Vanessin byt v Paříži

[Victoria]

Ty máš typ jo? +zazubí se a zahýbe obočím zpátky+ no, třeba ti chce něco naznačit. +uculí se+ jasně, a můžete spolu pomlouvat jak špatný café au lait tam nalívají. +zasměje se+ Jo, já to mám taky ráda. +pousměje se+ Jak to město v noci šumí a svítí, a voní. +nakrčí nos do sluníčka+ Jo, bude to asi horor, ale nějak to přežijem. +usměje se+ doufala jsem, že bych s nima mohla vyjít. děkuju, ale myslím, že jejich definice ideální snachy není fajn holka. +zazubí se+ musím si koupit spoustu pouzdrových šatů a vysokejch lodiček, a chovat se cudně a elegantně. +zamává teatrálně makronkou+

[Vanessa]

No jasně. Vysoký blonďák s modrýma očima. Takovému absolutně neodolám +zacuká významně obočím+ Co tebe na chlapech nejvíc zaujme? +vyzvídá+ Mně přijde, že Paříž teprve v noci začíná žít tím pravým životem. Přes den je plná turistů a cizinců, ale teprve v noci potkáváš ty pravé Pařížany, se kterými se můžeš scházet každý večer v nějaké oblíbené hospůdce, nebo se třeba procházet po Champs-Élysées. A to mám hrozně ráda, ten noční život +přimhouří spokojeně oči+ Pozor, ať ti nenaskáčou pihy, to sluníčko má ještě docela sílu +culí se, jak se tam vystavuje paprskům+ No jo, to už tak bývá zvykem, že se maminkám zásadně nelíbí nevěsta, kterou si jejich milovaný synáček vybral, i kdyby byla celá ze zlata. Proto si nejsem jistá, jestli to lodičky a pouzdrové šaty spraví +uculí se+ Takže to moc neřeš, stejně ti to nebude nic platné +pokrčí nedbale rameny+ Hlavně jim nezapomeň pochválit dům, kuchařské umění paní matky a jak Byrona skvěle vychovali. To je záruka polovičního úspěchu +mrkne na ni vesele+

[Victoria]

Fakt? Takový vikingsky typy jo? +uculuje se+ ja ti ani nevím, jestli mám typ. Líbí se mi kluci s vyraznyma očima, na jbarve ani tak nezalezi.musí mě dokázat pohledem rozklepat kolena. +uculi se trochu+ chodila jsem s blonďákama i brunetama ale asi se mi vic libi tmavovlasy. Když to teda beru čistě vzhledové. A koukám klukům na ruce, ani nevím n co přesně, ale ruce se mi musí líbit. +zasmeje se+ jo, ja paříž v noci miluju. +usměje se souhlasne+ má úžasný kouzlo. Je to tak nějak místo myho srdce. +usměje se+ mne už přes léto naskakaly, s tím se nedá nic dělat. +uculi se+ mne to zas tak nevadi. A byron říká, že to je roztomilý. +zazubi se vesele+ jim se hlavně moc nelíbí Byron. +pousmeje se tak nějak trpce+ jak žijeme, a tak. Takže pochybuju, že bych se jim mohla líbit ve svý přirozeným stavu. +uculi se+ ja vim, že jemu nezáleží na tom, jestli s nima vyjdu, kddyz on sám s nima nevychází, ale j si furt říkám, že když si snjima sednu, treba se mi povede to mezi nima nějak urovnat. +pokrci rameny+

[Vanessa]

Jo, viking! Trefila jsi to přesně. Akorát tedy bez těch jejich dlouhých vousů +naznačí se smíchem až někam k pupku+ Ale světlé typy se mi líbí nejspíš proto, že jsem celý život žila mezi samými snědými s černými vlasy i očima. A čeho je moc... +ušklíbne se+ Ale samozřejmě, že to není podmínkou, mně musí u mužů upoutat tři věci: oči, úsměv a hlas. To ostatní už přijde samo. Ruce? To je zajímavé...nikdy mně nenapadlo koukat chlapům na ruce. Ale každý máme nějakou tu úchylku +uculí se+ Tak pokud dneska moc nepospícháš domů, mohly bychom si vyrazit večer někam do ulic +zkusí jí navrhnout+ Mon dieu, co jim je do toho, jak žijete? Je to přece váš život +mračí se+ Důležité je, že vám to klape a že jste spolu šťastni +mrkne na ni+ Aha, takže tys to pojala jako udobřovací misi? Tak to ti budu silně držet palce, aby se ti povedlo je zase dát dohromady. To by byl fakt úspěch!

[Victoria]

jo, strniště se mi taky líbí víc než plnovous k pasu. +zasměje se+ jo, to bude nejspíš to zakázaný ovoce. +pousměje se+ můj první kluk byl modrookej blonďák. a byl to pitomec. možná proto mám teď radší tmavovlasý. +zazubí se na ni+ jo, je o hodně o konkrétním člověku. +usměje se souhlasně, a vezme si ještě makronku+ jo, ruce, předloktí... +uculuje se+ Ale jo, klidně, dlouho jsem v paříži nepařila. +přikývne vesele+ máš nějakej plán? +usměje se+ No, nic, samozřejmě že nic. +pokrčí rameny+ Jenže prostě... já nevim. chtěla bych, aby se měli rádi. +povzdychne si+ Ale to je asi marný. Tak mu olt budu muset dělat celou rodinu sama. +zasměje se+

[Vanessa]

Strniště je úplně nejlepší +přikyvuje souhlasně a chvíli poslouchá o těch jejich komplikovaných vztazích+ Pokud si k sobě doteď nenašli cestu, ani Byron, ani jeho rodiče, mám obavy, že ty už to nezachráníš. Netlač na to a uvidíte časem, jestli se to zlepší. A vlastně, Byron ani žádnou jinou rodinu nepotřebuje. Má přece tebe +mrkne na ni vesele a schroupe sušenku+ Ne, plán nemám +pokrčí trochu zmateně rameny+ Ale ty znáš Paříž určitě líp než já. Třeba víš, kde to v noci žije +uculí se na ni+

[Victoria]

viď že jo. +zasměje se+ Já vím že ne. +připustí s povzdechem, a zamyšleně přivoní k svýmu čaji+ chtěla bych aby mu přestali ubližovat. +usměje se trochu+ Jo, to si taky říkám. že kdyžtak budem prostě spolu. a místo rodiny budem mít kaamrády. +uculí se+ A co ty Jak to vůbec jde na tomhle poli? +koukne na ni tázavě+ Jasně, já jenom jestli nemáš něco co bys chtěla vidět, nebo tak. Je tu pár dobrejch klub, co nejsou v turistických příručkách, takže tam potkáš hlavně místní. A nebo jestli se chceš spíš pofláknout po nočním Montmartru a potkat nějakýho umělce nebo studenta. +zazubí se vesele+

[Vanessa]

No, zdá se, že jsme se se sestrou opět trošku sblížily. Nedávno se přišla podívat na můj byt a pak mně pozvala k nim, oslavili jsme společně narozeniny. Bylo to hrozně fajn. Ale cítím, že si pořád drží ode mně odstup. Nemám jí to ale za zlé +pokrčí ramenem, že ji chápe+ No já bych chtěla vidět úplně všechno +rozhodí ruce se smíchem+ Ale koukám, že dnes bude krásná noc +jak se pomalu začíná stmívat+ tak možná bych se radši potloukala po Montmartru. Třeba opravdu potkáme nějakého umělce +uculí se+ Zrovna před pár dny mně jeden nadějný mladý malíř maloval na schodech k Sacré-Coeur. Musím ti ten obrázek ukázat +odběhne a hned je zpátky i s ním+ Hrozně se mi líbí +podá jí kresbu http://nd06.jxs.cz/477/406/2532f862e2_99276673_o2.jpg + Obdivuji umělce jakéhokoliv druhu +zaculí se+

[Victoria]

Však ono to chce čas. +usměje se+ My jsme spolu s bráchou sedm let nemluvili, a nakonec mě vedl k oltáři. +uculí se na ni povzbudivě+ takže si myslím, že se to mezi vámi určitě nějak spraví. +mrkne na ni+ Jo, asi jo. +souhlasí+ Kdyžtak můžem do bau zalízt kdekoliv. +zazubí se+ jo, tam je jich spousta. +přikývne s úsměvem+ když jsem tu bydlela, ještě před Jadem, tak jsem s jedním takovým bohémem chvilku chodila, maloval mě nahatou. +zasměje se+ někde ten obraz ještě mám. +zamyslí se nad tím+ páni, to je fakt moc hezký. +usměje se, a opatrně si ho prohlíží, aby ho neumazala od makronek+ mám doma takový akvarely Paříže, taky z Montmartru. Visí mi v kuchyni a v knihovně. +pousměje se trochu+

[Vanessa]

Já vím, chce to čas. Ale i tak mám mnohem víc, než jsem měla před rokem +usměje se+ Páni, sedm let? Tak to taky máte co dohánět. Ale je fajn, že jste se opět našli. Slyšela jsem, že dokonce bydlíte spolu? +zajímá se+ Jú, ty ses dala malovat nahá? Jak dlouho tě ten bohém vydržel malovat, než se na tebe vrhl? +culí se+ Jo, něco podobného prodávají pouliční umělci. Některé věci jsou fakt pěkné, přemýšlela jsem, že bych si sem taky něco hezkého pořídila +plánuje+ To je dobrý nápad. Nejdřív se projdeme a pak se půjdeme vyřádit do nějakého klubu. Určitě jich tady znáš několik z dob, když jsi tady bydlela. Je tady nějaký extra, kam bys mně ráda zavedla? +zahýbe významně obočím+