Vstupní hala

[Neferet]

Mám je tu někde připravené, tak ti je hned dám. +pokrčí zlehka rameny a skopne zablácené boty, aby si nenašlapala+ Omlouváš se? Ty? +zvedne mírně obočí a nakloní hlavu na stranu+ Ne Vicky, ty nejsi ta, kdo by se měl omlouvat a už vůbec ne mě. Neneseš odpovědnost za svého bratra. Stejně tak jako jí nenesu já za Jasmine. +zavrtí zlehka hlavou+ Pojď raději dál, než tě Caesar sežere. +pousměje se a poplácá nedůvěřivě koukajícího tygra mezi ušima a ukáže jí cestu do obýváku+ Co si dáš k pití?

[Victoria]

+zuje se taky, pač boty už dlouho nemyla, a nechce jí pošlapat koberce, a stejně je jí příjemnější bejt na boso+ No, měla jsem pocit, že někdo by to asi udělat měl. +pokrčí rameny+ Brácha se za mě taky svýho času naomlouval dost. A teď s tím máš potíže.+usadí se do křesla+ Asi jsem chtěla zjistit, jestli se furt kamarádíme. +pousměje se+ To je jedno, co teče. +mávne rukou+

[Cairo]

*Už vzdá snahy protestovat proti tomu, jak ji pořád někam nosí, takže se prostě uvelebí v jeho náruči a nechá se donést ten poslední kousek k sídlu, tam se mu ale jemně vymaní a dveřma projde po svých.* Tak co teď? *otočí se na něj a do haly div nevtančí, jak má doboru náladu.*

[Neferet]

+vynoří se nahoře na schodišti a na ty dva koukne dost zachmuřeně+ Cairo, Garette. +zavolá na ně a pokusí se o úsměv, ale když vidí jak jsou ti dva šťastní a to jak jim teď na chvíli to jejich štěstí zkazí, tak je jí z toho nějak ouzko+ Mrzí mě, že vás dvě hrdličky ruším, ale vyskytli se menší komplikace ohledně toho tvého volna. +koukna na Garetta omluvně+ Co se děje? +zeptá se jí bez zaváhání, ale obejme Cairo kolem pasu a přitáhne si jí blíž k sobě+ Potřebuju abys neprodleně vyřídil několik záležitostí. +sejde k nim dolu a zamračí se na mračícího se vlka, když k němu natáhne ruku s dopisy+

[Cairo]

Nef, ahoj, *obrátí se na ni se zářivým úsměvem, ale když vidí, jak se tváří, úsměv jí trochu povadne. A když k ní dolehnou její slova, ztratí se úplně. Nechá se Garettem přitáhnout blíž a sama mu pevně ovine ruku kolem pasu a hlavu si opře o jeho rameno.* Na jak dlouho? *zeptá se Nef napůl vánžně, napůl posmutněle, ale samozřejmě chápe, že starosti Neferetina světa mají přednost před jejím zamilovaným vrkáním. Sleduje ten balík dopisů, který mu Nef předává a je jí jasné, že tentokrát to za pár hodin nebude. A taky si nedělá iluze, že by opravdu šlo jenom o práci pošťáka, kdo ví, s čím se tam Garett setkává. Podvědomě ho sevře pevněji.*

[Garett Rivery]

+pohladí jí jemně po boku a konejšivě jí líbne do vlasů, cítí jak se vedle něj napjala, emoce z ní sálají na sto honů+ Bude to jen na pár dní, myslím, že na týden maximálně. +odpoví Nef vážně+ Je mi to líto, ale je to opravdu důležité. +koukne na ní omluvně+ Budu v kuchyni kdybyste něco potřebovali. +omluví se a raději se zdejchne, než dostane po tlamě+ Neboj se, sluníčko, budu za pár dní zpátky. +stočí Garett pohled ke Cairo a pevně jí obejme+ Než se naděješ budu zpátky. +přislíbí vážně+

[Cairo]

Já vím, chápu to, *přikývne a povzbudivě se na Nef usměje, ale moc do smíchu jí není. Když Nef zmizí v kuchyni, obejme ho a pevně se k němu přitiskne. Zaboří mu tvář do krku a povzdechne si.* Bude se mi stýskat, *přizná tiše a její rty se otřou o jeho kůži, jak mluví. Chvilku tak stojí, vdechuje jeho vůni a celým tělem do sebe nasává jeho teplo. Po chvíli se odtáhne, položí mu dlaň na tvář a přitáhne si jeho hlavu, aby se opíral čelem o její.* Hlavně buď opatrný, dobře? *zadívá se mu vážným pohledem do očí, do těch čokoládových hlubin, bez kterých si svůj svět už neumí představit. Vytáhne se na špičky a políbí ho, ale než je stihne strhnout vášeň, pohladí ho palcem po tváři a se smutným úsměvem poodstoupí.* Tak už běž, dokud mám sílu tě pustit.

[Garett Rivery]

Však mě taky, myško. +povzdechne si tiše a pevně si jí k sobě přitiskne a ladí jí zádech, ramenou i obcích, jen pro tu potřebuje dotyku+ Neboj se, dám tam na sebe pozor. Možná navštíví i Eriku a povím jí o tobě. Měla by o tobě vědět. +usměje se na ní měkce, jemně jí polibek oplatí a tiše div nezakňourá, když se od něj odtáhne+ Budu spěch jak jen to půjde. +přislíbí a pustí jí, odstoupí krok dva zpět a pak další krok+ Opatruj se slunce moje a já se za pár dní vrátím. +přislíbí a raději rychle odejde jinak by to nikdy nedokázal+

[Isaac Walker]

*Tentokrát se vážně snaží nevyšilovat. Nekonají se žádné vykopnuté dveře, ani podobné akce. Ale když už se několikátý den nemůže Neferet dovolat a prákrát se ji bezúspěšně snažil zastihnout doma, stojí ho zachování chladné hlavy dost sil. Nakonec ho napadne zajít na ministerstvo, protože Manori se s Nef zná a určitě bude vědět, kde ji najít. Nakonec z ní tu informaci vymámí a přemístí se rovnou před Vstupní dveře sídla, v hlavě se mu střídají scénáře toho, co kde provádí s myšlenkami, že by se měl sakra uklidnit. Přesto vyběhne pár schodů ke dveřím a zabuší na ně.*

[Cairo]

*Už je v sídle pár dní sama, Garett musel zase odjet a Nef odešla s ním. Ještě že v domě zůstal alespoň Caesar, aby jí dělal společnost, jinak by se mezi těmi tichými zdmi už asi zbláznila. Právě sedí v obýváku a čte jeden z nejnovějších rukopisů, když se ozvou rány, jak se někdo u dveří dožaduje pozornosti. Odloží knihu a otevře akorát ve chvíli, kdy návštěvník zvedá ruku, aby znova zabušil. A to se podívejme, kdo je tu, pomyslí si, když v něm identifikuje toho Neferetina fešáka z čajovny. Isaac, vzpomene si.* Hledám Neferet, *div na ni nevybafne ještě než se stačí nadechnout, aby ho pozdravila. Pobaveně povytáhne obočí a opře se ramenem o zárubeň.* A ty jsi? *otáže se klidně.* A jen tak mimochodem, taky ti přeju dobrej večer, *dodá s pousmáním.*