Cestou, necestou...

[Neferet]

Jo s tím souhlasím a rozhodně nemůžeme dopustit, abys dostal infarkt. +zasměje se tiše a ty výborný palačinky zapije džusem+ Tak to si umím dost dobře představit. +zavrtí nad tím hlavou, jak jí napadá všechno možný, co by se o svých kolegách mohl kdy dozvědět. bezděky si skousne ret, aby se nezačala spokojeně culit, jelikož se jí rozhodně zamlouvá jeho reakce+ Hmn... máš pravdu... +povzdechne si a posadí se tak jak se sluší a patří s oběma nohama v botách a chodidly na podlaze+ ...rozhodně ten výlet nemůžeme zrušit. Umírám zvědavostí, co to bude. +zatváří se neuvěřitelně utrápeně nad tím, že jí to nechce říct+ Ale teď mě na chvíli omluv, prosím. +pousměje se a vstane, načež vyrazí směrem na toalety provokativně při chůzi pohupujíc boky přitahujíc k sobě pozornost některých zákazníků+

[Isaac Walker]

*Potlačí zklamání, když přestane, a mimoděk ho napadne, že by si měl sakra ujasnit, co vlastně chce. Obrní se trpělivostí, protože nepochybuje, že někdy během dne dostane svoji šanci jí to vrátit i s úrokama, a dopije zbytek kafe.* To nemůžeme, *pousměje se.* Tak co kdyby jsme vyrazili? *navrhne, sáhne do kapsy a vytáhne pár bankovek.* Jo, bez problémů, *přikývne a sleduje to představení, který mu předvádí. Neunikne mu ovšem, že ji stejně tak sleduje přinejmenším polovina restaurace a samotného ho zarazí, jak mu to hnulo žlučí. Přejede lokál vražedným pohledem, jako by ostatní varoval, ať si něco zkusí, jenže mu nikdo nevěnuje pozornost, protože všichni, kterých se to týká, se soustředí na ni. Vstane, nakvašeně hodí peníze na stůl a jde si stoupnout poblíž dveří na toalety, a když vyleze ven, přitáhne si ji k sobě a uchvátí její ty v pěkně majetnickém polibku.* Jdeme, *zavelí, když se po chvíli odtáhne, vezme ji za ruku a vede ji na ulici.*

[Neferet]

+pořádně zkontroluje svůj vzhled v zrcadle, nahrne si prsa víc do podprsenky a rozhodí si vlasy po ramenou, než uzná, že může vylézt ven. překvapeně se zarazí, když si uvědomí, že Isaac nesedí na svém místě, ale stojí přímo před ní+ Och, páni... +vydechne, když se od ní odtáhne, naprosto omámená a překvapená jeho chováním+ Za co to bylo? +usměje se na něj, jelikož přesně takový chování se jí líbí, zejména v tuhle chvíli. vyjde s ním ven na ulici a zvědavě se rozhlédne kolem+ Takže kam teď? +zajímá se zvědavě, když mu ruce obtočí kolem pasu a zvedne k němu zvědavý pohled+

[Isaac Walker]

Za nic, jen tak, *zahraje to ledabyle do autu, protože rozdhodně nemíní přiznat, že by možná mohl i jenom docela malinko žárlit. Usměje se na ni a venku si ji přitáhne do náruče.* Teď se trošku proletíme, *prohlásí, tajemnej, jak hrad v Karpatech, a přemístí je někam pryč. Když zas stojí pevně na zemi, jsou v jakési uličce mezi domy.* A teď zavři oči, *pobídne ji jemně a vezme ji kolem pasu.* Neboj, nenechám tě do ničeho vrazit. *Když ale vidí, že váhá, podívá se na ni, pohled pevně upřený do jejích očí.* Nedovolím ničemu, aby ti ublížilo, slibuju. Věříš mi? *pohladí ji palcem po tváři.* Bez toho to nebude to pravý překvapení, *přesvědčuje ji.*

[Neferet]

+už už se chce zeptat, kam se hodlají proletět, ale to jí obklopí vír barev a rozmazaných šmouh a když se všechno ustálí a ona ucítí pod nohama pevnou zem rozhlédne se kolem sebe, aby zjistila, že stojí mezi domy, což jí moc o jeho překvapení neřekne. nejistě k němu stočí pohled, když jí vybídne aby zavřela oči. ta žádost se jí ani trochu nezamlouvá s ohledem k tomu, že jsou na naprosto pro ni neznámém místě, ale na druhou stranu něco v ní touží tu žádost vyplnit. povzdechne si a nejistě se rozhlédne kolem sebe, přešlápne z nohy na nohu, váhá, ale když se zahledí do jeho očí pomalu se uklidní+ Tak dobře... +vydechne tiše a pomalu zavře oči+ ...ale nepouštěj mě. +hlesne a pevně mu obtočí ruce kolem paže, přimáčkne se mu k boku a natočí hlavu tak, jako by naslouchala okolí, ale oči drží pevně zavřené, co by konec konců neudělala pro to, aby mu udělala radost+

[Isaac Walker]

*Přitáhne si ji pevně k boku.* Děkuju, *řekne tiše a líbne ji na spánek. Je mu jasný, že pro někoho, jako je ona, je těžký se takhle vzdát kontroly. Opatrně ji vede ulicí, je to jenom kousek, pak zahnou za roh a ještě kousíček jdou a pak se zastaví.* Jsme tady, *informuje ji, a přestože má ještě zavřené oči, může slyšet hudbu, která někde hraje, a taky smích a halas spousty lidí.* Už můžeš, *natočí ji správným směrem, tak, aby, až otevře oči, mohla vidět bránu do zábavního parku a za ní spoustu atrakcí a nad tím vším veliké ruské kolo. Větřík k nim tu a tam zanese záchvěv vůně cukrové vaty.* Kodaň, Dánsko. Nejlepší pouť v Evropě, aspoň podle toho, co jsem slyšel, *zazubí se a pozorně sleduje její reakci, uvnitř vibruje nadšením jak malý kluk o Vánocích, což se ale snaží navenek nedávat moc najevo, jenom se usmívá jak sluníčko.*

[Neferet]

+zas a znovu sama sebe překvapuje tím, jak někomu může být tak rychle důvěřivá, ale faktem je, že Isaacovi věří, že se o ní postará, alespoň v tuto chvíli. pevně se ho však drží a nervozně pootáčí zlehka hlavou a rozhodně nemůže popřít, že by si neoddechla, když prohlásí, že jsou na místě, i když se cítí poněkud zmateně. stojí na větším prostranství, cítí jak se jí lehký vítr otírá o tváře, slyší hudbu a spoustu hlasů, ale nic z toho jí dostatečně neprozradí kde jsou. obezřetně otevře oči a vzápětí je překvapeně vytřeští a zalape po dechu, tak nějak příjemně překvapená. člověk nemusí takové místo navštívit, aby věděl o co se jedná a ona vždycky takové místo chtěla navštívit+ To je naprosto... +vydechne a raději než aby dokončila větu slovy se k němu otočí a políbí ho, nadšeně a energicky+ Půjdem na to obrovský kolo? +zeptá nadšeně a výmluvně prozrazujíc, jakou jí udělal radost+

[Isaac Walker]

*Přestože se snaží zachovat vážnou tvář, v očích mu probleskuje bezmála klukovské nadšení, když sleduje, jak je unešená. V tu chvíli, kdy se vzdá kontroly a svěří se mu do rukou, kdy se rozhlíží kolem s uchváceným výrazem a rozzářenýma očima, kdy tu oba stojí natěšení na všechno, co je ten den čeká, k ní má tak nějak blíž. Jako by mezi sebe oba z opatrnosi stavěli zeď a v ní okno, skrz které na sebe koukají, a teď jako by polevili v ostražitosti a to sklo zmizelo, a on může natáhnout ruku a proplést prsty s jejími. Tohle všechno vnímá jenom tak okrajově, podvědomě. Přesto ji ale i v reálném světě vezme za ruku a přitáhne si ji ke rtům, aby ji mohl políbit na hřbet dlaně.* Půjdem, kamkoliv budeš chtít, *slíbí jí a protáhne ji skrz kasy dovnitř.* Tak kam nejdřív, divoženko? *zeptá se s tím svým typickým úsměvem.*

[Neferet]

+nadšeně se rozhlíží kolem sebe, nasává atmosféru a přítomnost muže vedle sebe, jako by to bylo to nejsamozřejmější. jako by to tak mělo správně být a nejen v tuhle chvíli+ Já... nemám ani nejmenší tušení odkud začít. +přizná se unešeně klouzajíc pohledem z jedné atrakce na druhou+ Co začít támhle? +navrhne ukazujíc na velkou horskou dráhu+ Ne, ne... támhle... +rychle změní názor, když si všimne jakých si napodobenin autíček co jezdí po dráze a narážejí do sebe+ Eeeehmn... +povzdechne si ztraceně nerozhodná v rozhodování+ Támhleto vypadá tak lákavě. +ukáže na strašidelný dům, než k němu zvedne trošku utrápený ztracený pohled, jelikož není zaboha schopná se rozhodnout+ Co myslíš? +přimkne se k jeho ruce, tak nějak doufá, že jí její rozhodování usnadní+

[Isaac Walker]

*Pobaveně ji sleduje, jak se s očima navrch hlavy točí kolem dokola, a pak ji vezme za ramena a zastaví ji dřív, než se jí zamotá hlava.* Neboj, stihnem všechno, *pousměje se a skloní hlavu, aby ji políbil.* Tak nejdřív na horskou dráhu, *rozhodne.* Dřív, než si dáme cukrovou vatu, jinak by nám bylo blbě. Stačej ty palačinky, *zasměje se a už ji táhne k dráze, kde se zařadí do fronty.* Už jsi někdy na něčem podobnym byla? *zajímá se a jak čekaj, až přijdou na řadu, přitáhne si ji zády k hrudi a omotá jí zezadu ruce kolem pasu. Zhluboka se nadechne vůně jejích vlasů, na rtech lehký, spokojený úsměv.*