ke kamínku na stole. Pak se podívá na katanu vedle a znovu se zadívá Jadeovi do očí+ Jo. To jsme. +přikývne souhlasně+ Ale naše původní dohoda obsahovala ještě něco. +dodá vzápětí, pak zvedne ze stolu saya a podrží katanu vodorovně před sebou.+ Chtěl ses jí dotknout...+dívá se mu přímo do očí, černé saya se v tlumeném osvětlení matně leskne, jen o pár odstínů tmavší než její oči. Bez hnutí vyčkává, výraz tváře naprosto neutrální, jakoby někdo uvnitř ní vypnul veškerý přenost emocí z jejího nitra+

[Jade]

+oči mu znovu zahoří, když zmíní tuhle část dohody, tak nějak předpokládal, že na to radši zapomene, aby mu ji nemusela dát do ruky, a taky nikdo neříká, že se katany nedotýkal, zatímco byla v koupelně. ještě chvilku se na ni dívá, jestli to myslí vážně, ale lákadlo je to příliš velké, než aby to jen tak přešel. Spustí nohy ze stolu a pomalu vstane, oči nespouští z jejího obličeje, ale když obejde stůl a postaví se před ni, pohled mu sklouzne dolu ke zbrani. Natáhne ruku k rukojeti, a na půl vteřiny zaváhá, s prsty těsně nad ní. sevře prsty kolem opletu, opatrně, ale pevně, a pomalu, plynule katanu vysune. Dívá se, jak se zářící čepel objevuje na světle, centimetr po centimetru, ostřím nahoru pěkně po hřbetu čepele, a na chvilku zadrží dech, dokud nevytasí celou čepel. Očima visí na lesklém povrchu, a i když si nedovolí ukázat v obličeji vzrušení a úctu, kterou při tom cítí, na chvilku se mu odrazí v očích. Vychutná si sotva slyšitelný zvuk, jak ostří pomalu protíná vzduch před ním, samozřejmost, s jakou mu padne do dlaně, lehkost a preciznost, s kterou se okamžitě stane smrtícím protažením jeho vlastní paže, záblesk světla když čepel zachytí záři ohně z krbu+

[Rebecca Altamirano]

+rty jí zvlní drobný náznak úsměvu, dojde jí, že nevěřil, že by tuhle část dodržela, což jen dokazuje, jak málo ji zná. Bez pohnutí stojí a čeká, než dojde k ní, vnímá každý pohyb a nepatrné zaváhání jí neujde, ale dál drží svůj odměřený, neutrální výraz. Když katanu vytáhne, spustí ruku se saya a o krok ustoupí. Tváří se nezúčastněně, ale výraz v jeho očích velmi dobře zná. Neunikne jí úspornost, elegance jeho pohybů, ale ani skryté nebezpečí a vynikající znalost ušlechtilé zbraně. Neříká nic, jen ho pozoruje, světlo plamenů odrážející se od čepele a hru světla a stínů na jeho kůži. Nechává mu prostor na jeho malý sólo a je ráda, že to není naopak a není to ona, kdo si může jenom "sáhnout":D+

[Jade]

+skoro jako by na ni na chvilku zapomněl, vychutná si svoji chvilku se vším všudy. Vyzkouší si dvě nebo tři pozice, jen tak na prázdno, a nespouští ze zbraně oči. Pak se k ní otočí, jako by si její přítomnost znovu uvědomil, spustí zbraň k boku, a přejde zpátky k ní. Neřekne nic, a to jak se na ni dívá taky nejde označit zrovna za vděčnost, ale někde hluboko, hluboko pod tím možná záchvěv něčeho takovýho bude.Kupodivu ani nepoznamená nic o tom, že by jí mohl useknout hlavu, natáhne zbraň před sebe rovnoběžně se zemí, počká, až mu nastaví saya, a plynule čepel zase schová dovnitř. Ještě půl vteřiny setrvá prsty na opletu, a pak pomalu pustí i ten+