Cestou, necestou...

[Neferet]

Hmn... +zamručí zamyšleně+ ...na tom asi něco bude. +uzná se smíchem, když rozpaží a z každé dlaně jí vyjde proud magie, který odstřelí po obou stranách pár příšerek. prožene se další místností, když se mu náhle ztratí z dohledu a to když se schová ve tmě v místnosti kde jediné světlo vydávají oči nestvůr, ve které sem tam probleskne čepel, jak odrovnává jednu příšerku za druhou+ Tak kolikpak jich zatím máš? +ozve se mu tiše u ucha, ale když se otočí nikdo za ním nestojí, jelikož se schovává ve tmě a plíží se podél zdi, rychle a obratně používajíc svůj noční zrak, zatímco všechna svítící očka ukládá ke spánku+

[Isaac Walker]

*V další místnosti nic nevidí a předpokládá, že Nef už tam všechno vyvraždila, a tak se rozhodn neztrácet čas a pokračuje rovnou dál. Když mu promluví u ucha, jak je napružený a ve střehu, nadskočí a otočí se s kletbou na rtech. V tu chvíli si uvědomí, kde je a s kym a v posledním zlomku vteřiny odkloní hůlku stranou a kletba se neškodně rozprskne o zeď.* Zatraceně! *uleví si naštvaně, kouzlem rozsvítí a kopne do nějaký další potvory, která mu už zamordovaná leží u nohou.* Mohl jsem tě zabít! *Párkrát se nadechne a vydechne, aby se uklidnil a pak zakroutí hlavou a přitáhne si ji do náruče.* Ženská bláznivá, *zamručí do jejích vlasů a odtáhne ji kousek od sebe, aby se na ni podíval.* Jsi v pořádku? Netrefil jsem tě? *kouká na ni s obavami a rukou jí prohrábne vlasy.* A kolik jich mám, ti neřeknu, počkej si na konec.

[Neferet]

+dává si dobrý pozor, aby se neocitla v cestě jeho hůlce, proto jí překvapí, když se zdá, že je Isaac najednou naštvaný. jakmile se místnost rozsvítí měkkým světlem obezřetně vyleze zpoza příšerky bez hlavy. sleduje ho poněkud zmateně a podezřívavě, jak přemýšlí nad tím, jestli by se měla rozčilovat, že na ní tak vyletěl nebo jestli jen přeci nemá pravdu, je to ovšem jen reflexivní obrana, jak nemá ráda, když na ní někdo křičí+ Dávala jsem si pozor, abych ti nevlezla do cesty. +špitne v obhajobě. překvapeně zamrká, když si jí najednou přitáhne do náruče, ale nebrání se a jen ho obejme kolem pasu+ Naprosto. Byla jsem schovaná za tou figurýnou. +mávne na inkriminovanou věc bez hlavy. chvíli na něj tak kouká a očividně nad něčím přemýšlí, kousne se do rtu a pak se zamračí, než se zase kousne do rtu+ Promiň. +špitne nakonec+ Nechtěla jsem tě takhle vylekat. Nezlob se. +ošije se trochu nejistě, jelikož se omlouvat nikdy neuměla a dělá to velmi nerada+

[Isaac Walker]

Stejně to bylo nebezpečný, *zabrumlá.* Já bych se ti do rány taky nepletl, instinkty jsou často rychlejší než mozek. *Střelí pohledem po tý figuríně, za kterou byla údajně schovaná.* A ta se mi taky počítá, nebo jsi ji sejmula už předtim? *zajímá se nenápadně a když se mu začne omlouvat, zavrtí hlavou aby ji zarazil.* Nezlobim se, jenom jsem ti málem dost ošklivě ublížil a to bych vážně nerad, takže příště prosím žádný podobný vylomeniny, dobře? *pousměje se. Vtiskne jí polibek na čelo a trochu poodstoupí.* Pokračujem? *Mrkne na ni a otočí se čelem k další chodbě.* Na tři. Jedna... Dva... *vyrazí a Tři zakřičí až někde za rohem, jen tak aby se neřeklo, než už zase rozesmátý vletí do dlaší místnosti a začne kosit, co se dá.*

[Neferet]

Ta? Tak to je moje práce. +zazubí se na něj vesele, že mu tenhle bod nenechá, i když se na ní zlobí. co si zabije, to si taky započítá+ Dobře, už žádný vylomeniny. +slíbí naprosto vážně a jen přikývne, když chce pokračovat+ Hej, kam to letíš?! Řekl si na tři! +zavolá za ním, když se najednou rozeběhne+ No tohle... +zasměje se a vyrazí rychle za ním, do další místnosti vletí ve chvíli kdy Isaac kosí poslední příšerku a míří do další místností. moc dobře si ještě pamatuje, že slíbila nedělat vylomeniny, ale nemůže ho přeci jen tak nechat vyhrát. rozeběhne se za ním a mávnutím ruky před ním na podlaze vytvoří magický led, na kterém mu hezky podklouzne noha, dává si ale na něj dostatečně pozor, takže jakmile si to zamíří k zemi zachytí ho další vlnou magie a jemně opatrně ho položí na zem. proběhne kolem něj a pošle mu vzdušný polibek+ Tři... +zavrká a jme se zlikvidovat další místnost+

[Isaac Walker]

Hej! *zaprotestuje, když vyletí do vzduchu, ale naštěstí se očekávaný tvrdý náraz nekoná a on přistane jak do přetin.* No teda, ty podvádíš! *křikne pohoršeně, ale nevydrží to a rozesměje se. Vyhrabe se na nohy a spěchá dál, plánuje příští místnost vynechat a nahrabat náskok v té další, jenže dál už je vidět denní světlo, jak tam strašidelný hrad končí. Smykem teda zabrzdí a zvládne sejmout ještě pár figurín, které ona zatím nestihla, aby na poslední chvíli nahrabal aspoň pár bodů. Pak zůstane zadýchaně stát a kouká na tu spoušť, jako by mu až teď došlo, že to bude muset někdo uklidit.* Ehm, *ozve se po chvilce a pohlédne na ni.* Tohle jsme asi úplně nedomysleli, *postrčí špičkou boty po podlaze kus čehosi a pak se uchechtne.* Ale sranda to byla, to se musí nechat, *zazubí se a pohlédne na ni.* Tak kolik, divoženko? *zajímá se.*

[Neferet]

Já? Tak jako ty. +vyplázne na něj se smíchem jazyk, než se otočí k další příšeře a odsekne jí hlavu. ještě rychle odrovná pár imaginárních nepřátel a udýchaně se opře o zeď prohlížejíc tu spoušť kolem+ To teda... kdo to bude uklízet? +zachichotá se tiše a tváří se jako by tam vůbec nebyla+ Jo takhle dobře jsem se fakt dlouho nepobavila. +zazubí se na něj a sklouzne po stěně do sedu na zem+ No... +na chvíli se zamyslí, jak dopočítává skore+ ...asi tak čtyřicet šest. +zazubí se na něj vesele+ A co ty? +přimhouří očka jako by chtěla odhadnout jestli si skore bude vymýšlet nebo jí rovnou řekne pravdu, ale natáhne k němu ruce jako by ho zvala aby se u ní usadil+

[Isaac Walker]

*Sveze se na zem vedle ní a odhrne si zvluhlé vlasy z čela.* Čtyřicet šest? Vážně? *nedůvěrivě vykulí oči.* To neni možný, čtyřicet šest jich mám já, to ses musela splést, *zakroutí hlavou a zamračí se. Chvilku přemýšlí a pak zvedne hlavu a podívá se na ni, v očích se mu vesele zablýskne.* Ten pavouk, *nadhodí a vyzývavě povytáhne obočí.* Na tři. Jedna... dva... tři! *a bleskově se vyškrábe na nohy a zamíří chodbou zpátky, ale nijak rychle, nechá ji profičet kolem jen ji s úsměvem následuje zpátky, až do úplně první místnosti a cestou překračuje haldy bordelu, co tam nadělali.*

[Neferet]

Naprosto seriozně. +přikývne vážně hlavou a vykulí na něj oči, když jí řekne, že má stejnej počet+ To snad není možný. +rozesměje se vesele+ Uhmn... +vypadne z ní, když se zdá, že budou hrát o to kdo odrovná pavouka, co visí v první místnosti jelikož má najednou děsně těžký nohy, ale nakonec se poměrně energicky vyhrabe na nohy a vyrazí+ Stejně nesnáším pavouky. +zazubí se na něj vesele, když profrčí se smíchem kolem něj až do první místnosti a hned ode dveří vrhne dýku na pavoučka, kterého tak přišpendlí na opačnou zeď, teprve potom jí dojde, že je v místnosti sama+ Isaacu? Není ti něco? +koukne na něj starostlivě, když k ní poněkud pomaleji dorazí místo toho aby se s ní pral o poslední příšerku+

[Isaac Walker]

Vůbec nic, *pousměje se, pobaveným pohledem zhodnotí pavouka připíchnutého na protější zdi a dojde až k ní. Nakloní se k ní blíž a přiblíží rty k jejímu uchu.* Jenom mě děsně zajímá tvoje nejtajnější fantazie, *zapřede a jeho dech rozechvěje pár vlásků u jejího ucha. Trochu se narovná, jak stojí blízko, lehce se nad ní tyčí a střetne se s jejím pohledem, doslova ji hypnotizuje, oči ztmavlé skrytým žárem, ale nedotkne se jí, nechá pracovat jen svoji blízkost. Jazykem si zvolna navlhčí rty a mimoděk se nakloní kousíček blíž, ale tu nepatrnou mezeru mezi nimi nepřekoná.* Takže, *vydechne jen pár centimetrů od jejích rtů,* jaká je tvoje nejskrytější představa, bludičko? *zvedne ruku a pohladí mezi prsty pramínek jejích vlasů, stále je to jediné místo, kde se jí dotýká, pohled stále upřený do jejích očí.*