Ložnice

[Victoria]

No asi jo, když mě nesnášíš tak moc, že ze sebe radši necháš udělat něco nemrtvýho. +odsekne+ Jo, protože já to dělám dvakrát denně, že jo. +zamává rukama+ Napadlo tě taky jak mi asi bude, když jednou prostě zmizíš a vrátíš se mrtvej? Nebo se nevrátíš vůbec? +koukne na něj a oči se jí trochu lesknou, tak se k němu radši otočí zády+ To sem tak děsná manželka, že se musíš nechat zabít hnedka první rok? Já za to přece nemůžu, že to je jak to je. +pokrčí rameny poněkud bezmocně, a pod tím vším je spíš smutná a zklamaná, než naštvaná+ Slíbil si mi, že mi nebudeš ubližovat. +dodá potichu, koukne dolu na vyboulenou kapsu od džín, kde má strčenou hůlku, a nejradši by ji rovnou zlomila+ co teda chceš abych udělala? +otočí se k němu, ale předtím si otře oči, aby to neviděl+ Jak se o tebe sakra nemám bát, když v prvním nestřeženým okamžiku jdeš a uděláš tak nehoráznou nezodpovědnou píčovinu. +zavrčí na něj+ Co kdyby Becca nebyla rozumná, a kejvla ti na to? +zvedne obočí+ Já na tebe nebudu křičet. +zavrtí hlavou+ Je to tvůj život, tak si s ním dělej co chceš. Ale nečekej, že u tohohle budu asistovat, protože na to já teda nemám. +otočí se, a práskne za sebou dveřma+

[Byron]

+pomalu se k ní otočí, v očích má bolest a a smutek a trochu křivdy+ Jak já jsem ti ublížil? Jak jsem ti ublížil? +šeptá nevěřícně a skoro bez dechu, nemůže uvěřit tomu co slyší, tomu co řekla, když za ní prásknou dveře, hodí cigáro někam do popelníku, praští sebou na postel a radši si dá na hlavu polštář, aby nikdo nemoh vidět, že brečí+

[Victoria]

+Zastaví se ve dveřích zády k němu, když slyší, jak je z toho smutnej+ Myslíš, že mi to neubližuje, když vidim, jak seš vedle mě nešťastnej? +zamumlá potichu+ Já vim, že všecko poseru, ale tebe ne, jasný? Prostě ti nedovolím si tohleto udělat. +zavrtí rezolutně hlavou+ Neřek jsi mi to. +koukne na něj bokem, a je z toho všeho jenom děsně smutná+ Měls mi to říct. Měl jsi jít za mnou, mluvit o tom se mnou. +sklopí oči a zaujatě pozoruje svoje tkaničky u bot+ Já bych pro tebe udělala všecko na světě, a poprala bych se s každým, ale nemůžu bojovat s tebou. +pokrčí ramenama tak bezradně+ Teďka se rozhoduješ za nás za oba. Prostě... měl jsi mi to říct. +koukne zpátky na něj+ Možná... +zabloudí pohledem někam k jejich rozestlaný posteli+ Já nevim, možná to byla chyba. +máchne rukou jako by chtěla obsáhnout všecko obecně+ Myslet si, že by to mohlo fungovat. dlouhodobě. Já nevim. +zopakuje ještě jednou, a je jí najednou špatně od žaludku až ke zvracení+ Dělej si co chceš. Ale já mám svý limity, a tohleto teda nezvládnu. +zavrtí hlavou, nechá za sebou ty dveře zapadnout. cítí jak se jí stahuje krk, a snídaně putuje jícnem nahoru, anež pozvrace chodbu,radši se přemístí pryč+

[Byron]

Ale Vici... +hlesne a když se koukne na postel tak mu svitne naděje ale její další slova mu srdce úplně zmrazí a pošlou až někam do kalhot+ To nemůžeš myslet vážně Vici. +zašeptá+ Vici že ne... +zaskemra trošku Pak se na ní zoufale a vyděšené podívá a jak jde Vici pryč tak se mu zastavuje srdce+ Vici ne.. Nechod. +hrabě se z postele a běží za ní ale na chodbě vidí akorat záblesk toho jak se premistuje+ Viktorie! +vykrikne natáhne k ní ruku a rozběhne se k ní ale nestihne to a on proběhne prázdným prostorem. Na tváří má slzy a brada se mu třese+ Ne... Ne... To nemyslela vážně +šeptá si pro sebe a pak vyrazí z domu+

[Byron]

+dorazí domů, ale není si úplně jistej co dělat. Chvíli se pokouší hrát videohry, ale to mu moc nejde, navíc ho to ani nebaví, tak ještě chvíli pochoduje od ničeho k ničemu, až si sedne do křesla a začte se do nějaké knížky. Nejspíš do nějaký Jane Austenový+

[Victoria]

+za nějaký čtyři dny mu zkusí zavolat, tak trosku si není jistá, jestli ji to zvedne+

[Byron]

+letí k telefonu tak rychle, že sletí na zem a rozfláká si koleno o roh stolku+ Haló? +zaskučí do telefonu, pak si upraví hlas+ Haló? Vici? +řekne už normálně+

[Victoria]

+leží na posteli na břiše, a trochu nervózně klepe nohou do pelesti, a když to vezme, žaludek se jí zhoupne jak puberťačce+ Ahoj. Neruším tě? +dodá, když tam tak skučí+ Já jsem jenom... no... jak se máš? +kousne se do rtů, a musí se sama nad sebou plesknout do čela+ Teda, co dělá tygře? +dodá, aby si nemyslel+

[Byron]

+když zjistí, že je to fakt ona, tak se mu poněkud rozklepou kolena a musí si sednout+ Ahoj... +hlesne něžně, ale hned se vzpamatuje+ No v pohodě, v pohodě se mám. Jsem doma... +rozhlídne se kolem, jako by sbíral inspiraci+ Chodím do hospody a pařim, znáš to... +lže jako když tiskne, protože celou tu dobu nikde nebyl, jen doma otravoval Jeefese, kterej je z něho, mírně řečeno, už na prášky+ jak se máš ty? +zeptá se jí tím nejledabylejším hlasem co dovede, což teda není moc+

[Victoria]

+překulí se na záda, a víc než to co jí říká vnímá jeho hlas, a teprve jí dojde, jak moc jí chybí+ Jo? A co doma? Jak se má Jeefes, a co kočky? Musíš... musíš dávat prckovi vitamíny, a bude muset na druhý očkování. +plácá pátý přes devátý, a úplně jí stačí slyšet ho na druhý straně dejchat+ Já... no jo, fajn. Je tu spousta práce, učíme se to za pochodu. Včera sem připálila pita chleby, smrdělo to tu ještě ráno, málem na mě zavolali hasiče. +uculí se, mele co jí slina na jazyk přinese, a ještě nechce, aby zavěsil+ Taky jsem tě chtěla slyšet. +dodá+