Pieter Brueghel

[galeries Lafayette]

Ikarův pád
Pieter Brueghel starší, 1555-1560, olej na dřevěné desce přenesený na plátno
Obraz Ikarův pád je komponován dosti překvapivým způsobem. Titulní epizoda díla, ukryta v pravém dolním rohu, je sotva patrná. Brueghel ukazuje lhostejnost dospělých vůči tragédii mladého Ikara; museli ho zahlédnout na nebi, avšak většina z nich se již vrátila ke své práci. Při interpretaci nám může pomoci staré vlámské přísloví: ,,Žádný oráč nepřeruší práci kvůli smrti člověka.“ Malíř rozhodně nechce odsuzovat lehkomyslnost. Spíše se zdá, že chce prezentovat svůj obdiv k heroickému činu.

[galeries Lafayette]

Bláznivá Markéta
Pieter Brueghel, 1561, olej na dřevěné desce
Bláznivá Markéta, hrdinka legendy, populární ve Flandrech již v 15. století, zosobňuje typ semetriky a pekelné fůrie. Potrhlá Markéta rabuje před pekelnou branou, v jedné ruce meč v druhé svůj lup. Kráčí směrem k peklu, zobrazenému jako otevřená tlama v obrovské hlavě. K pekelnému klobouku je připevněna koule s mileneckými páry. Tento symbol prostopášnosti použil už Hieronymus Bosch.

[galeries Lafayette]

Stavba babylonské věže
Pieter Brueghel, 1563, olej na dřevěné desce
Vlámští malíři většinou získávají prostorovou hloubku pomocí nanášení lazury. U Brueghela naopak hraje aktivní roli barva. Modifikací její hustoty umělec vytváří prostorový efekt. Nanese-li jej v silné, pastózní vrstvě, dodává obrazu rytmus a expresivitu. Je-li vrstva tenká, nanesená lehkými dotyky štětce, vznikají jemné krajinomalby, dýchající poklidem. Fantaskní charakter architektury věže s jejími vnitřními galeriemi, nedokončené stavební práce – ze všech elementů kompozice vyzařuje pocit nejistoty.

[galeries Lafayette]

Straka na šibenici
Pieter Brueghel, 1568, olej na dřevěné desce
Většinu obrazů Brueghel namaluje olejovými barvami, jež získává z rozetřených pigmentů smíchaných se schnoucím olejovým pojivem a éterickými oleji. Dubovou desku, která mu slouží jako podklad, potáhne podkladovou barvou a vrstvou stejnoměrně rozetřené imprimitury, čili základní tónové podmalby. Poté kreslí černou křídou kontury kompozice. Kresba často bývá skicovitá a umělec se jí nedrží vždy přesně. V závislosti na charakteru předmětu, jež maluje, nanáší Brueghel barvu různým způsobem: v tenké vrstvě, průzračné či poloprůzračné, nebo v silné plastické vrstvě (impalo).