Vstupní hala

[Isaac Walker]

*Zpozorní, když tygr najednou odběhne a pak se zamračí, když se ve vzduchu nad trávou objeví jakýsi průchod. Co to sakra je? Vyskočí na nohy, ale než stihne nějak zareagovat, objeví se Neferet. Je celá zválená a vůbec nevypadá dobře. Zatímco se vítá s Caesarem, což mu poskytne odpověď na otázku, které z nich tygr patří, pohlédne na Cairo a zjistí, že má ve tváři stejně zachmuřený výraz, jako on. Aha, takže to, že se vrací v tomhle stavu asi neni tak úplně normální. Když vidí, jak má problém vstát a musí se opřít o Caesara, už mu to nedá a vyrazí po trávníku k ní. Cairo k ní dorazí první a obejme ji kolem pasu, aby ji podepřela.* Jsi v pořádku? *zeptá se starostlivě a zadívá se na pohasínající portál.* Garett s tebou nepřišel? *zeptá se s nádechem zklamání a obav. To už k nim dorazí i Isaac a zastaví se krok od ní, po tom, jak od ní posledně odešel, si není jistý, jestli by strpěla, aby se jí dotýkal.* Co je ti, jsi zraněná? *ptá se hned a tváří se dost děsivě, ale jenom proto, že o ni má obavy. Už zase.*

[Neferet]

+dřív než se stačí rozkoukat je u ní Cairo a než jí v tom stačí zabránit už jí podpírá+ Jo, jo jsem naprosto v pořádku. +lže jako když tiskne a jemně jí poplácá po ruce+ Neboj se, Garett je naprosto v pořádku. Věci se jen trošku vymkly kontrole, takže zůstal se sestrou, aby jí přesvědčil, aby se nechala na chvíli přestěhovat sem. +pousměje se měkce, aby jí uklidnila, chce ještě něco dodat, ale k jejím uším dolehne známý mužský hlas, který sevře něco v ní a srdce se jí rozbuší+ Jsem... +spustí automaticky, než k němu stočí pohled a opravdu se ujistí o tom, že se jí ten hlas nezdá. opatrně se vymaní z Caiřina objetí a donutí se víc napřímit a srovnat ramena, i když to nebyl zrovna nejlepší nápad s ohledem k jejímu vyčerpanému stavu, prsty sevře chlupy na Caesarově krku o něco pevněji, jelikož se jí trochu zatočila hlava z toho prudšího pohybu+ Co ty tady děláš? Jsem si jistá, že jsem ti o tomhle místě neřekla. +zamračí se na něj nechávajíc jeho otázku bez odpovědi, nemusí taky vědět všechno, zejména ne o té drobné řezné ráně na boku, která bolí jak čert. donutí se pustit Caesara a pomalu se vydá k sídlu, musí se soustředit na každý krok, nohy se jí trošku pletou, takže poněkud zavrávorá než chytí ten správný směr+

[Cairo]

*Neochotně ji pustí, ovine si ruce kolem pasu a jenom na ni starostlivě kouká, protože v pořádku teda rozhodně nevypadá.* Jak vymklo? *zamračí se a snaží se zakrýt obavy v hlase.* Něco jim hrozí? Kdy přijdou? *zarazí se a zakroutí hlavou.* Promiň, vyslýchám tě tu a ty sotva stojíš na nohou. Nemám ti udělat něco k jídlu? *nabídne jí.*

[Isaac Walker]

*Založí ruce na hrudi, když se na něj tak oboří.* Ty ne, řekla mi o něm Manori. Potom, co jsem se ti několik dní snažil dovolat a telefon ani nevyzváněl, *usekává nakvašeně slova a mračí se jako tisíc čertů.* Nebylas ani doma. Prostě jsem chtěl vědět, jestli ještě vůbec žiješ. A jak tě tak sleduju, nebyl jsem daleko od pravdy. Ty se prostě nedokážeš chvíli držet od nebezpečí dál, že ne? *Když vidí, jak zavrávorá, tlumeně zakleje, přiskočí k ní a zvedne ji do náruče.* Jasně, ještě chvíli nám tvrď, že ti nic neni, *zavrčí a vydá se směrem k sídlu.*

[Neferet]

Mocenský boje. +pokrčí výmluvně rameny+ Zatím jsou v naprostém bezpečí. Máme jen predikci o tom, že by se boje mohli přesunout blíž k nim, ale neboj se zítra jsou tady. +slíbí jí naprosto vážně, když v jejím výrazu čte obavy+ V pohodě. Máš o něj strach. Chápu to. +pousměje se na ní měkce a zavrtí nad tím hlavou+ To je dobrý, nejdřív se vykoupu a trochu prospím. Pak si něco udělám. +usměje se než stočí pohled k Isaacovi+ Sorry, nebyl tam signál. +zavrčí unaveně, nemá chuť ani sílu se teď s ním hádat+ Nevěděla jsme, že ti teď musím hlásit každý svůj krok. +odsekne naštvaně+ Celý můj život žiju v nebezpečí, tak si to laskavě nech od cesty. +sykne na něj, když má tendence jí něco vyčítat a jen překvapeně vyjekne, když jí popadne do náručí a zvedne jí ze země+ Co to ksakru děláš?! Okamžitě mě pusť. +prskne po něm navztekaně+ Isaacu! Postav mě na zem. Nic mi zatraceně není... +protestuje poměrně hlasitě, ale ne dlouho. je unavená a jeho hřejivá náruč jí přináší klid, který za celé ty týdny co ho neviděla, jí scházel+ Jsem jenom unavená... +vydechne tiše a opře si mu hlavu o rameno+ Postav mě na zem, Isaacu, dojdu si do koupelny sama.

[Cairo]

Dobře, *přikývne, trochu klidnější.* Ale kdybys něco potřebovala, stačí říct. *Sleduje to divadlo, co tu ti dva předvádějí a s pobaveným úsměvem nad tím zakroutí hlavou.* Připravím Erice pokoj, *prohlásí, ačkoliv jí je jasný, že ji nikdo nevnímá, a nenápadně vyklidí pole.*

[Erika Rivery]

+seběhne dolů po schodech, připravená okamžitě vyrazit, ale když vidí, že v hale nikdo není, tak si tiše povzdechne a sedne si na poslední schod schodiště+

[Cairo]

*V ložnici na sebe hodí džíny, světle béžový svetr s rolákem a pro jistotu si do zadní kapsy strčí rukavice. Do haly přijde s natěšeným úsměvem a Garettem, kterého skoro táhne za ruku za sebou, jak se už nemůže dočkat. Vyhne se Erice, aby na ni nešlápla, a zastaví se pod schody a otočí se k ní.* Můžeme? *zeptá se s úsměvem.* Ehm, nějak jsem nedomyslela, jak se tam dostanem. Můžu nás tam všechny přemístit, pokud proti tomu nic nenamítáš, *střelí po Erice opatrným pohledem, protože netuší, jestli má s něčím podobným zkušenosti a jak se k tomu staví.*

[Garett Rivery]

G: +spěchá za ní zvědavý a nadšený z toho, že s nimi Erika něco podnikne, i když na bruslích stál naposledy jako štěně+ Ehmn...neměli bychom si vzít třeba brusle nebo tak něco? +vypadne z něj velmi inteligentně, když vedle ní zaparkuje a vesele se usměje na Eriku, která na ně nahoru kouká poměrně zachmuřeně+

E: +slyší je už od půli chodby, dupou jak sloni+ Hmn...? +zvedne zvědavě obočí, když Cairo prohlásí, že by je mohla přemístit+ Jak to myslíš přemístit? +vyjádří se přesněji, aby jí všichni pochopili, než se podezřívavě zamračí+

[Cairo]

Brusle nám tam půjčí, *mrkne na něj.* Já mám svoje u rodičů na půdě a tam pro ně teď teda vážně nepojedu, *zvesela na něj vyplázne jazyk.* A neboj, něco takovýho se nezapomíná, jestli jo, budeme mít problém oba, taky už jsem na nich pár let nestála, *zasměje se a otočí se k Erice.* To myslím tak, že vás oba chytnu za ruku a v příští vteřině budem někde úplně jinde. V našem světě běžné kouzlo, umí to prakticky každej plnoletej kouzelník. Nebolí to, ani nic podobnýho, jenom možná pak budeš vteřinku, dvě trošku dezorientovaná, občas se to stává, když na to člověk ještě není zvyklý, ale to hned odezní, *povzudivě se na ni usměje.* Můžem? *otáže se a oběma nabídne ruku, aby se jí mohli chytit.*