Lesy na Darktor

[Garett Rivery]

+zvedne hlavu ke korunám stromů, jak by na nich bylo něco neuvěřitelně zajímavého, když prohlásí že slyší jenom na jídlo. protože něco takového není samozřejmě pravda. líně stočí pohled k lani a pak po ní loupne očkem, jestli se opravdu chce předhánět s tím, kdo uloví větší zvíře, taky by se jí mohlo stát, že jí přinese statného jelena. odfrkne si, když se ptá na králika a otráveně vstane, aby se šouravě vydal do křoví pro zapomenutou kořist, kterou jí položí k nohám a kecne si zpátky na zadní v očích otázku jestli za svojí snahu dostane taky najíst, ale v duchu se náramně baví+

[Cairo]

*Rozesměje se, když vidí ten otrávený výraz a výmluvný pohled, když si zase sedne.* Ale je pravda, že mi to trvalo mnohem dýl, *zkonstatuje a natáhne ruku, aby mu nabídla sendvič.* Zkus to neschramstout i s mýma prstama, dobře? *zasměje se a druhou rukou už vytahuje další, protože takovýmu velikýmu vlkovi nemůže jeden stačit. Ještě že jich prozetelně nabalila slušnou zásobu.*

[Garett Rivery]

+pokývá souhlasně hlavou a v očích mu zahrají veselé jiskřičky. něžně jí žďouchne uklidňujícně čumákem do paže na znamení chvály, jakože si vedla opravdu skvěle a zavrtí ocasem, když mu nabídne sendvič. odfrkne si, jakože jemu by něco takového jako schramstnout jí ruku nemohlo stát a opatrně zuby vezme sendvič z její ruky a než se Cairo naděje, zamlaská a jídlo v něm zmizí ani si na něj nestačí pořádně pochutnat. smutně jí drcne do ruky, že to bylo jaksi málo a otevře tlamu aby ho krmila+

[Cairo]

*Ve chvíli, kdy polkne, už má připravený další sendvič a hned ho strčí do otevřené tlamy, která vypadá jaksi bezedně. Ještě že jich mají tolik. Stará se o to, aby měl stálý přísun a v mezičasech krmí sebe. Sama sní dva, což je pro ni víc než dost, a zbytek zpracuje on. Když dojedí, odloží zavazadlo stranou a zadívá se na něj.* Pojď sem na chvilku, *požádá měkce a poklepe si na klín, aby si tam položil hlavu.*

[Garett Rivery]

+spokojeně pořádá jeden sendvič za druhým, taková péče se mu víc jak líbí. někde u desátého sendviče se začíná pomalu cítit plný, ale i tak by byl schopný ještě ke všemu spořádat celou srnu, ale když zásoby dojdou mlsně si olízne tlamu a odfrkne si na znamení, že je prežrát. nakloní hlavu na stranu, když ho zve k sobě a nezaváhá ani vteřinku. posune se ten kousíček, aby měli oba pohodlí a položí si jí hlavu na klín zatímco tělem žuchne na tvrdou zem a spokojeně se rozvrní+

[Cairo]

*Docela dlouho tak sedí, naslouchají zvukům lesa, zatímco on spokojeně odpočívá a ona se líně probírá srstí na jeho hlavě. Když už se začíná cítit až moc uvolněně a má pocit, že pokud se nepohne, každou chvíli usne, poplácá ho po zádech, aby ho upozornila na změnu, a opatrně se z pod něj vyvlíkne.* Tak co, půjdem najít tu vyhlídku? *zeptá se, vytáhne hůlku a kouzlem zajíce i laňku odešle do sídla.* Tak, aspoň to nemusíme tahat s sebou, počká to na nás doma, *pochvaluje si a zastrčí hůlku zpátky do pouzdra.* Můžem? *ohlédne se na něj.*

[Garett Rivery]

+užívá si její blízkost, to jak se probírá jeho srstí. zavře oči a tiše spokojeně mručí. zpozorní, když ho poplácá po zádech a zvedne hlavu z jejího klína. nakloní hlavu na stranu a překulí se na znamení, že se mu nikam nechce a je mu skvěle, ale když odešle kořist domů vyskočí na nohy a loudavě se k ní vydá. vesele mu zajiskří v očích, když se ocitne vedle ní a vesele do ní strkne čumákem, než si lehne na břicho a zase do ní strčí. postrčí si jí k zádum a pohodí hlavou na znamení, že si má vylézt na jeho hřbet+

[Cairo]

*Koukne na něj lehce nevěřícně, když jí dojde, co se jí snaží naznačit.* To myslíš vážně? *zeptá se pochybovačně, ale vypadá to, že myslí.* Spadnu, *konstatuje,* neumím jezdit ani na koni, natož na vlkovi. *Přesto ho ale pohladí po boku a vyšplná mu na záda.* Doufám, že mě nerozmázneš někde o strom, *prohlásí ještě, než se sehne, aby ho obejmula pažemi kolem krku a pro jistotu zaboří tvář do šedé srsti, protože se pořád trochu bojí. Věří mu, ale stromy míhající se kolem nich radši vidět nechce.*

[Garett Rivery]

+upře na ní pronikavý pohled svých vlčích očí a pomalu naprosto vážně pokývá hlavou. nakloní hlavu na stranu a kdyby mohl vyjadřovat pocity pomocí grimas povytáhl by pobaveně obočí, když jí sleduje a poslouchá. hraně zafuní jako kdyby mu na záda padla tuna kamení, když se mu tam vyšplhá, ale vesele po ní loupne očkem a pomalu se vydá na cestu. nejdřív jde klidně, obchází stromy a je stejně pomalý jako šnek, aby si na ten nový pocit mohla zvyknout a nespadla z něj při prvním rychlejším pohybu. cítí jak se ho křečovitě drží kolem krku, její tvář v srsti. trochu zrychlí, ale pořád jen jde o chvíle než ucítí, že se uvolnila natolik, aby si mohla jízdu užít a až pak se rozeběhne nejdřív zlehka, ale nakonec zrychlí. vše se kolem nich míchá v rozmazaných šmouhách. nakonec však zpomalí a již v klidu s ní vejde na jednu z místních vyhlídek+

[Cairo]

*Chvíli trvá, než se trochu uvolní a zvedne hlavu, sleduje stromy, jak se kolem ní míhají a je to úžasný pocit. Ke konci jízdy se už nadšeně usmívá.* Tak to bylo naprosto úžasný, *celá září, když dorazí na vyhlídku. Sklouzne mu ze zad, ale jak se její nohy dotknou země, podlomí se pod ní.* Jejda, asi si musím na chvíli sednout, *vyhrkne a rychle klesne k zemi, dřív než se skácí.* Mám trochu závratě, *zamumlá.* Ale ta jízda byla super, *ujišťuje ho.*